 |
|
|
|
|
Zpět na index Bible
1
1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi na Sínajské poušti ve stanu setkávání
prvního dne druhého měsíce ve druhém roce po jejich vyjití z egyptské
země.
2 „Pořiďte soupis celé pospolitosti Izraelců podle čeledí otcovských rodů.
Ve jmenném seznamu bude každý jednotlivec mužského pohlaví
3 od dvacetiletých výše, každý, kdo je v Izraeli schopen vycházet do boje.
Ty a Áron je spočítáte po oddílech.
4 Za každé pokolení bude s vámi jeden muž, vždy představitel otcovského
rodu.
5 Toto jsou jména mužů, kteří budou stát při vás: za Rúbenův kmen Elísúr,
syn Šedeúrův,
6 za Šimeónův Šelumíel, syn Suríšadajův,
7 za Judův Nachšón, syn Amínadabův,
8 za Isacharův Netaneel, syn Súarův,
9 za Zabulónův Elíab, syn Chelónův,
10 za Josefovce, za Efrajimův kmen Elíšama, syn Amíhudův, za Manasesův
Gamlíel, syn Pedásurův,
11 za Benjamínův Abídan, syn Gideóního,
12 za Danův Achíezer, syn Amíšadajův,
13 za Ašerův Pagíel, syn Okranův,
14 za Gádův Eljásaf, syn Deúelův,
15 za Neftalíův Achíra, syn Énanův.“
16 To byli zástupci pospolitosti, předáci otcovských pokolení; ti byli
veliteli izraelských šiků.
17 Mojžíš a Áron přibrali tyto muže uvedené jménem.
18 Prvního dne druhého měsíce svolali celou pospolitost, aby všichni hlásili
svůj původ podle čeledí otcovských rodů; do jmenného seznamu byl zapsán
každý jednotlivec od dvacetiletých výše,
19 jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Spočítal je na Sínajské poušti.
20 Synové Rúbena, Izraelova prvorozeného, byli uvedeni ve svých rodopisech
podle čeledí otcovských rodů; do jmenného seznamu byl zapsán každý jednotlivec
mužského pohlaví od dvacetiletých výše, každý, kdo byl schopen vycházet
do boje.
21 Z Rúbenova pokolení bylo povolaných do služby čtyřicet šest tisíc pět
set.
22 Šimeónovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; z nich
povolaní do služby byli zapsáni do jmenného seznamu, každý jednotlivec
mužského pohlaví od dvacetiletých výše, každý, kdo byl schopen vycházet
do boje.
23 Z Šimeónova pokolení bylo povolaných do služby padesát devět tisíc
tři sta.
24 Gádovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného
seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo byl schopen vycházet
do boje.
25 Z Gádova pokolení bylo povolaných do služby čtyřicet pět tisíc šest
set padesát.
26 Judovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného
seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo byl schopen vycházet
do boje.
27 Z Judova pokolení bylo povolaných do služby sedmdesát čtyři tisíce
šest set.
28 Isacharovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného
seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo byl schopen vycházet
do boje.
29 Z Isacharova pokolení bylo povolaných do služby padesát čtyři tisíce
čtyři sta.
30 Zabulónovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného
seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo byl schopen vycházet
do boje.
31 Ze Zabulónova pokolení bylo povolaných do služby padesát sedm tisíc
čtyři sta.
32 Josefovci: Efrajimovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských
rodů; do jmenného seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo
byl schopen vycházet do boje.
33 Z Efrajimova pokolení bylo povolaných do služby čtyřicet tisíc pět
set.
34 Manasesovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného
seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo byl schopen vycházet
do boje.
35 Z Manasesova pokolení bylo povolaných do služby třicet dva tisíce dvě
stě.
36 Benjamínovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného
seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo byl schopen vycházet
do boje.
37 Z Benjamínova pokolení bylo povolaných do služby třicet pět tisíc čtyři
sta.
38 Danovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného
seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo byl schopen vycházet
do boje.
39 Z Danova pokolení bylo povolaných do služby šedesát dva tisíce sedm
set.
40 Ašerovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného
seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo byl schopen vycházet
do boje.
41 Z Ašerova pokolení bylo povolaných do služby čtyřicet jeden tisíc pět
set.
42 Neftalíovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného
seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo byl schopen vycházet
do boje.
43 Z Neftalíova pokolení bylo povolaných do služby padesát tři tisíce
čtyři sta.
44 To jsou povolaní do služby, které spočítali Mojžíš a Áron s izraelskými
předáky; bylo jich dvanáct, po jednom z každého otcovského rodu.
45 Všech Izraelců povolaných do služby podle otcovských rodů od dvacetiletých
výše, všech, kdo v Izraeli byli schopni vycházet do boje,
46 všech povolaných do služby bylo šest set tři tisíce pět set padesát.
47 Avšak lévijci podle svého otcovského pokolení mezi ně započteni nebyli.
48 Hospodin totiž promluvil k Mojžíšovi:
49 „Pokolení Léviho mezi Izraelce nezapočítáš ani nepořídíš jejich soupis.
50 Lévijce přidělíš k příbytku svědectví, ke všemu jeho nářadí i ke všemu,
co k němu patří. Budou nosit příbytek a všechno jeho nářadí a budou u
něho přisluhovat; budou tábořit kolem příbytku.
51 Než příbytek potáhne dál, lévijci jej složí; při táboření jej lévijci
postaví. Přiblíží-li se někdo nepovolaný, zemře.
52 Izraelci budou tábořit každý ve svém táboře, každý při svém praporu
po oddílech.
53 Lévijci však budou tábořit kolem příbytku svědectví, aby na pospolitost
Izraelců nedolehl hrozný hněv. Lévijci budou držet stráž u příbytku svědectví.“
54 Izraelci učinili vše přesně tak, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi.
2
1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi na Sínajské poušti ve stanu setkávání
prvního dne druhého měsíce ve druhém roce po jejich vyjití z egyptské
země.
2 „Pořiďte soupis celé pospolitosti Izraelců podle čeledí otcovských rodů.
Ve jmenném seznamu bude každý jednotlivec mužského pohlaví
3 od dvacetiletých výše, každý, kdo je v Izraeli schopen vycházet do boje.
Ty a Áron je spočítáte po oddílech.
4 Za každé pokolení bude s vámi jeden muž, vždy představitel otcovského
rodu.
5 Toto jsou jména mužů, kteří budou stát při vás: za Rúbenův kmen Elísúr,
syn Šedeúrův,
6 za Šimeónův Šelumíel, syn Suríšadajův,
7 za Judův Nachšón, syn Amínadabův,
8 za Isacharův Netaneel, syn Súarův,
9 za Zabulónův Elíab, syn Chelónův,
10 za Josefovce, za Efrajimův kmen Elíšama, syn Amíhudův, za Manasesův
Gamlíel, syn Pedásurův,
11 za Benjamínův Abídan, syn Gideóního,
12 za Danův Achíezer, syn Amíšadajův,
13 za Ašerův Pagíel, syn Okranův,
14 za Gádův Eljásaf, syn Deúelův,
15 za Neftalíův Achíra, syn Énanův.“
16 To byli zástupci pospolitosti, předáci otcovských pokolení; ti byli
veliteli izraelských šiků.
17 Mojžíš a Áron přibrali tyto muže uvedené jménem.
18 Prvního dne druhého měsíce svolali celou pospolitost, aby všichni hlásili
svůj původ podle čeledí otcovských rodů; do jmenného seznamu byl zapsán
každý jednotlivec od dvacetiletých výše,
19 jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Spočítal je na Sínajské poušti.
20 Synové Rúbena, Izraelova prvorozeného, byli uvedeni ve svých rodopisech
podle čeledí otcovských rodů; do jmenného seznamu byl zapsán každý jednotlivec
mužského pohlaví od dvacetiletých výše, každý, kdo byl schopen vycházet
do boje.
21 Z Rúbenova pokolení bylo povolaných do služby čtyřicet šest tisíc pět
set.
22 Šimeónovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; z nich
povolaní do služby byli zapsáni do jmenného seznamu, každý jednotlivec
mužského pohlaví od dvacetiletých výše, každý, kdo byl schopen vycházet
do boje.
23 Z Šimeónova pokolení bylo povolaných do služby padesát devět tisíc
tři sta.
24 Gádovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného
seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo byl schopen vycházet
do boje.
25 Z Gádova pokolení bylo povolaných do služby čtyřicet pět tisíc šest
set padesát.
26 Judovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného
seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo byl schopen vycházet
do boje.
27 Z Judova pokolení bylo povolaných do služby sedmdesát čtyři tisíce
šest set.
28 Isacharovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného
seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo byl schopen vycházet
do boje.
29 Z Isacharova pokolení bylo povolaných do služby padesát čtyři tisíce
čtyři sta.
30 Zabulónovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného
seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo byl schopen vycházet
do boje.
31 Ze Zabulónova pokolení bylo povolaných do služby padesát sedm tisíc
čtyři sta.
32 Josefovci: Efrajimovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských
rodů; do jmenného seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo
byl schopen vycházet do boje.
33 Z Efrajimova pokolení bylo povolaných do služby čtyřicet tisíc pět
set.
34 Manasesovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného
seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo byl schopen vycházet
do boje.
35 Z Manasesova pokolení bylo povolaných do služby třicet dva tisíce dvě
stě.
36 Benjamínovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného
seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo byl schopen vycházet
do boje.
37 Z Benjamínova pokolení bylo povolaných do služby třicet pět tisíc čtyři
sta.
38 Danovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného
seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo byl schopen vycházet
do boje.
39 Z Danova pokolení bylo povolaných do služby šedesát dva tisíce sedm
set.
40 Ašerovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného
seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo byl schopen vycházet
do boje.
41 Z Ašerova pokolení bylo povolaných do služby čtyřicet jeden tisíc pět
set.
42 Neftalíovci ve svých rodopisech podle čeledí otcovských rodů; do jmenného
seznamu byl zapsán od dvacetiletých výše každý, kdo byl schopen vycházet
do boje.
43 Z Neftalíova pokolení bylo povolaných do služby padesát tři tisíce
čtyři sta.
44 To jsou povolaní do služby, které spočítali Mojžíš a Áron s izraelskými
předáky; bylo jich dvanáct, po jednom z každého otcovského rodu.
45 Všech Izraelců povolaných do služby podle otcovských rodů od dvacetiletých
výše, všech, kdo v Izraeli byli schopni vycházet do boje,
46 všech povolaných do služby bylo šest set tři tisíce pět set padesát.
47 Avšak lévijci podle svého otcovského pokolení mezi ně započteni nebyli.
48 Hospodin totiž promluvil k Mojžíšovi:
49 „Pokolení Léviho mezi Izraelce nezapočítáš ani nepořídíš jejich soupis.
50 Lévijce přidělíš k příbytku svědectví, ke všemu jeho nářadí i ke všemu,
co k němu patří. Budou nosit příbytek a všechno jeho nářadí a budou u
něho přisluhovat; budou tábořit kolem příbytku.
51 Než příbytek potáhne dál, lévijci jej složí; při táboření jej lévijci
postaví. Přiblíží-li se někdo nepovolaný, zemře.
52 Izraelci budou tábořit každý ve svém táboře, každý při svém praporu
po oddílech.
53 Lévijci však budou tábořit kolem příbytku svědectví, aby na pospolitost
Izraelců nedolehl hrozný hněv. Lévijci budou držet stráž u příbytku svědectví.“
54 Izraelci učinili vše přesně tak, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi.
3
1 Toto je rodopis Áronův – a Mojžíšův – v den, kdy Hospodin promluvil
k Mojžíšovi na hoře Sínaji.
2 Toto jsou jména Áronových synů: Prvorozený Nádab, pak Abíhú, Eleazar
a Ítamar.
3 To jsou jména Áronových synů, pomazaných kněží, které Mojžíš uvedl v
úřad, aby sloužili jako kněží.
4 Nádab a Abíhú však zemřeli před Hospodinem, když na Sínajské poušti
přinesli před Hospodina cizí oheň. Syny neměli. Proto vedle svého otce
Árona sloužili jako kněží Eleazar a Ítamar.
5 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
6 „Přiveď pokolení Léviho a postav je před kněze Árona, aby mu přisluhovali.
7 Budou držet stráž před stanem setkávání za něho i za celou pospolitost,
aby se mohla konat služba při příbytku.
8 Budou mít na starosti všechno nářadí stanu setkávání. Budou držet stráž
za Izraelce, aby se mohla konat při příbytku služba.
9 Lévijce dáš Áronovi a jeho synům; budou mu odděleni z Izraelců jako
dar.
10 Árona pak a jeho syny pověříš, aby střežili své kněžství. Jestliže
se přiblíží někdo nepovolaný, zemře.“
11 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi:
12 „Hle, já jsem si vzal lévijce z Izraelců místo všech prvorozených mezi
Izraelci, všech , kteří otvírají lůno. Lévijci jsou moji.
13 Mně patří všechno prvorozené. V den, kdy jsem pobil všechno prvorozené
v egyptské zemi, oddělil jsem pro sebe jako svaté všechno prvorozené v
Izraeli, člověka i dobytče. Jsou moji. Já jsem Hospodin.“
14 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi na Sínajské poušti:
15 „Spočítej Léviovce podle čeledí otcovských rodů. Spočítáš všechny mužského
pohlaví, od jednoměsíčních výše.“
16 Mojžíš je na rozkaz Hospodinův spočítal, jak měl přikázáno.
17 A toto jsou Léviovci uvedení svými jmény: Geršón, Kehat a Merarí.
18 Toto jsou jména Geršónovců podle čeledí: Libní a Šimeí.
19 A Kehatovci podle čeledí: Amrám a Jishár, Chebrón a Uzíel.
20 A Meraríovci podle čeledí: Machlí a Muší. To jsou lévijské čeledi podle
otcovských rodů.
21 Ke Geršónovi patří čeleď libníjská a čeleď šimeíská. To jsou geršónské
čeledi.
22 Povolaných do služby bylo mezi nimi sedm tisíc pět set, což odpovídalo
počtu všech mužského pohlaví od jednoměsíčních výše.
23 Geršónské čeledi měly tábořit za příbytkem na západní straně.
24 Předákem geršónského rodu byl Eljásaf, syn Láelův.
25 Ve stanu setkávání měli Geršónovci na starosti příbytek, totiž stan,
jeho přikrývku a závěs na vchodu do stanu setkávání,
26 zástěny nádvoří i závěs na vchodu do nádvoří, které je kolem příbytku
a oltáře, stanová lana a veškerou práci s tím spojenou.
27 Ke Kehatovi patří čeleď amrámská a čeleď jishárská, čeleď chebrónská
a čeleď uzíelská. To jsou kehatské čeledi.
28 Bylo jich osm tisíc šest set, což odpovídalo počtu všech mužského pohlaví
od jednoměsíčních výše; ti drželi stráž při svatyni.
29 Čeledi Kehatovců měly tábořit podél příbytku na jižní straně.
30 Předákem rodu kehatských čeledí byl Elísáfan, syn Uzíelův.
31 Na starosti měli schránu, stůl, svícen, oltáře, nářadí svatyně potřebné
k obsluze, závěs a veškerou práci s tím spojenou.
32 Předním z předáků léviovských byl Eleazar, syn kněze Árona, pověřený
dohledem nad těmi, kteří drželi stráž při svatyni.
33 K Merarímu patří čeleď machlíjská a čeleď mušíjská. To jsou meraríjské
čeledi.
34 Povolaných do služby bylo mezi nimi šest tisíc dvě stě, což odpovídalo
počtu všech mužského pohlaví od jednoměsíčních výše.
35 Předákem rodu meraríjských čeledí byl Súríel, syn Abíchajilův; měly
tábořit podél příbytku na severní straně.
36 Meraríovci byli pověřeni starostí o desky příbytku a jeho svlaky, o
sloupy, podstavce, všechno nářadí a veškerou práci s tím spojenou,
37 též o sloupy kolem nádvoří, jejich podstavce, stanové kolíky a lana.
38 Vpředu před příbytkem, před stanem setkávání, na východní straně budou
tábořit Mojžíš, Áron a jeho synové; budou držet stráž při svatyni, stráž
za Izraelce. Jestliže se přiblíží někdo nepovolaný, zemře.
39 Všech lévijců povolaných do služby, které spočítal Mojžíš a Áron podle
čeledí na rozkaz Hospodinův, všech mužského pohlaví od jednoměsíčních
výše bylo dvacet dva tisíce.
40 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Spočítej všechny prvorozené Izraelce mužského
pohlaví od jednoměsíčních výše a pořiď jejich jmenný seznam.
41 Pak místo všech prvorozených mezi Izraelci vezmeš pro mne lévijce.
Já jsem Hospodin! Též místo všech prvorozených izraelských dobytčat vezmeš
dobytek lévijců.“
42 Mojžíš spočítal všechny prvorozené mezi Izraelci, jak mu Hospodin přikázal.
43 A bylo všech prvorozených mužského pohlaví od jednoměsíčních výše,
kteří byli zapsáni do jmenného seznamu, povolaných do služby dvacet dva
tisíce dvě stě sedmdesát tři.
44 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi:
45 „Místo všech prvorozených mezi Izraelci vezmi lévijce a místo jejich
dobytka dobytek lévijců. Lévijci jsou moji. Já jsem Hospodin!
46 Jako výplatné za dvě stě třiasedmdesát prvorozených Izraelců, kteří
přesahují počet lévijců,
47 vybereš po pěti šekelech stříbra na hlavu; vybereš je podle váhy určené
svatyní, šekel je dvacet zrn.
48 Stříbro předáš Áronovi a jeho synům jako výplatné za ty, kdo přesahují
jejich počet .“
49 Mojžíš vybral výplatné za ty, kdo přesahovali počet vyplacených lévijců.
50 Vybral stříbro za prvorozené Izraelce, tisíc tři sta šedesát pět šekelů
podle váhy určené svatyní.
51 Výplatné pak předal Mojžíš na rozkaz Hospodinův Áronovi a jeho synům,
jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.
4
1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi:
2 „Pořiď soupis Kehatovců z řad Léviovců podle čeledí otcovských rodů
3 od třicetiletých výše až po padesátileté, všech, kdo jsou schopni nastoupit
do služby, totiž konat dílo při stanu setkávání.
4 Toto bude služba Kehatovců při stanu setkávání: péče o nejsvětější předměty.
5 Než tábor potáhne dál, přijde Áron se svými syny a sejmou oponu zavěšenou
uvnitř . Tou přikryjí schránu svědectví;
6 na to pak dají přehoz z tachaší kůže, rozprostřou navrch pokrývku celou
purpurově fialovou a provléknou tyče.
7 Na stůl pro předkladné chleby rozprostřou pokrývku purpurově fialovou
a na ni dají mísy, pánvičky, obětní misky a konvice pro úlitbu; bude na
něm i každodenní chléb.
8 Na to vše rozprostřou karmínovou pokrývku, přikryjí přikrývkou z tachaší
kůže a provléknou tyče.
9 Pak vezmou purpurově fialovou pokrývku a přikryjí svícen k svícení i
jeho kahánky, nůžky na knoty, pánve na oheň a všechny nádoby na olej,
potřebné k jeho obsluze.
10 Vloží jej se vším náčiním do přikrývky z tachaší kůže a dají na nosidla.
11 Na zlatý oltář rozprostřou pokrývku purpurově fialovou, přikryjí jej
přikrývkou z tachaší kůže a provléknou tyče.
12 Pak vezmou všechno bohoslužebné náčiní potřebné k obsluze ve svatyni,
dají na pokrývku purpurově fialovou, přikryjí je přikrývkou z tachaší
kůže a dají na nosidla.
13 Vyberou popel z oltáře a na oltář rozprostřou nachovou pokrývku;
14 na ni dají všechno náčiní potřebné k jeho obsluze: pánve na oheň, vidlice,
lopaty, kropenky a všechno ostatní oltářní náčiní, rozprostřou na ně přehoz
z tachaší kůže a provléknou tyče.
15 Tak Áron a jeho synové úplně přikryjí svaté předměty a všechno nářadí
svatyně, než tábor potáhne dál; teprve potom přijdou Kehatovci, aby to
nesli. Nedotknou se svatých předmětů, aby nezemřeli. To bude povinnost
Kehatovců při stanu setkávání.
16 Eleazar, syn kněze Árona, bude pověřen dohledem na olej k svícení,
na kadidlo z vonných látek, každodenní přídavnou oběť a olej k pomazávání,
bude pověřen dohledem na celý příbytek se vším, co je v něm, ve svatyni
i v jejích nádobách.“
17 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi a Áronovi:
18 „Nesmíte dopustit, aby kmen kehatských čeledí z řad lévijců byl vyhlazen.
19 Aby zůstali naživu a nezemřeli, udělejte pro ně toto: Než přistoupí
k nejsvětějším předmětům, přijde Áron se svými syny a každému určí jeho
pracovní povinnost.
20 Nesmějí vejít, aby se dívali, jak jsou baleny svaté předměty, aby nezemřeli.“
21 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi:
22 „Pořiď také soupis Geršónovců podle čeledí otcovských rodů.
23 Spočítáš je od třicetiletých výše až po padesátileté, všechny, kdo
jsou schopni nastoupit do služby, totiž konat službu při stanu setkávání.
24 Toto bude služba a pracovní povinnost geršónských čeledí:
25 Budou nosit stanové plachty příbytku, totiž stan setkávání, jeho přikrývku
i přikrývku z tachaší kůže , která je na něm navrchu, závěs ze vchodu
do stanu setkávání,
26 zástěny nádvoří i závěs ze vchodu brány do nádvoří, které je kolem
příbytku a oltáře, stanová lana i všechno nářadí potřebné k práci. Budou
konat všechno, co jim bude uloženo.
27 Veškerá služba Geršónovců se bude konat na rozkaz Árona a jeho synů;
týká se to veškeré jejich pracovní povinnosti. Dohlédnete na ně, aby svou
povinnost plnili svědomitě.
28 To bude služba geršónovských čeledí při stanu setkávání; budou ji bedlivě
konat za dozoru Ítamara, syna kněze Árona.
29 Meraríovce rovněž spočítáš podle čeledí otcovských rodů.
30 Spočítáš je od třicetiletých výše až po padesátileté, všechny, kdo
jsou schopni nastoupit do služby, totiž konat službu při stanu setkávání.
31 Jejich povinností, na kterou budou dbát při veškeré své službě při
stanu setkávání, je péče o desky příbytku a jeho svlaky, o sloupy a podstavce,
32 též o sloupy kolem nádvoří, jejich podstavce, stanové kolíky a lana
a o všechno nářadí pro veškerou práci s tím spojenou. Jmenovitě vypočítáte
všechny předměty, o něž budou povinni dbát.
33 To bude služba čeledí Meraríovců a veškerá jejich práce při stanu setkávání
za dozoru Ítamara, syna kněze Árona.“
34 Mojžíš s Áronem a předáky pospolitosti spočítal Kehatovce podle čeledí
otcovských rodů,
35 od třicetiletých výše až po padesátileté, všechny, kdo byli schopni
nastoupit do služby, totiž do služby při stanu setkávání.
36 Povolaných do služby podle čeledí bylo dva tisíce sedm set padesát.
37 To jsou povolaní do služby z kehatských čeledí, všichni, kdo slouží
při stanu setkávání, jak je spočítal Mojžíš s Áronem na rozkaz Hospodinův
daný skrze Mojžíše.
38 Geršónovců povolaných do služby podle čeledí otcovských rodů
39 od třicetiletých výše až po padesátileté, všech, kdo byli schopni nastoupit
do služby, totiž do služby při stanu setkávání,
40 povolaných do služby podle čeledí a otcovských rodů bylo dva tisíce
šest set třicet.
41 To jsou povolaní do služby z čeledí Geršónovců, všichni, kdo slouží
při stanu setkávání, jak je spočítal Mojžíš s Áronem na rozkaz Hospodinův.
42 Povolaných do služby z čeledí Meraríovců podle čeledí otcovských rodů
43 od třicetiletých výše až po padesátileté, všech, kdo byli schopni nastoupit
do služby, totiž do služby při stanu setkávání,
44 povolaných do služby podle čeledí bylo tři tisíce dvě stě.
45 To jsou povolaní do služby z čeledí Meraríovců, jak je spočítal Mojžíš
s Áronem na rozkaz Hospodinův daný skrze Mojžíše.
46 Všech lévijců povolaných do služby, jak je spočítal Mojžíš s Áronem
a izraelskými předáky podle čeledí otcovských rodů,
47 od třicetiletých výše až po padesátileté, všech, kdo přicházeli vykonávat
uloženou práci a jakoukoli pracovní povinnost při stanu setkávání,
48 povolaných do služby bylo osm tisíc pět set osmdesát.
49 Sečetl je na rozkaz Hospodinův daný skrze Mojžíše, každého podle jeho
pracovní povinnosti; to jsou povolaní do služby, jak přikázal Hospodin
Mojžíšovi.
5
1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
2 „Přikaž Izraelcům, ať vyhostí z tábora každého malomocného, každého,
kdo trpí výtokem, i každého, kdo se znečistil při mrtvém.
3 Vyhostíte osoby jak mužského, tak i ženského pohlaví, vyhostíte je ven
za tábor, aby neznečišťovaly tábory těch, uprostřed nichž já přebývám.“
4 Izraelci tak učinili a vyhostili je ven za tábor. Udělali to tak, jak
mluvil Hospodin k Mojžíšovi.
5 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi:
6 „Mluv k Izraelcům: Když se muž nebo žena dopustí nějakého hříchu, jak
se ho lidé dopouštějí zpronevěrou Hospodinu, a budou shledáni vinnými,
7 vyznají svůj hřích, jehož se dopustili, a viník dá odškodnění a navíc
přidá pětinu. To dá tomu, proti komu se provinil.
8 Nemá-li ten člověk žádného zastánce, jemuž by se odškodnění mělo předat,
připadne stanovené odškodnění Hospodinu a předá se knězi, kromě berana
smírčí oběti, potřebného k vykonání smírčího obřadu za něho.
9 Každá oběť pozdvihování se všemi svatými dary, které Izraelci přinesou
knězi, bude jeho.
10 Svaté dary od kohokoli budou jeho; co kdo dá knězi, bude jeho.“
11 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi:
12 „Mluv k Izraelcům a řekni jim: Kdyby se žena některého muže dostala
na scestí a zpronevěřila se mu
13 a někdo se s ní tělesně stýkal, třebaže to zůstane skryto jejímu muži
a ona se neprozradí, poskvrnila se, i když proti sobě nemá svědka a nebyla
přistižena.
14 Když se muže zmocní žárlivost a bude žárlit na svou ženu, která se
poskvrnila, anebo se ho zmocní žárlivost a bude žárlit na svou ženu, která
se neposkvrnila,
15 přivede svou ženu ke knězi a přinese za ni jako oběť desetinu éfy ječné
mouky, ale nepoleje ji olejem ani na ni nedá kadidlo, neboť to je obětní
dar žárlivosti, připomínkový obětní dar, který má připomenout vinu.
16 Kněz ženu přivede a postaví ji před Hospodina.
17 Pak vezme kněz do hliněné nádoby svatou vodu, nabere trochu prachu
z podlahy v příbytku a dá jej do vody.
18 Potom kněz postaví ženu s rozpuštěnými vlasy před Hospodina a dá jí
do rukou připomínkový obětní dar, to je obětní dar žárlivosti. Kněz bude
mít v ruce hořkou vodu prokletí
19 a bude zapřísahat ženu slovy: ‚Jestliže se s tebou nikdo nestýkal a
ty ses nedostala na scestí a neposkvrnila ses před svým mužem, buď nedotčena
touto hořkou vodou prokletí.
20 Ale jestliže ses dostala na scestí a byla svému muži nevěrná a poskvrnila
se tím, že se s tebou stýkal někdo jiný kromě tvého muže...,‘
21 tu kněz zapřisáhne ženu přísežnou kletbou a řekne jí: ‚Ať s tebou Hospodin
naloží uprostřed tvého lidu podle přísežné kletby! Hospodin ať způsobí,
aby tvůj klín potratil a břicho ti nadulo.
22 Ať tato voda prokletí vnikne do tvých útrob, aby ti břicho nadulo a
tvůj klín potratil.‘ Žena odpoví: ‚Amen, amen.‘
23 Kněz pak napíše tyto kletby na listinu a spláchne je do hořké vody
24 a dá ženě vypít tu hořkou vodu prokletí, takže ji voda prokletí naplní
hořkostí.
25 Potom vezme kněz z ženiny ruky obětní dar žárlivosti, bude obětní dar
nabízet podáváním Hospodinu a přinese jej k oltáři.
26 Vezme z obětního daru hrst na připomínku a obrátí ji na oltáři v obětní
dým. Potom dá ženě napít té vody.
27 Když jí dal napít té vody, tedy v případě, že se poskvrnila zpronevěrou
svému muži, naplní ji voda prokletí hořkostí, břicho jí naduje, její klín
potratí a žena bude ve svém lidu kletbou.
28 Jestliže se však žena neposkvrnila, nýbrž je čistá, bude podezření
zproštěna a bude mít potomky.
29 Toto je řád v případě žárlivosti, když se žena dostane na scestí, je
nevěrná svému muži a poskvrní se.
30 Muž, jehož se zmocní žárlivost a jenž bude na svou ženu žárlit, postaví
ji před Hospodina a kněz s ní vykoná vše podle tohoto řádu.
31 Muž bude prost viny, žena svou vinu ponese.“
6
1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
2 „Mluv k Izraelcům a řekni jim: Když se muž nebo žena rozhodne složit
mimořádný slib nazírský a zasvětí se Hospodinu,
3 ať se vystříhá vína a opojného nápoje. Nebude pít nic kvašeného, víno
ani opojný nápoj, nebude pít šťávu z hroznů ani jíst čerstvé nebo sušené
hrozny.
4 Po celou dobu svého nazírství neokusí nic z toho, co pochází z vinné
révy, od nezralých hroznů až po výhonky.
5 Po celou dobu platnosti slibu svého nazírství si nedá břitvou oholit
hlavu. Dokud neskončí doba, po kterou se zasvětil Hospodinu, bude svatý
a nechá si na hlavě volně růst vlasy.
6 Po celou dobu svého zasvěcení Hospodinu nesmí přijít do styku se zemřelým.
7 Nesmí se poskvrnit ani tehdy, když mu zemře otec nebo matka, bratr nebo
sestra, protože na jeho hlavě je nazírské znamení jeho Boha.
8 Je svatý Hospodinův po celou dobu svého nazírství.
9 Kdyby však zcela nenadále poblíž něho někdo zemřel a on poskvrnil svou
hlavu s nazírským znamením, oholí si ji v den, kdy se bude očišťovat,
oholí ji sedmého dne.
10 V osmý den přinese knězi dvě hrdličky nebo dvě holoubátka ke vchodu
do stanu setkávání.
11 Kněz připraví jedno v oběť za hřích a druhé v oběť zápalnou, aby za
něho vykonal smírčí obřady proto, že se prohřešil při mrtvém; toho dne
mu zase posvětí hlavu.
12 On se pak znovu zasvětí Hospodinu po dobu svého nazírství a přinese
ročního beránka jako oběť za vinu; avšak předešlá doba bude neplatná,
protože své nazírství poskvrnil.
13 Toto je řád pro nazíra: V den, kdy skončí doba jeho nazírství, přivede
ho kněz ke vchodu do stanu setkávání.
14 Jako svůj dar Hospodinu přinese jednoho ročního beránka bez vady k
oběti zápalné, jednu roční ovci bez vady k oběti za hřích a jednoho berana
bez vady k oběti pokojné;
15 dále koš nekvašených chlebů, totiž bochánky z bílé mouky zadělané olejem
a nekvašené oplatky pomazané olejem, a příslušné přídavné oběti a úlitby.
16 Kněz to přinese před Hospodina a bude obětovat jeho oběť za hřích a
jeho oběť zápalnou.
17 Berana připraví Hospodinu jako hod oběti pokojné spolu s košem nekvašených
chlebů; kněz připraví i jeho přídavnou oběť a jeho úlitbu.
18 Nazír si pak u vchodu do stanu setkávání oholí na hlavě nazírské znamení,
vezme vlasy z hlavy, své nazírské znamení, a dá je na oheň, který bude
pod pokojnou obětí.
19 Nato kněz vezme vařené plece z berana, z koše jeden nekvašený bochánek
a jednu nekvašenou oplatku a vloží to do rukou nazírovi, poté co si oholil
své nazírské znamení.
20 Kněz to nabídne Hospodinu podáváním jako oběť podávání. Je to svatý
příděl pro kněze spolu s hrudím oběti podávání a kýtou oběti pozdvihování.
Potom už může nazír pít víno.“
21 Takový je řád pro nazíra, který Hospodinu slíbil dar za svoje nazírství
kromě toho, co dá sám od sebe navíc . Učiní podle svého slibu, který složil,
podle řádu svého nazírství.
22 Hospodin dále promluvil k Mojžíšovi:
23 „Mluv k Áronovi a jeho synům: Budete žehnat synům Izraele těmito slovy:
24 ‚Hospodin tě požehná a ochrání tě,
25 Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a bude ti milostiv,
26 Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.‘
27 Tak vloží mé jméno na Izraelce a já jim požehnám.“
7
1 V den, kdy Mojžíš dokončil stavbu příbytku, pomazal a posvětil jej
i všechno jeho nářadí, též oltář s veškerým nářadím. Když to vše pomazal
a posvětil,
2 přinesli izraelští předáci, představitelé otcovských rodů, své dary
; byli to předáci pokolení, ti, kteří stáli nad povolanými do služby.
3 Přivedli jako svůj dar před Hospodina šest krytých povozů a dvanáct
kusů skotu, po jednom povozu od dvou předáků a od každého předáka jednoho
býka; ty přinesli jako dar před příbytek.
4 Hospodin řekl Mojžíšovi:
5 „Přijmi je od nich. Budou tu pro službu při stanu setkávání. Dáš je
lévijcům, každé čeledi podle její služby.“
6 Mojžíš přijal povozy i skot a dal je lévijcům.
7 Dva povozy a čtyři kusy skotu dal Geršónovcům pro jejich službu.
8 Čtyři povozy a osm kusů skotu dal Meraríovcům pro jejich službu za dozoru
Ítamara, syna kněze Árona.
9 Kehatovcům nedal nic , protože jejich služba se týkala svatých předmětů,
a ty se nosily na ramenou.
10 Předáci přinesli také dar k zasvěcení oltáře. V den, kdy byl oltář
pomazán, přinesli před něj svůj dar.
11 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Každého dne přinese vždy jeden z předáků
svůj dar k zasvěcení oltáře.“
12 Prvního dne tedy přinesl svůj dar Nachšón, syn Amínadabův, z pokolení
Judova.
13 Jeho dar: jedna stříbrná mísa o váze sto třiceti šekelů , jedna stříbrná
kropenka o sedmdesáti šekelech podle váhy určené svatyní – obojí plné
bílé mouky zadělané olejem k oběti přídavné –,
14 jedna zlatá pánvička o deseti šekelech , plná kadidla,
15 jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k oběti zápalné,
16 jeden kozel k oběti za hřích,
17 k hodu oběti pokojné dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů a pět ročních
beránků. To byl dar Nachšóna, syna Amínadabova.
18 Druhého dne přinesl svůj dar Netaneel, syn Súarův, předák Isacharův.
19 Přinesl darem jednu stříbrnou mísu o váze sto třiceti šekelů , jednu
stříbrnou kropenku o sedmdesáti šekelech podle váhy určené svatyní – obojí
plné bílé mouky zadělané olejem k oběti přídavné –,
20 jednu zlatou pánvičku o deseti šekelech , plnou kadidla,
21 jednoho mladého býčka, jednoho berana, jednoho ročního beránka k oběti
zápalné,
22 jednoho kozla k oběti za hřích,
23 k hodu oběti pokojné dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů a pět ročních
beránků. To byl dar Netaneela, syna Súarova.
24 Třetího dne předák Zabulónovců, Elíab, syn Chelónův.
25 Jeho dar: jedna stříbrná mísa o váze sto třiceti šekelů , jedna stříbrná
kropenka o sedmdesáti šekelech podle váhy určené svatyní – obojí plné
bílé mouky zadělané olejem k oběti přídavné –,
26 jedna zlatá pánvička o deseti šekelech , plná kadidla,
27 jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k oběti zápalné,
28 jeden kozel k oběti za hřích,
29 k hodu oběti pokojné dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů a pět ročních
beránků. To byl dar Elíaba, syna Chelónova.
30 Čtvrtého dne předák Rúbenovců Elísúr, syn Šedeúrův.
31 Jeho dar: jedna stříbrná mísa o váze sto třiceti šekelů , jedna stříbrná
kropenka o sedmdesáti šekelech podle váhy určené svatyní – obojí plné
bílé mouky zadělané olejem k oběti přídavné –,
32 jedna zlatá pánvička o deseti šekelech , plná kadidla,
33 jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k oběti zápalné,
34 jeden kozel k oběti za hřích,
35 k hodu oběti pokojné dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů a pět ročních
beránků. To byl dar Elísúra, syna Šedeúrova.
36 Pátého dne předák Šimeónovců Šelumíel, syn Suríšadajův.
37 Jeho dar: jedna stříbrná mísa o váze sto třiceti šekelů , jedna stříbrná
kropenka o sedmdesáti šekelech podle váhy určené svatyní – obojí plné
bílé mouky zadělané olejem k oběti přídavné –,
38 jedna zlatá pánvička o deseti šekelech , plná kadidla,
39 jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k oběti zápalné,
40 jeden kozel k oběti za hřích,
41 k hodu oběti pokojné dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů a pět ročních
beránků. To byl dar Šelumíela, syna Suríšadajova.
42 Šestého dne předák Gádovců Eljásaf, syn Deúelův.
43 Jeho dar: jedna stříbrná mísa o váze sto třiceti šekelů , jedna stříbrná
kropenka o sedmdesáti šekelech podle váhy určené svatyní – obojí plné
bílé mouky zadělané olejem k oběti přídavné –,
44 jedna zlatá pánvička o deseti šekelech , plná kadidla,
45 jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k oběti zápalné,
46 jeden kozel k oběti za hřích,
47 k hodu oběti pokojné dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů a pět ročních
beránků. To byl dar Eljásafa, syna Deúelova.
48 Sedmého dne předák Efrajimovců Elíšama, syn Amíhudův.
49 Jeho dar: jedna stříbrná mísa o váze sto třiceti šekelů , jedna stříbrná
kropenka o sedmdesáti šekelech podle váhy určené svatyní – obojí plné
bílé mouky zadělané olejem k oběti přídavné –,
50 jedna zlatá pánvička o deseti šekelech , plná kadidla,
51 jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k oběti zápalné,
52 jeden kozel k oběti za hřích,
53 k hodu oběti pokojné dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů a pět ročních
beránků. To byl dar Elíšamy, syna Amíhudova.
54 Osmého dne předák Manasesovců Gamlíel, syn Pedásurův.
55 Jeho dar: jedna stříbrná mísa o váze sto třiceti šekelů , jedna stříbrná
kropenka o sedmdesáti šekelech podle váhy určené svatyní – obojí plné
bílé mouky zadělané olejem k oběti přídavné –,
56 jedna zlatá pánvička o deseti šekelech , plná kadidla,
57 jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k oběti zápalné,
58 jeden kozel k oběti za hřích,
59 k hodu oběti pokojné dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů a pět ročních
beránků. To byl dar Gamlíela, syna Pedásurova.
60 Devátého dne předák Benjamínovců Abídan, syn Gideóního.
61 Jeho dar: jedna stříbrná mísa o váze sto třiceti šekelů , jedna stříbrná
kropenka o sedmdesáti šekelech podle váhy určené svatyní – obojí plné
bílé mouky zadělané olejem k oběti přídavné –,
62 jedna zlatá pánvička o deseti šekelech , plná kadidla,
63 jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k oběti zápalné,
64 jeden kozel k oběti za hřích,
65 k hodu oběti pokojné dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů a pět ročních
beránků. To byl dar Abídana, syna Gideóního.
66 Desátého dne předák Danovců Achíezer, syn Amíšadajův.
67 Jeho dar: jedna stříbrná mísa o váze sto třiceti šekelů , jedna stříbrná
kropenka o sedmdesáti šekelech podle váhy určené svatyní – obojí plné
bílé mouky zadělané olejem k oběti přídavné –,
68 jedna zlatá pánvička o deseti šekelech , plná kadidla,
69 jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k oběti zápalné,
70 jeden kozel k oběti za hřích,
71 k hodu oběti pokojné dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů a pět ročních
beránků. To byl dar Achíezera, syna Amíšadajova.
72 Jedenáctého dne předák Ašerovců Pagíel, syn Okranův.
73 Jeho dar: jedna stříbrná mísa o váze sto třiceti šekelů , jedna stříbrná
kropenka o sedmdesáti šekelech podle váhy určené svatyní – obojí plné
bílé mouky zadělané olejem k oběti přídavné –,
74 jedna zlatá pánvička o deseti šekelech , plná kadidla,
75 jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k oběti zápalné,
76 jeden kozel k oběti za hřích,
77 k hodu oběti pokojné dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů a pět ročních
beránků. To byl dar Pagíela, syna Okranova.
78 Dvanáctého dne předák Neftalíovců Achíra, syn Énanův.
79 Jeho dar: jedna stříbrná mísa o váze sto třiceti šekelů , jedna stříbrná
kropenka o sedmdesáti šekelech podle váhy určené svatyní – obojí plné
bílé mouky zadělané olejem k oběti přídavné – ,
80 jedna zlatá pánvička o deseti šekelech , plná kadidla,
81 jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k oběti zápalné,
82 jeden kozel k oběti za hřích,
83 k hodu oběti pokojné dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů a pět ročních
beránků. To byl dar Achíry, syna Énanova.
84 To byl dar k zasvěcení oltáře od izraelských předáků v den, kdy byl
pomazán: dvanáct stříbrných mis, dvanáct stříbrných kropenek, dvanáct
zlatých pánviček.
85 Sto třicet šekelů stříbra měla jedna mísa a jedna kropenka sedmdesát;
stříbro všech nádob vážilo dva tisíce čtyři sta šekelů podle váhy určené
svatyní.
86 Zlatých pánviček bylo dvanáct, plných kadidla, každá pánvička po deseti
šekelech podle váhy určené svatyní; zlato všech pánviček vážilo sto dvacet
šekelů .
87 Všech kusů skotu k oběti zápalné bylo dvanáct býčků, k tomu dvanáct
beranů, dvanáct ročních beránků s příslušnými přídavnými oběťmi a dvanáct
kozlů k oběti za hřích;
88 všech kusů skotu k hodu oběti pokojné bylo čtyřiadvacet býčků, k tomu
šedesát beranů, šedesát kozlů a šedesát ročních beránků. To byl dar k
zasvěcení oltáře poté, co byl pomazán.
89 Když Mojžíš vcházel do stanu setkávání, aby Bůh k němu mluvil, slyšel
hlas, jak k němu mluví od příkrovu na schráně svědectví, z místa mezi
dvěma cheruby; i mluvil s ním.
8
1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
2 „Mluv k Áronovi a řekni mu: Když budeš nasazovat kahánky, dbej , aby
těch sedm kahánků svítilo dopředu před svícen.“
3 Áron tak učinil. Nasadil kahánky na svícen směrem dopředu, jak přikázal
Hospodin Mojžíšovi.
4 Svícen byl vyroben z tepaného zlata; jak dřík, tak květy na něm byly
z tepaného zlata. Mojžíš zhotovil svícen podle vzoru, který mu ukázal
Hospodin.
5 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi:
6 „Vezmi z Izraelců lévijce a očisť je.
7 Aby byli čisti, vykonej s nimi toto: Pokrop je vodou rozhřešení, pak
ať si dají břitvou oholit celé tělo a vyperou si roucha. Tak se očistí.
8 Potom vezmou mladého býčka a jako oběť přídavnou bílou mouku zadělanou
olejem. A ty vezmeš druhého mladého býčka k oběti za hřích.
9 Přikážeš, aby lévijci předstoupili před stan setkávání, a svoláš celou
pospolitost Izraelců.
10 Přivedeš lévijce před Hospodina a Izraelci na ně budou vkládat ruce.
11 Nato Áron nabídne lévijce Hospodinu podáváním jako oběť podávání od
Izraelců, a budou způsobilí vykonávat Hospodinovu službu.
12 Lévijci vloží ruce na hlavy těch býků a ty obětuj Hospodinu jednoho
jako oběť za hřích a druhého jako oběť zápalnou k vykonání smírčích obřadů
za lévijce.
13 Pak lévijce postavíš před Árona a jeho syny, nabídneš je Hospodinu
jako oběť podávání
14 a oddělíš lévijce od ostatních Izraelců. Lévijci jsou moji.
15 Lévijci půjdou sloužit při stanu setkávání teprve potom, až je očistíš
a nabídneš jako oběť podávání.
16 Budou mi odděleni z Izraelců jako dar; vzal jsem si je místo všech,
kteří otvírají lůno, místo všech prvorozených mezi Izraelci.
17 Mně patří všechno prvorozené mezi Izraelci, člověk i dobytče. Oddělil
jsem je pro sebe jako svaté v den, kdy jsem pobil v egyptské zemi všechno
prvorozené.
18 Vzal jsem si lévijce místo všech prvorozených mezi Izraelci.
19 Dávám je Áronovi a jeho synům jako darované z Izraelců, aby za Izraelce
vykonávali službu při stanu setkávání. Budou za Izraelce vykonávat smírčí
obřady , aby je nepostihla pohroma, když přistoupí ke svatyni.“
20 Mojžíš a Áron i celá pospolitost Izraelců vykonali s lévijci to, co
o nich přikázal Hospodin Mojžíšovi; to s nimi Izraelci vykonali.
21 Lévijci se očistili od hříchů, vyprali si roucha a Áron je podáváním
nabídl Hospodinu jako oběť podávání, a tak za ně vykonal smírčí obřady
, aby byli čisti.
22 Teprve potom šli lévijci vykonávat službu při stanu setkávání před
Áronem a jeho syny. Jak Hospodin Mojžíšovi o lévijcích přikázal, tak s
nimi učinili.
23 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi:
24 „Toto je řád pro lévijce: Od pětadvaceti let bude schopen nastoupit
do služby, totiž konat službu při stanu setkávání.
25 Od padesáti let bude této služby zproštěn a nebude už sloužit.
26 Může ovšem přisluhovat svým bratřím při stanu setkávání ve strážné
službě, ale vlastní službu konat nebude. Tak to učiníš s lévijci vzhledem
k tomu, co jim bylo svěřeno.“
9
1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi na Sínajské poušti v prvním měsíci,
druhého roku po jejich vyjití z egyptské země:
2 „Ať Izraelci slaví ve stanovený čas hod beránka.
3 Budete jej slavit ve stanovený čas čtrnáctého dne tohoto měsíce navečer,
budete jej slavit podle všech příslušných nařízení a směrnic.“
4 I vyzval Mojžíš Izraelce, aby slavili hod beránka.
5 A slavili hod beránka prvního měsíce , čtrnáctého dne toho měsíce navečer,
na Sínajské poušti. Izraelci učinili všechno tak, jak Hospodin Mojžíšovi
přikázal.
6 Byli tu však muži, kteří se poskvrnili při mrtvém člověku a nemohli
onoho dne hod beránka slavit. Proto předstoupili onoho dne ti muži před
Mojžíše – a Árona –
7 a řekli mu: „My jsme se poskvrnili při mrtvém člověku. Proč máme být
vyloučeni a nesmíme přinést dar Hospodinu ve stanovený čas spolu s ostatními
Izraelci?“
8 Mojžíš jim odpověděl: „Zůstaňte tu, dokud neuslyším, co vám přikáže
Hospodin.“
9 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi:
10 „Mluv k Izraelcům: Když se někdo z vás nebo z vašich budoucích pokolení
poskvrní při mrtvém anebo bude na daleké cestě, bude také slavit hod beránka
Hospodinu.
11 Budou jej slavit druhého měsíce čtrnáctého dne navečer. Budou ho jíst
s nekvašenými chleby a hořkými bylinami.
12 Neponechají z něho nic do rána a nezlámou mu žádnou kost. Budou slavit
hod beránka podle všech nařízení o něm.
13 Ale kdo by byl čistý a nebyl na cestě a zanedbá slavení hodu beránka,
bude vyobcován ze svého lidu, protože nepřinesl Hospodinu dar ve stanovený
čas. Takový člověk ponese následky svého hříchu.
14 Host, který s vámi bude pobývat, může slavit hod beránka Hospodinu,
ale bude jej slavit podle nařízení o hodu beránka, jak je určeno. Stejné
nařízení jako pro vás bude platit i pro hosta a domorodce v zemi.“
15 V den, kdy byl postaven příbytek, přikryl jej oblak a zahalil stan
svědectví; od večera do rána se jevil nad příbytkem jako ohnivá zář.
16 Tak tomu bylo každodenně. Přikrýval jej oblak a v noci měl vzhled ohnivé
záře.
17 Kdykoli se oblak od stanu vznesl, hned táhli Izraelci dál. Kde se oblak
pozdržel, tam se Izraelci utábořili.
18 Na Hospodinův rozkaz táhli Izraelci dál a na Hospodinův rozkaz tábořili.
Tábořili po celou dobu, pokud se zdržoval oblak nad příbytkem.
19 Když oblak setrvával nad příbytkem po mnoho dní, drželi Izraelci Hospodinovu
stráž a netáhli dál.
20 Někdy však byl oblak nad příbytkem jen několik dní. Na Hospodinův rozkaz
tábořili, na Hospodinův rozkaz táhli dál.
21 Někdy tu byl oblak jen od večera do rána; když se oblak ráno vznesl,
i oni táhli dál. Ať to bylo ve dne nebo v noci, jakmile se oblak vznesl,
táhli dál.
22 Ať setrvával oblak nad příbytkem třeba dva dny nebo měsíc nebo rok,
dokud nad ním setrvával, Izraelci tábořili a netáhli dál. Když se vznesl,
táhli dál.
23 Na Hospodinův rozkaz tábořili, na Hospodinův rozkaz táhli dál. Drželi
Hospodinovu stráž na Hospodinův rozkaz daný skrze Mojžíše.
10
1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
2 „Zhotov si dvě stříbrné trubky. Uděláš je z tepaného stříbra . Budou
ti sloužit k svolávání pospolitosti a k povelu , že tábory mají táhnout
dál.
3 Zatroubí-li se na ně, sejde se k tobě ke vchodu do stanu setkávání celá
pospolitost.
4 Jestliže se zatroubí jen na jednu, sejdou se k tobě předáci, náčelníci
izraelských šiků.
5 Když ryčně zatroubíte poprvé , vytáhnou tábory tábořící na východ od
stanu setkávání .
6 Když ryčně zatroubíte podruhé, vytáhnou tábory tábořící na jihu. Ryčně
se bude troubit při nástupu cesty.
7 Budete-li však svolávat shromáždění, zatroubíte sice, ale ne ryčně.
8 Na trubky budou troubit Áronovi synové, kněží. To vám bude provždy platným
nařízením pro všechna vaše pokolení.
9 Až potom ve své zemi vytáhnete do boje proti protivníku, který vás bude
sužovat, a trubkami budete ryčně troubit , připomenete se Hospodinu, svému
Bohu, a budete osvobozeni od svých nepřátel.
10 Na trubky budete troubit v den své radosti, o slavnostech, při novoluní,
při svých zápalných obětech nebo svých hodech oběti pokojné, aby vás připomínaly
vašemu Bohu. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“
11 Ve druhém roce, dvacátého dne druhého měsíce, se vznesl oblak od příbytku
svědectví.
12 I táhli Izraelci ze Sínajské pouště dál, po jednotlivých stanovištích,
až se oblak pozdržel na poušti Páranské.
13 Tak poprvé táhli dál na Hospodinův rozkaz daný skrze Mojžíše.
14 Jako první táhl po oddílech prapor tábora Judovců. Nad jejich vojem
byl velitelem Nachšón, syn Amínadabův.
15 Nad vojem pokolení Isacharovců byl Netaneel, syn Súarův.
16 Nad vojem pokolení Zabulónovců byl Elíab, syn Chelónův.
17 Pak byl složen příbytek a vytáhli Geršónovci a Meraríovci, kteří příbytek
nosili.
18 Dále táhl po oddílech prapor tábora Rúbenovců. Nad jejich vojem byl
Elísúr, syn Šedeúrův.
19 Nad vojem pokolení Šimeónovců byl Šelumíel, syn Suríšadajův.
20 Nad vojem pokolení Gádovců byl Eljásaf, syn Deúelův.
21 Pak táhli Kehatovci, kteří nosili svatyni. Než došli, druzí už postavili
příbytek.
22 Dále táhl po oddílech prapor tábora Efrajimovců. Nad jejich vojem byl
Elíšama, syn Amíhudův.
23 Nad vojem pokolení Manasesovců byl Gamlíel, syn Pedásurův.
24 Nad vojem pokolení Benjamínovců byl Abídan, syn Gideóního. –
25 Pak táhl po oddílech prapor tábora Danovců, uzavírající všechny tábory.
Nad jejich vojem byl Achíezer, syn Amíšadajův.
26 Nad vojem pokolení Ašerovců byl Pagíel, syn Okranův.
27 Nad vojem pokolení Neftalíovců byl Achíra, syn Énanův.
28 To byl postup Izraelců při tažení po oddílech; tak táhli dál.
29 Mojžíš řekl Chóbabovi, synu Midjánce Reúela, svého tchána: „Táhneme
k místu, o kterém Hospodin prohlásil: ‚Dám vám je.‘ Pojď s námi, prokážeme
ti dobro. Vždyť Hospodin přiřkl Izraeli vše dobré.“
30 On mu však odpověděl: „Nepůjdu; chci jít do své země a do svého rodiště.“
31 Mojžíš řekl: „Neopouštěj nás prosím! Znáš přece na poušti místa , kde
můžeme tábořit; buď naším průvodcem.
32 Když půjdeš spolu s námi a dostaví se to dobro, které nám chce Hospodin
prokázat, prokážeme dobro i my tobě.“
33 I táhli od hory Hospodinovy tři dny cesty a schrána Hospodinovy smlouvy
táhla po tři dny cesty před nimi, aby jim vyhlédla místo odpočinutí.
34 A když táhli z tábora, býval ve dne nad nimi Hospodinův oblak.
35 Kdykoli schrána měla táhnout dál, říkal Mojžíš: „Povstaň, Hospodine,
ať se rozprchnou tvoji nepřátelé, ať před tebou utečou, kdo tě nenávidí!“
36 Když se zastavila k odpočinku, říkal: „Navrať se, Hospodine, k desetitisícům
izraelských šiků!“
11
1 Lid si začal Hospodinu stěžovat na těžkosti. Hospodin to slyšel a vzplanul
hněvem. Tu vyšlehl mezi nimi Hospodinův oheň a pohltil okraj tábora.
2 Lid volal k Mojžíšovi. I modlil se Mojžíš k Hospodinu a oheň uhasl.
3 Proto pojmenovali ono místo Tabéra (to je Spáleniště) , že mezi nimi
vyšlehl Hospodinův oheň.
4 Chátru přimíšenou mezi nimi popadla žádostivost. Rovněž Izraelci začali
znovu s pláčem volat: „Kdo nám dá najíst masa?
5 Vzpomínáme na ryby, které jsme měli v Egyptě k jídlu zadarmo, na okurky
a melouny, na pór, cibuli a česnek.
6 Jsme už celí seschlí, nevidíme nic jiného než tu manu.“
7 Mana byla jako koriandrové semeno a měla vzhled vonné pryskyřice.
8 Lid ji chodíval sbírat, pak ji mleli mlýnkem nebo drtili v hmoždíři,
vařili v kotlíku nebo z ní připravovali podpopelné chleby; měla chuť jako
pečivo zadělané olejem.
9 Když v noci padala na tábor rosa, padala na něj i mana.
10 Mojžíš slyšel, že lid pláče, každý u vchodu do svého stanu, čeleď vedle
čeledi. Hospodin vzplanul velikým hněvem. I Mojžíš na to hleděl s nevolí
11 a vyčítal Hospodinu: „Proč zacházíš se svým služebníkem tak zle? Proč
jsem u tebe nenalezl milost, žes na mě vložil všechen tento lid jako břímě?
12 Copak jsem všechen tento lid počal já? Copak jsem ho porodil já, že
mi říkáš: Nes jej v náručí, jako chůva nemluvňátko, do země, kterou jsi
přisáhl dát jeho otcům?
13 Kde vezmu maso, abych je dal všemu tomuto lidu? Volají ke mně s pláčem:
‚Dej nám maso, chceme jíst.‘
14 Nemohu sám unést všechen tento lid, je to nad mé síly.
15 Když už se mnou chceš takto jednat, raději mě zabij, jestliže jsem
u tebe nalezl milost, abych se nemusel dívat na svoje trápení.“
16 Hospodin Mojžíšovi odvětil: „Shromažď mi sedmdesát mužů z izraelských
starších, o nichž víš, že jsou staršími a správci v lidu. Vezmi je ke
stanu setkávání, ať se tam postaví s tebou.
17 Sestoupím a budu tam s tebou mluvit. A odeberu z ducha, který je na
tobě, a vložím jej na ně. Ponesou pak břímě lidu s tebou, neponeseš je
už sám.
18 A lidu řekneš: Posvěťte se pro zítřek. Budete jíst maso, protože jste
s pláčem volali k Hospodinu: ‚Kdo nám dá najíst masa? Jak dobře nám bylo
v Egyptě!‘ Hospodin vám dá maso a najíte se.
19 Nebudete je jíst jen jeden den, ani dva dny, ani pět dní, ani deset
dní, ba ani dvacet dní,
20 ale po celý měsíc, až vám poleze z chřípí a zhnusí se vám. To proto,
že jste zavrhli Hospodina, který je mezi vámi, když jste před ním s pláčem
volali: ‚Proč jsme jen odešli z Egypta?‘“
21 Mojžíš namítl: „Šest set tisíc pěších je v lidu, uprostřed něhož jsem,
a ty řekneš: ‚Dám jim maso a budou jíst po celý měsíc!‘
22 To se pro ně budou porážet ovce a skot, aby se na všechny dostalo?
Nebo se pro ně vychytají všechny ryby v moři, aby se na všechny dostalo?“
23 Hospodin Mojžíšovi odvětil: „Což ruka Hospodinova je na to krátká?
Hned uvidíš, uskuteční-li se mé slovo, nebo ne.“
24 Mojžíš tedy vyšel ven a oznámil Hospodinova slova lidu. Shromáždil
sedmdesát mužů ze starších lidu a rozestavil je kolem stanu.
25 Hospodin sestoupil v oblaku, promluvil k němu a odebral z ducha, který
byl na něm, a dal jej těm sedmdesáti starším. Sotva na nich duch spočinul,
prorokovali, ale potom už nikdy.
26 Dva muži však zůstali v táboře, jeden se jmenoval Eldad a druhý Médad.
I na nich spočinul duch, ačkoliv nepřišli ke stanu; byli totiž mezi zapsanými.
Ti prorokovali v táboře.
27 Tu přiběhl mládenec a oznámil Mojžíšovi: „Eldad a Médad v táboře prorokují.“
28 Nato se ozval Jozue, syn Núnův, který už jako jinoch přisluhoval Mojžíšovi,
a zvolal: „Mojžíši, můj pane, zabraň jim v tom!“
29 Ale Mojžíš mu řekl: „Ty kvůli mně žárlíš? Kéž by všechen Hospodinův
lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin dal svého ducha!“
30 Potom se Mojžíš odebral s izraelskými staršími do tábora.
31 Vtom se zvedl vítr seslaný Hospodinem, přihnal od moře křepelky a rozhodil
je po táboře, asi do vzdálenosti jednodenní cesty na tu i na onu stranu
kolem tábora, do výše kolem dvou loket nad zemí.
32 Lid se hned pustil do sbírání křepelek a sbíral je po celý den i po
celou noc a po celý příští den; i ten, kdo nasbíral málo, měl deset chómerů.
Rozložili si je okolo tábora.
33 Ještě měli v zubech maso, ještě nebylo ani rozžvýkáno, když Hospodin
vzplanul proti lidu hněvem a počal lid bít převelikou ranou.
34 Proto dali tomu místu jméno Kibrót-taava (to je Hroby žádostivosti)
, že tam pohřbili z lidu ty, kdo propadli žádostivosti.
35 Z Kibrót-taavy táhl lid do Chaserótu. A v Chaserótu zůstali.
12
1 Mirjam s Áronem mluvila proti Mojžíšovi kvůli kúšské ženě, kterou si
vzal; pojal totiž za ženu Kúšanku.
2 Říkali: „Což Hospodin mluví jenom prostřednictvím Mojžíše? Což nemluví
i naším prostřednictvím?“ Hospodin to slyšel.
3 Mojžíš však byl nejpokornější ze všech lidí, kteří byli na zemi.
4 Hned nato řekl Hospodin Mojžíšovi i Áronovi a Mirjamě: „Vy tři vyjděte
ke stanu setkávání!“ Všichni tři tedy vyšli
5 a Hospodin sestoupil v oblakovém sloupu a stanul u vchodu do stanu.
Zavolal Árona a Mirjam a oba předstoupili.
6 Řekl: „Poslyšte má slova: Bude-li mezi vámi prorok, já Hospodin se mu
dám poznat ve vidění, mluvit s ním budu ve snu.
7 Ne tak je tomu s mým služebníkem Mojžíšem. Má trvalé místo v celém mém
domě.
8 S ním mluvím od úst k ústům ve viděních, ne v hádankách; smí patřit
na zjev Hospodinův. Jak to, že se tedy nebojíte mluvit proti mému služebníku
Mojžíšovi?“
9 Hospodin vzplanul proti nim hněvem a odešel.
10 Když oblak od stanu odstoupil, hle, Mirjam byla malomocná, bílá jako
sníh. Áron se obrátil k Mirjamě, a hle, byla malomocná.
11 Tu řekl Áron Mojžíšovi: „Dovol, můj pane, nenech nás pykat za hřích,
jehož jsme se ve své pošetilosti dopustili.
12 Ať není Mirjam jako mrtvě narozené děcko , jehož tělo je z poloviny
stráveno, hned jak vyšlo z matčina lůna.“
13 I volal Mojžíš k Hospodinu: „Bože, prosím uzdrav ji, prosím!“
14 Hospodin Mojžíšovi odvětil: „Kdyby jí otec naplil do tváře, nenesla
by hanbu po sedm dní? Sedm dní bude vyloučena z tábora, potom se zase
připojí.“
15 Tak byla Mirjam sedm dní vyloučena z tábora a lid netáhl dál, dokud
se Mirjam nepřipojila.
16 Potom táhl lid z Chaserótu a utábořili se na poušti Páranské.
13
1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
2 „Pošli muže, aby prozkoumali kenaanskou zemi, kterou dávám Izraelcům.
Pošlete po jednom muži z jejich otcovských pokolení, vždy jejich předáka!“
3 Mojžíš je tedy na rozkaz Hospodinův poslal z Páranské pouště. Všichni
ti muži byli náčelníci Izraelců.
4 Toto jsou jejich jména: z Rúbenova pokolení Šamúa, syn Zakúrův,
5 z Šimeónova pokolení Šáfat, syn Choríův,
6 z Judova pokolení Káleb, syn Jefunův,
7 z Isacharova pokolení Jigál, syn Josefův,
8 z Efrajimova pokolení Hóšea, syn Núnův,
9 z Benjamínova pokolení Paltí, syn Rafúův,
10 ze Zabulónova pokolení Gadíel, syn Sódíův,
11 z Josefova pokolení, z pokolení Manasesova, Gadí, syn Súsíův,
12 z Danova pokolení Amíel, syn Gemalíův,
13 z Ašerova pokolení Setúr, syn Míkaelův,
14 z Neftalíova pokolení Nachbí, syn Vofsíův,
15 z Gádova pokolení Geúel, syn Makíův.
16 To jsou jména mužů, které poslal Mojžíš prozkoumat zemi. Hóšeu, syna
Núnova, nazval Mojžíš Jozue.
17 Mojžíš je poslal prozkoumat kenaanskou zemi a řekl jim: „Jděte vzhůru
Negebem, vystupte pak na pohoří
18 a zjistěte, jaká to je země a jaký lid v ní sídlí; zda je silný nebo
slabý, zda ho je málo nebo mnoho;
19 a zda je země, v níž sídlí, dobrá nebo zlá, též zda jsou města, v nichž
sídlí, otevřená nebo opevněná;
20 též zda je země úrodná či neúrodná, zda v ní jsou stromy nebo ne. Buďte
odvážní a přineste něco z ovoce té země!“ Byl totiž čas raných hroznů.
21 Šli tedy a prozkoumali zemi od pouště Sinu až k Rechóbu při cestě do
Chamátu.
22 Šli vzhůru Negebem a jeden z nich přišel až do Chebrónu, kde žili Achíman,
Šešaj a Talmaj, zplozenci Anákovi; Chebrón byl vystavěn sedm let před
egyptským Sóanem.
23 Přišli až k úvalu Eškólu, kde uřízli ratolest s jedním vinným hroznem,
dva ji museli nést na sochoru, a několik granátových jablek a fíků.
24 To místo se nazývá Eškólský úval (to je Úval hroznů) podle hroznu,
který tam Izraelci odřízli.
25 Po čtyřiceti dnech průzkumu země se vrátili zpět.
26 Přišli konečně k Mojžíšovi a Áronovi a k celé pospolitosti Izraelců
na Páranskou poušť do Kádeše, podali jim a celé pospolitosti zprávu a
ukázali jim ovoce té země.
27 Ve svém vyprávění mu řekli: „Vstoupili jsme do země, do níž jsi nás
poslal. Vskutku oplývá mlékem a medem. A toto je její ovoce.
28 Jenomže lid, který v té zemi sídlí, je mocný a města jsou opevněná
a nesmírně veliká. Dokonce jsme tam viděli potomky Anákovy.
29 Na jihu země sídlí Amálek, na pohoří jsou usazeni Chetejci, Jebúsejci
a Emorejci, při moři a podél Jordánu Kenaanci.“
30 Káleb však uklidňoval lid bouřící se proti Mojžíšovi. Říkal: „Vzhůru!
Pojďme! Obsadíme tu zemi a jistě se jí zmocníme.“
31 Ale muži, kteří šli spolu s ním, tvrdili: „Nemůžeme vytáhnout proti
tomu lidu, vždyť je silnější než my.“
32 Pomluvami zhaněli Izraelcům zemi, kterou prozkoumali: „Země, kterou
jsme při průzkumu prošli, je země, která požírá své obyvatele, a všechen
lid, který jsme v ní spatřili, jsou muži obrovité postavy.
33 Viděli jsme tam zrůdy – Anákovci totiž patří ke zrůdám – a zdálo se
nám, že jsme nepatrní jako kobylky, vskutku jsme v jejich očích byli takoví.“
14
1 Celá pospolitost se pozdvihla; dali se do křiku a lid tu noc proplakal.
2 Všichni Izraelci reptali proti Mojžíšovi a Áronovi a celá pospolitost
jim vyčítala: „Kéž bychom byli zemřeli v egyptské zemi nebo na této poušti!
Kéž bychom zemřeli!
3 Proč nás Hospodin přivedl do této země? Abychom padli mečem? Aby se
naše ženy a děti staly kořistí? Nebude pro nás lépe vrátit se do Egypta?“
4 I řekli si vespolek: „Ustanovme si náčelníka a vraťme se do Egypta!“
5 Tu padli Mojžíš a Áron na tvář před celým shromážděním pospolitosti
Izraelců.
6 Jozue, syn Núnův, a Káleb, syn Jefunův, dva z těch, kdo dělali průzkum
v zemi, roztrhli svá roucha
7 a domlouvali celé pospolitosti Izraelců: „Země, kterou jsme při průzkumu
procházeli, je země převelice dobrá.
8 Jestliže nám Hospodin bude přát, uvede nás do této země a dá nám ji.
Je to země oplývající mlékem a medem.
9 Nechtějte se přece bouřit proti Hospodinu. Nebojte se lidu té země.
Sníme je jako chleba. Jejich ochrana od nich odstoupila, kdežto s námi
je Hospodin. Nebojte se jich!“
10 Celá pospolitost však křičela, aby je ukamenovali. Vtom se všem Izraelcům
ukázala při stanu setkávání Hospodinova sláva.
11 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Jak dlouho mě bude tento lid znevažovat?
Jak dlouho mi nebude věřit přes všechna znamení, která jsem uprostřed
něho konal?
12 Budu ho bít morem a vydědím jej, a z tebe učiním větší a zdatnější
národ, než je on.“
13 Mojžíš však řekl Hospodinu: „Uslyší o tom Egypťané, neboť z jejich
středu jsi vyvedl tento lid svou mocí,
14 a budou o tom vykládat obyvatelům této země. Ti slyšeli, že ty, Hospodine,
jsi uprostřed tohoto lidu, že ty, Hospodine, se zjevuješ tváří v tvář.
Tvůj oblak stojí nad nimi, v sloupu oblakovém chodíš před nimi ve dne
a v sloupu ohnivém v noci.
15 Když tento lid do jednoho usmrtíš, pronárody, které slyšely o tobě
zprávu, řeknou:
16 ‚Protože Hospodin nebyl s to uvést tento lid do země, kterou přísežně
zaslíbil, pobil je na poušti.‘
17 Nuže, nechť se prosím vyvýší tvá moc, Panovníku, jak jsi prohlásil.
Řekl jsi:
18 ‚Hospodin je shovívavý a nesmírně milosrdný, odpouští vinu a přestupek,
ale viníka nenechá bez trestu, vinu otců stíhá na synech do třetího i
čtvrtého pokolení.‘
19 Promiň prosím tomuto lidu vinu podle svého velikého milosrdenství,
jako jsi mu ji odpouštěl od Egypta až sem.“
20 Hospodin odvětil: „Na tvou přímluvu promíjím.
21 Avšak, jakože jsem živ, Hospodinova sláva naplní celou zemi.
22 Proto žádný z mužů, kteří viděli mou slávu a má znamení, jež jsem činil
v Egyptě i na poušti, a pokoušeli mě už aspoň desetkrát a neposlouchali
mě,
23 nespatří zemi, kterou jsem přísežně zaslíbil jejich otcům; nespatří
ji žádný, kdo mě znevažoval.
24 Jen svého služebníka Káleba, protože byl jiného ducha a cele se mi
oddal, uvedu do země, do níž vstoupil, a jeho potomstvo ji obsadí.
25 V dolině sídlí Amálekovci a Kenaanci; zítra se tedy obraťte a táhněte
pouští cestou k Rákosovému moři.“
26 Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi:
27 „Jak dlouho mám snášet tuto zlou pospolitost, která proti mně stále
reptá? Slyšel jsem reptání Izraelců, jak proti mně reptají.
28 Vyřiď jim: Jakože jsem živ, je výrok Hospodinův, naložím s vámi tak,
jak jste si o to říkali.
29 Na této poušti padnou vaše mrtvá těla, vás všech povolaných do služby,
kolik je vás všech od dvacetiletých výše, kdo jste proti mně reptali.
30 Věru že nevejdete do země kromě Káleba, syna Jefunova, a Jozua, syna
Núnova, ačkoliv jsem pozvedl ruku k přísaze , že v ní budete přebývat.
31 Ale vaše děti, o nichž jste tvrdili, že se stanou kořistí, do ní uvedu,
takže poznají zemi, kterou jste zavrhli.
32 Avšak vy, vaše mrtvá těla padnou na této poušti
33 a vaši synové budou pastevci na poušti po čtyřicet let. Ponesou následky
vašeho smilstva, dokud vaše mrtvá těla nebudou do jednoho ležet na poušti.
34 Podle počtu dnů, v nichž jste dělali průzkum země, ponesete své viny.
Za každý den jeden rok, za čtyřicet dnů čtyřicet let. Tak pocítíte mou
nevoli.
35 Já Hospodin jsem promluvil. S celou touto zlou pospolitostí, která
se proti mně spikla, naložím vskutku tímto způsobem: na této poušti do
posledního vymřou.“
36 Muži, které Mojžíš poslal prozkoumat zemi a kteří po návratu podněcovali
celou pospolitost k reptání proti němu tím, že pohaněli tuto zemi pomluvami,
37 ti muži, kteří pohaněli zemi zlými pomluvami, zemřeli zasaženi Hospodinem.
38 Z oněch mužů, kteří šli prozkoumat zemi, zůstali naživu Jozue, syn
Núnův, a Káleb, syn Jefunův.
39 Když Mojžíš oznámil všem Izraelcům tato slova, začal lid velice truchlit.
40 Za časného jitra vystoupili nahoru na pohoří. Řekli: „Jsme připraveni
vystoupit k místu, o němž Hospodin mluvil. Víme , že jsme zhřešili.“
41 Ale Mojžíš je varoval: „Proč zase přestupujete Hospodinův rozkaz? Nezdaří
se vám to .
42 Nevystupujte tam – vždyť ve vašem středu není Hospodin –, abyste neutrpěli
porážku od svých nepřátel.
43 Amálekovci a Kenaanci tam budou proti vám a vy padnete mečem, protože
jste se odvrátili od Hospodina. Hospodin s vámi nebude.“
44 Přesto opovážlivě vystoupili nahoru na pohoří; ale schrána Hospodinovy
smlouvy ani Mojžíš se nehnuli ze středu tábora.
45 Vtom sestoupili Amálekovci a Kenaanci, kteří sídlili v onom pohoří,
a bili je a pobíjeli až do Chormy.
15
1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
2 „Mluv k Izraelcům a řekni jim: Až vejdete do země, kterou vám dávám,
abyste v ní sídlili,
3 a budete chtít připravit Hospodinu ohnivou oběť – oběť zápalnou nebo
obětní hod – při plnění slibu nebo k dobrovolnému daru anebo o slavnostních
shromážděních, a připravíte pro Hospodina libou vůni ze skotu nebo z bravu,
4 tedy ten, kdo bude Hospodinu přinášet svůj dar, přinese jako oběť přídavnou
desetinu éfy bílé mouky zadělané čtvrtinou hínu oleje.
5 Na každého beránka připravíš čtvrtinu hínu vína k úlitbě, jak při oběti
zápalné, tak při obětním hodu.
6 Na berana připravíš jako oběť přídavnou dvě desetiny éfy bílé mouky
zadělané třetinou hínu oleje
7 a vína k úlitbě třetinu hínu; to přineseš jako libou vůni pro Hospodina.
8 Budeš-li připravovat dobytče v oběť zápalnou nebo k obětnímu hodu při
plnění slibu nebo jako oběť pokojnou Hospodinu,
9 přineseš spolu s dobytčetem jako oběť přídavnou tři desetiny bílé mouky
zadělané polovinou hínu oleje
10 a vína přineseš k úlitbě polovinu hínu. To bude k ohnivé oběti jako
libá vůně pro Hospodina.
11 Tak se to bude dělat při každém býku nebo beranu nebo při ovcích či
kozách,
12 podle toho, kolik jich budete obětovat. Tak to připravíte na každý
kus z celkového počtu.
13 Tak to bude dělat podle těchto ustanovení každý domorodec, když bude
přinášet ohnivou oběť jako libou vůni pro Hospodina.
14 A pokud někdo pobývá s vámi jako host nebo kdo žije mezi vámi už po
několik pokolení a bude chtít připravit ohnivou oběť jako libou vůni pro
Hospodina, bude dělat všechno , jako to děláte vy.
15 Ve shromáždění bude platit totéž nařízení pro vás i pro toho, kdo bude
pobývat mezi vámi jako host. To je před Hospodinem provždy platné nařízení
pro všechna vaše pokolení, jak pro vás, tak pro hosta.
16 Týmž řádem a touž směrnicí se budete řídit vy i host, který pobývá
mezi vámi.“
17 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi:
18 „Mluv k Izraelcům a řekni jim: Až vejdete do země, do níž vás vedu,
19 a budete jíst z pokrmů země, odevzdáte pro Hospodina oběť pozdvihování.
20 Bochánek připravený z prvotin vaší obilní tluče odevzdáte jako oběť
pozdvihování. Odevzdáte jej jako oběť pozdvihování z humna.
21 Z prvotin své obilní tluče budete dávat Hospodinu oběť pozdvihování
po všechna svá pokolení.“
22 „Jestliže neúmyslně nedodržíte některý z příkazů, které udělil Hospodin
Mojžíšovi,
23 cokoli z toho, co vám Hospodin prostřednictvím Mojžíše přikázal ode
dne, kdy začal Hospodin vydávat příkazy pro všechna vaše pokolení, až
dosud,
24 jestliže se to stalo neúmyslně nedopatřením pospolitosti, připraví
celá pospolitost mladého býčka k zápalné oběti jako libou vůni pro Hospodina,
i s příslušnou obětí přídavnou a úlitbou, jak je určeno, a jednoho kozla
k oběti za hřích.
25 Kněz vykoná za celou pospolitost Izraelců smírčí obřady , a bude jim
odpuštěno. Stalo se to neúmyslně a oni přinesli svůj dar, ohnivou oběť
pro Hospodina, i oběť za hřích před Hospodinem za to, co učinili neúmyslně.
26 Celé pospolitosti Izraelců bude odpuštěno, i hostu, který přebývá mezi
vámi, neboť všechen lid to učinil neúmyslně.
27 Jestliže se jednotlivec prohřeší neúmyslně, přivede jednoroční kozu
k oběti za hřích.
28 Kněz vykoná smírčí obřady za toho, kdo se neúmyslně prohřešil, kdo
se před Hospodinem dopustil něčeho neúmyslně; vykoná za něho smírčí obřady
, a bude mu odpuštěno.
29 Budete mít tentýž řád pro domorodce mezi Izraelci i pro hosta, který
pobývá mezi vámi, když se někdo něčeho dopustí neúmyslně.
30 Ale ten, kdo něco spáchá úmyslně, ať domorodec nebo host, hanobí Hospodina.
Takový bude vyobcován ze společenství svého lidu.
31 Pohrdl Hospodinovým slovem a porušil jeho příkaz. Takový musí být bezpodmínečně
vyobcován, lpí na něm vina.“
32 Když Izraelci prodlévali na poušti, přistihli muže, který v den odpočinku
sbíral dříví.
33 Ti, kdo jej přistihli, jak sbírá dříví, předvedli jej před Mojžíše
a Árona a před celou pospolitost.
34 Dali ho střežit, neboť nebylo zřejmé, co se s ním má stát.
35 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Ten muž musí zemřít. Celá pospolitost jej
ukamenuje venku za táborem.“
36 Celá pospolitost ho vyvedla ven za tábor a ukamenovali ho, takže zemřel,
jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.
37 Hospodin řekl Mojžíšovi:
38 „Mluv k Izraelcům a řekni jim, aby si po všechna pokolení dělali na
okraji svých šatů třásně a nad třásně ať si dávají na okraj svého roucha
purpurově fialovou stuhu.
39 Budete mít třásně, abyste si při pohledu na ně připomínali všechna
Hospodinova přikázání a plnili je, abyste se neřídili vlastním srdcem
a vlastníma očima, jako se jimi řídí smilníci,
40 abyste si připomínali a plnili všechna má přikázání a byli svatými
pro svého Boha.
41 Já jsem Hospodin, váš Bůh, já jsem vás vyvedl z egyptské země, abych
vám byl Bohem. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“
16
1 Kórach, syn Jishára, syna Kehatova, syna Léviho přibral Dátana a Abírama,
syny Elíabovy, též Óna, syna Peletova, Rúbenovce,
2 a s dvěma sty padesáti muži povstali proti Mojžíšovi; byli to Izraelci,
předáci pospolitosti, kteří zastupovali lid při slavnostech, muži pověstní.
3 Shromáždili se proti Mojžíšovi a Áronovi a vyčítali jim: „Příliš mnoho
si osobujete . Celá pospolitost, všichni v ní jsou svatí a Hospodin je
uprostřed nich. Proč se povznášíte nad Hospodinovo shromáždění?“
4 Když to Mojžíš uslyšel, padl na tvář.
5 Potom promluvil ke Kórachovi a celé jeho skupině: „Ráno oznámí Hospodin,
kdo je jeho a kdo je svatý, komu tedy dovolí, aby k němu přistupoval.
Koho vyvolí, tomu dovolí, aby k němu přistupoval.
6 Udělejte toto: Vezměte si kadidelnice, Kórach a celá jeho skupina,
7 a zítra do nich dejte oheň a vložte na ně před Hospodinem kadidlo. Muž,
kterého vyvolí Hospodin, ten bude svatý. Příliš mnoho si osobujete , Léviovci!“
8 Potom řekl Mojžíš Kórachovi: „Nuže poslyšte, Léviovci.
9 Je vám to málo, že vás Bůh Izraele oddělil od pospolitosti Izraele a
dovolil, abyste k němu přistupovali, vykonávali službu při Hospodinově
příbytku, stáli před pospolitostí a přisluhovali jí?
10 Dovolil přistupovat tobě i všem tvým bratřím Léviovcům s tebou. A vy
se domáháte i kněžského úřadu.
11 To znamená, že ty a celá tvoje skupina se srocujete proti Hospodinu.
Co je Áron, že proti němu reptáte?“
12 Nato dal Mojžíš předvolat Dátana a Abírama, syny Elíabovy. Odpověděli:
„Nepřijdeme.
13 Což je to málo, že jsi nás vyvedl ze země oplývající mlékem a medem,
abys nás umořil na poušti? To se ještě opovažuješ dělat ze sebe nad námi
velitele?
14 Ještě jsi nás neuvedl do země oplývající mlékem a medem, ještě jsi
nám nedal do dědictví pole ani vinice. To chceš vyloupnout těmto mužům
oči? Nepřijdeme.“
15 Mojžíš zlobně vzplanul a volal k Hospodinu: „Neobracej se k jejich
obětním darům. Ani jediného osla jsem od nich nevzal a nikomu z nich jsem
neudělal nic zlého.“
16 Mojžíš potom Kórachovi nařídil: „Ty a celá tvoje skupina buďte zde
před Hospodinem. Zítra tu budete , ty, oni i Áron.
17 Každý si vezměte svou kadidelnici; dáte do ní kadidlo a přinesete každý
svou kadidelnici před Hospodina, dvě stě padesát kadidelnic. Také ty a
Áron, každý svou kadidelnici.“
18 Každý si tedy vzal svou kadidelnici, dali do nich oheň, vložili do
nich kadidlo a postavili se ke vchodu do stanu setkávání, i Mojžíš a Áron.
19 Kórach shromáždil proti nim celou pospolitost ke vchodu do stanu setkávání.
Vtom se celé pospolitosti ukázala Hospodinova sláva.
20 Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi:
21 „Oddělte se od této pospolitosti. Chci s nimi rázně skoncovat.“
22 Oba padli na tvář a volali: „Bože, Bože duchů veškerého tvorstva, jen
jediný muž zhřešil a ty bys byl rozlícen na celou pospolitost?“
23 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
24 „Domluv pospolitosti: Vykliďte prostor kolem příbytku Kórachova, Dátanova
a Abíramova!“
25 Mojžíš se hned odebral k Dátanovi a Abíramovi a starší izraelští šli
za ním.
26 Promluvil k pospolitosti: „Odstupte od stanů těchto svévolných mužů
a nedotýkejte se ničeho, co je jejich, abyste nebyli smeteni spolu se
všemi jejich hříchy.“
27 I vyklidili okolí příbytku Kórachova, Dátanova a Abíramova. Dátan a
Abíram však vyšli a postavili se u vchodu do svých stanů se svými ženami,
syny a dětmi.
28 Mojžíš řekl: „Podle toho poznáte, že mě poslal Hospodin, abych činil
všechny tyto skutky, a že nedělám nic z vlastní vůle:
29 Jestliže tito lidé zemřou, jako umírá každý člověk, a postihne je obecný
lidský úděl, neposlal mě Hospodin.
30 Jestliže však Hospodin stvoří něco mimořádného a půda rozevře svůj
chřtán a pohltí je se vším, co je jejich, takže sestoupí zaživa do podsvětí,
poznáte, že tito muži znevážili Hospodina.“
31 Sotva to všechno domluvil, rozpoltila se pod nimi půda,
32 země otevřela svůj chřtán a pohltila je i jejich obydlí a všechny lidi,
kteří byli s Kórachem, i všechen majetek.
33 Sestoupili do podsvětí zaživa se vším, co bylo jejich, a země se nad
nimi zavřela; zmizeli zprostředku shromáždění.
34 Celý Izrael, který byl kolem nich, při jejich křiku utekl. Řekli si:
„Aby i nás země nepohltila.“
35 Od Hospodina pak vyšlehl oheň a pozřel těch dvě stě padesát mužů přinášejících
kadidlo.
17
1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
2 „Řekni Eleazarovi, synu kněze Árona, ať vynese ze spáleniště kadidelnice,
neboť jsou svaté, a oheň z nich dej rozmetat opodál.
3 Z kadidelnic těch, kteří pro svůj hřích přišli o život, se udělají tepané
pláty k obložení oltáře; přinesli je před Hospodina, a proto jsou svaté;
budou pro Izraelce znamením.“
4 Kněz Eleazar tedy vzal měděné kadidelnice, které přinesli ti, kdo byli
spáleni, a vytepali z nich obložení k oltáři
5 jako výstražnou připomínku pro Izraelce, aby nikdo nepovolaný, kdo by
nepocházel z potomstva Áronova, nepřistupoval a nechtěl pálit před Hospodinem
kadidlo, nebo dopadne jako Kórach a jeho skupina, jak mu to řekl Hospodin
prostřednictvím Mojžíše.
6 Druhého dne reptala celá pospolitost Izraelců proti Mojžíšovi a Áronovi:
„Vy jste příčinou smrti Hospodinova lidu.“
7 Když se však pospolitost shromáždila proti Mojžíšovi a Áronovi a obrátili
se k stanu setkávání, hle, přikryl jej oblak a ukázala se Hospodinova
sláva.
8 I šel Mojžíš s Áronem před stan setkávání.
9 Hospodin k Mojžíšovi promluvil:
10 „Vzdalte se od této pospolitosti! Chci s nimi rázně skoncovat.“ Tu
padli oba na tvář
11 a Mojžíš řekl Áronovi: „Vezmi kadidelnici, dej do ní oheň z oltáře
a vlož kadidlo a rychle jdi k pospolitosti. Vykonej za ně smírčí obřady
, neboť již vyšlehl od Hospodina hrozný hněv, pohroma již začala.“
12 Áron vzal kadidelnici, jak mu řekl Mojžíš, a běžel doprostřed shromáždění.
Ale pohroma v lidu již začala. Zapálil kadidlo, aby vykonal smírčí obřady
za lid.
13 Postavil se mezi mrtvé a živé a pohroma se zastavila.
14 Mrtvých při té pohromě bylo čtrnáct tisíc sedm set, kromě mrtvých v
případě Kórachově.
15 Pak se Áron vrátil k Mojžíšovi ke vchodu do stanu setkávání. Pohroma
byla zastavena.
16 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
17 „Mluv k Izraelcům a vezmi od nich po holi za každý otcovský rod, od
všech předáků dvanáct holí za jejich otcovské rody. Jméno každého napíšeš
na jeho hůl.
18 Áronovo jméno napíšeš na hůl Léviho; za každého představitele otcovského
rodu bude jedna hůl.
19 Uložíš je do stanu setkávání před schránu svědectví, tam, kde se s
vámi setkávám.
20 Hůl muže, kterého vyvolím, vypučí. Tak zkrotím reptání Izraelců, kteří
proti vám reptají.“
21 Mojžíš k Izraelcům promluvil a všichni jejich předáci mu odevzdali
dvanáct holí, za každého předáka po holi za jeho otcovský rod; Áronova
hůl byla uprostřed mezi jejich holemi.
22 Mojžíš uložil hole ve stanu svědectví před Hospodinem.
23 Když pak nazítří Mojžíš vešel do stanu svědectví, hle, Áronova hůl
za dům Léviho vypučela, vyrazilo poupě, rozkvetl květ a dozrály mandle.
24 Všechny hole vynesl Mojžíš od Hospodina ke všem Izraelcům, aby to viděli,
a každý si vzal svou hůl.
25 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Dones Áronovu hůl zpátky před schránu svědectví,
aby byla opatrována jako znamení pro vzpurné. Tak skoncuješ s jejich reptáním
proti mně a nezemřou.“
26 I učinil Mojžíš přesně tak, jak mu Hospodin přikázal.
27 Ale Izraelci řekli Mojžíšovi: „Ach, zajdeme, zhyneme, my všichni zhyneme.
28 Každý, kdo se jen přiblíží k Hospodinovu příbytku, zemře. Máme snad
do jednoho zhynout?“
18
1 Hospodin řekl Áronovi: „Ty a s tebou tvoji synové i celý tvůj rod budete
odpovědni za každou nepravost ve svatyni; ty a s tebou tvoji synové budete
odpovědni za každou nepravost svého kněžství.
2 Také svým bratřím, pokolení Léviho, kmenu svého otce, dovolíš, aby přistupovali
s tebou. Přidruží se k tobě a budou ti přisluhovat, kdežto ty a s tebou
tvoji synové budete před stanem svědectví.
3 Budou držet stráž u tebe i stráž při celém stanu. Ale k předmětům ve
svatyni a k oltáři se nepřiblíží, aby nezemřeli ani oni ani vy.
4 Přidruží se k tobě a budou držet stráž při stanu setkávání a konat při
stanu veškerou službu. Nikdo nepovolaný se k vám nepřiblíží.
5 Budete držet stráž při svatyni a stráž při oltáři, aby už na Izraelce
nedolehl hrozný hněv.
6 Já sám jsem vzal vaše bratry lévijce z Izraelců pro vás jako dar, jako
darované Hospodinu, aby vykonávali službu při stanu setkávání.
7 Ty však a s tebou tvoji synové budete dbát na své kněžské povinnosti
ve všem, co se týká oltáře i služby uvnitř před oponou; tam budete sloužit.
Vaši kněžskou službu vám dávám darem. Kdyby se přiblížil někdo nepovolaný,
zemře.“
8 Hospodin promluvil k Áronovi: „Hle, dávám ti na starost své oběti pozdvihování;
dávám je provždy platným nařízením tobě i tvým synům jako příděl ze všech
svatých darů Izraelců.
9 Z nejsvětějších darů, z toho, co nepřijde na oheň, ti bude patřit toto:
všechny jejich obětní dary při každé jejich oběti přídavné i při každé
jejich oběti za hřích a za vinu, které mi budou dávat; nejsvětější dary
budou patřit tobě a tvým synům.
10 Na velesvatém místě je budeš jíst; bude je jíst každý mužského pohlaví;
svaté patří tobě.
11 Toto bude tvoje: oběť pozdvihování z jejich darů. Při všech obětech
podávání, přinášených Izraelci, dávám ji tobě a s tebou i tvým synům a
dcerám provždy platným nařízením; smí je jíst každý, kdo je v tvém domě
čistý.
12 Dávám ti všechen nejlepší čerstvý olej a všechen nejlepší mošt a obilí,
jejich prvotiny, které budou odevzdávat Hospodinu.
13 Tvoje budou rané plody ze všeho, co bude v jejich zemi, co budou přinášet
Hospodinu; smí je jíst každý, kdo je v tvém domě čistý.
14 Tvé bude i všechno, co je v Izraeli postiženo klatbou.
15 Všechno, co z veškerého tvorstva otvírá lůno a co se přináší v oběť
Hospodinu, jak z lidí, tak z dobytka, bude tvoje; avšak prvorozené z lidí
bezpodmínečně vyplatíš, také vyplatíš prvorozené z nečistého dobytka.
16 Budeš je vyplácet od stáří jednoho měsíce; výplatné se bude vyměřovat
ve stříbře: pět šekelů podle váhy určené svatyní; jeden šekel je dvacet
zrn.
17 Nebudeš vyplácet jen prvorozené ze skotu nebo prvorozené z ovcí či
z koz; je to svaté. Jejich krví pokropíš oltář a jejich tuk obrátíš v
obětní dým. To je ohnivá oběť, libá vůně pro Hospodina.
18 Jejich maso bude tvoje, stejně jako jsou tvoje hrudí z oběti podávání
a pravá kýta.
19 Všechny oběti pozdvihování svatých darů, které pozdvihují Izraelci
k Hospodinu, dávám tobě a s tebou i tvým synům a dcerám provždy platným
nařízením. Je to smlouva potvrzená solí, provždy platná před Hospodinem
pro tebe i pro tvé potomstvo.“
20 Hospodin řekl Áronovi: „V jejich zemi nebudeš mít mezi nimi dědictví
ani podíl. Tvůj podíl i tvé dědictví uprostřed Izraelců jsem já.
21 Léviovcům dávám v Izraeli za dědictví všechny desátky za jejich službu,
neboť oni konají službu při stanu setkávání.
22 Izraelci ať se už ke stanu setkávání nepřibližují, aby se neobtížili
hříchem a nezemřeli.
23 Službu při stanu setkávání budou konat pouze lévijci; sami budou odpovědni
za každou svou nepravost. To je provždy platné nařízení pro všechna vaše
pokolení. A nebudou mít uprostřed Izraelců dědictví.
24 Zato dávám lévijcům za dědictví desátky Izraelců, které pozdvihují
k Hospodinu v oběť pozdvihování. Proto jsem jim řekl, že nebudou mít uprostřed
Izraelců dědictví.“
25 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
26 „Mluv k lévijcům a řekni jim: Když převezmete od Izraelců desátky,
které vám od nich dávám do dědictví, budete z nich pozdvihovat v oběť
Hospodinu desátý díl z desátku.
27 To vám bude uznáno za vaši oběť pozdvihování, jako by šlo o obilí z
humna a o šťávu z lisu.
28 Tak budete pozdvihovat také vy oběť pozdvihování Hospodinu, totiž ze
všech svých desátků, které od Izraelců přijmete, a z nich odevzdáte Hospodinovu
oběť pozdvihování knězi Áronovi.
29 Ze všech darů vám náležejících budete pozdvihovat každou oběť pozdvihování
Hospodinu, svatý díl ze všeho nejlepšího.
30 Dále jim řekneš: Když budete pozdvihovat to nejlepší z nich, bude to
lévijcům uznáno jako výtěžek z humna a lisu.
31 Smíte to jíst spolu se svými rodinami kdekoli, neboť to je vaše mzda
za vaši službu při stanu setkávání.
32 Neobtížíte se hříchem, když z toho budete pozdvihováním oddělovat to
nejlepší, neznesvětíte svaté dary Izraelců a nezemřete.“
19
1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi:
2 „Toto je nařízení zákona, které přikázal Hospodin: Mluv k Izraelcům,
ať k tobě přivedou červenohnědou krávu bez vady a bez poskvrny, na niž
dosud nebylo vloženo jho.
3 Předáte ji knězi Eleazarovi; ten ji vyvede ven z tábora a za jeho přítomnosti
bude poražena.
4 Kněz Eleazar potom nabere na prst trochu její krve a sedmkrát stříkne
krví směrem ke stanu setkávání.
5 Kráva pak před jeho očima bude spálena; spálí se její kůže i maso a
krev včetně výmětů.
6 Potom vezme kněz cedrové dřevo s yzopem a karmínovým barvivem a hodí
je na spalovanou krávu.
7 Až si kněz vypere roucha a omyje se celý vodou, může vejít do tábora,
ale bude nečistý až do večera.
8 I ten, kdo ji spaluje, vypere si ve vodě roucha, celý se omyje vodou
a bude nečistý až do večera.
9 Někdo čistý sebere popel ze spálené krávy a uloží jej na čisté místo
venku za táborem. Tam se bude uchovávat pro pospolitost Izraelců, pro
přípravu očistné vody k očišťování od hříchu.
10 I ten, kdo sebere popel z krávy, vypere si roucha a bude nečistý až
do večera. To bude provždy platné nařízení pro Izraelce i pro hosta, který
pobývá mezi nimi:
11 Kdo by se dotkl kteréhokoli mrtvého člověka, bude nečistý po sedm dní.
12 Třetího a sedmého dne se bude tou vodou očišťovat od hříchu a bude
čistý. Jestliže se však nebude očišťovat od hříchu třetího a sedmého dne,
nebude čistý.
13 Každý, kdo by se dotkl mrtvého, člověka, který zemřel, a neočistil
by se od hříchu, poskvrní Hospodinův příbytek. Takový bude z Izraele vyobcován,
neboť nebyl pokropen očistnou vodou; je nečistý, jeho nečistota na něm
zůstává lpět.
14 Toto je řád: Když někdo zemře ve stanu, každý, kdo do toho stanu vstoupí,
a každý, kdo v tom stanu je, bude nečistý po sedm dní.
15 Také každá otevřená nádoba, pokud na ní není přivázána poklice, bude
nečistá.
16 Každý, kdo se na poli dotkne skoleného mečem nebo mrtvého anebo lidských
kostí či hrobu, bude nečistý po sedm dní.
17 Pro nečistého vezmou trochu prachu z krávy spálené k očišťování od
hříchu a na něj se do nádoby nalije čerstvá voda.
18 Někdo čistý vezme yzop, smočí v té vodě a stříkne na stan, na všechno
nádobí i na všechny lidi, kteří tam jsou, i na toho, kdo se dotkl kostí
nebo skoleného anebo mrtvého či hrobu.
19 Třetího a sedmého dne stříkne čistý na nečistého, a tak jej očistí
sedmého dne od hříchu. Ten si vypere roucho, omyje se vodou a večer bude
čistý.
20 Když se někdo znečistí a od hříchu se neočistí, bude vyobcován ze shromáždění,
neboť poskvrnil Hospodinovu svatyni; nebyl pokropen očistnou vodou, je
nečistý.
21 To jim bude provždy platné nařízení. Ten, kdo bude stříkat očistnou
vodou, vypere si roucha, a kdo se dotkne očistné vody, bude nečistý až
do večera.
22 Také vše, čeho se dotkne nečistý, bude nečisté, i člověk, který se
ho dotkne, bude nečistý až do večera.“
20
1 Celá pospolitost Izraelců dorazila v prvním měsíci na poušť Sin. Lid
se usadil v Kádeši. Tam zemřela Mirjam a byla tam i pochována.
2 Pospolitost neměla vody. Proto se srotili proti Mojžíšovi a Áronovi.
3 Lid se dal s Mojžíšem do sváru. Naříkali: „Kéž bychom byli také zahynuli,
když zahynuli naši bratří před Hospodinem!
4 Proč jste zavedli Hospodinovo shromáždění na tuto poušť? Abychom tu
pomřeli, my i náš dobytek?
5 Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás uvedli na toto zlé místo?
Na místo, kde nelze sít obilí ani pěstovat fíky nebo vinnou révu či granátová
jablka, ba není tady ani voda k napití.“
6 I odešli Mojžíš a Áron od shromáždění ke vchodu do stanu setkávání a
padli na tvář. Tu se jim ukázala Hospodinova sláva.
7 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
8 „Vezmi hůl, svolej spolu se svým bratrem Áronem pospolitost a před jejich
očima promluvte ke skalisku, ať vydá vodu. Vyvedeš jim tak vodu ze skaliska
a napojíš pospolitost i jejich dobytek.“
9 Mojžíš tedy vzal hůl, která byla před Hospodinem, jak mu přikázal.
10 I svolal Mojžíš s Áronem shromáždění před skalisko. Řekl jim: „Poslyšte,
odbojníci! To vám z tohoto skaliska máme vyvést vodu?“
11 Nato Mojžíš pozdvihl ruku, dvakrát udeřil svou holí do skaliska a vytryskl
proud vody, takže se napila pospolitost i jejich dobytek.
12 Hospodin však Mojžíšovi a Áronovi řekl: „Protože jste mi neuvěřili,
když jste měli před syny Izraele dosvědčit mou svatost, neuvedete toto
shromáždění do země, kterou jim dám.“
13 To jsou Vody Meriba (to je Vody sváru) , protože se Izraelci přeli
s Hospodinem; on však mezi nimi prokázal svou svatost.
14 Mojžíš vyslal z Kádeše posly k edómskému králi se žádostí : „Toto praví
tvůj bratr Izrael: Ty znáš všechny útrapy, které nás potkaly.
15 Naši otcové sestoupili do Egypta. V Egyptě jsme sídlili po dlouhý čas.
Egypťané však s námi i s našimi otci nakládali zle.
16 Úpěli jsme k Hospodinu a on nás vyslyšel. Seslal svého posla a vyvedl
nás z Egypta. A tak jsme v Kádeši, v městě na pomezí tvého území.
17 Nech nás prosím projít tvou zemí. Nepotáhneme přes pole ani vinice
a nebudeme pít vodu ze studní. Půjdeme Královskou cestou a neodbočíme
napravo ani nalevo, dokud neprojdeme tvým územím.“
18 Ale Edóm mu řekl: „Mou zemí procházet nebudeš, jinak proti tobě vytáhnu
s mečem.“
19 Izraelci mu odpověděli: „Potáhneme po silnici. Jestliže budeme pít
tvou vodu, my nebo náš dobytek, zaplatíme ji. O nic jiného nejde, než
abychom mohli pěšky projít.“
20 Edóm zase odmítl: „Procházet nebudeš.“ A vytáhl proti němu s početným
lidem a s velkou mocí.
21 Tak odmítl Edóm povolit Izraeli průchod svým územím, a Izrael se mu
vyhnul.
22 Z Kádeše táhli dál a celá pospolitost Izraelců dorazila k hoře Hóru.
23 Na hoře Hóru na pomezí edómské země řekl Hospodin Mojžíšovi a Áronovi:
24 „Áron bude připojen ke svému lidu a nevejde do země, kterou dám Izraelcům,
protože jste jednali vzpurně proti mému rozkazu při Vodách sváru.
25 Vyveď Árona a jeho syna Eleazara vzhůru na horu Hór.
26 Svlékni Áronovi jeho roucho a obleč do něho jeho syna Eleazara. Áron
bude připojen k svému lidu , zemře tam.“
27 Mojžíš vykonal, co mu přikázal Hospodin. Před očima celé pospolitosti
vystoupili na horu Hór.
28 Mojžíš svlékl Áronovi jeho roucho a oblékl do něho jeho syna Eleazara.
I zemřel tam Áron na vrcholu hory. Mojžíš s Eleazarem z hory pak sestoupili.
29 Když celá pospolitost spatřila, že Áron zesnul, celý dům izraelský
Árona oplakával po třicet dní.
21
1 Když uslyšel aradský král, Kenaanec sídlící v Negebu, že Izrael přichází
cestou z Atárímu, dal se s Izraelem do boje a některé z nich zajal.
2 Tu se Izrael zavázal Hospodinu slibem: „Jestliže skutečně vydáš do mých
rukou tento lid, zničím jejich města jako klatá.“
3 Hospodin Izraele vyslyšel a Kenaance mu vydal. Vyhubil je i s jejich
městy jako klaté a nazval to místo Chorma (to je Klatbě propadlé) .
4 Z hory Hóru táhli dál cestou k Rákosovému moři, aby obešli edómskou
zemi. Avšak lid propadl na té cestě malomyslnosti
5 a mluvil proti Bohu a proti Mojžíšovi: „Proč jste nás vyvedli z Egypta?
Abyste nás na poušti umořili? Vždyť tu není chléb ani voda! Tato nuzná
strava se nám už protiví.“
6 I poslal Hospodin na lid ohnivé hady. Ti lid štípali, takže v Izraeli
mnoho lidí pomřelo.
7 Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: „Zhřešili jsme, když jsme mluvili
proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů
zbavil.“ Mojžíš se tedy za lid modlil.
8 Hospodin Mojžíšovi řekl: „Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď.
Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.“
9 Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže
někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu.
10 Izraelci táhli dál a utábořili se v Obótu.
11 Pak vytáhli z Obótu a utábořili se v Ijé-abárímu, na poušti ležící
na východ od Moábu.
12 Odtud táhli dál a utábořili se v úvalu Zeredu.
13 Odtud táhli dál a utábořili se na druhé straně Arnónu, na poušti vycházející
z emorejského území; Arnón je totiž moábskou hranicí mezi Moábem a Emorejci.
14 Proto se říká v Knize Hospodinových bojů: „ Přemohl Vahéba v bouři
i úvaly, Arnón
15 a sráz úvalů, který spadá tam, co sídlí Ar, který se dotýká pomezí
moábského.“
16 Odtud táhli do Beéru. To je Beér (neboli Studna) , kde řekl Hospodin
Mojžíšovi: „Shromáždi lid a já jim dám vodu.“
17 Tehdy zpíval Izrael tuto píseň: „Vytryskni, studnice! Zazpívejte o
ní!
18 Studnici kopali velmožové, hloubili ji urození z lidu palcátem a svými
holemi.“ A z pouště táhli do Matany,
19 z Matany do Nachalíelu, z Nachalíelu do Bamótu,
20 z Bamótu do údolí v poli Moábském při vrcholu Pisgy, který vyčnívá
nad pustinou Ješímónem.
21 Izrael vyslal k emorejskému králi Síchonovi posly se vzkazem:
22 „Chtěl bych projít tvou zemí. Neodbočíme do polí ani do vinic a nebudeme
pít vodu ze studní. Půjdeme Královskou cestou, dokud neprojdeme tvým územím.“
23 Síchon však Izraeli svým územím projít nedovolil, ale shromáždil všechen
svůj lid a vytáhl proti Izraeli na poušť. Dorazil do Jahsy a bojoval s
Izraelem.
24 Izrael ho však pobil ostřím meče a obsadil jeho zemi od Arnónu po Jabok
až k Amónovcům; hranice Amónovců byla totiž pevná.
25 Izrael zabral všechna tato města. Tak se Izrael usadil ve všech emorejských
městech i v Chešbónu a ve všech jeho vesnicích.
26 Chešbón byl totiž městem Síchona, krále emorejského. Ten bojoval proti
někdejšímu moábskému králi a odňal z jeho rukou všechnu jeho zemi až k
Arnónu.
27 Proto říkají průpovídkáři: „Vejděte do Chešbónu! Pěkně je vystavěno
a opevněno Síchonovo město!
28 Avšak oheň vyšlehne z Chešbónu, plamen ze Síchonovy tvrze, pozře Ar
Moábský, baaly posvátných návrší Arnónu.
29 Běda tobě, Moábe, jsi ztracen, lide Kemóšův! Učinil z jeho synů utečence,
z jeho dcer zajatkyně Síchona, krále Emorejců.
30 Ale my jsme jim vrhli los. Zanikl Chešbón po Dibón, zpustošili jsme
jej po Nófach, tam u Médeby.“
31 Tak se Izrael usadil v emorejské zemi.
32 Mojžíš pak poslal zvědy, aby prošli Jaezer. Dobyli jeho vesnice a podrobili
si Emorejce, kteří tam byli.
33 Nato se obrátili a vystoupili cestou k Bášanu. Bášanský král Óg vytáhl
se vším svým lidem k boji proti nim do Edreí.
34 Hospodin však řekl Mojžíšovi: „Neboj se ho, neboť ho vydám do tvých
rukou se vším jeho lidem i s jeho zemí. Naložíš s ním, jako jsi naložil
se Síchonem, králem emorejským, sídlícím v Chešbónu.“
35 A pobili ho i s jeho syny a všechen jeho lid, takže nikdo nevyvázl,
a jeho zemi obsadili.
22
1 Izraelci táhli dál a utábořili se v Moábských pustinách v Zajordání
naproti Jerichu.
2 Balák, syn Sipórův, viděl všechno, co učinil Izrael Emorejcům.
3 Moáb se velmi obával toho lidu, že je ho tak mnoho, Moáb měl z Izraelců
hrůzu.
4 Proto řekl Moáb midjánským starším: „Teď toto společenství spase všechno
kolem nás, jako spásá vůl zeleň na poli.“ Toho času byl Balák, syn Sipórův,
moábským králem.
5 Ten vyslal posly k Bileámovi, synu Beórovu, do Petóru, který je nad
Řekou, do země příslušníků jeho lidu, aby ho takto pozvali: „Hle, z Egypta
vyšel lid a pokryl povrch země; usazuje se naproti mně.
6 Pojď nyní prosím a proklej mi tento lid, neboť je zdatnější nežli já.
Snad ho pak porazím a vyženu ze země. Vím, že komu ty požehnáš, je požehnán,
a koho ty prokleješ, je proklet.“
7 Moábští a midjánští starší šli s odměnou pro věštce v rukou. Přišli
k Bileámovi a vyřídili mu Balákova slova.
8 Vybídl je: „ Tuto noc přenocujte zde; dám vám odpověď, až ke mně promluví
Hospodin.“ Moábští velmožové zůstali tedy u Bileáma.
9 Bůh přišel k Bileámovi a řekl: „Kdo jsou ti muži u tebe?“
10 Bileám odpověděl Bohu: „Poslal je ke mně moábský král Balák, syn Sipórův,
se vzkazem :
11 ‚Hle, z Egypta vyšel lid a pokryl povrch země. Pojď nyní a zatrať mi
jej, snad ho v boji přemohu a vyženu ho.‘“
12 Bůh však Bileámovi poručil: „Nepůjdeš s nimi a neprokleješ ten lid,
neboť je požehnaný!“
13 Ráno Bileám vstal a řekl Balákovým velmožům: „Jděte do své země. Hospodin
odmítl pustit mě s vámi.“
14 Moábští velmožové se vydali na cestu, přišli k Balákovi a řekli: „Bileám
odmítl s námi jít.“
15 Balák tedy poslal znovu velmože, ve větším počtu a váženější než předchozí.
16 Přišli k Bileámovi a řekli mu: „Toto praví Balák, syn Sipórův: Nijak
se nerozpakuj ke mně přijít.
17 Převelice tě poctím a učiním vše, co mi řekneš. Jen pojď a zatrať mi
ten lid!“
18 Bileám však Balákovým služebníkům odpověděl: „I kdyby mi Balák dal
dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit rozkaz Hospodina, svého
Boha, a učinit cokoli, ať malého nebo velkého.
19 Přesto prosím zůstaňte zde i této noci, ať zvím, co bude Hospodin dále
se mnou mluvit.“
20 V noci přišel Bůh k Bileámovi a řekl mu: „Když ti muži tě přišli pozvat,
jdi s nimi. Ale budeš dělat jenom to, co ti poručím.“
21 Bileám tedy ráno vstal, osedlal svou oslici a jel s moábskými velmoži.
22 I vzplanul Bůh hněvem, že jede, a Hospodinův posel se mu postavil do
cesty jako protivník. On pak jel na své oslici a byli s ním dva jeho mládenci.
23 Oslice spatřila Hospodinova posla, jak stojí v cestě s taseným mečem
v ruce, uhnula z cesty a šla polem. Bileám oslici bil, aby ji zase zavedl
na cestu.
24 Tu se postavil Hospodinův posel na pěšinu mezi vinicemi, kde byly zídky
z obou stran.
25 Oslice spatřila Hospodinova posla, přitiskla se ke zdi, přitiskla ke
zdi i Bileámovu nohu a on ji znovu bil.
26 Hospodinův posel opět přešel a postavil se v soutěsce, kde nebylo možno
uhnout napravo ani nalevo.
27 Oslice spatřila Hospodinova posla a klesla pod Bileámem. Bileám vzplanul
hněvem a bil oslici holí.
28 Tu otevřel Hospodin oslici ústa a ona řekla Bileámovi: „Co jsem ti
udělala, že mě již potřetí biješ?“
29 Bileám oslici odpověděl: „Protože si ze mne děláš blázny! Mít v ruce
meč, byl bych tě už zabil.“
30 Oslice Bileámovi odpověděla: „Což nejsem tvá oslice, na níž jezdíš
odjakživa až do dneška? Udělala jsem ti někdy něco takového?“ Řekl: „Ne.“
31 I sňal Hospodin clonu z Bileámových očí a on spatřil Hospodinova posla,
jak stojí v cestě s taseným mečem v ruce. Poklonil se a padl na tvář.
32 Hospodinův posel mu řekl: „Proč jsi svou oslici už třikrát bil? Hle,
to já jsem vyšel jako tvůj protivník, protože mám tu cestu za pochybenou.
33 Oslice mě spatřila a vyhnula se mi, teď už potřetí. Kdyby se mi nevyhnula,
byl bych tě věru zabil a ji nechal naživu.“
34 Bileám odvětil Hospodinovu poslu: „Zhřešil jsem. Nevěděl jsem, že ty
ses mi postavil do cesty. Avšak jestliže se ti to nelíbí, vrátím se zpátky.“
35 Hospodinův posel odpověděl Bileámovi: „Jdi s těmi muži, ale nebudeš
mluvit nic než to, co já budu mluvit k tobě.“ Bileám tedy šel s Balákovými
velmoži.
36 Sotva Balák uslyšel, že Bileám přichází, vyšel mu vstříc do moábského
města, které leží při Arnónu na samých hranicích.
37 Balák řekl Bileámovi: „Copak jsem pro tebe neposílal naléhavě a nezval
tě? Proč jsi ke mně nepřišel? Což tě nejsem s to náležitě uctít?“
38 Bileám odpověděl Balákovi: „Teď jsem k tobě přišel. Budu však vůbec
s to něco promluvit? Budu moci mluvit jen to, co mi vloží do úst Bůh.“
39 Pak šel Bileám s Balákem a přišli do Kirjat-chusótu.
40 Balák dal připravit k obětním hodům skot a brav a poslal pro Bileáma
i pro velmože, kteří byli s ním.
41 Za jitra pak vzal Balák Bileáma a vyvedl ho na Baalova posvátná návrší.
Odtamtud bylo vidět zadní voj lidu.
23
1 Bileám řekl Balákovi: „Vybuduj zde sedm oltářů a přiveď mi sem sedm
býků a sedm beranů.“
2 Balák učinil, oč ho Bileám požádal. Pak Balák s Bileámem obětovali na
každém oltáři býka a berana.
3 Bileám řekl Balákovi: „Postav se u své zápalné oběti a já půjdu, snad
se Hospodin se mnou setká. Co mi ukáže, to ti oznámím.“ Potom odešel na
holé návrší.
4 A Bůh se s Bileámem setkal. Ten mu řekl: „Připravil jsem sedm oltářů
a obětoval jsem na každém oltáři býka a berana.“
5 I vložil Hospodin Bileámovi do úst slovo a řekl: „Vrať se k Balákovi
a mluv takto!“
6 Vrátil se tedy k němu a on stál u své zápalné oběti se všemi moábskými
velmoži.
7 I pronesl svou průpověď: „Z Aramu přivedl mě Balák, z východních hor
moábský král: Pojď mi proklít Jákoba, pojď zaklínat Izraele!
8 Jak mám zatratit, když Bůh nezatracuje? Jak mám zaklínat, když Hospodin
nezaklíná?
9 Vidím ho z temene skal, z pahorků na něj hledím: Je to lid, který přebývá
odděleně, nepočítá se mezi pronárody.
10 Kdo sečte prach Jákobův, kdo spočítá byť jen čtvrtinu Izraele? Kéž
umřu smrtí lidí přímých, kéž je můj konec jako jeho!“
11 Tu se Balák na Bileáma osopil: „Cos mi to provedl? Vzal jsem tě, abys
mé nepřátele zatratil, a ty jen žehnáš!“
12 On však odpověděl: „Což nemusím dbát toho, abych mluvil, co mi vkládá
do úst Hospodin?“
13 Balák mu řekl: „Pojď prosím se mnou na jiné místo, odkud bys jej viděl.
Uvidíš zase jen jeho zadní voj, neuvidíš jej celý. Zatratíš mi jej odtamtud.“
14 Vzal ho na pole hlídek, na vrchol Pisgy; vybudoval sedm oltářů a obětoval
na každém oltáři býka a berana.
15 Bileám řekl Balákovi: „Postav se zde u své zápalné oběti, já se pokusím
setkat s Hospodinem tamto.“
16 A Hospodin se setkal s Bileámem. Vložil mu do úst slovo a řekl: „Vrať
se k Balákovi a mluv takto!“
17 Když k němu přišel, on stál u své zápalné oběti a s ním moábští velmožové.
Balák se ho tázal: „Co mluvil Hospodin?“
18 I pronesl svou průpověď: „Nuže, slyš, Baláku! Pozorně mi naslouchej,
Sipórův synu!
19 Bůh není člověk, aby lhal, ani lidský syn, aby litoval. Zdali řekne,
a neučiní, promluví, a nedodrží?
20 Hle, dostal jsem úkol žehnat. On dal požehnání a já to nezvrátím.
21 Nehledí na kouzla proti Jákobovi, nedbá těch , kdo přejí bídu Izraeli.
Hospodin, jeho Bůh, je s ním, hlaholí to v něm královským holdem .
22 Bůh, který jej vyvedl z Egypta, je mu jako rohy jednorožců.
23 Proti Jákobovi není zaklínadla, proti Izraeli není věštby. Od tohoto
času bude hlásáno o Jákobovi, zvěstováno o Izraeli, co mu Bůh prokázal.
24 Jaký to lid! Povstává jako lvice, zvedá se jako lev. Neulehne, dokud
nezhltne úlovek, dokud nevypije krev skolených!“
25 Balák řekl Bileámovi: „Když jej nemůžeš zatratit, aspoň mu nežehnej!“
26 Ale Bileám odpověděl Balákovi: „Což jsem ti neříkal: Všechno, co bude
mluvit Hospodin, vykonám?“
27 Balák řekl Bileámovi: „Pojď prosím, vezmu tě na jiné místo, snad bude
mít Bůh za správné, abys mi jej zatratil odtamtud.“
28 I vzal Balák Bileáma na vrchol Peóru, který ční nad pustinou Ješímónem.
29 Bileám řekl Balákovi: „Vybuduj zde sedm oltářů a přiveď mi sem sedm
býků a sedm beranů.“
30 Balák tedy učinil, co řekl Bileám, a obětoval na každém oltáři býka
a berana.
24
1 Bileám viděl, že se Hospodinu líbí, aby Izraeli žehnal. Neuchýlil se
tedy jako podvakrát předtím k zaklínadlům, nýbrž obrátil se tváří k poušti.
2 Když se Bileám rozhlédl, spatřil, jak Izrael táboří kmen vedle kmene.
Tu se ho zmocnil Boží duch
3 a on pronesl svou průpověď: „Výrok Bileáma, syna Beórova, výrok muže
jasnozřivého,
4 výrok toho, jenž slyší řeč Boží, jenž mívá vidění od Všemocného; když
upadá do vytržení , má odkryté oči.
5 Jak skvělé jsou tvé stany, Jákobe, tvé příbytky, Izraeli!
6 Rozprostírají se jako úvaly, jako zahrady nad řekou, jako vonné stromoví
vysázené Hospodinem, jako cedry při vodách.
7 Z jeho věder se řinou vody, jeho símě je hojně zavlažováno, jeho král
bude vyvýšen nad Agaga, jeho království bude povzneseno.
8 Bůh, který ho vyvedl z Egypta, je mu jako rohy jednorožců. Zhltne pronárody,
své protivníky, rozhryže jim kosti, protkne je svými šípy.
9 Stočil se a lehl jako lev, jak lvice. Donutí ho někdo, aby povstal?
Kdo ti bude žehnat, buď požehnán, kdo tě bude proklínat, buď proklet.“
10 Tu Balák vzplanul proti Bileámovi hněvem. Tleskl rukama a osopil se
na Bileáma: „Povolal jsem tě, abys mé nepřátele zatratil, a ty jim jen
žehnáš, dokonce již potřetí.
11 Tak si běž, odkud jsi přišel! Přislíbil jsem ti převelikou poctu, avšak
Hospodin tě té pocty zbavil.“
12 Bileám odvětil Balákovi: „Což jsem neříkal už tvým poslům, které jsi
ke mně poslal:
13 I kdyby mi Balák dal svůj dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit
Hospodinův rozkaz a učinit z vlastní vůle něco dobrého nebo zlého. Budu
mluvit, co řekne Hospodin!
14 A teď tedy jdu ke svému lidu. Ale ještě ti sdělím, co tento lid v budoucnu
učiní tvému lidu.“
15 I pronesl svou průpověď: „Výrok Bileáma, syna Beórova, výrok muže jasnozřivého,
16 výrok toho, jenž slyší řeč Boží, jenž má poznání od Nejvyššího, jenž
mívá vidění od Všemocného; když upadá do vytržení , má odkryté oči.
17 Vidím jej, ne však přítomného, hledím na něj, ne však zblízka. Vyjde
hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele. Protkne spánky Moába, témě
všech Šétovců.
18 Bude podroben i Edóm, podroben bude Seír , Jákobovi nepřátelé. Izrael
si povede zdatně.
19 Panovat bude ten , jenž vzejde z Jákoba, a zahubí toho, kdo vyvázne
z města.“
20 Když uviděl Amáleka, pronesl svou průpověď: „Amálek je prvotina pronárodů,
ale skončí v záhubě.“
21 Když uviděl Kénijce, pronesl svou průpověď: „Tvé sídlo je mohutné,
tvé hnízdo leží na skalisku,
22 stejně však přijde vniveč, Kajine, jen co tě Ašúr odvede do zajetí!“
23 Pak pronesl svou průpověď: „Běda! Kdo zůstane naživu, až to Bůh vykoná?
24 Loďstvo od kitejských břehů pokoří Ašúra, pokoří Ebera. Ale v záhubě
skončí i ono.“
25 I vydal se Bileám na cestu a vrátil se, odkud přišel. Rovněž Balák
šel svou cestou.
25
1 Když Izrael pobýval v Šitímu, začal lid smilnit s Moábkami.
2 Zvaly totiž lid k obětním hodům svého božstva a lid hodoval a klaněl
se jejich božstvu.
3 Tak se Izrael spřáhl s Baal-peórem. Proto Hospodin vzplanul proti Izraeli
hněvem.
4 I řekl Hospodin Mojžíšovi: „Vezmi všechny představitele lidu a dej jim
na slunci zpřerážet údy kvůli Hospodinu, ať se Hospodinův planoucí hněv
odvrátí od Izraele.“
5 Mojžíš tedy izraelským soudcům řekl: „Pobijte každý ze svých mužů ty,
kdo se spřáhli s Baal-peórem.“
6 I přišel jakýsi Izraelec a přivedl ke svým bratřím Midjánku před očima
Mojžíše i celé pospolitosti Izraelců, právě když plakali u vchodu do stanu
setkávání.
7 Když to spatřil Pinchas, syn Eleazara, syna kněze Árona, vystoupil zprostředku
pospolitosti, vzal do ruky oštěp,
8 vešel za izraelským mužem do ženské části stanu a probodl je oba, izraelského
muže i tu ženu až k jejím rodidlům. Tak byla mezi Izraelci pohroma zastavena.
9 Ale mrtvých při té pohromě bylo čtyřiadvacet tisíc.
10 Nato promluvil Hospodin k Mojžíšovi:
11 „Pinchas, syn Eleazara, syna kněze Árona, odvrátil mé rozhořčení od
Izraelců tím, že dal uprostřed nich průchod mé žárlivosti, takže jsem
ve své žárlivosti s Izraelci neskoncoval.
12 Proto vyhlas: Hle, daruji mu svou smlouvu pokoje.
13 Ta bude pro něho i pro jeho potomstvo smlouvou trvalého kněžství za
to, že horlil pro svého Boha. Bude za Izraelce vykonávat smírčí obřady
.“
14 Jméno zabitého izraelského muže, který byl zabit spolu s Midjánkou,
bylo Zimrí, syn Sálův; byl to předák jednoho rodu Šimeónova.
15 Jméno zabité midjánské ženy bylo Kozbí, dcera Súrova; ten byl kmenový
náčelník jednoho rodu v Midjánsku.
16 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi:
17 „Napadni Midjánce a pobijte je.
18 Oni napadli vás svými nástrahami, které vám nastražili prostřednictvím
Peóra a své sestry Kozbí, dcery midjánského náčelníka, zabité v den pohromy,
která vznikla kvůli Peórovi.“
26
Po té pohromě
1 řekl Hospodin Mojžíšovi a Eleazarovi, synu kněze Árona:
2 „Pořiďte soupis celé pospolitosti Izraelců, od dvacetiletých výše podle
otcovských rodů, všech, kteří jsou v Izraeli schopni vycházet do boje.“
3 I promluvil k nim Mojžíš s knězem Eleazarem na Moábských pustinách u
Jordánu naproti Jerichu
4 a pořídili soupis od dvacetiletých výše, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi.
Toto byli Izraelci, kteří vyšli z egyptské země:
5 Rúben, Izraelův prvorozený. Rúbenovci: Chanók a od něho chanócká čeleď,
od Palúa palúská čeleď,
6 od Chesróna chesrónská čeleď, od Karmího karmíjská čeleď.
7 To jsou rúbenské čeledi; povolaných do služby z nich bylo čtyřicet tři
tisíce sedm set třicet. –
8 Palúovci: Elíab
9 a Elíabovi synové: Nemúel, Dátan a Abíram; to byl ten Dátan a Abíram,
zástupci pospolitosti, kteří se vzepřeli proti Mojžíšovi a Áronovi spolu
se skupinou Kórachovou, když se ona vzepřela proti Hospodinu.
10 Země otevřela svůj chřtán a pohltila je i Kóracha. Tehdy ta skupina
zhynula a oheň pozřel dvě stě padesát mužů. Stali se výstražným znamením.
11 Kórachovi synové však nezemřeli.
12 Šimeónovci podle čeledí: od Nemúela nemúelská čeleď, od Jamína jamínská
čeleď, od Jakína jakínská čeleď,
13 od Zeracha zerašská čeleď, od Šaula šaulská čeleď.
14 To jsou čeledi šimeónské; bylo jich dvacet dva tisíce dvě stě.
15 Gádovci podle čeledí: od Sefóna sefónská čeleď, od Chagího chagíjská
čeleď, od Šúniho šúnijská čeleď,
16 od Ozního ozníjská čeleď, od Ériho érijská čeleď,
17 od Aróda aródská čeleď, od Aréliho arélijská čeleď.
18 To jsou čeledi Gádovců s jejich povolanými do služby; těch bylo čtyřicet
tisíc pět set.
19 Judovi synové byli též Er a Ónan; Er a Ónan však zemřeli v kenaanské
zemi.
20 Judovci podle čeledí byli: od Šely šelská čeleď, od Peresa pereská
čeleď, od Zeracha zerašská čeleď.
21 Peresovci byli: od Chesróna chesrónská čeleď, od Chámula chámulská
čeleď.
22 To jsou čeledi Judovy s jejich povolanými do služby; těch bylo sedmdesát
šest tisíc pět set.
23 Isacharovci podle čeledí: Tóla a od něho tólská čeleď, od Púvy púvská
čeleď,
24 od Jašúba jašúbská čeleď, od Šimróna šimrónská čeleď.
25 To jsou čeledi Isacharovy s jejich povolanými do služby; těch bylo
šedesát čtyři tisíce tři sta.
26 Zabulónovci podle čeledí: od Sereda seredská čeleď, od Elóna elónská
čeleď, od Jachleela jachleelská čeleď.
27 To jsou čeledi zabulónské s jejich povolanými do služby; těch bylo
šedesát tisíc pět set.
28 Josefovi synové podle čeledí: Manases a Efrajim.
29 Manasesovci: od Makíra makírská čeleď. Makír zplodil Gileáda; od Gileáda
gileádská čeleď.
30 To jsou Gileádovci: Íezer a od něho íezerská čeleď, od Cheleka chelecká
čeleď,
31 Asríel a od něho asríelská čeleď, Šekem a od něho šekemská čeleď,
32 Šemída a od něho šemídská čeleď, Chefer a od něho cheferská čeleď.
33 Selofchad, syn Cheferův, neměl syny, jenom dcery; jména Selofchadových
dcer jsou: Machla, Nóa, Chogla, Milka a Tirsa.
34 To jsou čeledi Manasesovy s jejich povolanými do služby; těch bylo
padesát dva tisíce sedm set.
35 To jsou Efrajimovci podle čeledí: od Šútelacha šútelašská čeleď, od
Bekera bekerská čeleď, od Tachana tachanská čeleď.
36 To jsou Šútelachovci: od Erána eránská čeleď.
37 To jsou čeledi Efrajimovců s jejich povolanými do služby; těch bylo
třicet dva tisíce pět set. To jsou Josefovci podle čeledí.
38 Benjamínovci podle čeledí: od Bely belská čeleď, od Ašbela ašbelská
čeleď, od Achírama achíramská čeleď,
39 od Šefúfama šúfamská čeleď, od Chúfama chúfamská čeleď.
40 Belovci byli: Ard a Naamán; od Arda ardská čeleď, od Naamána naamánská
čeleď.
41 To jsou Benjamínovci podle čeledí; povolaných do služby z nich bylo
čtyřicet pět tisíc šest set.
42 Danovci podle čeledí: od Šúchama šúchamská čeleď. To jsou čeledi Danovy
podle čeledí.
43 Všech šúchamských čeledí s jejich povolanými do služby bylo šedesát
čtyři tisíce čtyři sta.
44 Ašerovci podle čeledí: od Jimny jimenská čeleď, od Jišvího jišvíjská
čeleď, od Beríji beríjská čeleď.
45 Od Beríovců také: od Chebera cheberská čeleď, od Malkíela malkíelská
čeleď.
46 Jméno Ašerovy dcery bylo Serach.
47 To jsou čeledi Ašerovců s jejich povolanými do služby; těch bylo padesát
tři tisíce čtyři sta.
48 Neftalíovci podle čeledí: od Jachseela jachseelská čeleď, od Gúního
gúníjská čeleď,
49 od Jesera jeserská čeleď, od Šiléma šilémská čeleď.
50 To jsou čeledi Neftalíovy podle čeledí; povolaných do služby z nich
bylo čtyřicet pět tisíc čtyři sta.
51 Toto byli Izraelci povolaní do služby, celkem šest set jeden tisíc
sedm set třicet.
52 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
53 „Těm bude rozdělena země v dědictví podle jmenného seznamu.
54 Většímu přidělíš větší dědictví, menšímu menší dědictví, každému bude
dáno dědictví podle počtu povolaných do služby.
55 Země bude rozdělena losem; budou dědit podle jmen otcovských pokolení.
56 Dědictví ať je každému rozděleno losem, jak velikému, tak malému.“
57 To jsou povolaní do služby z pokolení Léviho podle čeledí: od Geršóna
geršónská čeleď, od Kehata kehatská čeleď, od Merarího meraríjská čeleď.
58 To jsou čeledi Léviho: čeleď libníjská, čeleď chebrónská, čeleď machlíjská,
čeleď mušíjská a čeleď kórachovská. Kehat zplodil Amráma.
59 Jméno Amrámovy ženy bylo Jókebed, dcera Léviho, která se narodila Lévimu
v Egyptě. Porodila Amrámovi Árona a Mojžíše a jejich sestru Mirjam.
60 Áronovi se narodil Nádab, Abíhú, Eleazar a Ítamar.
61 Nádab a Abíhú však zemřeli, když přinesli cizí oheň před Hospodina.
62 Povolaných do služby, všech mužského pohlaví od jednoměsíčních výše,
bylo dvacet tři tisíce. Nebyli připočteni mezi Izraelce, neboť jim mezi
Izraelci nebylo dáno dědictví.
63 To byli ti, které povolal do služby Mojžíš s knězem Eleazarem při sčítání
Izraelců na Moábských pustinách u Jordánu naproti Jerichu.
64 Nebyl mezi nimi nikdo z těch, kteří byli povoláni do služby tehdy,
když Mojžíš s knězem Áronem sčítal Izraelce na Sínajské poušti.
65 Hospodin jim totiž řekl, že určitě zemřou na poušti. Nezbyl z nich
žádný, jenom Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Núnův.
27
1 Tehdy přistoupily dcery Selofchada, syna Chefera, syna Gileáda, syna
Makíra, syna Manasesa z čeledi Manasesa, syna Josefova. Jména jeho dcer
byla: Machla, Nóa, Chogla, Milka a Tirsa.
2 Postavily se před Mojžíše a před kněze Eleazara i před předáky a celou
pospolitost ke vchodu do stanu setkávání a řekly:
3 „Náš otec zemřel na poušti, ale nebyl ve skupině těch, kdo se smluvili
proti Hospodinu, ve skupině Kórachově; umřel za svůj hřích a neměl syny.
4 Proč má být vymazáno jméno našeho otce z jeho čeledi proto, že nemá
syna? Dej nám trvalé vlastnictví mezi bratry našeho otce.“
5 Mojžíš tedy předložil jejich právní záležitost Hospodinu.
6 Hospodin řekl Mojžíšovi:
7 „Selofchadovy dcery mluví o tom oprávněně. Přiděl jim dědičně trvalé
vlastnictví mezi bratry jejich otce a převeď na ně dědictví po jejich
otci.
8 Mluv k Izraelcům takto: Když někdo zemře a nemá syna, převedete dědictví
po něm na jeho dceru.
9 Jestliže nemá ani dceru, dáte dědictví po něm jeho bratrům.
10 Jestliže nemá ani bratry, dáte dědictví po něm bratrům jeho otce.
11 Jestliže nejsou ani bratři po jeho otci, dáte dědictví po něm jeho
nejbližšímu příbuznému z jeho čeledi; ten je obdrží.“ To se stalo pro
Izraelce právním nařízením, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi.
12 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vystup na toto pohoří Abárím a pohlédni na
zemi, kterou jsem dal Izraelcům.
13 Až ji uvidíš, budeš i ty připojen ke svému lidu, tak jako k němu byl
připojen tvůj bratr Áron.
14 Vzepřeli jste se mému rozkazu na poušti Sinu, když se pospolitost pustila
se mnou do sváru, místo abyste dosvědčili před jejich zraky při těch vodách
mou svatost.“ To jsou kádešské Vody sváru na poušti Sinu.
15 Mojžíš promluvil k Hospodinu:
16 „Nechť Hospodin, Bůh duchů všech tvorů, ustanoví nad pospolitostí muže,
17 který by před nimi vycházel a vcházel a který by je vyváděl a přiváděl,
aby Hospodinova pospolitost nebyla jako ovce bez pastýře.“
18 I řekl Hospodin Mojžíšovi: „Vezmi k sobě Jozua, syna Núnova, muže,
v němž je duch, a vlož na něho ruku.
19 Postavíš ho před kněze Eleazara i před celou pospolitost a dáš mu před
jejich zraky pověření.
20 Předáš mu díl své velebnosti, aby ho celá pospolitost synů izraelských
poslouchala.
21 Bude se stavět před kněze Eleazara a ten se bude pro něho Hospodina
vyptávat na rozhodnutí pomocí urímu. Na jeho rozkaz budou vycházet a na
jeho rozkaz budou vcházet, on a s ním všichni Izraelci, tedy celá pospolitost.“
22 Mojžíš učinil, co mu Hospodin přikázal. Vzal Jozua a postavil ho před
kněze Eleazara i před celou pospolitost,
23 vložil na něho ruce a dal mu pověření, jak o tom mluvil Hospodin skrze
Mojžíše.
28
1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
2 „Přikaž Izraelcům a řekni jim: Dbejte na to, abyste mi ve stanovený
čas přinášeli darem můj pokrm jako ohnivou oběť, libou vůni pro mne.
3 Řekneš jim: Toto bude ohnivá oběť, kterou budete přinášet Hospodinu:
denně dva roční beránky bez vady jako každodenní zápalnou oběť.
4 Jednoho beránka připravíš ráno a druhého navečer.
5 K tomu jako oběť přídavnou desetinu éfy bílé mouky zadělané čtvrtinou
hínu odkapaného oleje.
6 Taková každodenní zápalná oběť byla připravena v libou vůni na hoře
Sínaji. To bude ohnivá oběť pro Hospodina.
7 Příslušná úlitba k tomu bude čtvrtina hínu na jednoho beránka; úlitba
opojného nápoje se pro Hospodina vykoná ve svatyni.
8 Navečer připravíš druhého beránka, připravíš ho stejně jako ráno s obětí
přídavnou a příslušnou úlitbou. To bude ohnivá oběť, libá vůně pro Hospodina.
9 V den odpočinku budete obětovat dva roční beránky bez vady a jako oběť
přídavnou dvě desetiny bílé mouky zadělané olejem i příslušnou úlitbu.
10 To bude pravidelná zápalná oběť pro den odpočinku, kromě každodenní
zápalné oběti a příslušné úlitby.
11 Na počátku vašich měsíců budete přinášet jako zápalnou oběť Hospodinu
dva mladé býčky, jednoho berana, sedm ročních beránků bez vady,
12 jako oběť přídavnou tři desetiny bílé mouky zadělané olejem na každého
býčka, dvě desetiny bílé mouky zadělané olejem jako oběť přídavnou na
každého berana
13 a po desetině bílé mouky zadělané olejem jako oběť přídavnou na každého
beránka. Zápalná oběť bude připravena v libou vůni jako ohnivá oběť pro
Hospodina.
14 Příslušná úlitba bude polovina hínu vína na býčka, třetina hínu na
berana a čtvrtina hínu na beránka. To bude zápalná oběť o novoluní, po
všechny měsíce v roce.
15 Mimo každodenní zápalnou oběť a příslušnou úlitbu bude Hospodinu také
připraven jeden kozel v oběť za hřích.
16 V prvním měsíci, čtrnáctého dne toho měsíce, bude Hospodinův hod beránka.
17 Patnáctého dne toho měsíce bude slavnost; po sedm dní se budou jíst
nekvašené chleby.
18 Prvního dne bude bohoslužebné shromáždění. Nebudete vykonávat žádnou
všední práci.
19 Jako ohnivou oběť přinesete Hospodinu v oběť zápalnou dva mladé býčky,
jednoho berana a sedm ročních beránků; budou bez vady.
20 Připravíte též jako příslušnou oběť přídavnou bílou mouku zadělanou
olejem, tři desetiny na býčka, dvě desetiny na berana,
21 a na každého beránka z těch sedmi připravíš po desetině.
22 Dále jednoho kozla jako oběť za hřích k vykonání smírčích obřadů za
sebe.
23 To vše budete připravovat kromě jitřní zápalné oběti, která patří ke
každodenní oběti zápalné.
24 Budete to připravovat denně po sedm dní jako pokrm ohnivé oběti v libou
vůni pro Hospodina, a to kromě každodenní oběti zápalné a příslušné úlitby.
25 Sedmého dne pak budete mít bohoslužebné shromáždění. Nebudete vykonávat
žádnou všední práci.
26 V den prvních snopků, když o svátcích týdnů budete přinášet Hospodinu
novou oběť přídavnou, budete mít bohoslužebné shromáždění. Nebudete vykonávat
žádnou všední práci.
27 Přinesete jako oběť zápalnou v libou vůni pro Hospodina dva mladé býčky,
jednoho berana, sedm ročních beránků
28 a jako příslušnou oběť přídavnou bílou mouku zadělanou olejem, tři
desetiny na každého býčka, dvě desetiny na každého berana
29 a po desetině na každého beránka z těch sedmi.
30 Dále jednoho kozla k vykonání smírčích obřadů za sebe.
31 To připravíte kromě každodenní oběti zápalné a příslušné oběti přídavné;
budou bez vady. Přinesete též příslušné úlitby.
29
1 Sedmého měsíce, prvého dne toho měsíce, budete mít bohoslužebné shromáždění.
Nebudete vykonávat žádnou všední práci. Bude to pro vás den troubení.
2 Připravíte jako oběť zápalnou v libou vůni pro Hospodina jednoho mladého
býčka, jednoho berana, sedm ročních beránků bez vady
3 a jako příslušnou oběť přídavnou bílou mouku zadělanou olejem, tři desetiny
na býčka, dvě desetiny na berana
4 a jednu desetinu na každého beránka z těch sedmi.
5 Dále jednoho kozla jako oběť za hřích k vykonání smírčích obřadů za
sebe.
6 To kromě novolunní oběti zápalné a příslušné oběti přídavné i každodenní
oběti zápalné a příslušné oběti přídavné i úliteb, jak jsou určeny. To
bude ohnivá oběť v libou vůni pro Hospodina.
7 Desátého dne toho sedmého měsíce budete mít bohoslužebné shromáždění
a budete se pokořovat. Nebudete vykonávat žádnou práci.
8 Přinesete jako oběť zápalnou pro Hospodina v libou vůni jednoho mladého
býčka, jednoho berana a sedm ročních beránků; budou bez vady.
9 Též jako příslušnou oběť přídavnou bílou mouku zadělanou olejem, tři
desetiny na býčka, dvě desetiny na každého berana
10 a po desetině na každého beránka z těch sedmi.
11 Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, kromě smírčí oběti za hřích
a každodenní oběti zápalné a příslušné oběti přídavné i úliteb.
12 Patnáctého dne sedmého měsíce budete mít bohoslužebné shromáždění.
Nebudete vykonávat žádnou všední práci, ale po sedm dní budete slavit
slavnost Hospodinu.
13 Přinesete jako zápalnou oběť oběť ohnivou, libou vůni pro Hospodina,
třináct mladých býčků, dva berany a čtrnáct ročních beránků; budou bez
vady.
14 Též jako příslušnou oběť přídavnou bílou mouku zadělanou olejem, tři
desetiny na každého býčka z těch třinácti, dvě desetiny na každého berana
z obou
15 a po desetině na každého beránka z těch čtrnácti.
16 Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, kromě každodenní oběti zápalné,
příslušné oběti přídavné a úlitby.
17 Druhého dne dvanáct mladých býčků, dva berany a čtrnáct ročních beránků
bez vady,
18 též příslušnou oběť přídavnou a úlitby podle počtu býčků, beranů a
beránků, jak je určeno.
19 Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, kromě každodenní oběti zápalné
a příslušné oběti přídavné i úliteb.
20 Třetího dne jedenáct býčků, dva berany a čtrnáct ročních beránků bez
vady,
21 též příslušnou oběť přídavnou a úlitby podle počtu býčků, beranů a
beránků, jak je určeno.
22 Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, kromě každodenní oběti zápalné
a příslušné oběti přídavné i úlitby.
23 Čtvrtého dne deset býčků, dva berany a čtrnáct ročních beránků bez
vady,
24 též příslušnou oběť přídavnou a úlitby podle počtu býčků, beranů a
beránků, jak je určeno.
25 Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, kromě každodenní oběti zápalné
a příslušné oběti přídavné i úlitby.
26 Pátého dne devět býčků, dva berany a čtrnáct ročních beránků bez vady,
27 též příslušnou oběť přídavnou a úlitby podle počtu býčků, beranů a
beránků, jak je určeno.
28 Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, kromě každodenní oběti zápalné
a příslušné oběti přídavné i úlitby.
29 Šestého dne osm býčků, dva berany a čtrnáct ročních beránků bez vady,
30 též příslušnou oběť přídavnou a úlitby podle počtu býčků, beranů a
beránků, jak je určeno.
31 Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, kromě každodenní oběti zápalné
a příslušné oběti přídavné i úliteb.
32 Sedmého dne sedm býčků, dva berany a čtrnáct ročních beránků bez vady,
33 též příslušnou oběť přídavnou a úlitby podle počtu býčků, beranů a
beránků, jak je určeno.
34 Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, kromě každodenní oběti zápalné
a příslušné oběti přídavné i úlitby.
35 Osmého dne budete mít slavnostní shromáždění. Nebudete vykonávat žádnou
všední práci.
36 Jako zápalnou oběť přinesete oběť ohnivou, libou vůni pro Hospodina:
jednoho býčka, jednoho berana a sedm ročních beránků bez vady,
37 též příslušnou oběť přídavnou a úlitby na býčka, na berana a na beránky
podle jejich počtu, jak je určeno.
38 Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, kromě každodenní oběti zápalné
a příslušné oběti přídavné i úlitby.
39 To budete konat pro Hospodina v časech vám stanovených, kromě svých
slibů a dobrovolných darů při vašich obětech zápalných i přídavných, při
úlitbách a obětech pokojných.“
30
1 Mojžíš řekl Izraelcům všechno, jak mu Hospodin přikázal.
2 Mojžíš promluvil k představitelům pokolení Izraelců: „Hospodin přikázal
tuto věc:
3 Když učiní slib Hospodinu muž nebo složí přísahu, že na sebe vezme nějaký
závazek, nezruší své slovo. Splní vše, co vlastními ústy pronesl.
4 Když učiní slib Hospodinu žena a zaváže se k něčemu v otcovském domě
ve svém dívčím věku
5 a její otec uslyší její slib a závazek, který na sebe vzala, a bude
k tomu mlčet, tedy budou všechny její sliby platit, i každý závazek, který
na sebe vzala, bude platný.
6 Jestliže však jí otec zabrání toho dne, kdy to uslyší, nebudou platit
žádné její sliby a závazky, které na sebe vzala. Hospodin jí odpustí,
protože jí v tom otec zabránil.
7 Jestliže se vdá a bude ji vázat slib, nebo se o své újmě vlastními ústy
k něčemu zavázala
8 a její muž o tom uslyší a bude k tomu mlčet toho dne, kdy se o tom doslechne,
budou její sliby platit, i závazek, který na sebe vzala, bude platný.
9 Jestliže však jí zabrání její muž toho dne, kdy to uslyší, a zruší její
slib, který ji váže, i to, k čemu se o své újmě vlastními ústy zavázala,
Hospodin jí odpustí.
10 Slib vdovy a zapuzené ženy, každý závazek, který na sebe vzala, bude
pro ni platit.
11 Jestliže něco slíbila nebo se k něčemu přísežně zavázala žena v domě
svého muže
12 a její muž to slyšel a mlčel k tomu a nezabránil jí, budou platit všechny
její sliby, i každý závazek, který na sebe vzala, bude platný.
13 Jestliže je však její muž toho dne, kdy je slyšel, výslovně zrušil,
tedy vše, co pronesla svými rty jako svůj slib nebo závazek, který na
sebe vzala, pozbývá platnosti. Její muž je zrušil a Hospodin jí odpustí.
14 Každý slib i každý přísežný závazek, že se bude pokořovat, její muž
buď nechá platit, nebo jej zruší.
15 Jestliže však její muž před ní trvale mlčí den ze dne, nechává platit
všechny její sliby nebo všechny závazky, které ji zavazují; učinil je
platnými tím, že před ní mlčel toho dne, kdy je slyšel.
16 Jestliže je však výslovně zruší teprve později, než je slyšel, ponese
následky její nepravosti on.“
17 To jsou nařízení, která přikázal Hospodin Mojžíšovi pro vztah mezi
mužem a jeho ženou, mezi otcem a jeho dcerou v dívčím věku, dokud je v
otcovském domě.
31
1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
2 „Vykonáš za syny Izraele pomstu na Midjáncích a pak budeš připojen ke
svému lidu.“
3 Mojžíš tedy promluvil k lidu: „Vyzbrojte své muže k boji, aby se vrhli
na Midjána a vykonali na Midjánu Hospodinovu pomstu.
4 Pošlete do boje z každého izraelského pokolení po tisíci mužích .“
5 I dodali z izraelských šiků vždy tisíc mužů na pokolení, celkem to bylo
dvanáct tisíc vyzbrojených k boji.
6 Mojžíš je poslal do boje po tisíci na pokolení a s nimi Pinchasa, syna
kněze Eleazara, se svatou zbrojí a válečnými trubkami.
7 Vypravili se do boje proti Midjánu, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi,
a pobili všechny muže.
8 Zabili také midjánské krále Evího, Rekema, Súra, Chúra a Rebaa, pět
midjánských králů, mimo ostatní skolené. I Bileáma, syna Beórova, zabili
mečem.
9 Midjánské ženy a jejich děti však Izraelci zajali a všechen jejich dobytek,
všechna stáda a veškeré bohatství uloupili.
10 Všechna jejich města, ve kterých sídlili, i všechna jejich hradiště
vypálili.
11 Pak vzali všechnu kořist i všechen lup, lidi i dobytek,
12 a přivedli zajatce i lup a kořist před Mojžíše a kněze Eleazara i před
pospolitost Izraelců do tábora na Moábských pustinách u Jordánu naproti
Jerichu.
13 Mojžíš a kněz Eleazar i všichni předáci pospolitosti jim vyšli vstříc
ven z tábora.
14 Mojžíš se však rozlítil na vůdce vojska, na velitele nad tisíci a nad
sty, přicházející z vojenské výpravy.
15 Vytkl jim: „Cože jste nechali naživu všechny ženy?
16 Právě ony daly Izraelcům podnět k věrolomnosti vůči Hospodinu ve věci
Peórově podle slov Bileámových, takže na pospolitost Hospodinovu dolehla
pohroma.
17 Nyní zabijte z dětí všechny mužského pohlaví i každou ženu, která poznala
muže a obcovala s ním.
18 Všechny děti ženského pohlaví a ženy , jež nepoznaly muže a neobcovaly
s ním, nechte naživu pro sebe.
19 A vy se utáboříte na sedm dní venku za táborem. Každý, kdo někoho zabil,
i každý, kdo se dotkl skoleného, bude se očišťovat od hříchu třetího a
sedmého dne, jak vy, tak vaši zajatci.
20 Očistíte od hříchu i každé roucho a každou koženou nádobu, každý výrobek
z kozích kůží i všechno dřevěné nářadí.“
21 Kněz Eleazar řekl bojovníkům, kteří se účastnili bitvy: „Toto je nařízení
zákona, který vydal Hospodin Mojžíšovi:
22 Zlato, stříbro, měď, železo, cín a olovo,
23 vše, co snese oheň, přepálíte ohněm a bude to čisté; musí se to však
očistit od hříchu také očistnou vodou. Všechno, co nesnese oheň, properete
vodou.
24 Sedmého dne si vyperete roucha a budete čisti. Potom vstoupíte do tábora.“
25 Hospodin řekl Mojžíšovi:
26 „Ty s knězem Eleazarem a s představiteli rodů pospolitosti pořídíš
soupis lupu, jak zajatých lidí, tak dobytka.
27 Lup rozdělíš na polovinu mezi válečníky, kteří se účastnili boje, a
ostatní pospolitost.
28 Od bojovníků, kteří se účastnili boje, oddělíš dávku pro Hospodina
po jednom z pěti set, jak z lidí, tak i skotu, oslů, ovcí a koz.
29 Vezmete je z jejich poloviny a dáš je knězi Eleazarovi jako Hospodinovu
oběť pozdvihování.
30 Z poloviny patřící Izraelcům vezmeš po jednom ukořistěném z padesáti,
jak z lidí, tak ze skotu, oslů, ovcí a koz a ze všeho dobytka, a dáš je
lévijcům, držícím stráž u Hospodinova příbytku.“
31 Mojžíš a kněz Eleazar vykonali, co Hospodin přikázal Mojžíšovi.
32 Z lupu naloupeného válečným lidem zbývalo: ovcí a koz šest set sedmdesát
pět tisíc,
33 skotu sedmdesát dva tisíce kusů ,
34 oslů šedesát jeden tisíc;
35 lidských duší, totiž žen, které nepoznaly muže a neobcovaly s ním,
bylo celkem třicet dva tisíce.
36 Polovina tvořící podíl těch, kdo se účastnili boje, činila tři sta
třicet sedm tisíc pět set ovcí a koz.
37 Dávka z ovcí a koz pro Hospodina činila šest set sedmdesát pět kusů
.
38 Skotu bylo třicet šest tisíc kusů a dávka pro Hospodina dvaasedmdesát
kusů .
39 Oslů bylo třicet tisíc pět set a dávka pro Hospodina jedenašedesát
kusů .
40 Lidských duší bylo šestnáct tisíc a dávka pro Hospodina dvaatřicet
osob.
41 Mojžíš tedy dal knězi Eleazarovi tuto dávku jako Hospodinovu oběť pozdvihování,
jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.
42 Z poloviny patřící Izraelcům, kterou oddělil Mojžíš od poloviny pro
účastníky tažení –
43 a byla to polovina patřící pospolitosti, totiž ovcí a koz tři sta třicet
sedm tisíc pět set,
44 skotu třicet šest tisíc kusů ,
45 oslů třicet tisíc pět set,
46 lidských duší šestnáct tisíc –
47 tedy z této poloviny patřící Izraelcům vzal Mojžíš po jednom ukořistěném
z padesáti, jak z lidí, tak z dobytka, a dal je lévijcům, držícím stráž
u Hospodinova příbytku, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.
48 Tu přistoupili k Mojžíšovi vůdcové vojenských útvarů, velitelé nad
tisíci a nad sty,
49 a řekli mu: „Tvoji služebníci pořídili soupis bojovníků, kterým veleli,
a nechybí ani jeden z nás.
50 Každý přinášíme Hospodinu jako dar, co kdo našel, zlaté předměty, spony
a náramky, pečetní prsteny, náušnice a přívěsky, abychom za sebe vykonali
před Hospodinem smírčí obřady .“
51 I přijal Mojžíš a kněz Eleazar od nich to zlato, vesměs umně zpracované.
52 Všeho zlata věnovaného na oběť pozdvihování, jež odevzdali Hospodinu,
bylo šestnáct tisíc sedm set padesát šekelů, totiž od velitelů nad tisíci
a nad sty.
53 Z mužstva loupil každý pro sebe.
54 Přijal tedy Mojžíš a kněz Eleazar to zlato od velitelů nad tisíci a
nad sty a vnesli je do stanu setkávání, aby připomínalo před Hospodinem
syny Izraele.
32
1 Rúbenovci a Gádovci měli převeliké množství stád. Když spatřili jaezerskou
a gileádskou zemi, shledali, že to je vhodné místo pro stáda.
2 Gádovci a Rúbenovci tedy přišli a řekli Mojžíšovi, knězi Eleazarovi
a předákům pospolitosti:
3 „Atarót, Dibón, Jaezer, Nimra, Chešbón, Eleále, Sebám, Nebó a Beón,
4 země, kterou Hospodin před izraelskou pospolitostí porazil, je zemí
vhodnou pro stáda. A tvoji služebníci mají stáda.“
5 A dodali: „Jestliže jsme u tebe nalezli přízeň, nechť je tvým služebníkům
přidělena do vlastnictví tato země. Nevoď nás přes Jordán.“
6 Mojžíš Gádovcům a Rúbenovcům vytkl: „Což vaši bratří půjdou do boje
a vy si zůstanete tady?
7 Proč berete Izraelcům odvahu přejít do země, kterou jim dal Hospodin?
8 Zrovna tak se zachovali vaši otcové, když jsem je poslal z Kádeš-barneje,
aby zhlédli zemi.
9 Došli až do úvalu Eškólu a zhlédli zemi, ale Izraelcům vzali odvahu,
takže nechtěli vejít do země, kterou jim dal Hospodin.
10 Onoho dne vzplanul Hospodin hněvem a zapřisáhl se:
11 Muži ve věku od dvaceti let výše, kteří vyšli z Egypta, neuvidí zemi,
kterou jsem přísežně zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, protože
se mi cele neoddali,
12 kromě Kenazejce Káleba, syna Jefunova, a Jozua, syna Núnova; ti se
totiž cele oddali Hospodinu.
13 Tehdy vzplanul Hospodin proti Izraeli hněvem a čtyřicet let jim dal
bloudit po poušti, dokud nezaniklo celé to pokolení, které se dopouštělo
toho, co je zlé v Hospodinových očích.
14 A teď jste nastoupili vy na místo svých otců, zplozenci hříšných lidí,
abyste ještě stupňovali Hospodinův hněv planoucí proti Izraeli.
15 Když se od něho odvrátíte, nechá Izraele na poušti ještě déle. Tak
uvedete na všechen tento lid zkázu.“
16 Přistoupili k němu a prohlásili: „Vystavíme zde ohrady pro svá stáda
a města pro své děti.
17 My však potáhneme ve zbroji v čele Izraelců, dokud je neuvedeme na
jejich místo. Naše děti zatím zůstanou v městech opevněných proti obyvatelům
této země.
18 Nenavrátíme se do svých domovů, dokud se všichni Izraelci neujmou svého
dědictví.
19 Nebudeme požadovat dědictví s nimi tam někde za Jordánem, když nám
připadne dědictví na této straně Jordánu k východu.“
20 Mojžíš jim odpověděl: „Jestliže dodržíte toto slovo, vyzbrojíte se
před Hospodinem do boje
21 a všichni ve zbroji přejdete před Hospodinem Jordán, potom až on vyžene
své nepřátele
22 a země bude před Hospodinem podmaněna, vrátíte se a budete bez viny
u Hospodina i u Izraele. Pak bude tato země vaším vlastnictvím před Hospodinem.
23 Nezachováte-li se však takto, prohřešíte se proti Hospodinu. Vězte,
že se vám váš hřích vymstí.
24 Vystavějte si města pro své děti a ohrady pro své ovce a dodržte, co
jste slíbili.“
25 Gádovci a Rúbenovci Mojžíšovi odpověděli: „Tvoji služebníci učiní,
jak náš pán přikazuje.
26 Naše děti, ženy, stáda a všechen dobytek budou zde v gileádských městech.
27 Ale tvoji služebníci přejdou Jordán , všichni vojensky vyzbrojeni před
Hospodinem, aby bojovali, jak praví náš pán.“
28 I vydal Mojžíš o nich rozkaz knězi Eleazarovi a Jozuovi, synu Núnovu,
i představitelům otcovských rodů pokolení Izraelců.
29 Řekl jim: „Překročí-li Gádovci a Rúbenovci s vámi Jordán, všichni ve
zbroji, aby bojovali před Hospodinem, a země bude před vámi podmaněna,
dáte jim do vlastnictví zemi gileádskou.
30 Nepřekročí-li jej však s vámi ve zbroji, ať mají vlastnictví mezi vámi
v zemi kenaanské.“
31 Gádovci a Rúbenovci odpověděli: „Učiníme, jak promluvil k tvým služebníkům
Hospodin.
32 Ano, přejdeme ve zbroji před Hospodinem do země kenaanské, aby nám
zůstalo ve vlastnictví naše dědictví v Zajordání.“
33 Mojžíš jim tedy dal, totiž Gádovcům, Rúbenovcům a polovině kmene Manasesa,
syna Josefova, království emorejského krále Síchona a království bášanského
krále Óga, celou tu zemi, její města s přilehlým územím, všechna města
té země kolem.
34 Gádovci pak znovu vystavěli Dibón, Atarót a Aróer,
35 Atarót-šófan, Jaezer a Jogbehu,
36 Bét-nimru a Bét-háran, opevněná města a ohrady pro ovce.
37 Rúbenovci znovu vystavěli Chešbón, Eleále a Kirjatajim,
38 Nébo a Baal-meón, jimž změnili jména, a Sibmu; městům, jež vystavěli,
dali jména.
39 Synové Makíra, syna Manasesova, táhli do Gileádu a dobyli jej. Podrobili
si Emorejce, kteří v něm sídlili .
40 Mojžíš dal Gileád Makírovi, synu Manasesovu, a ten se tam usadil.
41 Zatím Jaír, syn Manasesův, dobyl na svém tažení jejich vesnice a nazval
je vesnicemi Jaírovými.
42 A Nóbach dobyl na svém tažení Kenat i jeho osady a nazval je svým jménem
Nóbach.
33
1 Toto byla stanoviště Izraelců, když vytáhli z egyptské země po oddílech
pod vedením Mojžíše a Árona.
2 Na Hospodinův rozkaz sepsal Mojžíš místa, odkud vycházeli, podle jejich
stanovišť. Toto byla tedy jejich stanoviště podle výchozích bodů:
3 V prvním měsíci, patnáctého dne prvého měsíce, vytáhli z Ramesesu. Druhého
dne po hodu beránka vyšli Izraelci navzdory všemu před očima celého Egypta,
4 zatímco Egypťané pohřbívali ty, které mezi nimi Hospodin pobil, všechny
prvorozence. Hospodin totiž vykonal soudy nad jejich božstvy.
5 Izraelci tedy vytáhli z Ramesesu a utábořili se v Sukótu.
6 Vytáhli ze Sukótu a utábořili se v Étamu, který je na okraji pouště.
7 Vytáhli z Étamu, obrátili se zpět k Pí-chírotu, který leží naproti Baal-sefónu,
a utábořili se před Migdólem.
8 Vytáhli z Pené-chírotu a prošli prostředkem moře na poušť. Vykonali
třídenní pochod pouští Étamem a utábořili se v Maře.
9 Vytáhli z Mary a přišli do Élimu. V Élimu bylo dvanáct pramenů a sedmdesát
palem; tam se utábořili.
10 Vytáhli z Élimu a utábořili se u Rákosového moře.
11 Vytáhli od Rákosového moře a utábořili se na Sínské poušti.
12 Vytáhli ze Sínské pouště a utábořili se v Dofce.
13 Vytáhli z Dofky a utábořili se v Alúši.
14 Vytáhli z Alúše a utábořili se v Refídimu; tam nebyla voda, aby se
lid mohl napít.
15 Vytáhli z Refídimu a utábořili se na Sínajské poušti.
16 Vytáhli ze Sínajské pouště a utábořili se v Kibrót-taavě.
17 Vytáhli z Kibrót-taavy a utábořili se v Chaserótu.
18 Vytáhli z Chaserótu a utábořili se v Ritmě.
19 Vytáhli z Ritmy a utábořili se v Rimón-peresu.
20 Vytáhli z Rimón-peresu a utábořili se v Libně.
21 Vytáhli z Libny a utábořili se v Rise.
22 Vytáhli z Risy a utábořili se v Kehelatě.
23 Vytáhli z Kehelaty a utábořili se na hoře Šeferu.
24 Vytáhli od hory Šeferu a utábořili se v Charadě.
25 Vytáhli z Charady a utábořili se v Makhelótu.
26 Vytáhli z Makhelótu a utábořili se v Tachatu.
27 Vytáhli z Tachatu a utábořili se v Terachu.
28 Vytáhli z Terachu a utábořili se v Mitce.
29 Vytáhli z Mitky a utábořili se v Chašmóně.
30 Vytáhli z Chašmóny a utábořili se v Móserotu.
31 Vytáhli z Móserotu a utábořili se v Bené-jaakánu.
32 Vytáhli z Bené-jaakánu a utábořili se v Chór-gidgádu.
33 Vytáhli z Chór-gidgádu a utábořili se v Jotbatě.
34 Vytáhli z Jotbaty a utábořili se v Abróně.
35 Vytáhli z Abróny a utábořili se v Esjón-geberu.
36 Vytáhli z Esjón-geberu a utábořili se na poušti Sinu; to je Kádeš.
37 Vytáhli z Kádeše a utábořili se na hoře Hóru na okraji Edómské pouště.
38 Tehdy na Hospodinův rozkaz vystoupil kněz Áron na horu Hór a zemřel
tam čtyřicátého roku po vyjití Izraelců z egyptské země, pátého měsíce,
prvého dne toho měsíce.
39 Áronovi bylo sto třiadvacet let, když na hoře Hóru zemřel.
40 Tu uslyšel Kenaanec, aradský král, který sídlil v Negebu v kenaanské
zemi, že přicházejí Izraelci.
41 Vytáhli od hory Hóru a utábořili se v Salmóně.
42 Vytáhli ze Salmóny a utábořili se ve Funónu.
43 Vytáhli z Funónu a utábořili se v Obótu.
44 Vytáhli z Obótu a utábořili se v Ijé-abárímu na moábském území.
45 Vytáhli z Ijímu a utábořili se v Dibón-gádu.
46 Vytáhli z Dibón-gádu a utábořili se v Almón-diblátajimu.
47 Vytáhli z Almón-diblátajimu a utábořili se v horách Abárímských proti
Nebó.
48 Vytáhli z hor Abárímských a utábořili se na Moábských pustinách u Jordánu
naproti Jerichu.
49 Tábořili u Jordánu od Bét-ješimótu až k Ábel-šitímu na Moábských pustinách.
50 Hospodin promluvil k Mojžíšovi na Moábských pustinách u Jordánu naproti
Jerichu:
51 „Mluv k Izraelcům a řekni jim: Až přejdete Jordán do kenaanské země,
52 vyženete před sebou obyvatele té země a zničíte všechny jejich modlářské
výtvory. Zničíte všechny jejich lité modly a popleníte všechna jejich
posvátná návrší.
53 Podrobíte si tu zemi a usadíte se v ní. Tu zemi jsem dal vám, abyste
ji obsadili.
54 Rozdělíte si zemi losem jako dědictví mezi své čeledi; větší dáte větší
dědictví a menší dáte menší dědictví. Kam komu padne los, to bude jeho.
Rozdělíte ji v dědictví svým otcovským pokolením.
55 Nevyženete-li však obyvatele té země před sebou, tedy ti, které z nich
zanecháte, budou vám trnem v očích a bodcem v boku, budou vás sužovat
v té zemi, ve které se usadíte.
56 A jak jsem zamýšlel učinit jim, učiním vám.“
34
1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
2 „Přikaž Izraelcům a řekni jim: Přijdete do kenaanské země, do té země,
která vám připadne do dědictví, do kenaanské země vymezené těmito hranicemi:
3 Jižní okraj vaší země povede od pouště Sinu podél Edómu. Na východě
povede vaše jižní hranice od konce Solného moře,
4 potom se vaše hranice stočí od jihu ke Svahu štírů, bude pokračovat
k Sinu a na jihu bude vybíhat ke Kádeš-barneji, potáhne se na Chasar-adár
a bude pokračovat k Asmónu.
5 Pak se hranice stočí od Asmónu k Egyptskému potoku a bude vybíhat k
moři.
6 Vaší západní hranicí bude Velké moře s pobřežním územím; to bude vaše
západní hranice.
7 Toto pak bude vaše severní hranice: od Velkého moře si vyznačíte jako
mezník horu Hór.
8 Od hory Hóru si vyznačíte hranici až k cestě do Chamátu a hranice bude
vybíhat k Sedadu.
9 Hranice pak povede k Zifrónu a bude vybíhat k Chasar-énanu. To bude
vaše severní hranice.
10 Východní hranici si vyměříte od Chasar-énanu k Šefámu,
11 poté sestoupí hranice od Šefámu k Rible na východ od Ajinu, pak sestupuje,
až narazí na východní svah při Kineretském moři.
12 Dál sestoupí hranice k Jordánu a bude vybíhat k Solnému moři. To bude
vaše země, vymezená hranicemi kolem dokola.“
13 Mojžíš tedy vydal Izraelcům takovýto rozkaz: „Toto je země, kterou
dostanete losem do dědictví. Hospodin přikázal dát ji devíti a půl pokolením.
14 Pokolení Rúbenovců a pokolení Gádovců již přijala svá dědictví pro
svoje otcovské rody; i polovina pokolení Manasesova přijala dědictví.
15 Dvě a půl pokolení přijala svá dědictví v Zajordání, na východ od Jericha,
k východu slunce.“
16 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
17 „Toto jsou jména mužů, kteří za vás převezmou zemi do dědictví: kněz
Eleazar a Jozue, syn Núnův.
18 K převzetí země do dědictví přiberete po jednom předáku z každého pokolení.
19 Toto jsou jména těch mužů: za Judovo pokolení Káleb, syn Jefunův,
20 za pokolení Šimeónovců Šemúel, syn Amíhudův,
21 za Benjamínovo pokolení Elídad, syn Kislónův,
22 za pokolení Danovců předák Bukí, syn Joglíův,
23 za Josefovce z pokolení Manasesovců předák Chaníel, syn Efódův,
24 z pokolení Efrajimovců předák Kemúel, syn Šiftánův,
25 za pokolení Zabulónovců předák Elísáfan, syn Parnakův,
26 za pokolení Isacharovců předák Paltíel, syn Azanův,
27 za pokolení Ašerovců předák Achíhúd, syn Šelomíův,
28 za pokolení Neftalíovců předák Pedahél, syn Amíhudův.“
29 To jsou ti, kterým přikázal Hospodin, aby Izraelcům přidělili dědictví
v kenaanské zemi.
35
1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi na Moábských pustinách u Jordánu naproti
Jerichu:
2 „Vydej rozkaz Izraelcům, aby ze svého dědičného vlastnictví dali lévijcům
města k obývání; též okolní pastviny náležející k městům dáte lévijcům.
3 Budou tak mít pro sebe města k bydlení a jejich pastviny pro svůj dobytek,
který je jejich jměním, i pro všechno své zvířectvo.
4 Městské pastviny, jež dáte lévijcům, budou sahat od městské zdi do vzdálenosti
jednoho tisíce loket dokola.
5 Naměříte tedy vně za městem dva tisíce loket jako východní okraj, dva
tisíce loket jako jižní okraj, dva tisíce loket jako západní okraj a dva
tisíce loket jako severní okraj, takže město bude uprostřed. To budou
mít za městské pastviny.
6 Z měst, jež dáte lévijcům, bude šest měst útočištných, jež určíte k
tomu, aby se tam mohl utéci ten, kdo zabil; k nim přidáte dalších dvaačtyřicet
měst.
7 Všech měst, jež dáte lévijcům, bude čtyřicet osm, i s pastvinami.
8 Až budete z vlastnictví Izraelců dávat města, dáte více od těch, kdo
mají víc, a méně od těch, kdo mají míň; každý dá lévijcům ze svých měst
podle míry svého dědictví, kterého se mu dostalo.“
9 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi:
10 „Mluv k Izraelcům a řekni jim: Až přejdete Jordán do kenaanské země,
11 vyberete si města, která budete mít za města útočištná. Tam se uteče
ten, kdo zabil, pokud by někoho zabil neúmyslně.
12 Ta města vám budou útočištěm před mstitelem, tak aby ten, kdo zabil,
nemusel zemřít, dokud nebude stát na soudu před pospolitostí.
13 Z měst, která dáte, budete mít šest měst jako útočiště.
14 Tři města určíte v Zajordání a tři města v kenaanské zemi. Budou to
útočištná města.
15 Pro Izraelce i pro hosta a přistěhovalce mezi nimi bude těchto šest
měst útočištěm, aby se tam utekl každý, kdo někoho zabil neúmyslně.
16 Jestliže však někdo udeří někoho železným předmětem, takže ten člověk
zemře, je to vrah a vrah musí zemřít.
17 Jestliže uchopí kámen, kterým může přivodit smrt, a udeří někoho, takže
zemře, je to vrah a vrah musí zemřít.
18 Též jestliže uchopí dřevěný předmět, kterým může přivodit smrt, a udeří
někoho, takže zemře, je to vrah a vrah musí zemřít.
19 Vraha usmrtí krevní mstitel; jakmile ho dopadne, usmrtí ho.
20 Jestliže někdo do někoho z nenávisti strčí nebo ve zlém úmyslu něco
po někom hodí, takže zemře,
21 nebo z nepřátelství někoho udeří rukou, takže zemře, musí ten, kdo
druhého zabil, zemřít: je to vrah. Krevní mstitel vraha usmrtí, jakmile
ho dopadne.
22 Jestliže však někdo nešťastnou náhodou bez nepřátelství do někoho strčí
nebo bez zlého úmyslu na někoho shodí nějaký předmět
23 nebo z nepozornosti na něj nechá padnout kámen, který může přivodit
smrt, takže ten člověk zemře, přitom však mu nebyl nepřítelem a nechystal
mu nic zlého,
24 pospolitost rozhodne mezi tím, kdo zabil, a krevním mstitelem podle
těchto právních ustanovení.
25 Tím pospolitost vyprostí toho, kdo zabil, z rukou krevního mstitele
a umožní mu návrat do jeho útočištného města, kam se utekl. Zůstane v
něm až do smrti velekněze, který byl pomazán svatým olejem.
26 Jestliže však ten, kdo zabil, opustí území svého útočištného města,
kam se utekl,
27 a krevní mstitel ho najde mimo území jeho útočištného města a zabije
ho, nebude na něm lpět krev.
28 Ten, kdo zabil, musí zůstat ve svém útočištném městě až do smrti velekněze;
teprve po smrti velekněze se může vrátit do svého vlastního území.
29 Toto vám bude právním nařízením pro všechna vaše pokolení ve všech
vašich sídlištích.
30 Každého vraha, který někoho zabil, bude možno odsoudit k smrti jen
podle výpovědi několika svědků; k jeho usmrcení nestačí výpověď jednoho
svědka.
31 Za život vraha nepřijmete výkupné; jako svévolník je hoden smrti a
musí zemřít.
32 Nepřijmete výkupné, aby se někdo , kdo utekl do svého útočištného města,
potom zase usadil v zemi před smrtí kněze.
33 Neposkvrňujte zemi, v níž jste. Právě krev poskvrňuje zemi a země nemůže
být zproštěna viny za krev, která byla na ni prolita, jinak než krví toho,
kdo krev prolil.
34 Neznečistíš zemi, ve které sídlíte, uprostřed níž já přebývám, neboť
já Hospodin přebývám uprostřed synů Izraele.“
36
1 Tehdy přistoupili představitelé rodů z čeledi synů Gileáda, syna Makíra,
syna Manasesova z josefovských čeledí, aby promluvili s Mojžíšem a předáky,
představiteli rodů Izraelců.
2 Řekli: „Hospodin přikázal našemu pánu, aby Izraelcům přidělil losem
do dědictví zemi. Našemu pánu bylo též od Hospodina přikázáno dát dědictví
našeho bratra Selofchada jeho dcerám.
3 Když se však stanou ženami některého z příslušníků druhých izraelských
kmenů, bude naše otcovské dědictví zkráceno o jejich dědictví a připojeno
k dědictví toho pokolení, k němuž budou náležet. Tak bude los našeho dědictví
zkrácen.
4 Budou-li pak Izraelci slavit milostivé léto, bude jejich dědictví připojeno
k dědictví toho pokolení, k němuž budou náležet, a dědictví našeho otcovského
pokolení bude o jejich dědictví zkráceno.“
5 Z Hospodinova rozkazu tedy přikázal Mojžíš Izraelcům: „Pokolení Josefovců
mluví o tom oprávněně.
6 Tuto věc přikázal Hospodin o dcerách Selofchadových: Ať se vdají, za
koho se jim zlíbí, jen ať se vdávají v čeledi svého otcovského pokolení.
7 Dědictví Izraelců nesmí přecházet z pokolení na pokolení; Izraelci budou
spjati každý s dědictvím svého otcovského pokolení.
8 Každá dcera, která obdrží dědictví od některého izraelského pokolení,
vdá se za někoho z čeledi svého otcovského pokolení, aby Izraelci podrželi
ve vlastnictví dědictví po svých otcích, každý to své .
9 Dědictví nebude přecházet z pokolení na pokolení. Izraelská pokolení
budou všechna spjata se svým dědictvím.“
10 Co Hospodin Mojžíšovi přikázal, to Selofchadovy dcery splnily.
11 Selofchadovy dcery Machla, Tirsa, Chogla, Milka a Nóa se staly manželkami
synů svých strýců.
12 Staly se manželkami mužů z čeledi synů Manasesa, syna Josefova, a jejich
dědictví zůstalo při pokolení jejich otcovské čeledi.
13 Toto jsou příkazy a právní řády, které přikázal Hospodin synům Izraele
skrze Mojžíše na Moábských pustinách u Jordánu naproti Jerichu.
Zpět na index Bible
Zdroj: http://www.biblenet.cz/
Doporučit tuto stránku příteli!
|
|
|
| Vote! |
|
|
|
|
