Bible v českém jazyce. Český ekumenický překlad.

Já jsem Pán, tvůj Bůh: Nebudeš mít jiné bohy mimo mne. Nevezmeš jména Božího nadarmo. Pomni, abys den sváteční světil. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi. Nezabiješ. Nesesmilníš. Nepokradeš. Nepromluvíš křivého svědectví. Nepožádáš manželky bližního svého. Nepožádáš statku bližního svého.

Křesťanský portál

Křesťanské zdroje


	Přísloví

Zpět na index Bible

1

1 Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále Izraele,
2 jak poznat moudrost a kázeň, jak pochopit výroky rozumnosti,
3 jak si prozíravě osvojit kázeň, spravedlnost, právo a přímost,
4 aby prostoduší byli obdařeni chytrostí, mladík poznáním a důvtipem.
5 Bude-li naslouchat moudrý, přibude mu znalostí, a rozumný získá schopnost
6 porozumět přísloví a jinotaji, slovům mudrců i jejich hádankám.
7 Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci.
8 Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj.
9 Budou ti půvabným věncem na hlavě a náhrdelníkem na tvém hrdle.
10 Můj synu, kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj!
11 Kdyby tě přemlouvali: "Pojď s námi, vražedné úklady nastrojíme, počíháme si na nevinného bez důvodu,
12 pohltíme je, jako podsvětí pohlcuje živé, bezúhonní budou jako ti, kdo sestupují do jámy,
13 přijdeme si na rozličný drahocenný majetek a domy kořistí si naplníme,
14 spoj svůj úděl s námi, budeme mít všichni jeden měšec" –
15 můj synu, nechoď s nimi jejich cestou, zdržuj svou nohu od jejich stezky,
16 neboť jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat krev.
17 Je zbytečné sypat pod síť, když to každý okřídlenec vidí.
18 Oni však strojí ty vražedné úklady proti sobě, číhají na vlastní duši.
19 Takové jsou stezky všech, kdo za ziskem se honí; ten stojí své pány život.
20 Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas.
21 Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran:
22 "Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět?
23 Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svá slova:
24 Protože jsem volala, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal,
25 každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání,
26 i já se budu smát, až budete v bídě, budu se vysmívat, až na vás přijde strach,
27 až na vás přijde strach jako ničivá bouře a vaše bída se přižene jako vichřice, až na vás přijde soužení a tíseň.
28 Tehdy mě budou volat, a neodpovím, budou mě hledat za úsvitu, a nenaleznou,
29 protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Hospodinem si nezvolili,
30 nedali na mou radu, každou mou domluvu znevážili.
31 Budou jíst plody své cesty, přesytí se svými plány.
32 Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost.
33 Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu z něčeho zlého."

2

1 Můj synu, jestliže přijmeš mé výroky, uchováš-li mé příkazy ve svém nitru ,
2 abys věnoval pozornost moudrosti a naklonil své srdce k rozumnosti,
3 jestliže přivoláš porozumění a hlasitě zavoláš na rozumnost,
4 budeš-li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po skrytých pokladech,
5 tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha.
6 Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst.
7 Pro přímé má pohotovou pomoc, je štítem těm, kdo žijí bezúhonně,
8 chrání stezky práva a střeží cestu svých věrných.
9 Tehdy porozumíš spravedlnosti, právu a přímosti, všemu, co zanechává dobré stopy.
10 Neboť moudrost vejde do tvého srdce a poznání oblaží tvou duši.
11 Tvou stráží stane se důvtip, rozumnost tě bude chránit.
12 Ochrání tě před zlou cestou, před každým, kdo proradně mluví,
13 před těmi, kdo opouštějí přímé stezky a chodí po temných cestách,
14 kdo se radují, když páchají zlo, jásají nad zhoubnými proradnostmi,
15 jejichž stezky jsou křivolaké; jsou neupřímní na každém kroku.
16 Moudrost tě ochrání před cizí ženou, před cizinkou, která se lísá svými řečmi,
17 která opouští druha svého mládí, a na smlouvu svého Boha zapomíná.
18 Propadla smrti i se svým domem, její stopy směřují do říše stínů.
19 Nikdo z těch, kdo k ní vcházejí, se nevrátí, stezek života nedosáhne.
20 Kéž bys jen chodil po cestě dobrých a bedlivě dbal na stezky spravedlivých.
21 Neboť zemi budou obývat přímí a zůstanou v ní bezúhonní.
22 Ale svévolníci budou ze země vyťati, věrolomní budou z ní vyrváni.

3

1 Můj synu, na mé učení nezapomínej, ať tvé srdce příkazy mé dodržuje.
2 Prodlouží ti dny a léta života a přidají ti pokoj.
3 Ať tě neopouští milosrdenství a věrnost! Přivaž si je na hrdlo, napiš je na tabulku svého srdce.
4 Tak najdeš milost a uznání v očích Božích i lidských.
5 Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej.
6 Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky.
7 Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať.
8 To dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem.
9 Cti Hospodina ze svého majetku i prvotinami z celé své úrody!
10 Bohatě se naplní tvé sýpky, moštem budou přetékat tvé kádě.
11 Neodvrhuj, můj synu, Hospodinovo kárání, neprotiv se jeho domlouvání.
12 Vždyť Hospodin domlouvá tomu, koho miluje, jako otec synu, v němž nalezl zalíbení.
13 Blaze člověku, jenž našel moudrost, člověku, jenž došel rozumnosti.
14 Nabýt jí je lepší nežli nabýt stříbra, její výnos je nad ryzí zlato.
15 Je drahocennější než perly, nevyrovnají se jí žádné tvé skvosty.
16 V její pravici je dlouhověkost, v její levici bohatství a čest.
17 Její cesty vedou k blaženosti, všechny její stezky ku pokoji.
18 Stromem života je těm, kdo se jí chopí, blaze těm, kdo se jí drží.
19 Hospodin moudrostí založil zemi, nebesa upevnil rozumností,
20 propastné tůně se jeho věděním rozpoltily a mraky vydaly krůpěje rosy.
21 Můj synu, ať toto ti nesejde z očí. Zachovej si pohotovost a důvtip.
22 To dá tvé duši život a milost tvému hrdlu.
23 Tehdy půjdeš bezpečně svou cestou, tvá noha se neporaní.
24 Ulehneš-li, nebudeš se strachovat, ulehneš a příjemný bude tvůj spánek.
25 Neboj se náhlého strachu, až přijde spoušť na svévolníky.
26 Hospodin bude po tvém boku, bude střežit před pastí tvou nohu.
27 Neodpírej dobrodiní těm, kteří je potřebují, je-li v tvé moci je prokázat.
28 Neříkej svému bližnímu: "Jdi a přijď zase a dám ti to zítra," když to máš s sebou.
29 Nechystej nic zlého na svého bližního, který s tebou důvěřivě bydlí.
30 S nikým neměj spory bez důvodu, jestliže se proti tobě nedopustil zlého.
31 Nezáviď násilníkovi, žádnou z jeho cest si nezvol.
32 Neboť Hospodin má neupřímného v ohavnosti, s přímými však je v důvěrném obecenství.
33 Hospodinovo prokletí spočívá na domě svévolníka, jeho požehnání na obydlí spravedlivých.
34 Vysmívá se posměvačům, pokorným však dává milost.
35 Čest připadne moudrým do dědictví, hlupáci si však odnesou hanbu.

4

1 Synové, slyšte otcovské kárání, pozornost věnujte poznávání rozumnosti.
2 Vždyť jsem vám předal výborné znalosti, moje učení neopouštějte:
3 Když jsem byl jako syn u svého otce, útlý jedináček při své matce,
4 on mě vyučoval, říkával mi: "Drž se celým srdcem mých slov, dbej na mé příkazy a budeš živ.
5 Získej moudrost, získej rozumnost. Na výroky mých úst nezapomeň, neodchyl se od nich .
6 Neopouštěj ji, bude tě střežit. Miluj ji, bude tě chránit.
7 Počátek moudrosti je : Snaž se získat moudrost, za všechno své jmění získej rozumnost.
8 Obklop se jí, vyvýší tě; oslaví tě, když ji obejmeš.
9 Vloží ti na hlavu půvabný věnec, ozdobnou korunu ti předá.
10 Slyš, můj synu, přijmi mé výroky, živ budeš mnoho let.
11 Cestě moudrosti jsem tě učil, vodil tě stopami přímosti.
12 Půjdeš-li jimi , kroky tvé neuvíznou, jestliže poběžíš, neklopýtneš.
13 Napomenutí se chop a neochabuj, dodržuj je, to je tvůj život.
14 Nevcházej na stezku svévolníků, cestou zlých se neubírej.
15 Vyhni se jí, nechoď po ní, odstup od ní a jdi dál.
16 Neusnou, když nespáchají něco zlého, o spánek jsou připraveni, když někoho nepřivedou k pádu.
17 Chlebem svévole se živí, vínem násilí se napájejí.
18 Stezka spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je tu den.
19 Cesta svévolníků je však jako soumrak, nevědí, o co klopýtnou.
20 Můj synu, věnuj pozornost mým slovům, k mým výrokům nakloň ucho.
21 Ať nesejdou ti z očí, střez je v hloubi srdce.
22 Dají život těm, kteří je nalézají, a zdraví celému jejich tělu.
23 Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život.
24 Odvracej svá ústa od falše a od svých rtů vzdal neupřímnost.
25 Tvé oči ať hledí rovně, zpříma před sebe se dívej.
26 Sleduj stopy svých nohou, všechny tvé cesty ať jsou pevné.
27 Napravo ani nalevo se neuchyluj, odvrať od zlého svou nohu."

5

1 Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k mé rozumnosti,
2 dbej na obezřetné rady, poznání ať zachovávají tvé rty.
3 Ze rtů cizí ženy sice kape med a její jazyk je hladší než olej,
4 nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč.
5 Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí.
6 Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam .
7 Proto, synové, poslyšte mě, neodvracejte se od výroků mých úst.
8 Ať jde tvá cesta daleko od ní, nepřibližuj se ke dveřím jejího domu,
9 ať nevydáš svou důstojnost jiným, ukrutníkovi svá léta,
10 ať se tvou silou nesytí cizáci a ovocem tvého trápení dům cizí.
11 Nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá.
12 Řekneš: "Jak jsem mohl nenávidět napomínání? Jak mohlo mé srdce znevažovat domlouvání?
13 Svoje vychovatele jsem neposlouchal, nenaslouchal jsem svým učitelům.
14 Málem bych byl propadl nejhoršímu uprostřed shromáždění a pospolitosti."
15 Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice.
16 Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky?
17 Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou.
18 Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí,
19 z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně.
20 Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral?
21 Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy.
22 Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu.
23 Nedbal na napomenutí, proto zemře; bloudí pro svou velkou pošetilost.

6

1 Můj synu, jestliže ses zaručil za svého druha nebo se zavázal rukoudáním za cizáka
2 a zapletl se výroky svých úst, a výroky svých úst se chytil,
3 udělej, můj synu, toto: Hleď se vyprostit. Dostal ses do rukou svého druha. Jdi, vrhni se do bláta a naléhej na svého druha.
4 Nedopřej svým očím spánku, ani zdřímnout nedávej svým víčkům.
5 Jak gazela vytrhni se z rukou, jako ptáče z rukou čihařových.
6 Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš.
7 Ač nemá žádného vůdce, dozorce či vládce,
8 opatřuje si v létě pokrm, o žních sklízí svou potravu.
9 Jak dlouho, lenochu, budeš ležet? Kdy se probudíš ze svého spánku?
10 Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si
11 a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec.
12 Ničemný člověk, muž propadlý ničemnostem, má plná ústa falše,
13 mrká očima, nohama cosi naznačuje, svými prsty ukazuje.
14 V srdci má proradnost, osnuje zlo v každém čase, vyvolává sváry.
15 Proto náhlá pohroma ho stihne, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo.
16 Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je mu ohavností:
17 přezíravé oči, zrádný jazyk, ruce, které prolévají nevinnou krev,
18 srdce osnující ničemné plány, nohy rychle spěchající za zlem,
19 křivý svědek, který šíří lži, a ten, kdo vyvolává mezi bratry sváry.
20 Dodržuj, můj synu, otcovy příkazy, a matčiným poučováním neopovrhuj.
21 Přivaž si je natrvalo k srdci, oviň si je kolem hrdla.
22 Povedou tě, kamkoli půjdeš, když budeš ležet, budou tě střežit, procitneš a budou s tebou rozmlouvat.
23 Vždyť příkaz je světlem a vyučování osvěcuje, domluvy a kárání jsou cesty k životu:
24 Budou tě střežit před špatnou ženou, před úlisným jazykem cizinky.
25 Nedychti v srdci po její kráse, ať tě svými řasami neuchvátí!
26 Nevěstce zaplatíš bochníčkem chleba, žena jiného však loví drahou duši.
27 Může si kdo shrnout do klína oheň a nespálit si šaty?
28 Což může někdo chodit po žhavém uhlí, a nepopálit si nohy?
29 Tak dopadne ten, kdo vchází k ženě svého druha; nezůstane bez trestu, kdo se jí dotkne.
30 Nepohrdá se zlodějem, že kradl, aby se nasytil, když měl hlad.
31 Je-li však přistižen, nahradí to sedmeronásobně, dá všechen majetek svého domu.
32 Kdo s ženou cizoloží, nemá rozum, k vlastní zkáze to činí.
33 Sklidí jen rány a hanbu a jeho potupa nebude smazána.
34 Neboť žárlivost rozpálí muže, ten bude v den pomsty nelítostný.
35 Nepřijme žádný dar na usmířenou, nepovolí, i kdybys sebevíc úplatků dával.

7

1 Můj synu, dbej na mé výroky, chovej mé příkazy ve svém nitru .
2 Dbej na mé příkazy a budeš živ, střez moje učení jak zřítelnici oka.
3 Přivaž si je k prstům, napiš je na tabulku svého srdce.
4 Moudrosti řekni: "Jsi moje sestra", rozumnost nazvi svou příbuznou,
5 aby tě střežila před cizí ženou, před cizinkou, která lichotí svými řečmi.
6 Jednou jsem vyhlížel mříží z okna svého domu
7 a díval jsem se na prostoduché; pozoroval jsem mezi těmi synky mladíka, který neměl rozum.
8 Přecházel ulici kolem jejího nároží, vykročil směrem k jejímu domu
9 na sklonku dne, za soumraku, pod záštitou temnoty noční.
10 A hle, žena mu jde vstříc v nevěstčím úboru se záludným srdcem.
11 Je halasná, dotěrná, její nohy nemají doma stání.
12 Hned je na ulici, hned na náměstí, na každém nároží úklady strojí.
13 Uchopí jej, políbí ho, s nestoudnou tváří mu řekne:
14 "Vystrojila jsem pokojné obětní hody, vyplnila jsem dnes svoje sliby.
15 Proto jsem ti vyšla vstříc a za úsvitu jsem tě hledala, až jsem tě našla.
16 Prostřela jsem na své lehátko přehozy, pestrá egyptská prostěradla.
17 Navoněla jsem své lůžko myrhou, aloe a skořicí.
18 Pojď, opájejme se laskáním až do jitra, potěšme se milováním.
19 Muž není doma, odešel na dalekou cestu.
20 Váček s penězi vzal s sebou, vrátí se domů až v den úplňku."
21 Naklonila si ho mnohým přemlouváním, svými úlisnými rty ho svedla.
22 Hned šel za ní jako vůl na porážku, jako pošetilec v poutech k potrestání,
23 než mu šíp rozetne játra; spěchá do osidla jako ptáče, neví, že mu jde o život.
24 Nyní tedy, synové, slyšte mě, věnujte pozornost výrokům mých úst.
25 Ať tvé srdce nesejde na její cesty, na její pěšiny se nedej zavést.
26 Mnohé už sklála, přivedla k pádu, všichni, i ti nejzdatnější, byli od ní zavražděni.
27 Její dům – toť cesty do podsvětí, vedoucí do komor smrti.

8

1 Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas?
2 Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí.
3 Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá:
4 "Na vás, muži, volám, můj hlas je určen synům lidským.
5 Prostoduší, pochopte, v čem je chytrost, hlupáci, pochopte, v čem je rozum!
6 Slyšte! Vyhlašuji, co je směrodatné, otevírám rty a plyne z nich přímost.
7 O pravdě hovoří můj jazyk, mým rtům se svévole hnusí.
8 Všechny výroky mých úst jsou spravedlivé, není v nich nic potměšilého či falešného.
9 Všechny jsou správné pro toho, kdo porozumí, přímé těm, kdo naleznou poznání.
10 Přijměte mé napomenutí, nikoli stříbro, spíše poznání, než převýborné ryzí zlato.
11 Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty.
12 Já, Moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám obezřetné poznání.
13 Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa.
14 U mne je rada i pohotová pomoc, jsem rozumnost, u mne je bohatýrská síla.
15 Skrze mne kralují králové a vydávají spravedlivá nařízení vládci,
16 skrze mne velí velitelé a všichni urození soudí spravedlivě.
17 Já miluji ty, kdo milují mne, a kdo mě za úsvitu hledají, naleznou mne.
18 Bohatství a čest jsou u mne, ustavičný dostatek i spravedlnost.
19 Mé ovoce je lepší než ryzí a čisté zlato, má úroda je nad výborné stříbro.
20 Chodím stezkou spravedlnosti a pěšinami práva,
21 abych dala dědictví těm, kdo mě milují. Já naplním jejich pokladnice.
22 Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna.
23 Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země.
24 Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila, ještě nebyly prameny vodami obtěžkány.
25 Když ještě byly hory ponořeny, před pahorky jsem se narodila.
26 Ještě než učinil zemi a všechno kolem a první hroudy pevniny,
27 když upevňoval nebesa, byla jsem při tom, když vymezoval obzor nad propastnou tůní,
28 když seshora zavěšoval mračna, když sílily prameny propastné tůně,
29 když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když vymezoval základy země,
30 byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas.
31 Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny.
32 Nyní tedy, synové, slyšte mě: Blaze těm, kdo dbají na mé cesty.
33 Slyšte napomenutí a buďte moudří; nevyhýbejte se tomu !
34 Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu.
35 Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení.
36 Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt."

9

1 Moudrost si vystavěla dům, vytesala sedm sloupů.
2 Porazila dobytče, smísila víno a prostřela svůj stůl.
3 Vyslala své dívky, volá na vrcholu městských výšin:
4 "Kdo je prostoduchý, ať se sem uchýlí!" Toho, kdo nemá rozum, zve:
5 "Pojďte, jezte můj chléb a pijte víno, které jsem smísila,
6 nechte prostoduchosti a budete živi, kráčejte cestou rozumnosti!"
7 Kdo napomíná posměvače, dojde pohany, kdo domlouvá svévolníku, poskvrní se!
8 Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a bude tě milovat.
9 Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalostí.
10 Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost.
11 Neboť skrze mne se rozhojní tvé dny, přibude ti let života.
12 Jsi-li moudrý, k svému prospěchu jsi moudrý, jsi-li posměvač, sám na to doplatíš.
13 Paní Hloupost je halasná, prostoduchá, vůbec nic nezná.
14 Sedá u vchodu do svého domu, na křesle na městských výšinách,
15 a volá na mimojdoucí, kteří jdou po přímých stezkách:
16 "Kdo je prostoduchý, ať odbočí sem!" Toho, kdo nemá rozum, zve:
17 "Kradená voda je sladká a pokoutný chléb blaží."
18 Ale on neví, že je tam říše stínů a že v hlubinách podsvětí jsou ti, jež pozvala.

10

1 Přísloví Šalomounova. Syn moudrý dělá radost otci, kdežto syn hloupý působí žal matce.
2 Neprávem nabyté poklady neprospějí, kdežto spravedlnost vysvobodí od smrti.
3 Hospodin nedopustí, aby hladověl spravedlivý, kdežto choutkám svévolníků činí přítrž.
4 Zchudne, kdo pracuje zahálčivou dlaní, kdežto pilné jejich ruka obohatí.
5 Kdo v létě sklízí, je syn prozíravý, kdo prospí žně, je pro ostudu.
6 Mnohé požehnání spočine na hlavě spravedlivého, kdežto v ústech svévolníků se skrývá násilí.
7 Památka spravedlivého bude k požehnání, kdežto jméno svévolníků zpráchniví.
8 Kdo je moudrého srdce, přijímá příkazy, kdežto kdo je pošetilých rtů, ten padne.
9 Kdo žije bezúhonně, žije bezpečně, kdežto kdo chodí křivolakými cestami, bude odhalen.
10 Kdo mrká okem, působí trápení, a kdo je pošetilých rtů, ten padne.
11 Ústa spravedlivého jsou zdrojem života, kdežto v ústech svévolníků se skrývá násilí.
12 Nenávist vyvolává sváry, kdežto láska přikrývá všechna přestoupení.
13 Na rtech rozumného se nalézá moudrost, kdežto hůl dopadne na hřbet toho, kdo je bez rozumu.
14 Moudří uchovávají poznání, kdežto ústa pošetilce přinášejí zkázu.
15 Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí, chudoba nuzných je jejich zkázou.
16 Výdělek spravedlivého slouží k životu, výtěžek svévolníkův k hříchu.
17 Ukazuje stezku k životu, kdo dbá na napomenutí, kdežto kdo si domluv nevšímá, zavádí na scestí.
18 Kdo skrývá nenávist za zrádné rty, i ten , kdo šíří pomluvy, je hlupák.
19 Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty, je prozíravý.
20 Jazyk spravedlivého je výborné stříbro, srdce svévolníků nestojí za nic.
21 Rty spravedlivého připravují pastvu mnohým, ale pošetilci umírají na to, že jsou bez rozumu.
22 Hospodinovo požehnání obohacuje a trápení s sebou nepřináší.
23 Radostnou hrou je pro hlupáka mrzké jednání, kdežto pro rozumného muže moudrost.
24 Čeho se leká svévolník, to na něj přijde, kdežto touha spravedlivých se splní.
25 Když se přižene vichřice, je po svévolníkovi, kdežto spravedlivý má základ věčný.
26 Jako ocet zubům a kouř očím, tak je lenoch těm, kteří ho posílají.
27 Bázeň před Hospodinem přidává dnů, kdežto svévolníkům se léta zkrátí.
28 Očekávání spravedlivých je radostné, kdežto naděje svévolníků přijde vniveč.
29 Cesta Hospodinova je záštitou bezúhonnému, kdežto zkázou pro ty, kdo páchají ničemnosti.
30 Spravedlivý se nikdy nezhroutí, kdežto svévolníci zemi nezabydlí.
31 Ústa spravedlivého plodí moudrost, kdežto jazyk proradný bude vyťat.
32 Rty spravedlivého vědí, v čem má Bůh zalíbení, kdežto ústa svévolníků znají jen proradnost.

11

1 Falešné váhy jsou Hospodinu ohavností, kdežto v přesném závaží má zalíbení.
2 Za zpupností přichází hanba, kdežto s umírněnými je moudrost.
3 Přímé vede bezúhonnost, kdežto věrolomné zahubí pokřivenost.
4 V den prchlivosti neprospěje majetek, kdežto spravedlnost vysvobodí od smrti.
5 Spravedlnost napřimuje bezúhonnému cestu, kdežto svévolník svou svévolí padne.
6 Spravedlnost přímé vysvobodí, kdežto věrolomní se lapí do svých choutek.
7 Když zemře člověk svévolný, naděje přijde vniveč, vniveč přijde očekávání ničemníků.
8 Spravedlivý bývá zachován, je-li v soužení, kdežto svévolník se dostane na jeho místo.
9 Rouhač ústy uvádí druha do zkázy, kdežto spravedliví budou zachováni věděním.
10 Když je dobře spravedlivým, město jásá, když zhynou svévolníci, plesá.
11 Žehnáním přímých se město pozvedá, kdežto ústy svévolníků se boří.
12 Kdo je bez rozumu, pohrdá svým druhem, kdežto muž rozumný mlčí.
13 Utrhač, kudy chodí, roznáší důvěrnosti, kdežto kdo je duchem věrný, ukryje to.
14 Pro nerozvážné vedení padá lid, kdežto v množství rádců je záchrana.
15 Velmi zle dopadne ten, kdo se zaručil za cizího, kdežto kdo zaručování nenávidí, je v bezpečí.
16 Ušlechtilá žena se drží cti, kdežto ukrutníci se drží bohatství.
17 Muž milosrdný činí dobře i sám sobě, kdežto nelítostný drásá i vlastní tělo.
18 Svévolníka výdělek z jeho práce zklame, kdežto kdo rozsévá spravedlnost, má mzdu jistou.
19 Tak spravedlnost vede k životu, kdežto kdo se žene za zlem, spěje k smrti.
20 Hospodin má v ohavnosti lidi falešného srdce, kdežto zalíbení má v těch, jejichž cesta je bezúhonná.
21 Zlý zaručeně nezůstane bez trestu, kdežto potomstvo spravedlivých bude ušetřeno.
22 Zlatý kroužek na rypáku vepře je žena krásná, ale svéhlavá a rozmarná.
23 Touhou spravedlivých je jen dobro, kdežto nadějí svévolníků je prosadit se zuřivostí.
24 Někdo rozdává a přibývá mu stále, kdežto ten, kdo je skoupý, mívá nedostatek.
25 Duše štědrá bude nasycena tukem, a kdo občerstvuje, bude též občerstven.
26 Na toho, kdo zadržuje obilí, láteří národ, kdežto žehnání se snáší na hlavu toho, kdo je prodává.
27 Kdo usilovně hledá dobro, hledá Boží zalíbení, kdežto kdo se pídí po zlu, toho zlo postihne.
28 Kdo doufá ve své bohatství, padne, kdežto spravedliví budou rašit jako listí.
29 Kdo rozvrací svůj dům, zdědí vítr, a pošetilec bude otrokem toho, kdo je moudrého srdce.
30 Ovoce spravedlivého je jako strom života, a kdo se ujímá duší, je moudrý.
31 Hle, spravedlivý dochází na zemi odplaty, tím spíše svévolník a hříšník.

12

1 Kdo miluje napomenutí, miluje poznání, kdežto kdo domluvy nenávidí, je tupec.
2 Dobrý dochází u Hospodina zalíbení, kdežto pleticháře prohlašuje Hospodin za svévolníka.
3 Svévolí se nikdo nezajistí, kořen spravedlivých se nezviklá.
4 Žena statečná je korunou svého manžela, kdežto ostudná mu je jako kostižer v kostech.
5 Spravedliví přemýšlejí o právu, svévolníci rozvažují o lsti.
6 Slova svévolníků jsou vražedné úklady, kdežto přímé jejich ústa vysvobodí.
7 Svévolníci budou podvráceni a nebudou již, kdežto dům spravedlivých obstojí.
8 Muž bude chválen pro svá prozíravá ústa, kdežto ten, kdo má zvrácené srdce, upadne v pohrdání.
9 Lépe je být zlehčován a mít otroka, než pokládat se za slavného a nemít chleba.
10 Spravedlivý cítí i se svým dobytkem, kdežto nitro svévolníků je nelítostné.
11 Kdo obdělává svou půdu, nasytí se chlebem, kdežto kdo následuje povaleče, nemá rozum.
12 Svévolník dychtivě loví kdejaké zlo, kdežto kořen spravedlivých vydává dobro .
13 Zlovolník se chytí do přestupků svých rtů, kdežto spravedlivý vyvázne ze soužení.
14 Ovocem svých úst se každý dobře nasytí, skutek rukou se člověku vrátí.
15 Pošetilci zdá se , že je jeho cesta přímá, kdežto kdo poslouchá rady, je moudrý.
16 U pošetilce se jeho hoře pozná týž den, kdežto chytrý přikryje hanbu.
17 Kdo šíří pravdu, hlásá spravedlnost, kdežto křivý svědek lest.
18 Někdo tlachá, jako by probodával mečem, kdežto jazyk moudrých hojí.
19 Pravdivé rty se zajistí navždy, kdežto jazyk zrádný na okamžik.
20 Lest mají v srdci ti, kdo osnují zlo, kdežto radost ti, kdo radí ku pokoji.
21 Žádná ničemnost nezasáhne spravedlivého, kdežto svévolníci okusí zlého vrchovatě.
22 Zrádné rty jsou Hospodinu ohavností, kdežto zalíbení má v těch, kdo prosazují pravdu.
23 Chytrý člověk poznání skrývá, kdežto srdce hlupáků pošetilosti provolává.
24 Ruka pilných bude vládnout, kdežto zahálka vede do poroby.
25 Obavy lidské srdce tíží, ale dobré slovo vrací radost.
26 Spravedlivý prozkoumává svému příteli cestu , kdežto svévolníky jejich cesta zavede.
27 Zahálčivý nebude si péci úlovek, kdežto vzácným jměním pro člověka je píle.
28 Na stezce spravedlnosti je život, tato cesta nesměřuje k smrti.

13

1 Syn otcovským káráním zmoudří, kdežto posměvač pohrůžky neposlouchá.
2 Ovoce svých úst se každý dobře nají, duše věrolomných okusí násilí.
3 Kdo hlídá svá ústa, střeží svůj život, kdo se pošklebuje, toho stihne zkáza.
4 Lenoch jen touží a ničeho nedosáhne, kdežto pilní se nasytí tukem.
5 Spravedlivý nenávidí jakýkoli klam, kdežto svévolník vzbuzuje nelibost a hnus.
6 Spravedlnost chrání toho, kdo žije bezúhonně, kdežto svévole vyvrací hříšníka.
7 Leckdo se vydává za bohatého, ačkoli nic nemá, někdo se vydává za chudého, a má velké jmění.
8 Bohatstvím se člověk může vyplatit, kdežto chudý vyhrožování neslýchá.
9 Světlo spravedlivých radostně září , kdežto svévolníkům svítilna hasne.
10 Ze zpupnosti vzniká jen hádka, kdežto u těch, kdo si dají poradit, je moudrost.
11 Jmění snadno nabyté se zmenšuje, kdežto kdo shromažďuje vlastní prací, tomu přibývá.
12 Dlouhým čekáním zemdlívá srdce, kdežto splněná touha je stromem života.
13 Kdo pohrdá slovem, přivádí se do záhuby, kdežto kdo se bojí přikázání, dochází odplaty.
14 Učení moudrého je zdrojem života, pomůže uniknout léčkám smrti.
15 Prozíravost zjednává přízeň, kdežto věrolomní vytrvávají na své cestě.
16 Kdo je chytrý, počíná si podle poznání, kdežto hlupák roztrušuje pošetilost.
17 Svévolný posel propadne zkáze, kdežto věrný vyslanec přináší zdraví.
18 Chudoba a hanba stihnou toho, kdo se vyhýbá trestu, kdežto kdo dbá na domluvu, bude vážený.
19 Když se naplní touha, je sladko v duši, kdežto hlupákům se hnusí odvrátit se od zlého.
20 Kdo chodívá s moudrými, stane se moudrým, kdežto tomu, kdo se přátelí s hlupáky, se povede zle.
21 Hříšníky stíhá zlo, kdežto spravedlivým je odplatou dobro.
22 Dobrý zanechá dědictví vnukům, kdežto jmění hříšníka bývá uchováno pro spravedlivého.
23 Úhor dává chudým mnoho pokrmu, ale bývá ničen bezprávím.
24 Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas.
25 Spravedlivý se nají dosyta, kdežto břicho svévolníků trpí nedostatkem.

14

1 Moudrá žena buduje svůj dům, kdežto pošetilá jej vlastníma rukama boří.
2 Kdo se bojí Hospodina, chodí přímo, kdežto kdo jím pohrdá, chodí cestou neupřímnosti.
3 Z úst pošetilce vyrůstá povýšenost, kdežto moudré jejich rty střeží.
4 Kde není skot, je čistý žlab, kdežto hojná úroda bývá, kde jsou silní býci.
5 Spolehlivý svědek nelže, kdežto křivý svědek šíří lži.
6 Posměvač hledá moudrost, ale marně, kdežto rozumný má poznání usnadněné.
7 Jdi z cesty muži hloupému, neboť na jeho rtech poznání nenalezneš.
8 Moudrost chytrého je v tom, že rozumí své cestě, kdežto pošetilost hlupáků je v záludnosti.
9 Oběť za vinu je pošetilcům směšná, kdežto u přímých nalézá zalíbení.
10 Jen srdce zná hořkost vlastní duše, ani do jeho radosti se nikdo cizí nemůže vmísit.
11 Dům svévolníků bude vyhlazen, kdežto stánek přímých bude vzkvétat.
12 Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti.
13 Také při smíchu bolívá srdce a na konci radosti bývá žal.
14 Odpadlík se sytí svými cestami, kdežto člověk dobrý tím, co je mu dáno .
15 Prostoduchý kdečemu důvěřuje, kdežto chytrý promýšlí své kroky.
16 Moudrý se bojí a odvrací se od zlého, kdežto hlupák se vypíná a cítí se v bezpečí.
17 Nedočkavý se dopouští pošetilosti a pletichář je nenáviděn.
18 Prostoduší dědí pošetilost, kdežto chytří jsou korunováni poznáním.
19 Zlí se skloní před dobrými a svévolníci u bran spravedlivého.
20 Chudého nemá rád ani jeho druh, kdežto mnoho je těch, kdo milují bohatého.
21 Kdo pohrdá svým druhem, hřeší, kdežto blaze tomu, kdo se slitovává nad utištěnými.
22 Což nebloudí ti, kdo osnují zlé věci? Kdežto milosrdenství a věrnost provází ty, kdo chystají dobro.
23 Každé trápení je k užitku, ale pouhé mluvení vede k nedostatku.
24 Korunou moudrých je jejich bohatství, ale pošetilost hlupáků zůstává pošetilostí.
25 Pravdivý svědek druhé vysvobodí, kdežto lstivý šíří lži.
26 V bázni před Hospodinem má člověk pevné bezpečí a útočiště pro své syny.
27 Bázeň před Hospodinem je zdroj života, pomůže uniknout léčkám smrti.
28 V množství lidu spočívá důstojnost krále, kdežto úbytek národa je zkáza pro vládce.
29 Shovívavý oplývá rozumností, kdežto ukvapený vystavuje na odiv pošetilost.
30 Mírné srdce je tělu k životu, kdežto žárlivost je jako kostižer.
31 Kdo utiskuje nuzného, tupí toho, kdo jej učinil, kdežto ctí ho ten, kdo se nad ubožákem slitovává.
32 Svévolník bude sražen zlem, jež páchá, kdežto spravedlivý má útočiště i při smrti.
33 V srdci rozumného spočívá moudrost, kdežto co je v nitru hlupáků, se pozná.
34 Spravedlnost vyvyšuje pronárody, kdežto hřích je národům pro potupu.
35 Král má zalíbení v prozíravém služebníku, kdežto jeho prchlivost dolehne na toho , kdo jedná ostudně.

15

1 Vlídná odpověď odvrací rozhořčení, kdežto slovo, které ubližuje, popouzí k hněvu.
2 Jazyk moudrých přináší dobré poznání, kdežto ústa hlupáků chrlí pošetilost.
3 Oči Hospodinovy jsou na každém místě, pozorně sledují zlé i dobré.
4 Mírný jazyk je stromem života, kdežto pokřivený rozkládá ducha.
5 Pošetilec znevažuje otcovské kárání, kdežto kdo na domluvy dbá, jedná chytře.
6 Dům spravedlivého je rozsáhlou klenotnicí, kdežto z výtěžku svévolníkova vzejde rozvrat.
7 Rty moudrých rozsívají poznání, ale ne tak srdce hlupáků.
8 Hospodinu je ohavností oběť svévolníků, kdežto v modlitbě přímých má zalíbení.
9 Hospodinu je ohavností cesta svévolníka, ale miluje toho, kdo následuje spravedlnost.
10 Tvrdý trest postihne toho, kdo opouští stezku, kdo domluvy nenávidí, zemře.
11 I podsvětí, říše zkázy, je na očích Hospodinu, tím spíše srdce synů lidských.
12 Posměvač nemiluje toho, kdo mu domlouvá, k moudrým nechodí.
13 Radostným srdcem zkrásní tvář, kdežto trápení srdce ubíjí ducha.
14 Rozumné srdce hledá poznání, kdežto ústa hlupáků se honí za pošetilostí.
15 Všechny dny utištěného jsou zlé, kdežto kdo je dobré mysli, má hody každodenně.
16 Je lépe mít málo a bát se Hospodina, než mít velký poklad a s ním neklid.
17 Lepší je jídlo ze zeleniny a k tomu láska, než z vykrmeného býka a s tím nenávist.
18 Vznětlivý muž rozněcuje sváry, kdežto shovívavý spory uklidňuje.
19 Cesta lenocha je zarostlá trním, kdežto stezka přímých je upravená.
20 Syn moudrý dělá radost otci, kdežto člověk hloupý pohrdá svou matkou.
21 Z pošetilosti se raduje, kdo nemá rozum, kdežto rozumný muž chodí přímo.
22 Plány selžou bez společné porady, kdežto při množství rádců se uskuteční.
23 Člověk má radost, když může dát odpověď, jak je dobré slovo v pravý čas!
24 Stezka života vede prozíravého vzhůru, aby unikl podsvětí dole.
25 Hospodin strhne dům pyšných, kdežto mezníky vdovy vytyčuje.
26 Zlé plány jsou Hospodinu ohavností, kdežto vlídná řeč je čistá.
27 Kdo se žene za ziskem, rozvrací svůj dům, kdežto kdo o dary nestojí, bude živ.
28 Srdce spravedlivého rozjímá, co odpovědět, kdežto ústa svévolníků chrlí samou zlobu.
29 Hospodin je daleko od svévolníků, kdežto modlitbu spravedlivých vyslýchá.
30 Zářivý pohled vlévá do srdce radost, dobrá zpráva vzpružuje kosti.
31 Ucho, které poslouchá životodárné domluvy, bude přebývat mezi moudrými.
32 Kdo se vyhýbá trestu, neváží si vlastního života, kdežto kdo domluvy poslouchá, získává rozum.
33 Bázeň před Hospodinem napomíná k moudrosti, slávu předchází pokora.

16

1 Člověku je dáno pořádat, co má na srdci, ale na Hospodinu záleží , co odpoví jazyk.
2 Člověku se všechny jeho cesty zdají ryzí, ale pohnutky zpytuje Hospodin.
3 Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny.
4 Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den.
5 Hospodin má každého domýšlivce v ohavnosti, zaručeně nezůstane bez trestu.
6 Milosrdenstvím a věrností se usmiřuje provinění a bázeň před Hospodinem odvrací od zlého.
7 Líbí-li se Hospodinu cesty člověka, vede ku pokoji s ním i jeho nepřátele.
8 Lepší je maličko se spravedlností než mnoho výtěžků s bezprávím.
9 Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin.
10 Na rtech králových je božský výrok, při soudu se jeho ústa nezpronevěří.
11 Vahadla i správné misky patří Hospodinu, všechna závaží jsou jeho dílem.
12 Králům se hnusí svévolně jednat, vždyť spravedlnost upevňuje trůn.
13 Králové mají zalíbení ve spravedlivých rtech, a toho, kdo mluví přímo, milují.
14 Královo rozhořčení je poselstvo smrti, ale moudrý muž je usmíří.
15 V jasné tváři králově je život, jeho přízeň je jak oblak s jarním deštěm.
16 Získat moudrost je lepší než ryzí zlato a získat rozumnost je výbornější než stříbro.
17 Přímí se na své dráze odvracejí od zlého; střeží svůj život, kdo hlídá svou cestu.
18 Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí.
19 Je lépe být poníženého ducha s pokornými, než se dělit o kořist s pyšnými.
20 Kdo je prozíravý ve slovu, nalézá dobro, blaze tomu, kdo doufá v Hospodina.
21 Kdo je moudrého srdce, je nazýván rozumným; lahodná řeč přidává znalostí.
22 Prozíravost je zdrojem života těm, kdo ji mají, ale kárat pošetilce je pošetilost.
23 Srdce moudrého dává jeho ústům prozíravost a na jeho rty přidává znalosti.
24 Pláství medu je řeč vlídná, lahodou duši a uzdravením kostem.
25 Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti.
26 Ten, kdo se plahočí, plahočí se pro sebe, popohánějí ho vlastní ústa.
27 Ničema vyhrabává zlo, na jeho rtech jako by byl spalující oheň.
28 Proradný člověk vyvolává sváry a klevetník rozlučuje důvěrné přátele.
29 Násilník svého bližního láká a svádí ho na nedobrou cestu.
30 Kdo přimhuřuje oči, myslí na proradnost, kdo svírá rty, už dokonal zlo.
31 Šediny jsou ozdobnou korunou, lze je nalézt na cestě spravedlnosti.
32 Lepší je shovívavý než bohatýr, a kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města.
33 Los se vytahuje ze záňadří, ale každé rozhodnutí je od Hospodina.

17

1 Lepší suchá skýva a k tomu klid než dům plný obětních hodů a spory.
2 Prozíravý otrok panuje nad synem, který dělá ostudu, a mezi bratry mu připadne dědictví.
3 Na stříbro kelímek, na zlato pec; srdce však Hospodin prozkoumává.
4 Zlé je věnovat pozornost ničemným rtům, klamné dopřávat sluchu zkázonosnému jazyku.
5 Kdo se posmívá chudému, tupí toho, kdo jej učinil, kdo má radost z běd, ten bez trestu nezůstane.
6 Korunou starců jsou vnuci, ozdobou synů otcové.
7 Nesluší bloudovi mnoho řečí, tím méně urozenému řeči lživé.
8 Jako vzácný kámen je úplatek v očích dárce, kamkoli se obrátí, má úspěch.
9 Kdo stojí o lásku, přikrývá přestoupení, ale kdo je přetřásá, rozlučuje důvěrné přátele.
10 Pohrůžka zapůsobí na rozumného víc než na hlupáka sto ran.
11 Jen o vzpouru usiluje zlý, ale bude proti němu vyslán nelítostný posel.
12 Raději potkat medvědici zbavenou mláďat než hlupáka s jeho pošetilostí.
13 Tomu, kdo za dobré odplácí zlým, zlo se nehne z domu.
14 Protrhne vodní hráz, kdo začne svár, přestaň dřív, než propukne spor.
15 Prohlásit svévolníka za spravedlivého a spravedlivého za svévolníka, to obojí je Hospodinu ohavností.
16 K čemu peníze v rukou hlupáka? Chce koupit moudrost? Vždyť nemá rozum!
17 V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení.
18 Člověk bez rozumu dává ruku a svému druhovi se zaručuje.
19 Má rád přestoupení, kdo má rád hádky, kdo si zvyšuje vchod, říká si o zkázu.
20 Kdo má falešné srdce, nenajde dobro, kdo má proradný jazyk, upadne do zla.
21 Kdo zplodil hlupáka, sobě k žalu ho zplodil , otec blouda nemůže mít radost.
22 Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti.
23 Svévolník po straně přijímá úplatek, tak převrací stezky práva.
24 Na tváři rozumného se zračí moudrost, ale oči hlupáka těkají po končinách země.
25 Hloupý syn působí svému otci hoře a své rodičce hořkost.
26 Pokutovat spravedlivého není dobré, natož urozené bít pro přímost.
27 Kdo se krotí v řeči, má správné poznání, kdo je klidného ducha, je rozumný člověk.
28 I pošetilec, když mlčí, může být pokládán za moudrého, nechá-li rty zavřené, za rozumného.

18

1 Za svými choutkami jde, kdo se zříká druhých, pohotově rozpoutává sváry .
2 Hlupák si nelibuje v rozumnosti, nýbrž v obnažování svého srdce.
3 Kam vejde svévolník, vchází opovržení a potupa s hanbou.
4 Hluboké vody jsou slova z úst muže, potok plný vody, zdroj moudrosti.
5 Není dobré nadržovat svévolníkovi a odstrčit na soudu spravedlivého.
6 Hlupáka zavedou jeho rty do sporu, jeho ústa volají po výprasku.
7 Ústa přinesou hlupákovi zkázu, jeho rty jsou léčkou jeho duši.
8 Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky, sestoupí až do nejvnitřnějších útrob.
9 Ten, kdo při své práci otálí, je bratrem zhoubce.
10 Pevná věž je Hospodinovo jméno, k němu se uteče spravedlivý jak do hradu.
11 Pevnou tvrzí je boháčovi jeho majetek, jeví se mu jako nedostupná hradba.
12 Srdce člověka bývá před pádem zpupné, kdežto slávu předchází pokora.
13 Odpoví-li kdo dřív, než vyslechl, toť pošetilost a hanba pro něj.
14 Mužný duch snáší nemoc, ale ducha ubitého kdo unese?
15 Rozumné srdce získává poznání, ucho moudrých je vyhledává.
16 Dar otvírá člověku dveře, uvádí ho i k velmožům.
17 Kdo při sporu mluví první, jeví se spravedlivý, pak přijde druhá strana a podrobí ho zkoušce.
18 Losování činí přítrž svárům, odtrhne od sebe i zarputilce.
19 Zhrzený bratr je nepřístupnější než pevná tvrz a sváry jsou jako závora paláce.
20 Nitro člověka se sytí ovocem úst, sytí je úroda rtů.
21 V moci jazyka je život i smrt, kdo ho rád používá , nají se jeho plodů.
22 Kdo našel ženu, našel dobro a došel u Hospodina zalíbení.
23 Chudák prosí o smilování, ale boháč odpovídá tvrdě.
24 Přátelit se s kdekým je ke škodě; kdo však miluje, přilne víc než bratr.

19

1 Lepší je chudák žijící bezúhonně než falešník a k tomu hlupák.
2 Bez poznání nemůže být nikdo dobrý, kdo je zbrklý, hřeší.
3 Pošetilostí si člověk podvrací cestu, ale jeho srdce má zlost na Hospodina.
4 Majetek zjednává víc a víc přátel, nuzáka se i přítel zřekne.
5 Křivý svědek nezůstane bez trestu, neunikne ten, kdo šíří lži.
6 Urozenému pochlebují mnozí, se štědrým mužem se přátelí kdekdo.
7 Chudáka nenávidí všichni jeho bratři, tím spíš se mu vzdalují jeho přátelé. Kdo se honí za slovy, nemá z toho nic.
8 Kdo získal rozum, má rád svůj život, kdo dbá na rozumnost, najde dobro.
9 Křivý svědek nezůstane bez trestu, zahyne ten, kdo šíří lži.
10 Nepřísluší blahobyt hlupákovi, natož otroku vláda nad knížaty.
11 Prozíravost činí člověka shovívavým, promíjet přestupky je jeho ozdobou.
12 Jak řev mladého lva je králova zlost, jak rosa na bylinu jeho přízeň.
13 Neštěstím pro otce je syn hlupák; svárlivá žena jak neustálé zatékání vody.
14 Dům a majetek lze zdědit po otcích, ale prozíravá žena je od Hospodina.
15 Lenost uvede do mrákot; zahálčivá duše bude hladovět.
16 Kdo zachovává přikázání, střeží svůj život, zemře, kdo jeho cestami zhrdá.
17 Hospodinu půjčuje, kdo se nad nuzným smilovává, on mu odplatí jeho dobročinnost.
18 Trestej syna, dokud je naděje, a nechtěj mu přivodit smrt!
19 Velká vznětlivost volá po pokutě, odpustíš-li, budeš muset přidat.
20 Poslechni radu, přijmi i trest, abys byl napříště moudrý.
21 Člověk má v srdci mnoho plánů, ale úradek Hospodinův obstojí.
22 Na člověku se žádá, aby byl milosrdný; chudák je na tom lépe než lhář.
23 Bázeň před Hospodinem vede k životu; nasycen přečkáš noc a nic zlého tě nepostihne.
24 Lenoch sáhne rukou do mísy, ale k ústům už ji nevrátí.
25 Bij posměvače a prostoduchý se stane chytřejším, domluv rozumnému a porozumí poznání.
26 Kdo týrá otce a vyhání matku, je syn hanebný a hnusný.
27 Přestaneš -li , synu, poslouchat kárání, od výroků poznání zbloudíš.
28 Ničemný svědek se posmívá právu a ústa svévolníků hltají ničemnosti.
29 Na posměvače jsou schystány soudy, na hřbet hlupáků výprask.

20

1 Víno je posměvač, opojný nápoj je křikloun; kdo se v něm kochá, ten moudrý není.
2 Král budí hrůzu, jako když zařve mladý lev; kdo ho rozlítí, hřeší sám proti sobě.
3 Je ctí pro muže upustit od sporu, kdejaký pošetilec jej však rozpoutává.
4 Na podzim lenoch neorá, o žních bude žebrat, ale nic nebude.
5 Jak hluboké vody je rada v srdci muže, muž rozumný z ní čerpá.
6 Mnoho lidí rozhlašuje své milosrdenství, ale muže spolehlivého kdo najde?
7 Spravedlivý žije bezúhonně; blaze bude po něm jeho synům!
8 Král sedí na soudném stolci a očima převívá vše, co je zlé.
9 Kdo může říci: "Zachoval jsem si ryzí srdce, jsem čistý, bez hříchu"?
10 Dvojí závaží a dvojí míra, obojí je Hospodinu ohavností.
11 Už na chlapci se z jeho způsobů pozná, zda bude v jednání ryzí a přímý.
12 Ucho, které slyší, a oko, které vidí, obojí učinil Hospodin.
13 Nemiluj spánek, ať nezchudneš, nech oči otevřené a nasytíš se chlebem.
14 "Špatné, špatné," říká kupující, ale jen poodejde, už se tím chlubí.
15 Někdo má zlato a množství perel, ale nejdrahocennější skvost jsou rty plné poznání.
16 Šaty zadrž tomu, kdo se zaručuje za cizáka, a když za cizinku, vezmi od něho zástavu.
17 Někomu je lahodný chléb klamu, ale nakonec má plná ústa štěrku.
18 Úmysly se zajišťují poradou, boj veď s rozvahou.
19 Utrhač, kudy chodí, vynáší důvěrnosti, nezaplétej se tedy s mluvkou.
20 Kdo zlořečí otci a matce, tomu zhasne jeho světlo v nejhlubší tmě.
21 Dědictví, na jehož počátku je nečestnost, nebývá nakonec požehnané.
22 Neříkej: "Odplatím za zlo!" Čekej na Hospodina a on tě zachrání.
23 Dvojí závaží je Hospodinu ohavností, falešné váhy nejsou nic dobrého.
24 Kroky muže určuje Hospodin; jak by mohl člověk rozumět své cestě?
25 Člověku je léčkou nerozvážně říci: " Je to zasvěceno," a po slibu si to rozmýšlet.
26 Moudrý král převívá svévolníky, dá je přejet koly mlátícího vozu .
27 Lidský duch je světlo od Hospodina; to propátrá všechny nejvnitřnější útroby.
28 Milosrdenství a věrnost chrání krále, milosrdenstvím podepře svůj trůn.
29 Ozdobou jinochů je jejich síla, důstojností starců jsou šediny.
30 Jizvy a modřiny vydrhnou špatnost a rány pročistí nejvnitřnější útroby.

21

1 Královo srdce je v Hospodinových rukou jako vodní toky; nakloní je, kam se mu zlíbí.
2 Člověku se všechny jeho cesty zdají přímé, ale srdce zpytuje Hospodin.
3 Prosazovat spravedlnost a právo je před Hospodinem výbornější než oběť.
4 Pýcha očí a nadutost srdce, ač jsou svévolníkům světlem, jsou hříchem.
5 Plány jsou pilnému k užitku, ale každý, kdo se ukvapuje, bude mít nedostatek.
6 Poklady dobývané zrádným jazykem jsou jen odvátý přelud těch, kdo vyhledávají smrt.
7 Svévolníky zachvátí zhouba, kterou rozpoutali , neboť odmítali zjednat právo.
8 Klikatá je cesta muže proradného, ryzí člověk v jednání je přímý.
9 Lépe je bydlet na střeše v koutku než se svárlivou ženou ve společném domě.
10 Svévolník je chtivý zlého, v jeho očích nenalezne slitování ani přítel.
11 Když pokutují posměvače, prostoduchý zmoudří, když je k prozíravosti veden moudrý, nabývá poznání.
12 Spravedlivý prozíravě vede v patrnosti dům svévolníka; svévolníky vyvrací pro jejich zlobu.
13 Kdo před křikem nuzného si zacpe uši, bude také volat, a odpověď nedostane.
14 Tajný dar tlumí hněv a postranní úplatek prudké rozhořčení.
15 Prosazovat právo je radostí spravedlivému, ale zkázou pachatelům ničemnosti.
16 Člověk zbloudivší z cesty prozíravosti spočine v shromáždění říše stínů.
17 Nedostatek pozná, kdo miluje radovánky, kdo miluje víno a olej, nezbohatne.
18 Výkupným za spravedlivého bude svévolník, za přímé lidi věrolomník.
19 Lépe je bydlet v zemi pusté než se ženou svárlivou a zlostnou.
20 Žádoucí poklad a olej jsou v obydlí moudrého, kdežto hloupý člověk je prohýří.
21 Kdo jde za spravedlností a milosrdenstvím, najde život, spravedlnost a slávu.
22 Moudrý vstoupí do města bohatýrů a srazí baštu, na niž spoléhali.
23 Kdo střeží svá ústa a jazyk, střeží svou duši před soužením.
24 Pyšný opovážlivec jménem posměvač jedná bezmezně zpupně.
25 Lenocha usmrtí choutky, neboť jeho ruce odmítají práci;
26 choutky ho stravují neustále, ale spravedlivý dává a nešetří.
27 Oběť svévolníků je ohavností, tím spíše, když se přináší s mrzkým záměrem .
28 Lživý svědek zahyne, ale muž, který vypoví , co slyšel, bude mít poslední slovo.
29 Svévolník vystupuje s nestoudnou tváří, přímý jde však rovnou cestou.
30 Žádná moudrost, žádná rozumnost, žádný úradek nic nesvedou proti Hospodinu.
31 Kůň je strojen pro den boje, ale vítězství je u Hospodina.

22

1 Výborné jméno je nad hojné bohatství, lepší než stříbro a zlato je přízeň.
2 Boháč a chudák se střetávají, Hospodin učinil oba.
3 Chytrý vidí nebezpečí a ukryje se, kdežto prostoduší půjdou dál a doplatí na to.
4 Pokoru doprovází bázeň před Hospodinem, bohatství, sláva a život.
5 Háky a osidla jsou na cestě falešníka; kdo střeží svůj život, vzdaluje se od nich.
6 Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne.
7 Boháč panuje nad chudáky, dlužník se stává otrokem věřitele.
8 Kdo rozsévá bezpráví, sklidí ničemnost, hůl jeho prchlivosti vezme za své.
9 Kdo hledí vlídným okem, bude požehnán, neboť dal ze svého chleba nuznému.
10 Vyžeň posměvače a odejde i svár, ustane pře i hanba.
11 Kdo miluje čistotu srdce a má ušlechtilé rty, tomu bude přítelem i král.
12 Hospodin dohlíží na pravé poznání, ale slova věrolomného vyvrací.
13 Lenoch říká: "Venku je lev! Na náměstí by mě zadávil."
14 Ústa cizaček jsou hluboká jáma; na koho se Hospodin rozhněvá, ten tam spadne.
15 Vězí-li v srdci chlapce pošetilost, trestající hůl ji od něho vzdálí.
16 Kdo utiskuje nuzného, aby mu přibylo, nebo kdo dává bohatému, bude mít nedostatek.
17 Nakloň své ucho a slyš slova moudrých, zaměř srdce k tomu, co jsem poznal.
18 Bude ti k blahu, budeš-li je ve svém nitru zachovávat, budou rovněž pohotově na tvých rtech.
19 Abys na Hospodina spoléhal, poučím tě dnes – ano, tebe.
20 Zdali jsem ti již dříve nenapsal rady a poznání,
21 abych tě poučil o spolehlivé jistotě slov pravdy, abys mohl pravdivě odpovědět tomu, kdo tě poslal?
22 Neodírej nuzného, vždyť nic nemá, po utištěném nešlapej v bráně.
23 Neboť jejich spor povede Hospodin, uchvátí život jejich uchvatitelům.
24 Nepřátel se s hněvivým člověkem a s mužem vznětlivým se nestýkej,
25 ať se nepřizpůsobíš jeho stezkám a nenastražíš léčku své duši.
26 Nebuď mezi těmi, kdo dají druhému ruku, kdo se zaručují za půjčku,
27 nemáš-li čím splatit; proč ti má někdo vzít pod tebou lůžko?
28 Nepřenášej dávné mezníky, které zasadili tvoji otcové.
29 Viděls muže, který je zběhlý v svém díle? Před králi bude stávat; nebude stávat před bezvýznamnými.

23

1 Jestliže zasedneš k jídlu s vladařem, dobře rozvaž, co je před tebou.
2 Nasadíš si nůž na hrdlo, budeš-li nenasytný.
3 Nedychti po jeho pochoutkách, je to ošidný pokrm.
4 Neštvi se za bohatstvím, z vlastního rozumu toho zanech.
5 Jen letmo na ně pohlédneš, už není! Vždycky si opatří křídla, jak orel odlétne k nebi.
6 Nejez pokrm nepřejícího, nedychti po jeho pochoutkách!
7 Vždyť je to duše vypočítavá. Říká ti: "Jez a pij," ale jeho srdce s tebou není.
8 Snědené sousto zvrátíš a pokazíš svá vlídná slova.
9 Nedomlouvej hlupákovi, neboť pohrdne tvou prozíravou řečí.
10 Neposunuj dávné mezníky a nevstupuj na pole sirotků,
11 neboť jejich zastánce je mocný, on povede jejich spor proti tobě.
12 Ber si k srdci napomenutí a pozorně naslouchej výrokům poznání.
13 Nepřipravuj chlapce o trest! Nezemře, když mu nabiješ holí.
14 Nabiješ mu holí a jeho život vysvobodíš od podsvětí.
15 Můj synu, bude-li tvé srdce moudré, zaraduje se i moje vlastní srdce.
16 Zajásá mé ledví, když tvé rty budou mluvit, co je správné.
17 Ať tvé srdce nezávidí hříšníkům, ale ať horlí pro bázeň před Hospodinem po všechny dny.
18 Však to budoucnost ukáže! Tvá naděje nebude zmařena.
19 Ty, můj synu, poslouchej a zmoudříš, veď své srdce touto cestou:
20 Nebývej mezi pijany vína, mezi žrouty masa,
21 vždyť pijan a žrout přijdou na mizinu, dřímota je oblékne v cáry.
22 Poslouchej otce, on tě zplodil, a matkou nepohrdej, když zestárla.
23 Pravdu získej a nekupči moudrostí, kázní a rozumností.
24 Otec spravedlivého velice jásá, zplodil moudrého a raduje se z něho.
25 Ať se raduje tvůj otec i tvá matka, tvoje rodička ať jásá.
26 Můj synu, dej mi své srdce, ať si tvé oči oblíbí mé cesty.
27 Vždyť nevěstka je hluboká jáma, těsná studna je cizinka.
28 Číhá jak zákeřník a zaviní, že přibývá mezi lidmi věrolomných.
29 Komu zbude "Ach" a komu "Běda"? Komu sváry? Komu plané řeči? Komu zbytečné modřiny? Komu zkalený zrak?
30 Těm, kdo se zdržují u vína, kdo chodí okoušet kořeněný nápoj.
31 Nehleď na víno, jak se rdí, jak jiskří v poháru. Vklouzne hladce
32 a nakonec uštkne jako had a štípne jako zmije.
33 Tvé oči budou hledět na nepřístojnosti, z tvého srdce budou vycházet proradné řeči.
34 Bude ti, jako bys ležel v srdci moře, jako bys ležel s rozbitou hlavou.
35 "Zbili mě a nic mě nebolí, ztloukli mě a nevím o tom. Až procitnu, vyhledám to zas a zase."

24

1 Nezáviď zlým lidem a nedychti být s nimi,
2 neboť jejich srdce rozjímá, jak připravit zhoubu, a jejich rty mluví, aby potrápily.
3 Moudrostí se dům buduje, rozumností se zajišťuje;
4 kde je poznání, tam se komory naplňují vším drahocenným a příjemným majetkem.
5 Moudrý muž je mocný, a kdo má poznání, upevňuje svou sílu.
6 Boj veď s rozvahou, ve množství rádců je vítězství.
7 Příliš vysoko je moudrost pro pošetilého, ten v bráně neotevře ústa.
8 Kdo přemýšlí, jak páchat zlo, toho nazvou pletichářem.
9 Vymýšlet pošetilost je hřích, posměvač se lidem hnusí.
10 Budeš-li v čas soužení liknavý, budeš se svou silou v úzkých.
11 Vysvoboď ty, kdo jsou vlečeni na smrt; což se neujmeš těch, kdo se potácejí na popravu?
12 Řekneš-li: "My jsme to nevěděli," což ten, který zpytuje nitro, tomu nerozumí? Ten, který chrání tvůj život, to neví? On odplatí člověku podle jeho činů.
13 Můj synu, jez med, je dobrý, plástev medu je tvému patru sladká.
14 Právě tak poznávej moudrost pro svou duši. Když ji najdeš, máš budoucnost, tvá naděje nebude zmařena.
15 Svévolníku, nestroj úklady obydlí spravedlivého a nepleň místo, kde on odpočívá!
16 Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane, svévolníci zaklopýtnou a zle končí.
17 Neraduj se z pádu svého nepřítele, nejásej nad jeho klopýtnutím ani v srdci,
18 nebo to Hospodin uvidí a bude to zlé v jeho očích a odvrátí od něho svůj hněv.
19 Nerozčiluj se kvůli zlovolníkům, nezáviď svévolníkům.
20 Zlý žádnou budoucnost nemá, svévolníkům zhasne světlo.
21 Můj synu, boj se Hospodina a krále a nezaplétej se s lidmi vrtkavými;
22 kdo ví, kdy se na ně náhle snese zničující pohroma od obou?
23 I toto jsou výroky moudrých: Stranit osobám při soudu není dobré.
24 Kdo řekne svévolníkovi: "Jsi spravedlivý," na toho bude láteřit lid, na toho zanevřou národy.
25 Ti, kdo mu domluví, dojdou blaha, a budou požehnáni vším dobrým.
26 Na rty líbá ten, kdo dává správné odpovědi.
27 Zajisti své dílo venku, starej se o ně na svém poli a potom si postavíš i dům.
28 Nebuď bezdůvodně svědkem proti bližnímu! Chceš svými rty klamat?
29 Neříkej: "Jak jednal se mnou, tak budu jednat s ním, odplatím každému podle jeho činů."
30 Šel jsem kolem pole muže lenivého, kolem vinice člověka bez rozumu,
31 a hle, byla celá zarostlá plevelem, celý její povrch pokrývaly kopřivy a její kamenná zeď byla pobořena.
32 Když jsem na to hleděl, vzal jsem si to k srdci, přijal jako napomenutí to, co jsem viděl:
33 Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si
34 a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec.

25

1 Toto jsou rovněž přísloví Šalomounova, která sebrali mužové judského krále Chizkijáše.
2 Sláva Boží je věc ukrýt, sláva králů je věc prozkoumat.
3 Výšiny nebes, hlubiny země a srdce králů nelze prozkoumat.
4 Odstraní-li se ze stříbra struska, výrobek se zlatníkovi povede;
5 odstraní-li se svévolník z blízkosti krále, jeho trůn bude upevněn spravedlností.
6 Před králem se nevypínej a na místo velmožů se nestav.
7 Lépe bude, řekne-li ti: "Vystup sem," než když tě poníží před urozeným, jak na vlastní oči vídáš.
8 Nezačínej unáhleně spor; jinak co si nakonec počneš, až tě tvůj bližní zahanbí?
9 Veď svůj spor se svým bližním, ale nevyzraď tajemství jiného,
10 jinak tě bude tupit, kdo o tom uslyší, a nepřestanou tě pomlouvat.
11 Jako zlatá jablka se stříbrnými ozdobami je vhodně pronesené slovo.
12 Zlatý nosní kroužek či náhrdelník z třpytivého zlata je kárající mudrc slyšícímu uchu.
13 Jako chladný sníh o žních je spolehlivý vyslanec těm, kdo ho poslali. Občerství duši svého pána.
14 Oblaka s větrem, ale bez deště, to je muž, který klame slibováním darů.
15 Vůdce se dá přemluvit trpělivostí a měkký jazyk láme kosti.
16 Najdeš-li med, jez s mírou, jinak se jím přesytíš a zvrátíš jej.
17 Choď do domu svého bližního jen zřídka, jinak se tě přesytí a bude tě nenávidět.
18 Palcát a meč a naostřený šíp je ten, kdo vydává proti svému bližnímu křivé svědectví.
19 Jako vykotlaný zub a kulhavá noha je spoléhat se na věrolomného v den soužení.
20 Svlékat šaty v chladný den či nalévat do louhu ocet je zpívat písně srdci sklíčenému.
21 Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí, nasyť jej chlebem, žízní-li, napoj ho vodou,
22 tím shrneš řeřavé uhlí na jeho hlavu a Hospodin ti odplatí.
23 Severní vítr přihání déšť a hněvivý obličej pokoutní řeči.
24 Lépe je bydlet na střeše v koutku než se svárlivou ženou ve společném domě.
25 Jak chladná voda znavené duši je dobrá zpráva z daleké země.
26 Zkalený pramen a zkažená studánka je spravedlivý kolísající před svévolníkem.
27 Není dobré jíst příliš mnoho medu a není slavné zkoumat slávu druhých.
28 Město se strženými hradbami je muž, který se neovládá.

26

1 Jako sníh v létě a déšť ve žni, tak se nehodí k hlupákovi sláva.
2 Vrabec přeletuje, vlaštovka poletuje, bezdůvodné zlořečení nezasáhne.
3 Na koně bič, na osla uzdu, na hřbet hlupáků hůl.
4 Neodpovídej hlupákovi podle jeho pošetilosti, abys nebyl jako on.
5 Odpověz hlupákovi podle jeho pošetilosti, aby se sám sobě nezdál moudrý.
6 Nohy si mrzačí, zakusí příkoří, kdo posílá vzkaz po hlupákovi.
7 Slabé jsou nohy chromého i přísloví v ústech hlupáků.
8 Jako oblázek vložený do praku je pocta vzdaná hlupákovi.
9 Jako trn v ruce opilého, tak přísloví v ústech hlupáků.
10 Jako střelec, který chce všechno zasáhnout, je ten, kdo najímá hlupáka a kdejaké tuláky.
11 Jako se pes vrací ke svému zvratku, tak hlupák opakuje svou pošetilost.
12 Uvidíš-li muže, který si připadá moudrý, věz, že hlupák má víc naděje než on.
13 Lenoch říká: "Na cestě je lvíče, v ulicích je lev."
14 Dveře se otáčejí ve svém čepu a lenoch na svém loži.
15 Lenoch sáhne rukou do mísy, ale je mu zatěžko vrátit ji k ústům.
16 Lenoch si připadá moudřejší než sedm zkušeně odpovídajících.
17 Chytá psa za uši, kdo se rozlítí ve sporu, který se ho netýká.
18 Jako pomatený, který střílí ohnivé šípy a smrtící střely,
19 tak jedná muž, který obelstí bližního a řekne: "Já jsem jen žertoval."
20 Není-li už dřevo, uhasne oheň, není-li klevetník, utichne svár.
21 Uhlí do výhně, dříví na oheň – tím je svárlivý muž pro vzplanutí sporu.
22 Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky, sestoupí až do nejvnitřnějších útrob.
23 Stříbrná poleva na hliněném střepu jsou planoucí rty, ale zlé srdce.
24 Na rtech má přetvářku, kdo nenávidí, ve svém nitru chová lest.
25 Mluví-li přívětivě, nevěř mu. Vždyť v jeho srdci je sedmerá ohavnost;
26 nenávist může podvodně zakrýt, ale ve shromáždění bude jeho zloba odhalena.
27 Kdo kope jámu, padne do ní, a kdo valí balvan, na toho se zvrátí.
28 Zrádný jazyk nenávidí ty, na které dotírá, úlisná ústa přivodí pád.

27

1 Nechlub se zítřejším dnem, vždyť nevíš, co den zrodí.
2 Ať tě chválí cizí a ne tvá vlastní ústa, cizinec a ne tvoje rty.
3 Těžký je kámen, písek má váhu, ale hoře, jež působí pošetilec, je těžší než obojí.
4 Rozhořčení je kruté, hněv je jak povodeň, ale před žárlivostí kdo obstojí?
5 Lepší jsou zjevná kárání než skrývaná láska.
6 Věrně jsou míněny šlehy od milujícího, ale záludné jsou polibky nenávidícího.
7 Sytý šlape i po plástvi medu, kdežto hladovému je každá hořkost sladká.
8 Jako pták vyplašený z hnízda je muž, který prchá ze svého místa.
9 Olej a kadidlo jsou pro radost srdci, přítel je sladší než chtění vlastní duše.
10 Svého přítele a přítele svého otce neopouštěj, ale v den svých běd nechoď ani do domu vlastního bratra. Lepší je blízký soused než vzdálený bratr.
11 Buď moudrý, můj synu, dělej radost mému srdci, abych mohl odpovědět tomu, kdo mě tupí.
12 Chytrý vidí nebezpečí a skryje se, prostoduší jdou dál a doplatí na to.
13 Šaty zadrž tomu, kdo se zaručuje za cizáka, a když za cizinku, vezmi od něho zástavu.
14 Kdo za časného jitra příliš hlasitě dobrořečí svému bližnímu, tomu se to bude počítat za zlořečení.
15 Neustálé zatékání vody v době dešťů a svárlivá žena jsou totéž;
16 kdo ji chce zvládnout, chce zvládnout vítr, pravicí chytá olej.
17 Železo se ostří železem a jeden ostří tvář druhého.
18 Kdo hlídá fíkovník, bude jíst jeho plody, a kdo střeží svého pána, získá vážnost.
19 Jako se na vodě zrcadlí tvář, tak srdce člověka na člověku.
20 Podsvětí, říše zkázy, se nenasytí; nenasytí se ani oči člověka.
21 Na stříbro kelímek, na zlato pec; a muž prověřuje ústa, která ho chválí.
22 Kdybys pošetilce roztloukl v hmoždíři na padrť tloukem, pošetilost z něho nedostaneš.
23 Dobře si všímej, jak vypadá tvůj brav, starej se pečlivě o svá stáda,
24 vždyť žádná klenotnice není věčně plná , ani královská čelenka nepřetrvá všechna pokolení.
25 Tráva se poseká, ukáže se otava, sklízí se píce z hor,
26 z beránků máš oděv, za kozly koupíš pole,
27 máš dostatek kozího mléka k své obživě i k obživě své rodiny, máš živobytí pro své děvečky.

28

1 Svévolníci utíkají, i když je nikdo nepronásleduje, ale spravedliví žijí v bezpečí jako lvíče.
2 Když je v zemi nevěrnost, bývá v ní mnoho velmožů, ale člověk rozumný a znalý udrží řád.
3 Chudý muž, který utiskuje nuzné, je jako déšť, který odplavuje půdu a nedává chléb.
4 Ti, kteří opouštějí Zákon, vychvalují svévolníka, ale ti, kteří jej zachovávají, se jim stavějí na odpor.
5 Lidé zlí nerozumějí právu, kdežto ti, kdo hledají Hospodina, rozumějí všemu.
6 Lepší je chudák žijící bezúhonně než falešný obojetník, byť bohatý.
7 Rozumný syn dodržuje Zákon, ale kdo se přátelí se žrouty, dělá svému otci hanbu.
8 Kdo rozmnožuje svůj statek lichvou a úrokem, shromažďuje jej pro toho, kdo se smilovává nad nuznými.
9 Odvrací-li se někdo od slyšení Zákona, i jeho modlitba je ohavností.
10 Kdo svede přímé na špatnou cestu, padne sám do jámy, kterou přichystal , ale bezúhonní nabudou dobrého dědictví.
11 Boháč se zdá sám sobě moudrý, ale nuzný, který má rozum, ho prohlédne.
12 Když jásají spravedliví, je to nádherné, ale když se pozdvihují svévolníci, člověk se ukrývá.
13 Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování.
14 Blaze člověku, který se stále bojí Boha , ale kdo zatvrdí své srdce, upadne do neštěstí.
15 Řvoucí lev a sápající se medvěd je svévolný vladař nad nuzným lidem.
16 Vévoda bez rozumu znamená mnoho útisku. Kdo nenávidí zištnost, bude dlouho živ.
17 Člověk obtížený vraždou spěje k jámě; nikdo ho nezadržuj!
18 Kdo žije bezúhonně, bude zachráněn, ale falešný obojetník rázem padne.
19 Kdo obdělává svou půdu, nasytí se chlebem, kdežto kdo následuje povaleče, nasytí se chudobou.
20 Věrný muž má mnoho požehnání, ale kdo se žene za bohatstvím, nezůstane bez trestu.
21 Stranit někomu není dobré. Leckdo se proviní pro skývu chleba.
22 Závistivec se honí za majetkem a neví, že na něj přijde nedostatek.
23 Kdo domlouvá člověku, dojde později vděku spíše než ten, kdo má úlisný jazyk.
24 Kdo odírá otce a matku a říká: "To není žádný přestupek," je společníkem zhoubce.
25 Nadutec podněcuje spor, ale kdo spoléhá na Hospodina, bude nasycen tukem.
26 Kdo spoléhá na svůj rozum, je hlupák, ale kdo žije moudře, unikne zlému .
27 Kdo dává chudému, nebude mít nedostatek, ale kdo dělá, že nevidí, sklidí hojnost kleteb.
28 Když se pozdvihují svévolníci, člověk se skrývá, když však mizí, rozhojní se spravedliví.

29

1 Kdo zatvrdí šíji proti domluvám, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo.
2 Když přibývá spravedlivých, lid se raduje, panuje-li svévolník, lid vzdychá.
3 Kdo miluje moudrost, působí radost svému otci, ale kdo se přátelí s nevěstkami, mrhá majetek.
4 Král zajistí zemi právem, ale kdo ji vydírá dávkami, pustoší ji.
5 Muž, který lichotí bližnímu, rozprostírá síť jeho krokům.
6 V přestoupení zlého člověka je léčka, ale spravedlivý plesá a raduje se.
7 Spravedlivý zná při nemajetných, svévolník pro takové poznání nemá porozumění.
8 Posměvači pobuřují město, kdežto moudří hněv odvracejí.
9 Když se moudrý soudí s pošetilcem, ten se rozčiluje a posmívá bez ustání.
10 Krvežíznivci nenávidí bezúhonného, kdežto přímí usilují zachránit mu život.
11 Hlupák soptí, co mu dech stačí, ale moudrý se vždycky ovládne.
12 Když vládce věnuje pozornost klamnému slovu, všichni jeho sluhové se stanou svévolníky.
13 Chudý a utlačovatel se střetávají, ale oběma dal světlo očí Hospodin.
14 Jestliže král soudí nuzné podle pravdy, jeho trůn bude upevněn provždy.
15 Hůl a domluva dávají moudrost, ale bezuzdný mladík dělá ostudu své matce.
16 Rozhojní se přestupky, kde se rozhojňují svévolníci, ale spravedliví spatří jejich pád.
17 Trestej svého syna, připraví ti odpočinek, zpříjemní ti život.
18 Není-li žádného vidění, lid pustne, ale blaze tomu, kdo zachovává Zákon.
19 Otroka nelze ukáznit slovy; chápe sice, ale odezva žádná.
20 Spatříš-li muže ukvapeného v řeči, věz, že hlupák má víc naděje než on.
21 Když někdo otroka od mládí hýčká, bude mít nakonec příživníka.
22 Hněvivý člověk podnítí svár a vznětlivý napáchá mnoho přestupků.
23 Člověka poníží jeho povýšenost, kdežto kdo je poníženého ducha, dojde slávy.
24 Kdo se dělí se zlodějem, nenávidí vlastní život: slyší kletbu, a nic neprozradí.
25 Kdo se třese před lidmi, ten klade sobě léčku, kdo však doufá v Hospodina, má v něm svůj hrad.
26 Mnozí usilují naklonit si vladaře, ale soudcem všech je Hospodin.
27 Spravedlivým se hnusí podlý člověk, svévolníkovi se hnusí, kdo jde přímou cestou.

30

1 Slova Agúra, syna Jákeova. Výnos. Výrok toho muže k Ítielovi, k Ítielovi a Ukalovi.
2 Já jsem nejtupější z mužů a lidskou rozumnost nemám.
3 Moudrosti jsem se neučil ani jsem si neosvojil poznání Svatého.
4 Kdo vystoupil do nebe i sestoupil? Kdo si nabral vítr do hrstí? Kdo svázal vody do pláště? Kdo vytyčil všechny dálavy země? Jaké je jeho jméno a jaké je jméno jeho syna? Vždyť je znáš.
5 Všechna Boží řeč je protříbená, on je štítem těch, kteří se k němu utíkají.
6 K jeho slovům nic nepřidávej, jinak tě potrestá a budeš shledán lhářem.
7 O dvě věci tě prosím; neodpírej mi je , dříve než umřu:
8 Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby,
9 tak abych přesycen neselhal a neřekl: "Kdo je Hospodin?" ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha.
10 Nepomlouvej otroka před jeho pánem, aby ti nezlořečil a ty bys pykal za svou vinu.
11 Je pokolení, které zlořečí svému otci a své matce nežehná,
12 pokolení, které se pokládá za čisté, ale není umyto od své špíny,
13 pokolení, jež zvysoka hledí a přezíravě zvedá víčka,
14 pokolení, jehož zuby jsou meče a jehož špičáky jsou dýky, aby požíralo v zemi utištěné a ubožáky mezi lidmi.
15 Upír má dvě dcery: "Dej! Dej!" – Tyto tři věci se nenasytí a čtyři neřeknou: "Dost":
16 podsvětí a neplodné lůno, země, která se nenasytí vodou, a oheň, jenž neřekne: "Dost!"
17 Oko, které se vysmívá otci a pohrdá poslušností matky, vyklovou havrani od potoka, nebo je sezobou supí mláďata.
18 Tyto tři věci mám za podivuhodné a čtyři nemohu pochopit:
19 cestu orla po nebi, cestu hada po skále, cestu lodi v srdci moře a cestu muže při dívce.
20 Stejně je tomu s cestou cizoložné ženy: pojí, otře si ústa a řekne: "Nedopustila jsem se ničemnosti."
21 Pod třemi věcmi se chvěje země a čtyři nemůže unést:
22 otroka, který kraluje, blouda, který se přesytí chlebem,
23 vdanou ženu, která není milována, a služku, která vyžene svou paní.
24 Tito čtyři jsou na zemi nejmenší, a přece znamenití mudrci:
25 mravenci, národ bez síly, a přece si zajišťuje v létě pokrm;
26 damani, národ bez moci, a přece si staví obydlí v skalách;
27 kobylky, které nemají krále, a přece všechny vytáhnou válečně seřazeny;
28 ještěrka, kterou můžeš vzít do ruky, a přece bývá v královských palácích.
29 Tito tři pěkně vykračují a čtyři pěkně pochodují:
30 lev, bohatýr mezi zvířaty, před nikým neustoupí;
31 oř silných beder nebo kozel a král se svým válečným lidem.
32 Jsi bloud, vynášíš-li se; máš-li nějaký záměr, ruku na ústa!
33 Stloukáním smetany vznikne máslo, tlak na nos přivodí krvácení, tlak hněvu vyvolá spor.

31

1 Slova krále Lemúela, výnos, jímž ho napomínala jeho matka:
2 Co mám říci, můj synu? Co, synu života mého? Co, synu mých slibů?
3 Nevydávej své síly ženám a svoje cesty tomu, co ničí krále.
4 Nehodí se králům, Lemóeli, nehodí se králům být pijany vína a vládcům toužit po opojném nápoji,
5 aby nikdo z nich v opilosti nezapomněl na Boží nařízení a nepřevrátil při nikoho z utištěných.
6 Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko,
7 ať se napije a zapomene na svou chudobu a na své plahočení již nevzpomíná.
8 Otevři svá ústa za němého, za právo všech postižených,
9 ústa otevři, suď spravedlivě a zastaň se utištěného a ubožáka.
10 Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly.
11 Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist.
12 Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život.
13 Stará se o vlnu a o len, pracuje s chutí vlastníma rukama.
14 Podobna obchodním lodím zdaleka přiváží svůj chléb.
15 Ještě za noci vstává dát potravu svému domu a příkazy služkám.
16 Vyhlédne si pole a získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici.
17 Bedra si opáše silou a posílí své paže.
18 Okusí, jak je dobré její podnikání. Její svítilna nehasne ani v noci.
19 Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena.
20 Dlaň má otevřenou pro utištěného a ruce vztahuje k ubožáku.
21 Nebojí se o svůj dům, když sněží, celý její dům je oblečen do dvojího šatu .
22 Zhotovuje si přikrývky. Z jemného plátna a šarlatu je její oděv.
23 Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země.
24 Zhotovuje plátno na prodej a pásy dodává kupci.
25 Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům.
26 Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení.
27 Pozorně sleduje chod svého domu a chleba lenosti nejí.
28 Její synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí:
29 "Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš."
30 Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály.
31 Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v branách její činy!

Zpět na index Bible

Zdroj: http://www.biblenet.cz/

Doporučit tuto stránku příteli!

Vote!