Bible v českém jazyce - Sírachovec Bible v českém jazyce. Český ekumenický překlad.
Já jsem Pán, tvůj Bůh: Nebudeš mít jiné bohy mimo mne.                Nevezmeš jména Božího nadarmo.                Pomni, abys den sváteční světil.                Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.                Nezabiješ.                Nesesmilníš.                Nepokradeš.                Nepromluvíš křivého svědectví.                Nepožádáš manželky bližního svého.                Nepožádáš statku bližního svého.               
czKřesťanský portál

Křesťanské zdroje

 
Sírachovec
   

Zpět na index Bible

1

1 Všechna moudrost je od Hospodina a je s ním navěky.
2 Mořský písek a krůpěje deště a dny věčnosti kdo spočítá?
3 Výšku nebe a šíři země, propastnou hlubinu a moudrost kdo probádá?
4 Ze všeho první byla stvořena moudrost a rozumné poznání je od věčnosti.
5 Pramen moudrosti je slovo Boha na výsostech, její stezky, toť věčná přikázání.
6 Kořen moudrosti komu byl odhalen? A kdo poznal všechen její důvtip?
7 Znalost moudrosti komu byla zjevena? Její bohaté zkušenosti kdo pochopil?
8 Jen jediný je moudrý, ten, který budí velkou bázeň a sedí na svém trůnu.
9 Hospodin sám stvořil moudrost , pohlédl a rozdělil ji, vlil ji do všeho, co vytvořil,
10 aby byla s každým člověkem podle jeho štědrosti, a obdařil jí zvláště ty, kdo ho milují.
11 Bázeň před Hospodinem je slávou a chloubou, přináší veselí a věnčí jásotem.
12 Bázeň před Hospodinem oblažuje srdce, dává veselí, radost a dlouhý věk.
13 Tomu, kdo se bojí Hospodina, bude dobře v poslední chvíli, bude požehnán v den svého skonání.
14 Bázeň před Hospodinem je počátek moudrosti. Věrným byla darována již v matčině lůně.
15 Usídlila se na věky mezi lidmi a jejich potomstvem chce být věrně přijímána.
16 Bázeň před Hospodinem je naplněním moudrosti, ona opájí lidi svými plody.
17 Celý jejich dům naplňuje žádoucími věcmi a zásobárny tím, co z ní pochází.
18 Bázeň před Hospodinem je korunou moudrosti, působí pokoj a dává zdraví.
19 Hospodin pohlédl a rozdělil moudrost , vědění a rozumné poznání vylil jako déšť a vyvýšil slávu těch, kdo jí dosahují.
20 Bázeň před Hospodinem je kořenem moudrosti a dlouhý věk je její ratolestí.
21 Bázeň před Hospodinem zapuzuje hříchy, je-li přítomná, odvrátí každý hněv.
22 Nespravedlivý hněv nebude možno ospravedlnit, náchylnost k hněvu přivádí člověka k pádu.
23 Trpělivý vytrvá do příhodného času, potom ho Bůh opět obveselí.
24 Do příhodného času skryje svoje slova a rty mnohých rozhlásí jeho rozumnost.
25 V pokladech moudrosti jsou poučná podobenství, ale hříšníkovi se hnusí bohabojnost.
26 Dychtíš-li po moudrosti, zachovávej přikázání, a Hospodin tě jí obdaří.
27 Bázeň před Hospodinem je moudrost a vědění, ve věrnosti a mírnosti má Bůh zalíbení.
28 Nevzpírej se bázni před Hospodinem, ani k němu nepřistupuj s obojakým srdcem.
29 Ať se o tobě nemluví jako o pokrytci; dávej pozor na své rty.
30 Nepovyšuj se, abys nepadl a nepřivodil si hanbu, sic Hospodin odhalí, co skrýváš, a poníží tě ve shromáždění proto, žes nedospěl k bázni před Hospodinem a že tvé srdce bylo plné přetvářky.

2

1 Synu, přicházíš-li sloužit Hospodinu, připrav svou duši na pokušení.
2 Drž na uzdě své srdce a buď vytrvalý a nejednej ukvapeně, když tě něco postihne.
3 Přilni k Hospodinu , neodvracej se od něho , abys nakonec dosáhl vyvýšení.
4 Přijímej všechno, co tě potká, a jsi-li vždy znovu pokořován, buď trpělivý.
5 Vždyť zlato se zkouší v ohni a lidé Bohu milí v peci pokoření.
6 Důvěřuj Bohu , on se tě ujme, choď cestou přímou a doufej v něho.
7 Kdo se bojíte Hospodina, čekejte na jeho milosrdenství a neuchylujte se od něho, abyste nepadli.
8 Kdo se bojíte Hospodina, důvěřujte mu a vaše odměna se neztratí.
9 Kdo se bojíte Hospodina, doufejte v příchod dobrých věcí, věčného veselí a milosrdenství.
10 Pohleďte na dávná pokolení a vizte: Kdo důvěřoval Hospodinu a byl zahanben? Kdo setrvával v bázni před ním a byl opuštěn? Kdo ho vzýval a on ho opominul?
11 Vždyť Hospodin je plný slitování a milosrdný, odpouští hříchy a zachraňuje v čas soužení.
12 Běda však mdlým srdcím a rukám ochablým strachem i hříšníkovi, který chodí po dvou stezkách.
13 Běda mdlobou ochablému srdci, že nevěří, proto se mu nedostane ochrany.
14 Běda vám, kteří jste ztratili vytrvalost: co uděláte, až vás Hospodin navštíví?
15 Kdo se bojí Hospodina, nebudou se vzpírat jeho slovům, kdo ho milují, budou se držet jeho cest.
16 Kdo se bojí Hospodina, budou usilovat o to, co jemu se líbí, kdo ho milují, budou naplněni jeho Zákonem.
17 Kdo se bojí Hospodina, připraví svá srdce, budou se před ním pokořovat:
18 „Chceme padnout do rukou Hospodinových, a nikoli do rukou lidí, neboť jaká je jeho velikost, takové je i jeho milosrdenství.“

3

1 Slyšte mne, děti, svého otce, a jednejte tak, abyste došly spásy.
2 Hospodin určil , aby si děti vážily otce, a zajistil matčino právo nad syny.
3 Kdo ctí otce, dočká se odpuštění svých hříchů,
4 a kdo si váží matky, jako by sbíral poklady.
5 Kdo ctí otce, dožije se radosti na dětech a v den, kdy se modlí, bude vyslyšen.
6 Kdo si váží otce, bude živ do vysokého věku. Kdo poslouchá Hospodina (:: otce, V), připraví odpočinek své matce,
7 bude sloužit svým rodičům jako svým pánům.
8 Cti svého otce skutkem i slovem, aby na tebe přišlo jeho požehnání.
9 Otcovo požehnání upevňuje domy dětí, matčino prokletí je vyvrací ze základů.
10 Nezískávej si vážnost na úkor cti svého otce, neboť zneuctění otce ti vážnost nepřinese.
11 Člověk získává vážnost, když je ctěn jeho otec; je-li matka v nevážnosti, je to potupa dětí.
12 Synu, ujmi se svého otce v jeho stáří, nezarmucuj ho, dokud je živ.
13 Pozbývá-li rozumu, ber na něho ohled a nepohrdej jím, když ty jsi v plné síle.
14 Milosrdenství k otci ti nebude zapomenuto, budeš mít záštitu proti hříchům.
15 Bude ti to připočteno k dobru v den tvého soužení; tvé hříchy se rozplynou jako jinovatka pod slunečním svitem.
16 Kdo opouští otce, jako by se rouhal Bohu , kdo hněvá svou matku, bude proklet od Hospodina.
17 Synu, v tichosti konej své práce a budou tě mít rádi lidé Bohu milí.
18 Čím větší jsi, tím více se pokořuj a najdeš milost před Hospodinem.
19 Neboť mnozí jsou vznešení a slavní, ale Hospodin zjevuje svá tajemství pokorným.
20 Neboť Hospodinova moc je veliká; pokornými je oslavován.
21 Co je pro tebe příliš nesnadné, nevyhledávej, a co je nad tvé síly, nezkoumej.
22 Přemýšlej o tom, co ti Hospodin nařídil, co před tebou drží v tajnosti, po tom se nepídi.
23 Nestarej se o to, co se tě netýká, vždyť ti bylo ukázáno víc, než na co stačí lidský rozum.
24 Mnohé lidi obloudily jejich domněnky a falešné dohady zavedly na scestí jejich myšlení.
25 Nebudeš-li mít zřítelnici, budeš připraven o světlo, nedostalo-li se ti poznání, nevychloubej se schopnostmi .
26 Zatvrzelé srdce nakonec špatně skončí, kdo si zahrává s nebezpečím, nakonec v něm zahyne.
27 Zatvrzelé srdce bude obtíženo bolestmi, hříšník vrší jeden hřích na druhý.
28 Na to, co postihne pyšného, není léku, neboť se v něm zakořenilo zlé býlí.
29 Srdce rozumného pochopí podobenství a přání moudrého je mít naslouchající ucho.
30 Voda uhasí planoucí oheň a milosrdenství usmíří hříchy.
31 Kdo odplácí dobrodiní, myslí na budoucnost, když padne, nalezne oporu.

4

1 Synu, neodpírej živobytí chudákovi a pohledy potřebných nenechávej bez povšimnutí.
2 Hladového nezarmucuj a nedráždi k hněvu člověka v jeho bídě.
3 Roztrpčené srdce dál nezneklidňuj a neotálej s darem potřebnému.
4 Neodmítej prosby člověka v soužení a neobracej se zády k chudákovi.
5 Neodvracej od něho oči, když žebrá, a nedávej tak nikomu příležitost, aby tě proklínal.
6 Jestliže tě ve své zahořklosti prokleje, vyslyší jeho prosbu ten, kdo je jeho tvůrcem.
7 Jednej tak, abys byl ve shromáždění oblíben, a před vznešeným skloň hlavu.
8 Nakláněj ucho k slovům ubožáka a odpovídej mu zdvořile a laskavě.
9 Utiskovaného vysvobozuj z rukou utiskovatele a nebuď skleslé mysli, když musíš soudit.
10 Sirotkům buď otcem a jejich matce nahraď muže. Tak budeš jako syn Nejvyššího, bude tě milovat více než tvá matka.
11 Moudrost své syny vyvýšila a ujímá se těch, kteří ji hledají.
12 Kdo ji miluje, miluje život, kdo si kvůli ní přivstává, bude naplněn radostí.
13 Kdo si ji přivlastní, bude mít podíl na slávě; místu , kam vejde, Hospodin požehná.
14 Kdo ji uctívají, budou sloužit Svatému, a kdo ji milují, ty si zamiluje Hospodin.
15 Kdo ji poslouchá, bude soudit národy, kdo na ni dbá, bude přebývat v bezpečí.
16 Bude-li jí důvěřovat, dosáhne jí, i jeho potomci ji obdrží v dědictví.
17 Zprvu s ním půjde cestou spletitou, naplní ho děsivým strachem, bude ho trápit svou kázní, dokud mu nebude moci plně důvěřovat a nevyzkouší ho svými příkazy.
18 Pak se k němu opět přímou cestou vrátí a obšťastní ho, odhalí mu přitom i své tajemství.
19 Ale sejde-li z cesty , opustí ho a nechá ho na pospas vlastnímu pádu.
20 Pozoruj, kdy je k čemu vhodná chvíle, chraň se zlého a nestyď se za své přesvědčení.
21 Je stud, který vede k hříchu, a je stud, který vede ke slávě a přízni.
22 Neber ohled na to, co je proti tvému přesvědčení, a neměň své jednání, aby to nebylo k tvému pádu.
23 Nikdy nemlč, když je třeba mluvit,
24 podle slov se totiž pozná moudrost a podle řeči vzdělání.
25 Neodporuj pravdě, ale přiznej svou nevzdělanost.
26 Neostýchej se vyznat své hříchy a nesnaž se přemoci proud řeky.
27 Hlupákovi nepodlézej a neber ohled ani na mocného.
28 Až do smrti vytrvej v zápase za pravdu a Hospodin Bůh bude bojovat za tebe.
29 Nebuď prostořeký ve svém hovoru ani lenivý a nedbalý v tom, co děláš.
30 Ve svém domě nedělej ze sebe lva a nebuď postrachem pro své služebnictvo.
31 Nenatahuj ruku v touze brát, a neschovávej ji, máš-li dávat.

5

1 Nespoléhej se na svůj majetek a neříkej: „Ničeho mi není třeba.“
2 Nehověj svým choutkám a siláctví a nejednej podle žádostivosti svého srdce.
3 Neříkej: „Jsem svým vlastním pánem,“ jinak tě Hospodin určitě ztrestá.
4 Neříkej: „Zhřešil jsem, a co se mi stalo?“; to jen proto, že Hospodin je nekonečně shovívavý.
5 Nespoléhej opovážlivě na odpuštění a nehromaď jeden hřích na druhý.
6 Neříkej: „ Boží slitování je tak veliké, že mi odpustí hříchy jakkoli početné.“ Vždyť u něho je nejen slitovnost, ale i rozhorlení, a hříšníci pocítí tíhu jeho odplaty.
7 Neotálej obrátit se k Hospodinu, neodkládej to ze dne na den! Neboť Hospodinův hněv tě zničehonic vyhledá, a dojdeš záhuby v den odplaty.
8 Nespoléhej na majetek nespravedlivě nabytý, nebude ti užitečný v den pohromy.
9 Neprovívej obilí , když je vítr proměnlivý, a nechoď po každé pěšině; tak totiž jedná obojaký hříšník.
10 Buď pevný ve svém smýšlení a tvé slovo ať je jednoznačné.
11 Neotálej někoho vyslechnout, ale s odpovědí nepospíchej.
12 Rozumíš-li něčemu, odpověz bližnímu, ne-li, polož si ruku na ústa.
13 Slávu i hanbu přináší mluvení a jazyk může přivést člověka i k pádu.
14 Ať nejsi nazýván klevetníkem, který strojí úklady svým jazykem; neboť jako lpí na zloději hanba, tak špatná pověst na člověku obojakém.
15 Neprohřešuj se ve velkých ani v malých věcech a z přítele se nestávej nepřítelem.

6

1 Údělem špatného jména bude hanba a potupa. Ty budou známkou obojakého hříšníka.
2 Nedej se strhnout vášněmi své duše, aby tě nerozervaly jako zdivočelost býka.
3 Ohlodají ti listí, zničí tvé plody, a ty zůstaneš holý jako opadaný strom.
4 Neřestná duše zničí toho, kdo ji má, a vystaví ho škodolibé radosti nepřátel.
5 Líbezná mluva si získává mnoho přátel a přívětivé jednání dojde odměny v mnohé laskavosti.
6 Měj hodně těch, kdo s tebou žijí v míru, ale důvěrného rádce měj jen jednoho z tisíce.
7 Chceš-li se s někým spřátelit, prověř ho zkouškou, než mu začneš důvěřovat.
8 Někdo je tvým přítelem, když se to jemu hodí, ale opustí tě, jakmile budeš v nesnázích.
9 Některý přítel se změní v nepřítele a svůj rozchod s tebou přičte k tvé hanbě.
10 Jiný ti bývá u stolu společníkem, ale nevytrvá, až budeš v soužení.
11 Dokud ti bude dobře, bude tvým druhým já, bude volně nakládat i s tvým služebnictvem.
12 Stihne-li tě však ponížení, obrátí se proti tobě a víckrát ho už neuvidíš.
13 Vyhýbej se zdaleka svým nepřátelům a střež si své přátele.
14 Věrný přítel je pevná ochrana, kdo ho našel, nalezl poklad.
15 Věrný přítel je k nezaplacení, ničím nelze vyvážit jeho cenu.
16 Věrný přítel je elixír života, najdou ho jen ti, kdo mají bázeň před Hospodinem.
17 Kdo se bojí Hospodina, je upřímný ve svém přátelství, neboť bližního posuzuje jako sebe samého.
18 Synu, od svého mládí se věnuj vzdělávání, až do šedin tak budeš nacházet moudrost.
19 Přistupuj k ní jako oráč a rozsévač a čekej na její dobré plody. Jen málo námahy na ni vynaložíš a brzy budeš jíst, co z ní vzejde.
20 Nevychovanému se zdá příliš drsná, pošetilý při ní nevytrvá.
21 Bude pro něho jako těžký zkušební kámen a nebude váhat ji odhodit.
22 Moudrost je totiž hodna svého jména, vždyť přístup k ní mají nemnozí.
23 Poslechni, synu, a přijmi mé mínění, neodmítej mou radu.
24 Vsuň své nohy do jejích okovů a na svou šíji navleč její obojek.
25 Sehni se a nes ji na svých ramenou, její pouta neměj v ošklivosti.
26 Přistup k ní celou svou duší a celou svou silou se drž jejích cest.
27 Jdi po jejích stopách a ona se ti dá poznat, jakmile ji jednou pevně uchopíš, už ji nepouštěj.
28 Nakonec v ní najdeš odpočinutí a promění se ti v radost.
29 Její okovy ti budou silnou ochranou a její obojek límcem slávy.
30 Její jho je ozdoba ze zlata
21 Bázeň před Hospodinem zapuzuje hříchy, je-li přítomná, odvrátí každý hněv. a její pouta jsou purpurová šňůra.
31 Jako roucho slávy si ji oblečeš a ověnčíš se vítězným jásotem.
32 Synu, budeš-li chtít, dostane se ti vzdělání; oddáš-li se moudrosti celou duší, staneš se důvtipnějším.
33 Budeš-li rád poslouchat, mnohému se naučíš, nakloníš-li pozorně své ucho, staneš se moudrým.
34 Ocitneš-li se v zástupu starších, rozpoznej , kdo je z nich moudrý, a toho se přidrž.
35 Ochotně naslouchej každému vyprávění o Božích věcech a nedej si ujít žádný moudrý výrok.
36 Objevíš-li rozumného, přivstaň si a pospěš k němu a tvá noha ať vyšlape práh jeho dveří.
37 O Hospodinových příkazech přemýšlej a vždycky se bedlivě zabývej jeho zákony. On posílí tvůj rozum a uspokojí tvou touhu po moudrosti.

7

1 Nečiň nic zlého a nic zlého tě nestihne,
2 odvrať se od nespravedlnosti a ona se ti vyhne.
3 Synu, nesej do brázd nespravedlnosti, abys toho nesklidil sedminásobně.
4 Nehledej si u Hospodina vedoucí postavení ani u krále čestné křeslo.
5 Před Hospodinem se neprohlašuj za spravedlivého ani před králem za moudrého.
6 Nesnaž se být soudcem, nejsi-li schopen odstranit bezpráví, jinak bys mohl podlehnout strachu před vladařem a přes svou přímost dát podnět k pohoršení.
7 Neproviňuj se proti shromáždění města, nezahazuj se před davem.
8 Nedopouštěj se hříchu dvakrát, vždyť už při jednom nezůstaneš bez trestu.
9 Neříkej: „Bůh shlédne na množství mých darů, přijme je, až je budu odevzdávat Nejvyššímu.“
10 Při své modlitbě neumdlévej a nezapomínej na skutky milosrdenství.
11 Neposmívej se člověku, je-li v nitru roztrpčen. Ten, kdo ponižuje, přece též povyšuje.
12 Nerozšiřuj lži o svém bratru a ani o příteli nešiř nic podobného.
13 Za žádných okolností se neutíkej ke lži, zvyknout si na ni nevede k ničemu dobrému.
14 Nebuď upovídaný ve shromáždění starších, a když se modlíš, neopakuj se v slovech.
15 Neoškliv si namáhavou práci ani rolnictví, kterému dal vzniknout Nejvyšší.
16 Nepřipojuj se k seznamu hříšníků, pamatuj, že Boží hněv neprodlévá.
17 Poniž se hluboce v duši, protože odplatou svévolníků jsou oheň a červi.
18 Nevyměň přítele kvůli zisku ani opravdového bratra za ofírské zlato.
19 Neopouštěj moudrou a dobrou manželku, neboť její půvab je nad zlato.
20 Netrap otroka, který spolehlivě pracuje, ani nádeníka, který je práci oddán celou duší.
21 Rozumného otroka miluj z plna srdce a neodpírej mu propuštění na svobodu.
22 Máš dobytek? Dohlížej naň, a přináší-li ti užitek, udržuj jeho chov.
23 Máš syny? Vychovávej je a od mládí ohýbej jejich šíji.
24 Máš dcery? Pečuj o jejich bezúhonnost a nebuď k nim málo náročný.
25 Vdej svou dceru, tak dokonáš velké dílo; avšak dej ji muži rozumnému.
26 Máš-li manželku podle svého srdce, nevyháněj ji! Té ovšem, kterou nemáš rád, se nesvěřuj!
27 Z celého srdce měj ve vážnosti svého otce a nikdy nezapomínej na bolesti té, která tě porodila.
28 Pamatuj, že jimi jsi byl zplozen. Jak jim odplatíš to, co oni dali tobě?
29 Z celé své duše se boj Hospodina a měj v úctě jeho kněze.
30 Ze všech sil miluj toho, kdo je tvým tvůrcem, a jeho služebníky neopouštěj.
31 Boj se Hospodina a měj ve vážnosti kněze, dej mu jeho podíl, jak je ti přikázáno: prvotiny, oběti za vinu, plece z obětního daru, oběť posvěcení a prvotiny svatých věcí .
32 Měj otevřenou dlaň k chudému, aby se naplnila tvá blaženost.
33 Dar je projev přízně vůči každému, kdo žije, ale neodpírej projev přízně ani tomu, kdo je mrtev.
34 Neodvracej se od plačících a s těmi, kdo naříkají, i ty naříkej.
35 Neváhej navštěvovat nemocné, neboť za takové skutky budeš milován.
36 Budeš-li ve všech svých úvahách pamatovat na vlastní konec, navěky nezhřešíš.

8

1 Nepouštěj se do sporů s mocným člověkem, abys nepadl do jeho rukou.
2 Nehádej se s boháčem, aby se proti tobě nepostavil vahou svého majetku . Vždyť zlato zničilo mnohé a zavedlo na scestí i srdce králů.
3 Nepouštěj se do sporů s mluvkou, a nepřikládej tak dříví na jeho oheň.
4 Nevtipkuj s nevychovancem, aby tvoji předkové nebyli zneuctěni.
5 Nezahanbuj člověka, který pyká za svůj hřích, ale pamatuj, že si všichni zasloužíme pokárání.
6 Nepohrdej člověkem za to, že zestárl, vždyť i někteří z nás budou starci.
7 Neměj škodolibou radost ze smrti druhého, pamatuj, že nám všem je souzeno zemřít.
8 Neznevažuj rozhovory moudrých, ale přidržuj se jejich názorů, vždyť u nich si osvojíš vzdělání a umění sloužit velmožům.
9 Nestraň se rozhovorů starců, kteří se též učili od svých otců, neboť u nich se naučíš rozumnosti a tomu, jak odpovídat, když je třeba.
10 Nerozdmýchávej řeřavé uhlí hříšníka, abys v plamenech jeho ohně sám neshořel.
11 Neustupuj drzému člověku ze strachu aby tě nechytil za slova, která jsi sám řekl.
12 Nepůjčuj člověku silnějšímu, než jsi ty, a půjčíš-li, můžeš to odepsat jako ztracené.
13 Nedávej záruky nad své možnosti, a zaručíš-li se už, starej se o to, jak zaplatit.
14 Neveď při se soudcem, neboť ho budou soudit podle vážnosti jeho postavení .
15 Nedávej se na cestu s tím, kdo je příliš odvážný, aby tě nepřivedl do nebezpečí; bude jednat podle vlastní vůle a zahyneš spolu s ním jeho nerozumností.
16 S prchlivcem neveď spor a nevydávej se s ním na cestu pouští, neboť v jeho očích prolití krve nic neznamená; kde se nelze dovolat pomoci, tam tě napadne.
17 S hlupákem se neraď, vždyť nedokáže o žádné věci pomlčet.
18 Před neznámým nedělej nic, co má zůstat skryto, vždyť nevíš, co z toho udělá.
19 Neotvírej své srdce každému příchozímu, nevzešlo by ti z toho nic dobrého.

9

1 Nežárli na vlastní ženu, a sám sobě na škodu ji neuč špatným způsobům.
2 Nepoddávej se ženě celou svou duší, aby ona nakonec neovládla tebe.
3 Nescházej se s ženou záletnou, abys nepadl do jejích osidel.
4 Nestýkej se se zpěvačkou, aby tě nepolapila do svých nástrah.
5 Neseznamuj se s pannou, abys nebyl obviněn z pohoršení, až bude kárána.
6 Nedávej svou duši nevěstkám, abys nepromarnil svůj dědičný podíl.
7 Nezevluj po ulicích města a netoulej se po jeho opuštěných koutech .
8 Odvrať svůj zrak od půvabů žen, a neseznamuj se s krásou, která ti nepatří. Pro ženskou krásu se mnozí pomátli; jí se láska rozpaluje jako oheň.
9 S provdanou ženou nesedej u stolu a neoddávej se s ní pitkám při víně, abys náhodou nepodlehl jejímu kouzlu a tvá duše neupadla do záhuby.
10 Neopouštěj starého přítele, žádný nový se mu nevyrovná. Nový přítel je jako nové víno. Teprve až zestárne, budeš je s požitkem pít.
11 Nezáviď hříšníkovi jeho slávu, vždyť nevíš, jaký bude jeho konec.
12 Nepovažuj za dobré to, co se líbí svévolníkům, pamatuj, že ještě za života nezůstanou bez trestu.
13 Drž se daleko od člověka, který má moc zabíjet, a strach ze smrti tě nebude pronásledovat. Jestliže se však k němu přiblížíš, neudělej jediný chybný krok, jinak tě připraví o život. Buď si vědom toho, že kličkuješ mezi osidly a vrávoráš po městských hradbách.
14 Podle své schopnosti vycházej bližnímu vstříc a žádej o radu moudré.
15 Rozmlouvej s rozumnými a všechen tvůj hovor ať se týká zákona Nejvyššího.
16 Tvými spolustolovníky ať jsou spravedliví a v bázni před Hospodinem ať nacházíš svou chloubu.
17 Dílo z rukou umělce dojde chvály, chválou je i vůdce lidu, jestliže je moudrý ve svých řečech.
18 Mluvka bývá v městě postrachem a za své ukvapené řeči v opovržení.

10

1 Moudrý soudce vychovává svůj lid a dává mu rozumnou a spořádanou správu.
2 Jaký soudce lidu, takoví jeho úředníci, jaký správce města, takoví všichni jeho obyvatelé.
3 Nevzdělaný král uvede svůj lid do zkázy, ale rozumností vladařů bývá město zvelebeno.
4 V ruce Hospodinově leží panství nad zemí; on ustanoví v pravý čas toho, kdo jí bude ku prospěchu.
5 V ruce Hospodinově leží zdar člověka; to on vkládá svou slávu na znalce Zákona.
6 Nevyčítej bližnímu kdejaké bezpráví a nepodnikej nic pod tlakem ješitnosti.
7 Pýchu nenávidí Hospodin i lidé, pro oba je bezpráví potupou.
8 Kralování přechází z národu na národ kvůli bezpráví, násilnictví a hrabivosti.
9 Proč se pyšně vypíná ten , kdo je prach a popel? Vždyť už zaživa mu vnitřnosti hnijí.
10 Vleklá nemoc se vysmívá lékaři. Dneska ještě král, a zítra umrlec.
11 Když člověk zemře, zdědí jen plazy, šelmy a červy.
12 Pýcha člověka začíná tím, že odpadne od Hospodina a odvrátí své srdce od toho, kdo je jeho tvůrcem.
13 Neboť původcem pýchy je hřích, a ten, kdo se jí drží, přivodí záplavu zkaženosti. Hospodin proto takové postihl varovnými ranami, až je úplně vyhladil.
14 Hospodin převrátil trůny vládců a namísto nich posadil tiché.
15 Hospodin vyvrátil z kořenů pronárody a namísto nich zasadil pokorné.
16 Hospodin vyhladil krajiny pronárodů a zničil je až do základů země.
17 Je pak z jejich krajin vytrhl a zničil, a tak vymazal jejich památku na zemi.
18 Pýcha nebyla určena lidem ani zuřivý hněv těm, kdo se zrodili z ženy.
19 Kterému potomstvu patří čest? Potomstvu lidskému. Kterému potomstvu patří čest? Těm, kdo se bojí Hospodina. Které potomstvo je beze cti? Potomstvo lidské. Které potomstvo je beze cti? Ti, kdo přestupují přikázání.
20 Mezi bratry je ve cti jejich vůdce a v očích Hospodinových ti, kdo se ho bojí:
21 Bázeň před Hospodinem je počátek přijetí u Boha , počátek zavržení je zatvrzelost a pýcha.
22 jak bohatí a vážení, tak chudí. Jejich chloubou je bázeň před Hospodinem.
23 Není spravedlivé pohrdat chudákem bystrého rozumu a nesluší se mít ve vážnosti hříšníka.
24 Velmož, soudce a vladař bývají oslavováni, ale nikdo z nich není větší než ten, kdo se bojí Hospodina.
25 Moudrému otroku budou sloužit i svobodní a chápavý člověk nebude proti tomu reptat.
26 Nedělej se moudrým, když jsi vykonal své dílo, a nedělej se slavným, když nemáš z čeho žít.
27 Je lépe pracovat a mít všeho nadbytek než chlubivě si vykračovat a mít nedostatek chleba.
28 Synu, tichostí si získej vážnost a sám sebe oceňuj, jak zasloužíš.
29 Kdo ospravedlní toho, kdo hřeší sám proti sobě? Kdo si bude vážit toho, kdo nemá v úctě vlastní život?
30 Chudého si možno vážit pro jeho vědomosti, a bohatého pro jeho bohatství.
31 Je-li kdo vážen coby chuďas, oč spíše, bude-li bohatý? A je-li v nevážnosti jako bohatý, oč spíše, bude-li chudý?

11

1 Poníženému pozvedne jeho moudrost hlavu a usadí ho mezi velmoži.
2 Nechval člověka pro jeho krásu a nepohrdej nikým pro jeho vzhled.
3 Včela je sice malá mezi létajícími tvory , ale to, co dává, je ze všeho nejsladší.
4 Nebuď domýšlivý na oděv, který oblékáš, a nevynášej se, budeš-li oslavován; neboť obdivuhodné jsou skutky Hospodinovy, lidem však zůstávají skryty.
5 Mnozí vládcové byli donuceni usednout na zem, a korunu dostal ten, na něhož nikdo nepomyslel.
6 Mnozí vladaři byli velmi potupeni a mužové proslavení byli vydáni na milost cizincům.
7 Neobviňuj, dokud nevyšetříš vinu, napřed hleď pochopit, potom kárej.
8 Dokud jsi nevyslechl, neodpovídej, neskákej nikomu do řeči.
9 Nehádej se o to, do čeho ti nic není, a nevměšuj se do rozepře hříšníků.
10 Synu, nepouštěj se do mnoha podniků najednou ; vezmeš-li jich na sebe příliš, nezůstaneš bez viny; třebaže se budeš honit, nestihneš to , a dáš-li se na útěk, neunikneš.
11 Někdo se pachtí, namáhá a spěchá, a má tím větší nedostatek.
12 Někdo byl váhavý, potřeboval pomoc, chyběla mu síla, chudoby měl nadbytek, ale Hospodin na něj pohlédl dobrotivým okem. Pozvedl ho z jeho ponížení,
13 vyvýšil jeho hlavu, takže mnozí nad ním užasli.
14 Dobro i zlo, život i smrt, chudoba i bohatství, to vše je od Hospodina.
15 Moudrost, rozvaha a znalost Zákona pocházejí od Hospodina, láska a cesty dobrých skutků jsou od něho.
16 Bloudění a temnota byly stvořeny pro hříšníky, kdo se chvástají zlem, ve zlu zestárnou.
17 Dar Hospodinův setrvá při zbožných a jeho přízeň bude přinášet zdar na věky.
18 Někdo bohatne šetrností a chamtivostí, ale toto je pak podíl, jímž bude odměněn:
19 Řekne si: „Konečně si mohu odpočinout, nyní budu hodovat ze svého majetku,“ ale neví, kdy mu uplyne vyměřený čas, a to, co měl, zanechá jiným a umře.
20 Stůj ve své smlouvě a věnuj se jí a zestárni při svém díle.
21 Neobdivuj činy hříšníka. Věř Hospodinu a vytrvej ve své dřině, neboť Hospodinovi je snadné nečekaně rychle obohatit chudáka.
22 Odměnou zbožného je požehnání od Hospodina; on dá svému požehnání vykvést v krátké době.
23 Neříkej: „Čeho je mi třeba? Co mi ještě chybí dobrého?“
24 Neříkej: „Mám všeho dostatek. Co se mi může stát ještě zlého?“
25 Ve dnech dobrých se zapomíná na zlé a ve dnech zlých se nevzpomene na dobré,
26 vždyť pro Hospodina je snadné i v den skonání člověka odplatit mu podle jeho činů.
27 Chvíle přítomného strádání dává zapomenout na všechna potěšení, až při skonu člověka se odhalí jeho skutečná povaha .
28 Neprohlašuj nikoho za blaženého, dokud nevydechne naposled, až na dětech se totiž pozná pravý muž.
29 Neuváděj každého člověka do svého domu; nepoctivost má mnoho tváří.
30 Jako nastražená koroptev bývá srdce pyšného. Jako na tvůj pád do sklopce číhá vyzvědač
31 a strojí úklady, převrací dobro ve zlo, pomluvou pošpiní i to nejvzácnější.
32 Z ohnivé jiskry vzniká spousta žhavého uhlí a úklady hříšníka končí krveprolitím.
33 Varuj se zlosyna; osnuje zlo, aby navěky poskvrnil tvou pověst .
34 Připusť si do domu cizího a on ti způsobí starosti a odcizí tě i tvým nejbližším.

12

1 Když prokazuješ dobro, uvaž, komu je prokazuješ,
7 Znalost moudrosti komu byla zjevena? Její bohaté zkušenosti kdo pochopil? pak za svá dobrodiní sklidíš vděk.
2 Prokazuj dobro zbožnému a dočkáš se odměny; pokud ne od něho, tedy od Nejvyššího.
3 Nedočká se dobra, kdo setrvává ve zlu, ani ten, kdo neprokazuje milosrdenství.
4 Dávej zbožnému a neujímej se hříšníka.
5 Pokornému prokazuj dobro, ale svévolníkovi nic nedávej, odepři mu i jeho chléb a nic mu nedávej, aby tak nad tebou nezískal vládu. Postihlo by tě dvojnásobné zlo za všechno dobré, co bys mu byl prokázal.
6 Vždyť i Nejvyšší má v nenávisti hříšníky a svévolníky po zásluze potrestá.
7 Dobrým dávej, ale hříšných se neujímej.
8 Máš-li se dobře, sotva objevíš pravého přítele, ale povede-li se ti zle, nepřítel se neutají.
9 Daří-li se člověku dobře, mají jeho nepřátelé zármutek, stane-li se mu něco zlého, odtáhne se od něho i přítel.
10 Nevěř nikdy svému nepříteli; jako rez sžírá kov, tak působí jeho zloba.
11 I kdyby se ponížil a chodil shrbený, dávej si pozor a chraň se ho; chovej se k němu jako ten, kdo čistí zrcadlo, a poznáš, že rez ho nepřestává ničit.
12 Nestav ho sobě po bok, aby tě nesvrhl a nezaujal tvé místo; neposazuj ho po své pravici, aby nezatoužil po tvém křesle. Nakonec pochopíš má slova, ale mými výstrahami budeš pozdě varován.
13 Kdo bude litovat zaklínače, že ho uštkl had, a všechny ty, kdo si zahrávají s šelmami?
14 Právě tak se stane člověku , který se spolčuje s hříšníkem a zaplétá se do jeho špatností.
15 Chvíli sice s tebou zůstane,
25 Nebudeš-li mít zřítelnici, budeš připraven o světlo, nedostalo-li se ti poznání, nevychloubej se schopnostmi . ale jakmile zakolísáš, nechá tě na holičkách.
16 Na svých rtech má nepřítel jen sladkost, ale ve svém srdci zatím promýšlí, jak tě srazit do bláta. Nepřítel může mít v očích i slzy, ale dáš-li mu příležitost, neštítí se prolít krev.
17 Potká-li tě někde pohroma, bude tam dřív než ty, zdánlivě připraven ti pomoci, ale ve skutečnosti, aby ti podrazil nohu.
18 Bude potřásat hlavou, tleskat rukama, hodně bude vzdychat i svou tvář měnit.

13

1 Kdo se dotýká smůly, umaže se, a kdo vyhledává společenství nadutce, připodobní se mu.
2 Břemeno, které je nad tvé síly , nezvedej, a nespolčuj se s bohatším a silnějším, než jsi sám . Cožpak vydrží hliněná nádoba vedle kovového kotle? Sotva na něj narazí, rozbije se.
3 Boháč spáchá křivdu a přidává k ní urážky, chudák aby se za utrpěnou křivdu ještě omlouval.
4 Dokud jsi boháčovi k užitku, projevuje o tebe zájem, ale jakmile se octneš v nouzi, nezná tě.
5 Pokud něco vlastníš, přiživuje se u tebe a ožebračí tě, sám se však o nic nepřičiní.
6 Když bude od tebe něco potřebovat, začne s přetvářkou. Bude se na tebe usmívat a tvářit se povzbudivě, bude s tebou úlisně mluvit a ptát se: „Nepotřebuješ něco?“
7 Bude tě zahanbovat svou pohostinností, dokud tě jaksepatří neožebračí, aby se ti nakonec vysmál. Když tě později uvidí, přejde kolem tebe a bude nad tebou jen potřásat hlavou.
8 Dej pozor a nedej se svést, abys pro svou hloupost nezažil ponížení.
9 Když tě k sobě pozve vladař, dělej okolky, a s tím větším naléháním tě bude zvát.
10 Nevnucuj se a nebudeš odehnán, ale ani se příliš nedrž zpátky, aby se na tebe nezapomnělo.
11 Nechtěj mluvit s mocným jako se sobě rovným a nedůvěřuj jeho vemlouvavým slovům; neboť svým povídáním tě bude zkoušet, a čím více se bude usmívat, tím hlouběji tě bude provrtávat pohledem.
12 Je nemilosrdný a nedrží slovo, nezastaví se ani před týráním a vězněním.
13 Chraň se ho a dávej si dobrý pozor, neboť se pohybuješ na pokraji záhuby.
14 Uslyšíš-li to ve spánku, probuď se, celým svým životem miluj Hospodina a vzývej ho pro svou spásu.
15 Každý živočich miluje sobě podobného a každý člověk svého bližního.
16 Všechno tvorstvo se sdružuje podle svého druhu a člověk přilne k sobě rovnému.
17 Jak může být vlk ve spolku s beránkem? Stejně tak je tomu s hříšníkem a zbožným.
18 Jak může být mír mezi hyenou a psem? A jak mohou žít spolu v míru bohatý a chudý?
19 V pustině jsou kořistí lvů divocí osli a podobně pastvou boháčů jsou chudáci.
20 Pyšný si oškliví poníženost a stejně tak si boháč oškliví chudáka.
21 Když zakolísá bohatý, najde podporu u přátel, upadne-li ubožák, přátelé ho ještě odkopnou.
22 Když boháč zavrávorá, podepře ho mnoho pomocníků, a když prořekne, co nemá říkat, ospravedlní ho. Když však chudý zavrávorá, ještě ho napadnou, a když mluví rozumně, nepopřejí mu sluchu.
23 Boháč jen promluví, a všichni hned zmlknou, a co řekne, vynášejí až do nebe. Chudák promluví, a už se ptají: „Co je to za člověka?“ A když zakopne, ještě ho postrčí.
24 Bohatství je dobré, pokud na něm nelpí hřích, a chudoba je špatná jen v ústech svévolníků.
25 Srdce mění tvář člověka buď k dobrému, nebo ke zlému.
26 Veselá tvář je znamením srdce, které se obírá dobrými věcmi, ale vymýšlet přísloví vyžaduje úporné přemýšlení.

14

1 Blaze člověku, který se neprohřešil svými ústy a nezakusil trýzeň zármutku pro své hříchy.
2 Blaze tomu, koho neobviňuje svědomí a kdo neztratil naději.
3 Skrblíkovi není bohatství k ničemu dobrému a nač je majetek závistivci?
4 Kdo hromadí a sám sobě utrhuje, hromadí pro jiné, a jeho poklady prohýří cizí.
5 Kdo je na sebe zlý, na koho bude dobrý? Nebude mít radost ani ze svého majetku.
6 Není horšího člověka než ten, kdo nepřeje sám sobě; v tom je odplata za jeho špatnost.
7 I když udělá něco dobrého, udělá to proto, že se zapomněl, ale nakonec ukáže svou špatnost.
8 Zlý je ten, kdo se dívá nepřejícím okem, odvrací tvář a lidi přehlíží.
9 Oko chamtivce nemá dost na svém podílu a nepřejícná nespravedlnost činí duši vyprahlou.
10 Zlé oko závidí i chléb a vidí nouzi na svém stole.
11 Synu, když něco máš, využij to k vlastnímu dobru, přitom však Hospodinu přinášej oběti, jak se sluší.
12 Pamatuj, že smrt nepočká a smlouva s podsvětím ti nebyla odhalena.
13 Dříve než skonáš, prokazuj dobro příteli a podle svých možností mu s ochotou dávej.
14 Nezbavuj se dobrodiní, které ti nabízí den, a díl toho, po čem právem toužíš, ať tě nemine.
15 Cožpak nezanecháš plody své námahy jinému a což nebudou výsledky tvé dřiny rozděleny losem?
16 Dávej i ber, dopřávej si podle chuti, vždyť v podsvětí žádné rozkoše nenajdeš.
17 Všechno tvorstvo zvetší jako oděv; od věků platí výrok: „Určitě zemřeš.“
18 Jako listí rašící na košatém stromu, kde jedno opadá a druhé vypučí, je stejné i pokolení z masa a krve; jedno skonává, zatímco druhé se rodí.
19 Každé lidské dílo podléhá rozpadu a pomíjí, a kdo na něm pracoval, odejde s ním.
20 Blaze člověku, který hloubá o moudrosti a rozumu užívá k přemýšlení,
21 který v nitru promýšlí její cesty a uvažuje nad tím, co v sobě skrývá.
22 Vyjdi za ní jako stopař a číhej na jejích cestách!
23 Kdo nahlíží do oken moudrosti a u jejích dveří naslouchá,
24 kdo se utáboří blízko jejího domu, kdo zarazí stanový kolík u jejích zdí
25 a těsně u ní postaví svůj stan, ten spočine v přístřeší dobra,
26 svěří své děti do její ochrany, bude nocovat pod jejími větvemi,
27 chráněn proti žáru, a spočine v její slávě.

15

1 Kdo se bojí Hospodina, bude toto vše dělat; kdo se přidrží Zákona, získá moudrost .
2 Ona mu vyjde vstříc jako matka, přijme ho jako mladá nevěsta.
3 Nasytí ho chlebem rozumnosti a napojí vodou moudrosti.
4 Opře se o ni a nezakolísá, spolehne na ni a nedojde pohanění.
5 Vyvýší jej nad jeho bližní a uprostřed shromáždění otevře mu ústa.
6 Rozjasní se veselím a ověnčí se jásotem a jako dědictví obdrží věčné jméno.
7 Ale lidé nerozumní moudrost nezískají a hříšníci ji ani nespatří.
8 Ona je daleko od pýchy a lháři na ni nevzpomenou.
9 Chvalozpěv nepatří do úst hříšníka, protože nepochází od Hospodina.
10 Jen v moudrosti může zaznět chvalozpěv a Hospodin jej bude provázet úspěchem.
11 Neříkej: „Hospodin zavinil, že jsem odpadl,“ on přece nedělá to, co nenávidí.
12 Neříkej: „On mne zavedl na scestí,“ hříšníka přece nepotřebuje.
13 Hospodin má v nenávisti každou ohavnost, a nemají ji v lásce ani ti, kdo se ho bojí.
14 On sám na počátku stvořil člověka a ponechal mu možnost vlastního rozhodování.
15 Chceš-li, můžeš plnit přikázání a zachovávat věrnost podle libosti.
16 Vodu i oheň položil před tebe, vztáhni svou ruku, po čem chceš.
17 Před člověkem je život i smrt a bude mu dáno, co si vybere.
18 Neboť nesmírná je moudrost Hospodinova, je silný svou mocí a vidí všechno.
19 Jeho oči bdí nad těmi, kdo se ho bojí, žádný lidský skutek mu neunikne.
20 Nikomu nenařídil jednat svévolně ani nedal nikomu povolení hřešit.

16

1 Nedychti po množství nezdárných dětí a neraduj se ze svévolných synů.
2 I kdyby jich přibývalo, neraduj se z nich, není-li při nich bázeň před Hospodinem.
3 Neskládej naději v jejich život a nespoléhej na jejich množství; lepší je jeden bohabojný než tisíc svévolných , a je lépe zemřít bezdětný než mít svévolné děti.
4 Jediný rozumný může povznést město, zatímco pokolení svévolníků je může obrátit v poušť.
5 Mnoho takových věcí jsem viděl na vlastní oči a k sluchu se mi doneslo leccos ještě hroznějšího.
6 Proti shromáždění hříšníků vyšlehne oheň a proti vzpurnému pronárodu vzplane hněv.
7 Nebylo odpuštěno ani pradávným obrům, když se vzbouřili v celé své síle.
8 Neušetřil ty, mezi nimiž pobýval Lot, zhnusili se mu svou pýchou.
9 Nesmiloval se nad pronárodem, který propadl záhubě, nad těmi, kdo byli vyhnáni pro své hříchy.
10 A stejně tak nad šestkrát stotisíci putujících, kteří se srotili v zatvrzelosti svého srdce.
11 I kdyby tu byl jediný tvrdošíjný, bylo by divné, kdyby nebyl potrestán; u Boha je milosrdenství i hněv, je mocný nejen v odpouštění, ale i když vyleje svůj hněv.
12 Jak mnohé je jeho milosrdenství, tak mnohé je i jeho kárání, člověka bude soudit podle jeho skutků.
13 Hříšník neuteče se svou kořistí a trpělivost zbožného nepřijde zkrátka.
14 Každému skutku milosrdenství dá Hospodin místo, každý dojde podle svých skutků odplaty.
15 Hospodin zatvrdil srdce faraónovo, aby ho nepoznal, aby jeho (= Boží) skutky se staly známými pod nebem.
16 Všemu stvoření se stalo jeho milosrdenství zjevným, když rozdělil světlo i temnotu mezi lidi.
17 Neříkej: „Skryji se před Hospodinem, kdo by si na mne tam nahoře vzpomněl? V lidském davu nebudu poznán, co je má duše proti nespočetnosti tvorstva?“
18 Hle, samo nebe i nebesa nebes, propast i země se budou při jeho navštívení třást.
19 Stejně i hory a základy světa se zachvějí strachem, až na ně upře svůj zrak.
20 Ale o tom ať mysl nepřemýšlí, kdo by mohl porozumět Božím cestám?
21 Jako smršť, kterou člověk nevidí, i množství Božích skutků zůstane utajeno.
22 „Kdo bude ohlašovat jeho skutky spravedlnosti a kdo na ně bude čekat? Vždyť doba smlouvy je vzdálená.“
23 Jen omezenec takto uvažuje, jen člověk pošetilý a svedený může uvažovat tak hloupě.
24 Poslechni mne, synu, a uč se vědění; nakloň své srdce k mým slovům.
25 Odhalím ti dobře uvážené naučení a pečlivě tě obeznámím s věděním.
26 Podle Hospodinova záměru jsou tu jeho díla od počátku, jakmile je učinil, přidělil jim místa.
27 Uspořádal svá díla navěky, rozsah jejich vlády určil podle jejich druhů; nepodlehla hladu ani nezemdlela a nezanechala ani své práce.
28 Jedno neutlačuje druhé a Božímu slovu neodepřou poslušnost navěky.
29 A po tom všem Hospodin shlédl na zem a zahrnul ji svou dobrotou.
30 Její povrch zaplnil rozmanitým tvorstvem, a do ní se všechno zas vrací.

17

1 Hospodin stvořil člověka ze země a do ní ho zase navrací.
2 Vyměřil lidem omezenou délku života a dal jim moc nade vším, co je na zemi .
3 Podle své vůle je vybavil silou, učinil je takové, aby byli jeho vlastním obrazem.
4 Uložil všem tvorům, aby se člověka báli, jemu pak , aby panoval i nad šelmami a ptactvem.
5 Obdrželi od Hospodina do užívání pět činností; jako šestou jim daroval schopnost rozlišovat a jako sedmou slovo vykládající jeho činnosti.
6 Dal lidem jazyk a oči a uši, schopnost rozhodování a mysl k přemýšlení.
7 Naplnil je chápavostí a rozumností a ukázal jim, co je dobré a co zlé.
8 Svým okem bdí nad jejich srdci, aby jim předvedl velikost svých tvůrčích činů.
9 dal jim , aby se navěky chlubili jeho divy.
10 Budou tak opěvovat jeho svaté jméno a vyprávět o velikosti jeho díla.
11 Navíc jim dal vědění a Zákon jako životodárné dědictví.
12 Uzavřel s nimi věčnou smlouvu a oznámil jim svá ustanovení.
13 Na vlastní oči spatřili velikost jeho slávy a jejich uši uslyšely jeho slavný hlas.
14 Řekl jim: „Střezte se každého bezpráví,“ a každému z nich přikázal, jak jednat s bližním.
15 Jejich jednání leží před ním stále jako na dlani , neskryjí je před jeho pohledem.
16 Jejich cesty od mládí vedly ke zlému a nebyli s to změnit svá kamenná srdce v masitá.
17 Každému národu ustanovil správce, ale Izrael je podílem Hospodinovým.
18 jeho prvorozený, kterého živí kázní a jemuž uděluje světlo lásky a neopouští ho.
19 Všechny jejich skutky jsou před ním jasné jako slunce a on nepřestává sledovat jejich cesty.
20 Jejich nepravosti před ním nezůstanou skryty, Hospodin vidí všechny jejich hříchy.
21 Neboť Hospodin je dobrý a zná své tvorstvo, neopomíjí je ani neopouští, ale šetří je.
22 Milosrdný skutek člověka je u něho jako pečetidlo; lidského dobrodiní si hledí jak zřítelnice svého oka .
23 Na konci povstane a všem odplatí, sešle odplatu na jejich hlavu.
24 Těm, kdo činí pokání, dopřává návratu, a povzbuzuje ty, kdo ztrácejí vytrvalost.
25 Obrať se k Hospodinu a zanech hříchů, pros ho a přestaň budit pohoršení.
26 Navrať se k Nejvyššímu a odvrhni od sebe nepravost, měj ve velké nenávisti každou ohavnost.
27 Kdo bude v podsvětí chválit Nejvyššího namísto těch, kdo jsou živi a vzdávají mu chválu?
28 Od mrtvého, který už není, chvála nezazní, jen živý a zdravý bude Hospodina chválit.
29 Jak velké je Hospodinovo milosrdenství a odpuštění pro ty, kteří se k němu obracejí!
30 Všechno dokázat není v možnostech lidí, vždyť člověk není nesmrtelný.
31 Což září něco víc než slunce? A přece i ono přestává svítit . A člověk , pouhé tělo a krev, přemýšlí jen o zlu.
32 Hospodin dohlíží na zástupy nebeských výšin, lidé však všichni jsou jen země a popel.

18

1 Ten, který je věčně živý, stvořil všechno.
2 Jediný Hospodin bude shledán spravedlivým.
4 Nikoho nezmocnil, aby objasňoval jeho skutky, kdo tedy prozkoumá jeho veliké činy?
5 Kdo změří sílu jeho velebnosti, kdo je schopen plně pochopit jeho slitovnost?
6 Nelze ubrat, nelze přidat, nelze prozkoumat podivuhodné skutky Hospodinovy.
7 Když člověk dospěje k jejich konci, je vlastně stále na začátku, a i když přestane, zůstává pořád bezradný.
8 Co je člověk a k čemu je? Co je na něm dobrého a co zlého?
9 Počet lidských dnů je nanejvýš sto let.
10 Jako kapka vody v moři a zrnko písku, tak je těch několik málo let v dnu věčnosti.
11 Proto Hospodin jednal s lidmi shovívavě a vylil na ně své slitování.
12 Viděl a shledal, že jejich konec je neblahý, proto znásobil své smírčí dílo.
13 Člověk se slitovává nad svým bližním, ale Hospodin má slitování se všemi tvory: kárá, vychovává i poučuje a přivádí je k sobě zpět jako pastýř své stádo.
14 Slitovává se nad těmi, kdo se podřizují jeho kázni, kdo jsou připraveni poslouchat jeho ustanovení.
15 Synu, neposkvrňuj své dobré skutky a své dary neprovázej ponižujícími slovy.
16 Což rosa nemírní sluneční žár? Tak slovo může znamenat víc než obdarování.
17 Nevidíš, že vlídné slovo je dar nad dary? Obojího se dostává ušlechtilému člověku.
18 Hlupák namísto vděčnosti uráží a neochotný dar oči nerozjasní.
19 Uč se dřív, než budeš mluvit, a dřív než onemocníš, pečuj o své zdraví.
20 Dřív než dojde k soudu, zpytuj sám sebe a v hodině účtování dojdeš odpuštění.
21 Poniž se dříve, než onemocníš, a když jsi zhřešil, ukaž, že ses obrátil.
22 Nedej si překazit včasné splnění slibu, a nečekej s ospravedlněním až do smrti.
23 Rozmysli si dříve, než něco slíbíš, a nebuď jako člověk, který Hospodina jen pokouší.
24 Pamatuj, že v den skonání na tě dolehne Hospodinův hněv, až přijde čas trestu, on od tebe odvrátí svou tvář.
25 V době hojnosti pamatuj na dobu hladu, ve dnech bohatství pak na chudobu a strádání.
26 Čas se proměňuje od jitra do večera a před Hospodinem vše rychle ubíhá.
27 Moudrý člověk bude jednat ve všem obezřetně a v hříšných dobách se vyvaruje přestoupení.
28 Každý rozumný člověk se obeznámí s moudrostí, a vzdá chválu tomu, kdo ji nalezne.
29 Kdo jsou moudří, mají porozumění i pro mudrosloví a překypují přiléhavými průpověďmi.
30 Nehoň se za svými vášněmi, opanuj své choutky.
31 Popřeješ-li své duši rozkoš z vášně, vydá tě škodolibé radosti tvých nepřátel.
32 Nehledej potěšení ve velké rozmařilosti a nezavazuj se k účasti na ní,
33 neožebrač se hýřením za vypůjčené peníze, když sám v měšci nic nemáš.

19

1 Dělník opilec nikdy nezbohatne, kdo podceňuje maličkosti, zakrátko přijde k úpadku.
2 Víno a ženy připraví moudrého o rozum, a kdo se chytne nevěstek, ztratí všechny zábrany.
3 Zmocní se ho hniloba a červi a opovážlivec bude odklizen.
4 Kdo ukvapeně důvěřuje, je lehkomyslný, a hříšník uškodí jen sám sobě.
5 Kdo se škodolibě raduje ze zlého , bude odsouzen.
6 kdo ovládá svůj jazyk, bude žít beze svárů.
6 Kdo nenávidí klevety, zakusí méně zla.
7 Nikdy nesvěřuj druhému, co ti bylo důvěrně sděleno, a nebude ti to nikdy na újmu.
8 Nemluv o tom před přítelem ani před nepřítelem. Pokud se mlčením neprohřešíš, nic důvěrného neodhaluj!
9 Neboť ten, kdo tě slyšel, dá si na tebe pozor a časem tě začne nenávidět.
10 Vyslechl jsi něco? Ať to zemře zároveň s tebou! Buď klidný, ono tě to neroztrhne.
11 Hlupák bude trpět kvůli slovu jako rodička při porodu.
12 Šíp vězící hluboko ve stehně, to je slovo v nitru hlupáka.
13 Příteli prozraď, co se o něm klevetí, třeba to neudělal. A pokud to udělal, ať se toho napříště vyvaruje.
14 Vyptej se bližního, zda to neřekl. A pokud to řekl, aby to neopakoval.
15 Vyptej se přítele, vždyť často jde o pomluvu, a nevěř každému slovu.
16 Leckdo uklouzne, ale ne ze zlé vůle, a kdo nezhřešil svým jazykem?
17 Vyptej se bližního, dřív než mu začneš vyhrožovat, dej průchod zákonu Nejvyššího bez hněvu.
18 Bázeň před Hospodinem je předpokladem přijetí, moudrost získá jeho lásku.
19 Znalost Hospodinových přikázání, toť výchova k životu, kdo činí, co se jemu líbí, budou sklízet ovoce stromu nesmrtelnosti.
20 Veškerá moudrost je v bázni před Hospodinem a ve vší té moudrosti jde o plnění Zákona.
21 Otrok, který řekne pánu: „Neudělám, co se ti líbí,“ i když to potom udělá, popouzí k hněvu toho, kdo jej živí.
22 Moudrost nespočívá v rozumění zlu ani rozvážnost v radě hříšníků.
23 Je chytráctví, které je ohavností, pošetilý je, komu se nedostává moudrosti.
24 Lépe je mít méně rozumu a žít v bázni před Hospodinem než překypovat rozumností, a přitom přestupovat Zákon.
25 Je promyšlená vychytralost, která vede k bezpráví; někdo se stává nelítostným, aby mohl uplatnit své právo.
26 Je člověk nešlechetný, chodí shrbený a ve smutku, ale jeho nitro je plné falše:
27 zakrývá tvář, předstírá hluchotu, a když se nikdo nedívá, předejde tě.
28 I když mu nedostatek síly brání hřešit, jakmile najde první příležitost, bude se dopouštět zlých skutků.
29 Podle vzhledu se pozná člověk a podle výrazu tváře se pozná rozvážný.
30 Oděv člověka, jeho úsměv a chůze ukáží, jaký je.

20

1 Je výtka vyřčená v nepravý čas, a je mlčení, v němž se projeví rozumnost člověka.
2 Oč lepší je někomu domlouvat než se na něho osopit.
3 Kdo se přizná, ochrání se před zneuctěním.
4 Jako kleštěnec, který by chtěl zbavit dívku panenství, tak dopadne ten, kdo právo prosazuje násilím.
5 Někdo mlčí, a je shledán moudrým, jiný je nenáviděn pro svou upovídanost.
6 Někdo mlčí, protože nenachází odpověď, a jiný mlčí, protože zná vhodný čas.
7 Moudrý člověk bude mlčet, dokud nepřijde ta pravá chvíle, avšak nerozumný mluvka vždycky mluví v nepravý čas.
8 Kdo je upovídaný, vyslouží si opovržení, kdo zneužívá moc, vzbudí nenávist.
9 Někdo dochází úspěchu v neštěstí, někomu je zisk ke škodě.
10 Za svou štědrost nesklidí vždy dárce vděk, jindy přinese dar dvojnásobnou odměnu.
11 Honba za slávou přivodí někdy ponížení, někdo však z pokoření pozdvihne hlavu.
12 Někdo kupuje mnoho za málo, jiný to zaplatí sedminásobně.
13 Moudrý si získá oblibu málo slovy, kdežto hlupáci nadarmo plýtvají zdvořilostmi.
14 Dar od pošetilce ti nepřinese užitek, vždyť on má velké oči:
15 daruje málo a mnoho o tom namluví, bude svá ústa otvírat jako vyvolavač; dnes půjčí, a zítra bude žádat zpět. Takový člověk je odporný.
16 Hlupák bude říkat: „Nemám přítele, ba ani vděk za svoje dobrodiní.
17 Kdo jedí můj chléb, zle o mně mluví.“ Kolikrát a jak mnozí se takovému vysmějí.
18 Je lépe uklouznout na dláždění nežli jazykem, k pádu zlých dochází naráz.
19 Nevychovanec je jako slovo nevhod vyřčené ; bude stále v ústech pošetilců.
20 Podobenství z úst hlupáka se nesetká s ohlasem, protože je pověděl v nepravý čas.
21 Někomu brání chudoba, aby hřešil, ale bude mít klid a nebude trápen výčitkami .
22 Někdo ničí sám sebe ze studu před lidmi , i před pošetilcem se bude ničit.
23 Někdo ze studu příteli něco slíbí a zbytečně si z něho udělá nepřítele.
24 Lež je hanebná poskvrna člověka, bude stále v ústech nepoctivých lidí .
25 Lepší je zloděj, než kdo soustavně lže, dědictvím obou však bude záhuba.
26 Lhář je zvyklý na hanbu a ostuda na něm lpí stále.
27 Moudrý se dostává svými sliby do popředí a rozumný muž se líbí velmožům.
28 Kdo obdělává půdu, navršuje svůj stoh, a kdo se líbí velmožům, dosáhne odpuštění nepravosti.
29 Pohostinnost a dary zaslepují oči moudrých a jako uzda v ústech umlčují káravá slova .
30 Skrytá moudrost a zakopaný poklad – k čemu je to obojí užitečné?
31 Lepší je člověk, který skrývá svou hloupost, než člověk, který skrývá svou moudrost.

21

1 Synu, zhřešil jsi? Už to nedělej a za své dřívější hříchy pros o odpuštění !
2 Před hříchem utíkej jako před hadem, přiblížíš-li se, uštkne tě. Jeho zuby jsou jako zuby lva, rozsápou duše lidí.
3 Jako dvojsečný meč je každá svévole, na ránu jí způsobenou není léku.
4 Zastrašování a povýšenost připraví člověka o bohatství, tak zpustne dům pyšného.
5 Prosba z úst chudého dolehne až k uším Hospodinovým a jeho soud přichází rychle.
6 Kdo nenávidí pokárání, jde ve stopách hříšníků, kdo se však bojí Hospodina, obrátí se v srdci.
7 Mluvka se pozná zdaleka, rozvážný však ví, kdy uklouzl.
8 Kdo staví svůj dům z cizího majetku, jako by na zimu sbíral kameny.
9 Chumáč koudele je shromáždění svévolníků, nakonec zajdou v plamenech ohně.
10 Cesta hříšníků je dlážděna kameny, ale na jejím konci je propast podsvětí.
11 Kdo zachovává Zákon, je pánem svého myšlení, a v bázni před Hospodinem vrcholí moudrost.
12 Kdo není chytrý, nedá se ničemu naučit, ale je zchytralost, jež plodí plno hořkosti.
13 Poznání moudrého stoupá jako záplava a jeho rada je jako životodárný pramen.
14 Nitro hlupáka je jako roztříštěná nádoba, žádné vědomosti neudrží.
15 Když chápavý uslyší moudrou řeč, pochválí ji a doplní. Uslyšel ji zhýralec, znelíbila se mu a odhodil ji za hlavu.
16 Vyprávění pošetilce je jako cestování s břemenem, rozhovor s rozumným je potěšením.
17 Ve shromáždění budou vyhledávána slova z úst rozumného a bude se o nich v srdci uvažovat.
18 Moudrost je hlupákovi jako zbořený dům a znalosti nerozumného jsou jen změtí slov.
19 Výchova je pošetilci jako okovy na nohou a jako pouta na jeho pravici.
20 Když se směje hlupák, činí to hlasitě, avšak chytrý muž se sotva tiše usměje.
21 Rozumnému je výchova jako zlatý šperk a jako náramek na pravém zápěstí.
22 Hlupákova noha se žene rychle do domu, ale člověk zkušený vstupuje s ostychem.
23 Pošetilec dveřmi nahlíží do domu, ale člověk vychovaný zůstane stát venku.
24 Naslouchat za dveřmi je lidská nevychovanost, rozumný člověk takovou nečestnost těžce snáší.
25 Rty cizinců budou vyprávět o cizích věcech, ale ústa rozumných váží každé slovo.
26 Ústa hlupáků odhalují jejich srdce, srdce moudrých ovládá jejich ústa.
27 Zlořečí-li svévolník satanovi, zlořečí sám sobě.
28 Klevetník poskvrňuje sám sebe a tam, kde bydlí, bude v nenávisti.

22

1 Lenoch se podobá pokálenému kamenu, každý si odplivne nad jeho odporností.
2 Lenoch se podobá hromádce hnoje, každý, kdo jej zvedne, otřepe ruku.
3 Je hanba být otcem nevychovaného syna; narození dcery znamená újmu.
4 Rozumná dcera získá jako dědictví manžela, ale nehodná způsobí zármutek tomu, kdo ji zplodil.
5 Nestoudná dělá hanbu otci i manželu, u obou bude v pohrdání.
6 Jako hudba v čase zármutku je hovor v nevhodnou chvíli; důtky a kázeň jsou v každé době výrazem moudrosti.
7 Děti, které vedou dobrý život a mají co jíst, přikryjí nízký původ vlastních rodičů.
8 Děti, které chvástavě pohrdají vším a jsou nevychované, poskvrňují ušlechtilý původ své rodiny.
9 Kdo učí hlupáka, jako by slepoval střepy anebo budil spáče z hlubokého spánku.
10 Kdo se domlouvá s hlupákem, jako by hovořil s ospalcem; ten se nakonec zeptá: „Co je?“
11 Naříkej nad mrtvým, že pozbyl světla, nad hlupákem plač, že se mu nedostává rozumu. Nad mrtvým neplač tak hořce, neboť došel odpočinutí, ale život hlupáka oplakávej , vždyť je horší než smrt.
12 Nářek nad mrtvým trvá sedm dní, ale nad svévolným hlupákem po všechny dny jeho života.
13 S pošetilcem nenadělej mnoho řečí a k nerozumnému nechoď! Varuj se ho, abys neměl těžkosti a tvá pověst neutrpěla, až se s ním střetneš! Vyhni se mu a najdeš klid a nebudeš znechucen jeho ztřeštěností.
14 Co může být těžší než olovo? Může mít jiné jméno než „hlupák“?
15 Lehčím břemenem je písek, sůl i kus železa než člověk bez rozumu.
16 Vazba trámů pevně pojící stavbu ani při zemětřesení nepovolí; tak i srdce zpevněné promyšlenou úvahou se v danou chvíli nebude bát.
17 Srdce, které je upevněno rozumným myšlením, je jako ozdoba z malty na hladké stěně.
18 Jako kůly postavené na výšině neodolají větru, tak neodolá děsivým představám zbabělé srdce hlupáka při jeho rozhodování.
19 Z poraněného oka vytrysknou slzy, ze zraněného srdce vzejde zkušenost.
20 Kdo hází kamením po ptácích, plaší je, kdo uráží přítele, zničí přátelství.
21 Jestliže jsi vytasil meč na přítele, neztrácej naději, neboť je možno přátelství obnovit.
22 Jestliže sis otevřel ústa na přítele, neboj se, neboť je možné smíření. Ale před potupou a pýchou, před vyzrazeným tajemstvím a zákeřnou ranou uteče každý přítel.
23 Získej si důvěru bližního, když je v nouzi, abys byl spolu s ním naplněn jeho štěstím. V čas soužení u něho vytrvej, abys měl podíl na jeho dědictví.
24 Oheň se napřed projevuje kouřením z komína a dýmem, podobně nadávky se objevují před krveprolitím.
25 Nebudu mít strach chránit přítele a neobrátím se k němu zády.
26 Potká-li mě kvůli němu něco zlého, každý, kdo to uslyší, bude se mít před ním na pozoru.
27 Kdo postaví stráž před má ústa a mé rty uzavře pečetí obezřetnosti, aby nepřivodily můj pád a můj jazyk aby mne nezahubil?

23

1 Hospodine, Otče a vládce mého života, neponechávej mne jejich záměru a nedopusť, abych jejich přičiněním padl.
2 Kdo ovládne mou mysl kázní a mé srdce moudrým káráním, aby nešetřily má provinění a mé hříchy aby nezůstaly bez trestu?
3 Aby se má provinění nemnožila a mé hříchy nenarůstaly, abych nepadl před protivníky a aby se nade mnou neradoval můj nepřítel?
4 Hospodine, Otče a Bože mého života, nedovol, aby se mé oči dívaly pohrdavě,
5 a odvrať ode mne žádostivost.
6 Dychtění po ženě a po obcování s ní ať se mě nezmocní, nevydávej mě nestoudnému chtíči.
7 Děti, slyšte poučení o kázni úst; kdo je bude zachovávat, nikdy nebude polapen.
8 Hříšník bývá postižen kvůli svým řečem, nactiutrhač i nadutec kvůli nim přicházejí k úrazu.
9 Nezvykej svá ústa, aby přísahala, vyslovovat jméno Svatého ať se ti nestane návykem.
10 Jako otrok, který je při výslechu bez ustání bičován, neujde podlitinám, tak i ten, kdo přísahá a stále se dovolává Boha , nebude od hříchu očištěn.
11 Člověk, který často přísahá, dopouští se mnoha nepravostí a důtky se z jeho domu nevytratí. Když se proviní, hřích na něm ulpí , nedbá-li toho, zhřeší dvojnásob; přísahá-li křivě, nebude ospravedlněn, a jeho dům se naplní pohromami.
12 Jsou řeči, které zasluhují smrt, kéž se nevyskytují mezi potomstvem Jákobovým! Ať je toto všechno od zbožných vzdáleno, jinak se budou válet v hříších.
13 Nezvykej svá ústa na sprostou nevychovanost, neboť používá hříšných slov.
14 Pamatuj na svého otce i matku, když zasedáš mezi velmoži, aby ses před nimi nezapomněl a nezvykl si jednat pošetile. Pak by sis raději přál, aby ses nikdy nenarodil, a proklínal bys den svého zrození.
15 Člověk, který si zvykl na potupné řeči, bude v nich pokračovat po všechny své dny.
16 Dvě věci rozmnožují hříchy a třetí přivodí odplatu.
17 Duše rozpálená vášní je jako hořící oheň, nezhasne, dokud jím není pohlcena. Člověk, který smilní proti vlastnímu tělu, nepřestane, dokud ho oheň nestráví. Smilníkovi je každý chléb příjemný, nepoleví, dokud nezemře.
18 Člověk, který opouští vlastní lože, si v duchu říká: „Kdo mě uvidí? Obklopuje mě tma a stěny mě ukrývají. Nikdo mě nevidí, tak čeho se bát? Nejvyšší na moje hříchy nevzpomene.“
19 Z lidských očí má strach a přitom zapomíná, že oči Hospodinovy jsou tisíckrát jasnější než slunce, že se dívají na všechny cesty lidí a pronikají i do nejskrytějších míst.
20 Všechno mu bylo známo, dřív než stvořil svět , a stejně tak, když vše bylo dokonáno.
21 Takový člověk bude potrestán na ulicích města, bude chycen tam , kde se toho nejméně naděje.
22 Tak se stane i ženě, která byla nevěrná svému muži a s cizím přivedla mu na svět dědice.
23 Předně, že neuposlechla zákon Nejvyššího, za druhé, že se provinila na svém muži, za třetí, že smilnila v cizoložství a přivedla na svět děti od cizího muže.
24 Taková žena bude pranýřována před shromážděním a její děti budou podrobeny vyšetřování.
25 Její děti nezapustí kořeny, její ratolesti nepřinesou plody.
26 Zanechá po sobě památku, jež bude připomínána s kletbami, a její potupa nebude nikdy vymazána.
27 Ti, kdo po ní zůstanou, poznají, že není nic lepšího než bázeň před Hospodinem, a nic sladšího, než dbát na Hospodinova přikázání.

24

1 Moudrost bude chválit sama sebe a uprostřed svého lidu dojde oslavy.
2 Ve shromáždění Nejvyššího otevře svá ústa a promluví před jeho zástupy:
3 „Vyšla jsem z úst Nejvyššího a jako mlha jsem zahalila zemi.
4 Na výsostech jsem přebývala, můj trůn je na sloupu oblakovém.
5 Obvod nebes jsem sama obešla a prošla i nejhlubší propasti.
6 Ve vlnách moře i po celé zemi a v každém lidu a národu jsem vládla,
7 mezi těmi všemi jsem hledala odpočinek a toho, v jehož dědictví bych mohla přebývat.
8 Tehdy mi Stvořitel všehomíra dal příkaz, ten, který i mne stvořil a našel místo pro můj stan, mi řekl: ‚V Jákobovi přebývej a v Izraeli měj své dědictví!‘
9 Před počátkem věků mě stvořil a nepominu navěky.
10 Ve svatém stanu jsem před ním vykonávala službu, a tak jsem se na Sijónu pevně usadila.
11 Našel mi tak příbytek ve městě, které si zamiloval, v Jeruzalémě vykonávám svou moc.
12 V lidu plném slávy jsem zapustila kořeny, v podílu Hospodinově, v jeho dědictví.
13 Vyrostla jsem jako cedr na Libanónu a jako cypřiš na svazích Chermónu.
14 Vyrostla jsem jako palma v Én-gedí a jako keře růží v Jerichu, jako spanilá oliva v údolí a jako platan zasazený u vody .
15 Vydávala jsem vůni jako skořice a vonný balzám, šířila jsem vůni jako vybraná myrha, jako galbanum, onyx a stakte, jako dým kadidla ve stanu.
16 Své větve jsem rozprostřela jako terebinta a na nich dala vykvést slávě a milosti.
17 Jako vinná réva jsem se zazelenala milostí a mé květy přinesly ovoce slávy a bohatství.
18 Jsem matka čisté lásky, bázně, poznání i svaté naděje. Jsem dána všem svým dětem, já věčná, těm, které on vyvolil. – Vulgáta má místo druhé věty: Ve mně je všechen půvab cesty i pravdy, ve mně je všechna naděje života a ctnosti (v. 25; sr J 14,6).
19 Pojďte ke mně, kdo po mně toužíte, a nasyťte se mých plodů.
20 Už pomyšlení na mne je sladší než med, mé dědictví je nad plást medu.
21 Kdo mě jedí, budou ještě po mně lačnět, a kdo mě pijí, budou ještě po mně žíznit.
22 Kdo mě poslouchá, nebude zahanben, kdo mnou se obírá, nezhřeší.“
23 Toto všechno obsahuje kniha smlouvy Boha nejvyššího, Zákon, který nám uložil Mojžíš jako dědictví Jákobovým pospolitostem.
24 Nepřestávejte si udatně počínat v Hospodinu, přimkněte se k němu, aby vás posílil; Hospodin všemohoucí je jediný Bůh a kromě něho není spasitele.
25 Oplývá moudrostí jako řeka Píšon vodou a jako Tigris v jarním období.
26 Přetéká porozuměním jako Eufrat vodou nebo jako Jordán v době žní.
27 Výchově dává zářit jako světlu, osvěžuje jako pramen Gíchón ve dnech vinobraní.
28 Jako nedokázal první člověk poznat moudrost , tak ani poslední ji neprobádá.
29 Neboť její myšlení je obšírnější než moře a její rada hlubší než propast. –
30 A já jsem jako zavodňovací říční kanál a jako strouha přivádějící vodu do rajské zahrady.
31 Řekl jsem: „Zavlažím svou zahradu a zaliji svůj záhon.“ A hle, zavodňovací kanál se mi stal řekou a má řeka se stala mořem.
32 Způsobím, že výchova bude jako jitřenka svítit, rozzářím ty věci dodaleka.
33 Jako proroctví vyleji ještě nauku a zanechám ji příštím pokolením navěky.
34 Hleďte, nenamáhal jsem se jenom pro sebe, ale pro všechny, kdo moudrost hledají.

25

1 Tři věci se mi líbí a prohlašuji je za ozdobu před Hospodinem i lidmi: svornost bratří, přátelství mezi bližními a ženu s mužem, když se vzájemně snášejí.
2 Trojí druh lidí z duše nenávidím a jejich život se mi velmi hnusí: nafoukaný chudák, prolhaný boháč a chlípný stařec zbavený rozumu.
3 Cos v mládí nenashromáždil, jak bys ve stáří mohl najít?
4 Soudnost je ozdobou šedinám a umění poradit vlastností starších.
5 Jak ozdobí moudrost starce, a prozíravá rada vážené lidi!
6 Korunou starců jsou bohaté zkušenosti a jejich chloubou bázeň před Hospodinem.
7 V srdci uznávám za blahoslavené devatero věcí, a desátou výslovně uvedu: člověk, který má radost ze svých dětí, a ten , kdo se dožije pádu svých nepřátel.
8 Blaze tomu, kdo bydlí s rozumnou ženou, kdo se neprohřešil jazykem, kdo neotročil člověku nehodnému.
9 Blaze tomu, kdo nalezl rozumnost, kdo promlouvá k vnímavým uším.
10 Jak velký je, kdo nalezl moudrost, není nad toho, kdo se bojí Hospodina.
11 Bázeň před Hospodinem je nade všecko. S kým srovnat člověka, který jí dosáhl?
12 Bázeň před Hospodinem je počátek lásky k němu, důvěra pak je počátek přimknutí k němu.
13 Jakoukoli ránu, jenom ne ránu do srdce! Jakoukoli nevraživost, jenom ne nevraživost ženy!
14 Jakoukoli mstivost, jenom ne mstivost z nenávisti! Jakýkoli trest, jenom ne trest od nepřítele!
15 Není horší jed než jed hadí, a horší hněv než hněv nepřítele.
16 Raději budu bydlet se lvem a drakem než bydlet se zlou ženou.
17 Zášť ženy znetvořuje její vzhled, chmuří svou tvář jako medvědice.
18 Když její muž zasedne se svými druhy, neudrží se a vzdychá roztrpčením.
19 Každá špatnost je malá proti špatnosti ženy; ať ji stihne úděl hříšníka!
20 Čím je výstup písčitým svahem pro nohy starce, tím je pro tichého muže povídavá žena.
21 Nedej se zlákat krásou ženy a po krasavici nebaž.
22 Muž, který se nechá živit ženou, musí počítat s hádkami, nestoudností a urážkami.
23 Pokořené srdce, sklíčená tvář a rána do srdce, to vše je zlá žena; malátné ruce a ochablá kolena působí žena , která neoblažuje svého muže.
24 Hřích začal od ženy, a proto všichni umíráme.
25 Nenechávej vodu volně vytékat a zlou ženu volně jednat!
26 Nejde-li s tebou ruku v ruce, odetni ji od svého těla.

26

1 Blaze manželovi dobré ženy, počet jeho dnů bude dvojnásobný.
2 Statečná žena působí svému muži radost, naplní jeho léta pokojem.
3 Dobrá žena je dobrý podíl; za podíl ji dostanou ti, kdo se bojí Hospodina.
4 Ať bohatý či chudý, je dobré mysli, a v každé době má úsměv na tváři.
5 Trojí věci se uleklo mé srdce a se čtvrtou se setkat mám strach: pohoršení ve městě, srocení luzy a nactiutrhání: to všechno je trudnější než smrt.
6 Z ženy, která žárlí na jinou, však bolí srdce a pochází žal. Na tom všem je spoluúčasten bič jazyka.
7 Zlá žena, to je špatně upevněné volské jho, kdo ji chce ovládnout, je jako ten, kdo chytá štíra.
8 Opravdu pobuřující je podnapilá žena, ta svou hanbu ani neukrývá.
9 Smilná žena se pozná podle vyzývavých pohledů, podle záblesku svých očí.
10 Bdi přísně nad nevázanou dcerou, aby nenašla příležitost a nevyužila ji pro sebe.
11 Dávej si pozor na její nestoudné pohledy, a nediv se, když se na tobě proviní.
12 Jako žíznivý pocestný otevírá ústa a pije z každé vody, která je nablízku, tak ona si dřepne nad každý kolík a šípu otevírá toulec.
13 Půvab ženy je potěšením pro jejího muže a její schopnosti osvěžují jeho kosti.
14 Darem od Hospodina je žena tichá, ničím nelze zaplatit její ukázněnou duši.
15 Nad všechen půvab je cudnost ženy, čistota její duše se nedá ničím vyvážit.
16 Jako slunce vycházející na výsostech Hospodinových je krása dobré ženy ve spořádaném domě.
17 Jako lampa svítící na posvátném svícnu je půvabná tvář na ztepilé postavě.
18 Jako zlaté sloupy na stříbrném podstavci jsou ladné nohy na pevných chodidlech.
19 Synu, uchovej si zdraví v květu svého mládí a nedávej cizím ženám svou sílu.
20 Když sis vybral nejúrodnější díl z celého pole, sej vlastní símě s důvěrou ve svůj dobrý původ.
21 Tak budou tvoji potomci kolem tebe a v jistotě dobrého původu se rozrostou.
22 Prodejná žena je hodna jen odplivnutí, vdá-li se, bude pro ty, kdo jí užívají, věží smrti.
23 Svévolná žena bude dána za podíl ničemnému člověku , ale zbožná je dána tomu, kdo se bojí Hospodina.
24 Nestoudná žena nevyjde z hanby, cudná dcera se však stydí i před svým mužem.
25 Nevázanou ženu budou mít za čubku, stydlivá se bude bát Hospodina.
26 Žena, která si váží vlastního muže, bude se všem jevit jako moudrá, ale tu, která jím v pýše pohrdá, budou mít všichni za svévolnici. Blaze muži, který má dobrou ženu, počet jeho let bude dvojnásobný.
27 Žena halasná a tlachavá je jako válečná polnice, která zahání na útěk. Každý muž v podobných poměrech stráví svůj život ve válečné vřavě.
28 Pro dvě věci se rmoutí mé srdce a pro třetí mne přepadá hněv: strádá-li válečník nedostatkem, ocitli-li se v opovržení rozumní lidé a odvrátí-li se kdo od spravedlnosti k hříchu: toho připraví Hospodin pro meč.
29 Stěží se vyhne kupec provinění a kramář nebude prost hříchu.

27

1 Mnozí zhřešili z prospěchářství; kdo hledí rozhojnit majetek , bude dělat, že nevidí nuzného .
2 Do spár mezi kameny se vrazí kolík a mezi prodej a koupi se vetře nepoctivost.
3 Nebude-li se kdo pevně držet bázně před Hospodinem, jeho dům se rychle zřítí.
4 Prosívá-li se sítem, zůstává v něm smetí; tak se ukáže špína člověka, když se s ním promluví.
5 Pec prověří hrnčířovu nádobu a člověk je vyzkoušen v rozhovoru.
6 Na ovoci se pozná, kdo pěstoval strom; na slovech se projeví smýšlení lidského srdce.
7 Nechval člověka, dokud s ním nepromluvíš; tak se totiž zkoušejí lidé.
8 Budeš-li usilovně hledat spravedlnost, dosáhneš jí, oblékneš ji jako čestné roucho.
9 Ptáci si usedají k odpočinku při sobě rovných a pravda se druží s těmi, kdo o ni usilují.
10 Lev číhá na kořist a hřích na ty, kdo páchají bezpráví.
11 Ve vyprávění zbožného je stálá moudrost, ale pošetilý je měnlivý jako měsíc.
12 Mezi nerozumnými šetři svým časem, mezi přemýšlivými prodlévej bez přestání.
13 Vyprávění hlupáků budí ošklivost, smějí se v hříšné prostopášnosti.
14 Při řeči toho, kdo se rád zapřísahává, vstanou vlasy, a hádky takových lidí nutí zacpat si uši.
15 Spory pyšných vedou ke krveprolévání, je utrpením poslouchat jejich urážky.
16 Kdo vyzrazuje tajemství, ztrácí důvěru, nenajde pro sebe přítele.
17 Měj rád svého přítele a buď mu věrný, jestliže jsi však vyzradil jeho tajemství, nevyhledávej ho.
18 Neboť jako ztratil člověk svého mrtvého, tak jsi ztratil přátelství svého bližního.
19 Jako bys vypustil z ruky ptáka, tak jsi přišel o bližního, a už ho nechytíš.
20 Nepouštěj se za ním, je už daleko, unikl jako gazela z pasti.
21 Ránu je možno ovázat, urážky prominout, avšak kdo vyzradil tajemství, nemá v co doufat.
22 Kdo mhouří oči, kuje něco zlého, nikdo ho od toho neodvrátí.
23 Do očí ti hovoří sladce, velice obdivuje tvou řeč, ale když později o tobě hovoří, obrátí a tvá slova překrucuje k tvému pohanění.
24 Nenávidím mnoho věcí, ale nic do té míry jako jeho, také Hospodin ho bude nenávidět.
25 Kdo hází kámen do výšky, hází si jej na vlastní hlavu, kdo dává zákeřné rány, zraní sám sebe .
26 Kdo kopá jámu, sám do ní padne, kdo líčí osidlo, sám se do něho chytí.
27 Kdo páchá zlo, na toho se svalí, a ani nepozná, odkud na něho přišlo.
28 Posmívání a urážky vyznačují pyšného, trest na něho číhá jako lev.
29 Chytí se do osidla ti, kdo se radují z pádu zbožných, bolest je umoří, dříve než zemřou.
30 Zášť a hněv, obojí je ohavnost, jen hříšný člověk v nich setrvává.

28

1 Kdo se mstí, okusí pomstu od Hospodina, on pečlivě sečítá jeho hříchy.
2 Odpusť svému bližnímu, pokud ti ukřivdil; až ty budeš jednou prosit, budou i tobě hříchy odpuštěny.
3 Když se člověk na člověka hněvá, může hledat uzdravení u Hospodina?
4 Když s člověkem sobě rovným nemá slitování, může se modlit za odpuštění svých hříchů?
5 Když chová zášť, ač sám je jen smrtelník, kdo smíří jeho hříchy?
6 Pamatuj na poslední věci a zanech nenávisti, mysli na svůj konec ve smrti a dbej na přikázání.
7 Pamatuj na přikázání a nechovej zášť vůči bližnímu, mysli na smlouvu Nejvyššího a přehlédni neúmyslná provinění.
8 Zdržuj se sváru, budeš mít méně hříchů; prchlivost rozněcuje svár.
9 Hříšný člověk znepřátelí mezi sebou přátele a vnáší pomluvy mezi pokojné.
10 Oheň vzplane podle toho, jaké je dříví, a svár vzplane podle toho, jak je tuhý. Čím je člověk mocnější, tím je prchlivější, čím je bohatší, tím spíše propuká v hněv.
11 Ukvapená hádka roznítí oheň, náhlý svár vede ke krveprolití.
12 Jiskra vzplane, když na ni foukáš, zhasne, když na ni plivneš; přitom obojí vychází z jedněch úst.
13 Klevetníka a člověka obojetného proklínejte, vždyť způsobil záhubu mnoha pokojným lidem.
14 Štvavý jazyk poškodil život mnohým a hnal je z národu do pronárodu, zničil i hrazená města a podvrátil domy velmožů.
15 Štvavý jazyk vyhnal statečné ženy a připravil je o plody jejich námahy.
16 Kdo jím se dá vést, nedojde odpočinutí, nebude přebývat v pohodě.
17 Rána důtkami působí podlitiny, rána jazykem drtí kosti.
18 Mnozí padli ostřím meče, ale víc jich padlo za oběť jazyku.
19 Blaze tomu, kdo je před ním chráněn, kdo nezakusil jeho kousavost, kdo nebyl zapřažen v jeho jhu a nebyl svázán jeho pouty.
20 Jeho jho je železné a jeho pouta bronzová.
21 Smrt, kterou způsobí , je zlá, i podsvětí je lepší než on.
22 Zbožné zlý jazyk neovládne, nevzplanou v jeho plameni.
23 Kdo opouštějí Hospodina, ti mu padnou za oběť , oheň se v nich rozhoří a nezhasne. Pustí se do nich jako lev, rozsápe je jako levhart.
24 Jen obežeň svůj statek plotem z trní a své stříbro a zlato ulož pod zámek.
25 Svá slova važ a odměřuj a ústa zavři dveřmi na závoru.
26 Dej pozor, abys neuklouzl jazykem a nepadl do rukou tomu, kdo na tebe číhá.

29

1 Kdo činí milosrdenství, půjčuje bližnímu, kdo mu podává pomocnou ruku, plní přikázání.
2 Půjč bližnímu, když potřebuje, a včas také bližnímu navrať!
3 Dodrž své slovo, buď spolehlivý v jednání s ním a vždycky dosáhneš, co budeš potřebovat.
4 Mnozí mají půjčenou věc za nalezenou a působí tak nesnáze těm, kdo jim pomohli.
5 Dokud nedostane, líbá člověku ruce, o peníze bližnímu pokorně říká. Ale když má vrátit, otálí, trapně se vymlouvá a svaluje vinu na krátkost lhůty.
6 I když však může zaplatit , přinese sotva polovinu, a bude to počítat, jako by šlo o věc jím nalezenou. Nemůže-li splatit , okrade bližního o jeho peníze a zbytečně si z něho udělá nepřítele. Odplatí mu kletbami a nadávkami, místo úcty mu odplatí urážkou.
7 A tak mnozí odmítli půjčit ne ze zlé vůle , ale z obavy, že budou zbytečně okradeni.
8 K ponižovanému buď velkodušný a nepomíjej ho, když činíš milosrdenství.
9 Podle přikázání se ujmi chudého a v jeho nouzi ho neodháněj s prázdnou.
10 Nelituj peněz pro bratra a přítele, nenech je zničit rzí v úkrytu pod kamenem.
11 Svůj poklad si ulož tak, jak přikazuje Nejvyšší, a prospěje ti víc nežli zlato.
12 Do svých pokladnic si uzavírej milosrdenství, to tě vytrhne z každého neštěstí.
13 Bude za tebe bojovat proti nepříteli lépe než silný štít a těžké kopí.
14 Dobrý člověk se zaručí za bližního, kdo ztratil stud, ten ho nechá na holičkách.
15 Nezapomeň na laskavost ručitele, vždyť se osobně za tebe zasadil.
16 Hříšník připraví ručitele o majetek, nevděčník nechá svého zachránce na holičkách.
17 Ručení zahubilo mnoho řádných lidí, otřáslo jimi jako mořské vlnobití.
18 Bohaté muže zbavilo domova, že se museli potloukat u cizích pronárodů.
19 Hříšník propadne ručení a kdo se žene za ziskem, propadne soudům.
20 Ujímej se bližního, jak jen můžeš, ale dej přitom pozor, abys na to nedoplatil!
21 Hlavní věc pro život je voda, chléb a oděv, i dům, který poskytuje soukromí.
22 Lepší je život chudáka pod vlastní dřevěnou střechou než vybrané lahůdky u cizích lidí .
23 Ať máš málo nebo nadbytek, buď spokojen, abys neuslyšel výtku, že jsi jen host.
24 Zlý je to život, toulat se od domu k domu; kde jsi hostem, nesmíš otevřít ústa.
25 Pohostíš, dáš napít, ani ti nepoděkují, ba ještě uslyšíš trpká slova:
26 „Jdi, cizinče, připravit mi stůl, a máš-li co po ruce, dej mi najíst.“
27 „Ustup, cizinče, před vzácnějším hostem , přišel mi host, můj bratr, a dům potřebuji pro něho .“
28 Pro rozumného člověka je těžké poslouchat výtky od domácích a urážky od věřitele.

30

1 Kdo miluje svého syna, má na něho stále připraveny důtky, aby z něj měl nakonec radost.
2 Kdo kárá svého syna, bude mít z něho prospěch a mezi známými se jím bude chlubit.
3 Kdo učí svého syna, vzbuzuje závist nepřítele, ale před přáteli se bude z něho veselit.
4 Skonal-li jeho otec, jako by nezemřel; vždyť po sobě zanechal sobě podobného.
5 Za svého života ho viděl a radoval se, při svém skonu neměl zármutek.
6 Zanechal po sobě toho, kdo vykoná pomstu nad nepřáteli a splatí dobrodiní přátelům.
7 Kdo hýčká syna, bude si ovazovat rány, a jeho nitro zachvátí děs, kdykoli syn vykřikne.
8 Nezkrocený kůň se stane neovladatelným, syn ponechaný sobě stane se tvrdohlavým.
9 Mazli se s dítětem a nažene ti strach, hrej si s ním a způsobí ti zármutek.
10 Nesměj se se synem , abys s ním neměl trápení a nakonec neskřípal zuby.
11 Nedávej mu v mládí volnost
12 Ohýbej mu šíji hned v mládí .
12 a bij ho přes boky, dokud je nedospělý, aby se nestal neovladatelným a neposlušným.
13 Vychovávej svého syna a pracuj na něm, abys nepřišel k úrazu pro jeho hanebnost.
14 Lepší je zdravý a zdatný chudák než boháč trápený neduhy těla.
15 Zdraví a svěžest je lepší než všechno zlato a statné tělo lepší než nezměrný blahobyt.
16 Není lepšího bohatství nad zdraví těla, ani potěšení nad radost srdce.
17 Lepší je smrt než trpký život a věčný odpočinek než trvalá nemoc.
18 Dobroty předložené před uzavřená ústa jsou jako pokrmy kladené na hrob.
19 Co je platná oběť modle? Vždyť nemůže jíst a nemá čich. Tak je to s tím, kdo je nemocemi stíhán od Hospodina.
20 Dívá se na dobroty a vzdychá, jako si posteskne kleštěnec, když objímá pannu.
21 Nepoddávej se zármutku a netýrej se starostmi.
22 Radost srdce je život člověka, veselí prodlužuje věk.
23 Dopřávej si a potěš tak své srdce, daleko od sebe zapuď zármutek. Vždyť zármutek mnohé zahubil a žádný užitek z něho není.
24 Závist a hněv ubírají dny a starost přivádí předčasně stáří.
25 Rozjasněnému srdci dobře chutná, může plně vychutnat to, co jí.

31

1 Nespavost kvůli bohatství působí chřadnutí těla, a starost o ně zahání spánek.
2 Starost v době bdění nedá člověku zdřímnout, a těžká nemoc probouzí ze spánku.
3 Boháč se namáhá shromažďováním majetku, a odpočívá-li, sytí se svými rozkošemi.
4 Chuďas se namáhá při skrovném živobytí, a odpočívá-li, upadá do bídy.
5 Kdo miluje zlato, nedojde ospravedlnění, kdo se honí za prospěchem, dostane se na scestí.
6 Mnozí ztroskotali kvůli zlatu, slepě se řítili do záhuby.
7 Zlato je pastí svým ctitelům, každý nemoudrý se do ní chytí.
8 Blaze bohatému, který zůstává bez úhony a za zlatem se nepachtí.
9 Kdo je takový? Ať mu blahořečíme. Vykonal ve svém lidu podivuhodné věci.
10 Kdo obstál v pokušení a zůstal neporušený? Bude to jeho chloubou. Kdo se mohl dopouštět přestupků, ale nedopustil se jich , kdo mohl činit zlé, ale neučinil to ?
11 Jeho štěstí je zajištěno a o jeho milosrdných činech se bude vypravovat v shromáždění.
12 Zasedls k bohatému stolu? Neotvírej lačně svá ústa a neříkej: „Je na něm toho tolik!“
13 Pamatuj, že ničemné oko je neštěstím; co horšího bylo stvořeno než takové oko? Proto vzdychá po všem, co vidí.
14 Nenatahuj ruku po tom , nač pohleděl druhý , netlač se s ním u mísy!
15 Hleď podle sebe pochopit úmysly svého bližního a při každém činu uvažuj!
16 Co ti předloží, pojídej jako člověk, nejez hltavě, aby ses nezprotivil.
17 Ukázněně přestaň první, nebuď nenasytný, ať nepohoršuješ.
18 Sedíš-li u stolu mezi četnými hosty , nenatahuj svou ruku jako první.
19 Jak málo stačí ukázněnému člověku! Nevzdychá potom na lůžku.
20 Kdo se nepřecpává, má zdravý spánek, ráno vstává se svěží myslí. Nenasytný však trpí nespavostí, bolestmi žlučníku a zvracením.
21 Jestliže jsi byl donucen jíst přes míru , vstaň, vyzvracej se v ústraní a uleví se ti.
22 Poslyš mě, synu, a nepohrdej mnou, nakonec shledáš, jak pravdivá jsou má slova. Buď umírněný ve všem, co děláš, a žádná nemoc tě nepotká.
23 Skvělého hostitele bude chválit každý ret, bude to věrohodné svědectví o jeho štědrosti.
24 Proti skoupému však bude město reptat; svědectví o jeho lakotě bude přísné.
25 Při pití vína nechtěj dělat hrdinu, víno už mnohé zahubilo.
26 V peci se zkouší, jak je železo zakaleno, podobně víno vyzkouší srdce, když se holedbaví přou.
27 Víno je pro lidi jako sám život, pokud je piješ s mírou. Jaký je život, když schází víno? Bylo stvořeno lidem pro radost.
28 Obveselením srdce a radostí duše je víno, které se pije střídmě ve vhodnou chvíli.
29 Trpkostí duši je víno, které se pije nad míru, vede jen k urážkám a pomstychtivosti.
30 Opilost naplňuje nemoudrého hněvem, až padne, zbavuje síly a způsobuje rány.
31 Při pití vína bližního nekárej a nepohrdej jím, když je rozjařený. Nečastuj ho výčitkami a nevháněj do úzkých vymáháním dluhu .

32

1 Ustanovili tě při hostině správcem? Nevyvyšuj se! Buď mezi ostatními jako jeden z nich, postarej se o ně a až potom si sedni.
2 Když uděláš všechno, cos byl povinen, přisedni, aby ses s ostatními poveselil a dostal věnec za dobré uspořádání.
3 Promluv, starče, tobě to přísluší, ale mluv jen k věci a hudbě nepřekážej.
4 Kde je ji slyšet, neplýtvej řečmi, nehraj si na moudrého v nepravý čas.
5 Pečeť z drahokamu se zlatou ozdobou je hra hudebníků při pití vína.
6 Pečeť ze smaragdu ve zlaté obrubě je hudba se zpěvem při lahodném vínu.
7 Promluv, mládenče, jen když musíš, nanejvýš dvakrát, byl-lis otázán.
8 Buď v řeči stručný, málo slovy pověz mnoho, buď jako ten, kdo ví, přitom však mlčí.
9 Jsi-li s velmoži, nechtěj se jim rovnat, mluví-li druhý, netlachej o všem možném!
10 Před zahřměním předchází blesk, skromného předejde obliba.
11 Včas přestaň a neotálej s odchodem , pospíchej domů a nikde se nezdržuj.
12 Bav se tam a dělej, co se ti zlíbí, ale nehřeš zpupným slovem.
13 A nadto dobrořeč tomu, který je tvým tvůrcem a občerstvuje tě svým dobrodiním.
14 Kdo se bojí Hospodina, přijímá jeho kázeň, kdo ho na úsvitě hledají, dojdou jeho zalíbení.
15 Kdo bádá v Zákoně, bude jím prostoupen, ale pokrytec na něm klopýtne.
16 Kdo se bojí Hospodina, dojdou práva, jeho úsudkům dají zazářit jako světlu.
17 Hříšný člověk se vyhýbá výtkám a najde si výmluvu, jak se mu zachce.
18 Soudný člověk neopomene rozvažovat, cizák a nadutec si z ničeho nic nedělají.
19 Nečiň nic, aniž ses poradil, ať nemusíš po činu litovat.
20 Nechoď cestou, na níž jsou překážky, ať neklopýtneš na kamenech.
21 Ani na cestě, kde úraz nehrozí, si nebuď jistý,
22 a měj se na pozoru i před svými dětmi.
23 Ať konáš cokoli, zůstaň věrný sám sobě, neboť i v tom spočívá zachovávání přikázání.
24 Kdo je věrný Zákonu, dbá na přikázání, kdo spolehl na Hospodina, neutrpí škodu.

33

1 Toho, kdo se bojí Hospodina, nepotká nic zlého, z pokušení ho Bůh zase vysvobodí.
2 Moudrý muž nebude mít odpor k Zákonu, kdo se však má k němu pokrytecky, je jako loď v bouři.
3 Člověk rozumný bude Zákonu důvěřovat , shledá jej stejně spolehlivým jako věštbu posvátnými losy.
4 Připrav si řeč, chceš-li být slyšen, a srovnej si myšlenky, dříve než odpovíš.
5 Nitro hlupáka je jako kolo u vozu a jeho uvažování jako točící se osa.
6 Jako bujný hřebec je přítel posměváček, řehtá pod každým, kdo na něj vsedne.
7 Čím vyniká jeden den nad druhým? Vždyť každý den v roce má světlo od slunce.
8 Hospodinovým rozhodnutím byly dny rozděleny, on rozlišil období a svátky.
9 Některé vyzvedl a posvětil, jiné zařadil do počtu všedních dnů.
10 I všichni lidé jsou z hlíny, ze země byl stvořen Adam.
11 Hospodin je rozdělil podle svého všestranného uvážení a určil jim odlišné cesty.
12 Některé požehnal a povýšil, některé posvětil a postavil sobě blízko, jiné proklel a pokořil a svrhl z jejich místa.
13 Jako hlína v rukou hrnčíře, hnětená, jak on uzná za vhodné, tak jsou lidé v rukou toho, kdo je jejich tvůrcem, aby jim odplatil podle svého rozhodnutí.
14 Protikladem zla je dobro, protikladem smrti je život, podobně protikladem zbožného je hříšník.
15 Tak hleď na všechna díla Nejvyššího: jsou vždy v páru, jedno je protikladem druhého.
16 Probudil jsem se jako poslední a byl jako ten, kdo paběrkuje po vinařích.
17 Díky Hospodinovu požehnání jsem je dohonil a vinný lis jsem naplnil jako každý vinař.
18 Vězte, že jsem se nenamáhal jen kvůli sobě, ale pro všechny, kdo hledají poučení.
19 Slyšte mě, velmožové lidu, představitelé shromáždění, pozorně poslouchejte!
20 Ani synovi nebo ženě, ani bratru nebo příteli nedovol, aby tě dostali do své moci, dokud jsi živ. Nikomu svůj majetek nepředávej, abys toho nelitoval a nemusel se o něj znovu doprošovat.
21 Dokud žiješ a dýcháš, neměň s jiným své postavení .
22 Je lépe, prosí-li děti tebe, než abys ty musel vzhlížet k rukám svých synů.
23 Ponech si vedení při každém díle a svou čest neposkvrňuj!
24 Až budou dny tvého života u konce, ve chvíli skonání rozdej dědictví.
25 Píce, hůl a břímě oslu, chléb, kázeň a práce otroku.
26 Zaměstnej otroka a budeš mít klid, ponech mu volné ruce a bude hledat svobodu.
27 Jako jho s otěží ohýbají šíji, tak kláda a výprask zlovolného otroka.
28 Ulož mu práci, ať nezahálí, zahálka učí mnohé špatnosti.
29 Postav ho k práci, k níž se hodí; nebude-li poslouchat, vsaď ho do okovů.
30 Nikoho však nepřetěžuj a nekonej nic bez uvážení.
31 Máš-li otroka, jednej s ním jako se sobě rovným; získal jsi ho za cenu krve.
32 Máš-li otroka, jednej s ním jako s bratrem, vždyť ho budeš potřebovat jako sám sebe.
33 Budeš-li s ním však zle nakládat, opustí tě a uteče, kde ho pak budeš hledat?

34

1 Nerozumný si dělá liché a klamné naděje, sny budí v pošetilcích falešné představy.
2 Jako člověk lapající stín a honící se za větrem je ten, kdo se drží snů.
3 Vidění ve snu je jako hledět do zrcadla: jen obraz obličeje proti obličeji skutečnému .
4 Co čistého může vzejít z nečistého, co pravdivého se může zrodit ze lži?
5 Na nic jsou věštby, hadačství a sny: jsou jako blouznění ženy v porodních bolestech.
6 Nejsou-li poslány Nejvyšším jako navštívení, nevěnuj jim pozornost.
7 Sny obloudily mnoho lidí a padli ti, kteří v ně skládali naděje.
8 Zákon dojde k dokonalosti bez takového klamu, i moudrost v hodnověrných ústech je dokonalá.
9 Kdo mnoho cestoval, mnoho poznal. Kdo má mnoho zkušeností, bude mluvit rozumně.
10 Kdo nic nezakusil, málo ví, ale kdo hodně cestoval, oplývá chytrostí.
11 Mnoho jsem viděl, když jsem byl na cestách, porozuměl jsem víc, než umím povědět.
12 Často jsem byl ve smrtelném nebezpečí a zachránil jsem se jen díky tomuto:
13 Duch těch, kteří se bojí Hospodina, bude žít, vždyť jejich nadějí je jejich Zachránce.
14 Kdo se bojí Hospodina, nebude mít strach a nebude se chvět, vždyť Hospodin je jeho nadějí.
15 Blaze duši toho, kdo se bojí Hospodina, vždyť koho by se přidržel, o koho opřel?
16 Oči Hospodinovy hledí na ty, kteří ho milují. On je jejich mocnou záštitou a silnou oporou, skrýší před úpalem a poledním žárem, ochranou před úrazem a pomocí v pádu.
17 Hospodin pozvedá duši, rozjasňuje oči, dává zdraví, život i požehnání.
18 Obětovat z věcí pochybně nabytých znamená oběť zesměšnit, dary svévolníků nedocházejí zalíbení.
19 Nejvyššímu se oběti svévolníků nelíbí, neodpouští hříchy ani za sebevíc obětí.
20 Jako ten , kdo zabíjí syna před očima otce, je ten , kdo přináší oběť z majetku chudých.
21 Mít nedostatek chleba, to je živobytí nuzných, a kdo je oň připravuje, je vrah.
22 Kdo bere bližnímu obživu, zabíjí ho, a kdo zadržuje mzdu nádeníkovi, prolévá krev.
23 Jeden buduje, druhý bourá; co jiného jim to přinese než dřinu?
24 Jeden se modlí, druhý proklíná; čí hlas vyslyší Panovník?
25 Kdo se omývá po dotyku mrtvoly, ale pak se jí znovu dotýká, jaký má užitek ze své koupele?
26 Právě tak člověk, který se postil za své hříchy, ale jde a znovu se jich dopouští: Kdo vyslyší jeho modlitbu? A nač mu bylo, že se pokořil?

35

1 Kdo zachovává Zákon, jako by přinášel mnoho obětí, kdo dodržuje přikázání, jako by obětoval oběť pokojnou.
2 Kdo prokazuje vděčnost, přináší oběť bílé mouky, kdo činí milosrdenství, obětuje oběť chvály.
3 Hospodinu se líbí, když se vyvaruješ nešlechetnosti, a odpustí ti , když se odvrátíš od své nepravosti.
4 Neukazuj se před Hospodinem s prázdnou. To vše dělej kvůli přikázání.
5 Oběť spravedlivého je kladením tuku na oltář, její vůně stoupá před Nejvyššího.
6 Oběť muže spravedlivého je vždy přijata, a nebude na ni zapomenuto.
7 Štědrými dary oslav Hospodina a nešetři na prvotinách ze své práce.
8 Všechno dávej s veselou tváří a s radostí odděluj pro Hospodina desátky.
9 Dej Nejvyššímu, jak on dává tobě , štědře, podle svých možností,
10 protože Hospodin odplácí, a odplatí ti sedminásobně.
11 Nepodplácej Hospodina , vždyť on nic nepřijme, a nespoléhej na nedůstojnou oběť,
12 neboť Hospodin je spravedlivý soudce a nebere ohled na osobu.
13 Nebude nikomu stranit na úkor chudáka, ale vyslyší modlitbu ukřivděného.
14 Nenechá bez povšimnutí úpěnlivou prosbu sirotka ani vdovu, když v nářku vylévá své srdce .
15 Což nestékají vdově slzy po tváři a nejsou obžalobou toho, kdo je vyvolal?
16 Kdo slouží Hospodinu se zalíbením, bude od něho přijat a jeho modlitba se dotkne samých oblaků.
17 Modlitba poníženého proniká oblaky, a neutiší se, dokud nedosáhne cíle.
18 Neustane, dokud Nejvyšší nepohlédne, nezastane se spravedlivých a nevykoná soud.
19 Hospodin nebude prodlévat ani nebude shovívavý vůči nemilosrdným,
20 dokud jim nerozdrtí bedra a nevykoná pomstu nad pronárody,
21 dokud nevyhladí množství násilníků a nezpřeláme žezla nespravedlivých,
22 dokud neodplatí člověku podle jeho skutků a za činy lidí podle jejich úmyslů,
23 dokud svému lidu nezjedná právo a nepotěší je svým slitováním.
24 Když nastane soužení, jeho slitování přijde včas jako dešťové mraky v době sucha.

36

1 Smiluj se nad námi, Pane, Bože veškerenstva, shlédni na nás a naplň všechny pronárody bázní před tebou.
2 Pozdvihni svou ruku proti cizím pronárodům, ať spatří tvoji moc.
3 Jako jsi na nás před jejich očima ukázal svou svatost, tak před námi na nich ukaž svou velikost,
4 aby tě poznali, tak jako jsme poznali my, že není jiného Boha kromě tebe, Hospodine.
5 Obnov znamení a opakuj zázraky, prokaž slávu své paže a sílu své pravice.
6 Vzbuď své rozhořčení a vylej svůj hněv, vyhlaď protivníka a rozdrť nepřítele.
7 Zasáhni rychle a pamatuj na přísahu, ať se vypravuje o tvých velkých skutcích.
8 Ohněm hněvu ať je pohlcen ten, kdo by se chtěl zachránit, kdo zle nakládali s tvým lidem, ať propadnou záhubě!
9 Rozbij hlavy vládcům nepřátel, kteří říkají: „Není nikdo, kdo by se nám vyrovnal !“
10 Shromáždi všechny Jákobovy kmeny a jako na počátku dej jim jejich dědičný podíl.
11 Smiluj se, Hospodine, nad lidem, který se nazývá tvým jménem, nad Izraelem, s nímž jsi jednal jako se svým prvorozeným.
12 Slituj se nad svým svatým městem, nad Jeruzalémem, místem, kde přebýváš.
13 Naplň Sijón chválou svých mocných skutků, a nad tvým lidem ať se skví tvá sláva.
14 Vydej svědectví o těch, kdo jsou od počátku tvým stvořením, a dej, aby se splnila proroctví pronášená v tvém jménu.
15 Odměň ty, kdo tě trpělivě očekávají, a tvoji proroci ať jsou shledáni hodnými důvěry.
16 Vyslyš, Hospodine, modlitbu těch, kdo tebe prosí, podle požehnání, které uděloval Áron tvému lidu,
17 ať poznají všichni na celé zemi, že ty jsi Hospodin, věčný Bůh.
18 Žaludek všelicos přijímá za pokrm, ale není pokrm jako pokrm.
19 Jako rozeznává jazyk chuť zvěřiny, tak rozumné srdce lživá slova.
20 Lstivé srdce působí zármutek, ale zkušený člověk mu to odplatí.
21 Žena si vezme kohokoli za manžela, ale pro muže není dívka jako dívka.
22 Krása ženy rozjasňuje tvář muže a předčí vše, po čem muž touží.
23 Má-li laskavý a mírný jazyk, nikdo z lidí není šťastnější než její muž.
24 Kdo si bere takovou ženu, začíná mít jmění, pro sebe pomoc, oporu a odpočinutí.
25 Kde není plot, tam bude majetek rozkraden, kde není žena, tam bude muž naříkat a bloudit.
26 Kdo by důvěřoval ozbrojenému lupiči, který se potuluje od města k městu?
27 Právě tak se nevěří člověku, který nemá domov a přenocuje tam, kde ho zastihne soumrak.

37

1 Každý přítel říká: „I já jsem s tebou uzavřel přátelství.“ Ale jsou i přátelé jenom podle jména.
2 Což tě nezarmoutí až k smrti, když se ti druh a přítel změní v nepřítele?
3 Ó zlá myšlenko, odkud ses vzala, abys klamem obestřela celou zemi?
4 Některý druh se raduje s přítelem v jeho štěstí, ale v době soužení se obrátí proti němu.
5 Některý druh pomáhá příteli kvůli svému žaludku, v boji však chrání sám sebe.
6 Nezapomínej v duši na přítele, neztrať ho z mysli kvůli svému jmění.
7 Každý rádce vynáší svou radu jako nejlepší , ale někteří radí jen ve svůj prospěch.
8 Chraň se před rádcem a poznej napřed, co sám potřebuje. I on bude třeba dávat radu ve svůj prospěch. Ať nevrhá o tebe los
9 a neřekne ti: „Tvá cesta je dobrá,“ a zpovzdáli se pak dívá, co tě potká.
10 Neraď se s tím, kdo na tebe nepřívětivě hledí, a svůj záměr skryj před těmi, kdo ti závidí.
11 Neraď se s ženou o té, na kterou žárlí, ani se zbabělcem o bitvě, s obchodníkem o směně, s kupujícím o prodeji, se závistivcem o vděčnosti, s nemilosrdným o laskavosti, s lenochem o nějaké práci, a dělníkem načas najatým o dokončení díla , s nedbalým otrokem o mnoha úkolech. Na takové nespoléhej, když se o čemkoliv radíš.
12 Naopak trvale se přidržuj zbožného muže, o kterém víš, že zachovává přikázání, který smýšlí stejně jako ty, a když klopýtneš, ponese s tebou bolest.
13 Dej na radu vlastního srdce, nad něž nemáš nic spolehlivějšího.
14 Lidské nitro může sice mnohdy zpozorovat víc než sedm strážců, kteří sedí na vysoké věži,
15 ale především pros Nejvyššího, aby řídil tvou cestu v pravdě.
16 Rozmýšlení je na začátku každého díla a před každým činem je třeba se poradit.
17 Proměny srdce se dají vystopovat na čtyřech věcech, jež jsou toho důsledkem:
18 na dobru a zlu, na životě a smrti. Ale trvale nad nimi vládne jazyk.
19 Někdo je obratný muž, učitel mnohých, ale sám sobě je k ničemu.
20 Někdo mudruje jen o slovech, a je proto v nenávisti. Takový pak nemá vůbec co jíst,
21 Hospodin mu totiž nedal milost, takže postrádá jakoukoliv moudrost.
22 Někdo je moudrý jen ve svém vlastním zájmu, a plody jeho vědění mají účinek jen v jeho ústech.
23 Moudrý muž bude vychovávat svůj vlastní lid, a na plody jeho vědění je pak spolehnutí.
24 Moudrý muž bude naplněn požehnáním a všichni, kdo jej vidí, mu blahořečí.
25 Lidský život je omezen počtem dnů, ale dnů Izraele je bezpočet.
26 Moudrý si získá ve svém lidu trvalou důvěru a jeho jméno bude žít navěky.
27 Synu, sám sebe zkoumej po celý život, poznej, co ti škodí, a uměj si to odepřít,
28 neboť všechno neprospívá všem a ne každý má zalíbení ve všem.
29 Nebuď nenasytný při žádném hodování a neoddávej se cele jídlu.
30 V hojnosti pokrmů číhá nemoc a nestřídmost má blízko k nevolnosti.
31 Mnozí skonali pro nestřídmost; kdo se umí ovládat, prodlouží si život.

38

1 Vzdávej lékaři patřičnou úctu, protože ho potřebuješ, neboť i jeho stvořil Hospodin.
2 Od Nejvyššího má schopnost léčit a od krále přijímá dary.
3 Lékařské vědění ho vyvyšuje, i u velmožů sklízí obdiv.
4 Hospodin stvořil léčivé byliny ze země a rozumný člověk se jich neodříká.
5 Což nezesládla voda dřevem, aby byla poznána jeho síla?
6 On sám dal lidem vědění, aby byl oslavován pro své obdivuhodné skutky.
7 Jimi léčí a tiší bolest, lékárník z nich připravuje lék,
8 aby jeho skutky nevymizely a na zemi aby byl stále jeho pokoj.
9 Synu, svou nemoc nepodceňuj, ale pros Hospodina, a on tě uzdraví.
10 Zanech přestoupení, vztáhni ruce k dobru a očisti srdce od každého hříchu.
11 Přinášej oběť zápalnou jako libou vůni a oběť přídavnou z bílé mouky. Přinášej jako oběť tuk, buď štědrý , jak jen můžeš.
12 Pak dej lékaři příležitost, vždyť i jeho stvořil Hospodin. Ať není daleko od tebe, když ho potřebuješ;
13 někdy je úspěch v jejich rukou.
14 Vždyť i oni budou prosit Hospodina, aby se jim podařilo přinést nemocnému úlevu a uzdravení k záchraně života.
15 Kdo hřeší před tím, kdo je jeho tvůrcem, ať padne do rukou lékaře.
16 Synu, nad mrtvými prolévej slzy a začni naříkat jako ten, kdo velmi trpí. Postarej se o jeho tělo, jak náleží, a nezanedbej jeho pohřeb.
17 V hořkém pláči a úpěnlivém nářku zachovávej dny smutku, jak se sluší, jeden den nebo dva, aby tě nepomlouvali, a pak se dej potěšit v zármutku.
18 Ze zármutku totiž vzniká smrt, zármutek v srdci podlamuje sílu.
19 Přijde-li neštěstí, zármutek časem přejde, ale životní úděl chudáka nepřestává deptat srdce.
20 Své srdce nevydávej na pospas zármutku, zažeň jej tím, že si pomyslíš na svůj vlastní konec.
21 Nezapomeň, že cesta nevede zpět, mrtvému nepomůžeš a sobě jen uškodíš.
22 Pamatuj: „ Jaký soud byl vynesen nade mnou, takový bude i nad tebou, nade mnou včera, nad tebou dnes.“
23 Když mrtvý odpočívá, ať odpočívá i vzpomínka na něho, nech se brzy potěšit, když jeho duch odešel.
24 Moudrost písaře roste ve volné chvíli klidu, a kdo je ušetřen starostí, může se věnovat moudrosti.
25 Jak se může věnovat moudrosti ten, kdo drží pluh, a kdo se pyšní bodcem na dobytek? Popohání stádo, je zaměstnán prací pro ně a vypráví o mladých býčcích.
26 Má plnou hlavu toho, jak vést brázdy, a nespí kvůli krmení jalovic.
27 Tak je to s každým řemeslníkem a mistrem, který pracuje v noci jako ve dne. Ti, kdo vyrývají pečetní prsteny, trpělivě tvoří rozmanité ozdoby. Celým srdcem se snaží, aby obraz byl jako živý, a nespí dlouho do noci, aby dílo dokončili.
28 Podobně kovář, jenž stojí u kovadliny a vyzná se v práci s kovem. Oheň a dým mu vysušují tělo, potýká se s žárem výhně, zvuk kladiva ho ohlušuje, očima při tom sleduje přesnost tvaru, celým srdcem se snaží, aby dokončil dílo, a nejde spát, dokud je nedokončil a neozdobil.
29 Stejně tak hrnčíř, který sedí u své práce a nohama roztáčí hrnčířský kruh. Je přeplněn starostmi o své dílo, záleží mu totiž na tom , aby jeho výrobků byl dostatek.
30 Svýma rukama dává hlíně tvar, nohama zdolává její tuhost, celým srdcem se snaží, aby dokončil polevu, a nejde spát proto, aby vyčistil pec.
31 Ti všichni se spolehli na své ruce a každý si ve svém řemesle moudře počíná.
32 Bez nich není možné vybudovat město, nejsou tam jako cizinci, nemusejí být stále na cestách.
33 Avšak do rady lidu nejsou voleni, ve shromáždění nezaujímají přední místo, nezasedají v soudcovském křesle, v Zákoně a právu se nevyznají.
34 Nevykazují ani vzdělání ani znalosti práva a v podobenstvích nejsou zběhlí, ale přesto jsou oporou stvoření v tomto věku, i když se jejich modlitba týká jen díla dne.

39

1 Naproti tomu ten, kdo se cele oddává přemítání v zákoně Nejvyššího, bude vyhledávat moudrost všech předků a bude se zabývat proroctvími,
2 bude zachovávat pořekadla proslulých mužů a ozřejmí si smysl podobenství.
3 Bude vyhledávat skrytý smysl přísloví a svůj čas věnuje luštění podobenství.
4 Mezi velmoži bude konat službu a bude se objevovat před správci. Zemí cizích pronárodů bude procházet, neboť prozkoumal dobré i zlé věci mezi lidmi.
5 Své srdce upře hned zrána na Hospodina, který je jeho tvůrcem; před Nejvyšším se pokoří, otevře svá ústa v modlitbě a bude prosit za své hříchy.
6 Bude-li to Hospodin, Bůh veliký, chtít, naplní ho duchem rozumnosti. Jako déšť nechá padat slova své moudrosti a ve své modlitbě bude velebit Hospodina.
7 Bude spravovat své úmysly i znalosti a bude uvažovat o skrytých věcech Hospodinových.
8 Ukáže, čemu se v Boží výchově naučil, a bude se honosit zákonem Hospodinovy smlouvy.
9 Mnozí budou chválit jeho rozumnost a ta nebude navěky vymazána z paměti . Jeho památka nebude odstraněna a jeho jméno bude žít od pokolení k pokolení.
10 O jeho moudrosti budou vypravovat pronárody a shromáždění bude zvěstovat jeho chválu.
11 Bude-li dlouho živ, zanechá jméno slavnější než tisíce jiných , vejde-li pak v odpočinutí, prospěje to jeho slávě .
12 Chci ještě uváženě vypravovat, jsem toho plný jako měsíc v úplňku.
13 Poslyšte mne, zbožní synové, a rozkvetete jako růže, která roste u tekoucí vody.
14 Vydejte příjemnou vůni jako kadidlo a rozvijte se jako květ lilie. Šiřte svou vůni a zpívejte píseň chvály, dobrořečte Hospodinu za všechny jeho skutky!
15 Přiznejte velikost jeho jménu a velebte ho chvalami, zpěvem rtů a citerami. Velebte ho těmito slovy:
16 „Všechna díla Hospodinova jsou velmi krásná a na jeho rozkaz se všechno děje v pravý čas.“ Nelze říkat: „Nač je toto a k čemu zas ono?“ V pravý čas se na to vše dozvíme odpověď.
17 Na jeho slovo se voda zastavila jako hráz, vody se nahromadily na výrok jeho úst.
18 Na jeho rozkaz se děje všechno, co se mu líbí, a není, kdo by mohl omezit jeho spasitelné dílo.
19 Skutky všeho tvorstva jsou před ním jako na dlani a nic se nemůže skrýt před jeho očima.
20 Jeho pohled proniká všemi věky, a nic nevzbuzuje jeho údiv.
21 Nelze říkat: „Nač je toto a k čemu zas ono?“ Všechno totiž bylo stvořeno ke svému účelu.
22 Jeho požehnání přikrylo vše jako řeka a napojilo suchou zemi jako záplava.
23 Pronárody stihne jeho hněv, jako když obrací zavlažovanou zemi v solné pláně .
24 Zbožným jsou jeho cesty rovné, ale svévolníkům jsou plné překážek.
25 Dobré věci byly od počátku stvořeny pro dobré, a špatné pro hříšníky.
26 Co člověk nejvíc potřebuje k životu, je: voda, oheň, železo a sůl, bílá pšeničná mouka, mléko a med, šťáva z hroznů, olej a oděv.
27 Všechny ty věci jsou zbožným k dobrému, ale hříšníkům se obrátí ke zlému.
28 Některé vichry byly stvořeny jako trest a Bůh ve svém hněvu dal jejich běsnění sílu. Až se naplní čas, svou sílu vybijí a utiší hněv toho, kdo je rozpoutal.
29 Oheň, krupobití, hlad a smrt, to všechno bylo stvořeno jako trest.
30 Zuby šelem, štíři, hadi i trestající meč ke zkáze svévolníků
31 se budou radovat z jeho rozkazu, pohotově připraveny, kdykoli jich bude potřebí, ale když přijde jejich chvíle, jeho slovo nepřestoupí.
32 O tom všem jsem byl od počátku pevně přesvědčen, uvažoval jsem o tom a zapsal:
33 „Všechna díla Hospodinova jsou dobrá a všechno, co je potřebné, opatří včas.
34 Nelze říkat: ‚Toto je horší než ono,‘ neboť všechno ve svůj čas dojde uznání.
35 A nyní celým srdcem i ústy zpívejte chvály a dobrořečte Hospodinovu jménu.“

40

1 Každému člověku je určena tvrdá lopota. Těžké jho leží na Adamových synech ode dne, kdy vycházejí z lůna své matky, až do dne, kdy se navracejí do lůna matky všech.
2 Trápí je předtuchy a v jejich srdci je bázeň, obírají se čekáním na den svého skonu.
3 Od toho, kdo sedí na slavném trůnu, až po toho, kdo se plazí v prachu a popelu,
4 od toho, kdo nosí purpurový plášť a korunu, až po toho, kdo se obléká do režného plátna: všude jen hněv a závist, soužení a neklid, strach ze smrti, prchlivost a rozbroje.
5 I když člověk spí na lůžku, noční sen mu obluzuje vědomí znovu tím vším .
6 Maličko, téměř vůbec si neodpočine; i ve spánku je jako za bílého dne pronásledován přízraky své fantazie jako někdo, kdo utekl z bitvy.
7 Když je v nouzi nejvyšší , procitne a diví se pak, že není čeho se bát.
8 Tak je tomu s každým tvorem, od člověka až po dobytek, ale na hříšného to dolehne sedmkrát.
9 Smrt a krev, rozbroje a meč, pohromy, hlad, zkáza a bič.
10 To vše bylo určeno svévolníkům, kvůli nim nastala potopa.
11 Všechno, co je ze země, do země se vrací, a co je z vod, jde zpět do moře.
12 Každý úplatek a každé bezpráví pominou, ale věrnost bude trvat navěky.
13 Bohatství nespravedlivých vyschne jako bystřina a dozní v dešti jako mohutné zahřmění.
14 Kdo štědře otvírá ruce, bude mít důvod k radosti, kdo přestupují Zákon , nakonec zahynou.
15 Potomci svévolníků nemají mnoho ratolestí, jsou jako nečisté kořeny na strmých skalách.
16 Sítiny všude u vody a na břehu řeky se vytrhávají dřív než kterákoli jiná tráva.
17 Dobrodiní je jako požehnaná zahrada a milosrdenství trvá na věky.
18 Život toho, kdo může v spokojenosti a úspěšně pracovat, je sladký, ale víc než to obojí má ten , kdo najde poklad.
19 Děti a budování města získají člověku nepomíjející jméno, ale nad to obojí je ceněna bezúhonná žena.
20 Víno a hudba obveselují srdce, ale nad to obojí je láska k moudrosti.
21 Píšťala a harfa zpříjemňují zpěv, ale nad to obojí je příjemná řeč.
22 Oko touží po půvabu a kráse, ale nad to obojí je zeleně rašící osení.
23 Přítel nebo druh je vítán v kterýkoli čas, ale nad to obojí je soužití ženy s mužem.
24 Bratři a pomocníci mohou podepřít v čas soužení, ale nad to obojí přinesou záchranu skutky milosrdenství.
25 Zlato a stříbro postaví na nohy, ale nad to obojí váží dobrá rada.
26 Majetek a síla pozdvihují srdce, ale nad to obojí je bázeň před Hospodinem. Bázeň před Hospodinem nepřináší škodu, a kdo ji má, nemusí hledat pomoc.
27 Bázeň před Hospodinem je jako požehnaná zahrada, ochraňuje člověka lépe než všechno bohatství.
28 Synu, neveď žebravý život; lépe zemřít než žebrat.
29 Život člověka, který hledí na cizí stůl, nelze považovat za pravý život. Zneuctí svou duši cizími pokrmy; proto muž zkušený a ukázněný se jich bude chránit.
30 V ústech nestydatého zní žebrání sladce, ale v jeho nitru hoří jako oheň.

41

1 Ó smrti, jak hořké je pomyšlení na tebe člověku, který si pokojně žije mezi svými statky, který žije bezstarostně a má ve všem úspěch a který je ještě schopen těšit se z dobrého jídla.
2 Ó smrti, jak dobrý je tvůj rozsudek pro člověka nuzného a toho, jehož síly ochabují, pro člověka vysokého stáří, pro něhož je všechno obtížné, všemu se brání a ztrácí trpělivost.
3 Neboj se rozsudku smrti, pamatuj na ty, kdo tě předešli, i na ty, co půjdou po tobě.
4 Je to rozsudek vynesený Hospodinem nade vším tvorstvem. Proč bys odporoval vůli Nejvyššího? Ať život trvá deset, sto nebo i tisíc let, v podsvětí se na to nikdo nebude ptát.
5 Jaká líheň nestoudnosti bývají děti hříšníků, vyrůstající v příbytcích svévolníků.
6 Dědictví hříšného plemene zanikne a jeho potomstvo bude trvale zneuctěno hanbou.
7 Otci svévolníkovi budou jeho děti předhazovat, že jsou kvůli němu ostouzeny.
8 Běda vám, muži svévolní, že jste opustili zákon Boha nejvyššího.
9 Když jste se narodili, přišli jste na svět k prokletí, a až zemřete, prokletí bude vaším podílem.
10 Všechno, co je ze země, do země odejde, tak svévolníci půjdou z prokletí do záhuby.
11 Lidé truchlí nad tělem nebožtíka , ale nedobré jméno hříšníků bude zahlazeno.
12 Pečuj o své jméno, to tě přetrvá spíše než tisíce velkých pokladů zlata.
13 Dobrý život je přesně vyměřen, ale dobré jméno přetrvá věky.
14 Žijte v pokoji a zachovávejte to, v čem jste byly vychovány, mé děti. Skrytá moudrost a ukrytý poklad, k čemu je to obojí užitečné?
15 Lepší je člověk, který skrývá svou pošetilost, než ten, kdo skrývá svou moudrost.
16 Proto se zamyslete nad mými slovy; není vždycky správné propadat se studem, jako ne všechno je všemi pokládáno za hodné úcty.
17 Styďte se před otcem a matkou za smilstvo, před knížetem nebo velmožem za lež,
18 před vyšetřovatelem a soudcem za přečin, před shromážděním a lidem za nepravost.
19 Styď se před druhem nebo přítelem za křivdu, před místem, kde přebýváš jako cizinec, za krádež;
20 před Boží pravdou a smlouvou za to, že v náručí zadržuješ chléb,
21 že urážíš, když bereš nebo dáváš, že neodpovídáš, když tě druzí zdraví,
22 že vrháš pohledy po nevěstce, že se odvracíš od souvěrce,
23 že si přivlastňuješ, co právem patří jinému, že se ohlížíš za vdanou ženou,
24 že jsi dotěrný k otrokyni jiného – neochomýtej se kolem jejího lůžka –,
25 že jsi s přáteli jednal urážlivě, když jsi dar znechutil výčitkami,
26 že opakuješ, co jsi slyšel, a že prozrazuješ, co mělo zůstat utajeno.
27 Tak prokážeš pravý stud a najdeš oblibu u všech lidí.

42

1 Nestyď se za tyto věci a neohlížej se na nikoho , abys nezhřešil:
2 Za zákon Nejvyššího a za smlouvu, za rozsudek, jímž byl odsouzen svévolník,
3 za účtování s druhem a spolucestujícími, za rozdělení dědictví druhům,
4 za poctivé váhy a závaží, za zisk, ať velký nebo malý,
5 za výtěžek z obchodního podnikání, za neustálé napomínání dětí, za to, že jsi do krve zbičoval záda špatného služebníka.
6 Před všetečnou ženou je dobré všechno zajistit, a kde je mnoho rukou, dej všechno pod zámek!
7 Spočítej a zvaž všechno, cokoli předáváš, vydané i přijaté si zapiš!
8 Nestyď se pokárat nerozumného a hlupáka, ale ani člověka vysokého stáří, jestliže se provinil proti mladým. Tak prokážeš správné vychování a získáš uznání všech živých.
9 Dcera bývá skrytou příčinou , že otec nespí, že mu starost o ni zahání spánek. Když je mladá, aby neodkvetla dřív , než se vdá , když je provdaná, aby se nezprotivila muži.
10 Dokud je pannou, aby nebyla zneuctěna a neotěhotněla ve svém otcovském domě. Žije-li s mužem, aby se nedopustila nevěry, anebo, ač provdána, aby nezůstala neplodná.
11 Na nevázanou dceru přísně dohlížej, aby tě nevydala škodolibé radosti nepřátel, pomluvám ve městě a klevetám mezi lidmi, a nepřivedla tě k hanbě před mnohými.
12 U žádného člověka nehleď na krásu a nevysedávej uprostřed žen!
13 Neboť ze šatů vylétá mol a od ženy vychází ženská špatnost.
14 Lepší je špatnost muže než dobrota ženy, je to žena, kdo přivádí do hanby a zneuctění.
15 Budu připomínat skutky Hospodinovy a budu vypravovat, co jsem viděl. Slovy Hospodinovými byla učiněna jeho díla:
16 Zářící slunce shlíží dolů na všechno a Hospodinovy slávy je plné jeho dílo.
17 Hospodinovým svatým nebylo dáno, aby vyprávěli o všech jeho divech, kterými Hospodin, Všemohoucí, zajistil, aby vše pevně stálo v jeho slávě.
18 Měří propastnou tůni i hloubku srdce a vyzná se v jejich záludnosti. Nejvyšší má totiž znalost všeho a sleduje znamení věků.
19 Odhaluje věci minulé i budoucí a odkrývá stopy všech tajů světa .
20 Neujde mu žádná myšlenka a jediné slovo se před ním neskryje.
21 Dal řád velikým skutkům své moudrosti, on , který je od věků na věky. Nebylo třeba nic přidat ani ubrat, nepotřeboval žádného rádce.
22 Jak jsou vzácná všechna jeho díla, i když z nich vidíme jen jiskřičku.
23 Vše to je v činnosti a trvá navěky, vše odpovídá svému účelu.
24 Všechno se vyskytuje v páru, jedno je protějškem druhého, Hospodin nestvořil nic neúplného.
25 Jedno druhému dopomáhá k dokonalosti; kdo se kdy nasytí zíráním na Boží slávu?

43

1 Chloubou výšin je čistá obloha, pohled na nebe je slavná podívaná.
2 Slunce, jak se ukáže, vyhlašuje už při rozbřesku, jakým podivuhodným nástrojem je toto dílo Nejvyššího.
3 O polednách vypražuje krajinu, kdo obstojí před jeho žárem?
4 Při pracích vyžadujících žár se rozdmýchává pec, slunce však je trojnásob žhavější, když rozpaluje hory. Vydechuje ohnivý žár, paprsky, které vyzařuje, oslepují oči.
5 Velký je Hospodin, který je učinil, podle jeho slov pospíchá svou cestou.
6 Také měsíc vždy v pravou chvíli určuje časy a je věčným znamením.
7 Měsíc je znamením, pomocí něhož se stanoví svátky, od úplňku se zmenšuje, až docela zmizí.
8 Jeho jménem je nazván i úsek času: měsíc. Podivuhodně roste a mění se, jako maják pro zástupy na výšině září na nebeské klenbě.
9 Krásou nebe je nádhera hvězd, skvost třpytící se na výsostech Hospodinových.
10 Podle slov Svatého, podle jeho příkazu budou věčně stát, na svých stanovištích se nikdy neunaví.
11 Pohlédni na duhu a dobrořeč tomu, kdo ji vytvořil, je neobyčejně krásná ve svém lesku.
12 Obepíná nebe v nádherném oblouku, ruce Nejvyššího ji napjaly.
13 Z jeho rozkazu se rozpoutá sněhová metelice, sesílá rychlé blesky svého soudu.
14 Proto se otevírají nebeské sklady a mraky z nich vylétají jako ptáci.
15 Svou velkou mocí nakupí mraky, které se pak tříští v oblázky krupobití.
16 Když se ukáže, třesou se hory, podle jeho vůle vane jižní vítr.
17 Svým hromobitím krotí zemi, též bouřlivým severákem a větrnou smrští.
18 Jako když se ptáci slétají k zemi , sype vločky sněhu, a ty usedají, jako by se snášela hejna kobylek. Jeho krásnou bělostí je oslněno oko a srdce žasne nad jeho přívalem.
19 Zemi posypává jíním jako solí, to když zmrzne, je jak hroty jehel.
20 Zavane chladný severní vítr a na vodě se utvoří led. Objeví se všude, kde se drží voda, a přikryje ji jako pancířem.
21 Stráví hory, sežehne poušť, zelené osení zničí jako oheň.
22 Rychlým lékem, který vše zahojí , je mlha: padne rosa a po vedru přinese osvěžení.
23 Mocí svého rozhodnutí zkrotil Bůh propastnou tůni a zasadil do ní ostrovy.
24 Mořeplavci vypravují o moři a jeho nebezpečích, k ohromení všech, kdo to na vlastní uši slyší.
25 Žijí tam neuvěřitelní a podivní tvorové, nejrůznější druhy živočichů a obrovští vodní netvoři.
26 Jen s Boží pomocí dopluje k cíli ten, koho on poslal, jen jeho slovem to všechno tvoří řád.
27 Mnohé by se ještě dalo povědět, a přesto bychom nedošli ke konci. Souhrnně řečeno: To vše je on.
28 Kde najdeme sílu, abychom ho oslavovali? Vždyť on je větší než všechna jeho díla.
29 Hospodin budí bázeň, je převeliký, jeho moc je podivuhodná.
30 Vy, kteří oslavujete Hospodina, vyvyšujte ho , jak jen to dovedete, on bude i tak větší než všechna slova chvály . Vy, kdo mu provoláváte slávu, přidejte na síle a neumdlévejte, vždyť v tom stejně neuděláte dost.
31 Kdo ho viděl, aby o něm mohl vyprávět? Kdo ho bude velebit takového, jaký doopravdy je?
32 Mnohá tajemství jsou ještě větší než tato, neboť jsme spatřili dosud málo z jeho skutků.
33 Hospodin je tvůrcem všeho a zbožným dal moudrost.

44

1 Nuže, chvalme slavné muže, otce všech našich pokolení.
2 Mnohou slávu vyjevil Hospodin skrze ně, a odkryl svou vznešenost v každém věku.
3 Panovali ve svých královstvích, muži proslulí svou mocí; udíleli rady pro své znalosti a byli nositeli zvěsti pro svůj prorocký dar .
4 Vedli lid svými radami, znalostí zákonů napsaných pro lidi, moudrými slovy své výchovy.
5 Vymýšleli nápěvy písní a psali výpravné básně.
6 Byli to muži bohatí, obdaření silou, kteří pokojně žili ve svých příbytcích.
7 Ti všichni byli váženi u svých současníků a za svého života byli předmětem chlouby.
8 Někteří z nich nechali po sobě jméno, které hlásá jejich chválu.
9 Po jiných není ani památky; jsou mrtví, jako by nikdy nebyli žili, jako by se nikdy nebyli narodili, a stejně tak jejich děti.
10 Ale nebudou zapomenuty spravedlivé činy mužů, jimž se dostalo milosrdenství.
11 Zůstanou s jejich potomstvem jako dobré dědictví dalším jejich potomkům.
12 Jejich potomstvo setrvává v ustanoveních smlouvy a díky jim i jejich děti.
13 Jejich potomstvo zůstane až na věky a jejich sláva nebude vyhlazena.
14 Jejich těla byla v pokoji pohřbena, ale jejich jméno žije v dalších pokoleních.
15 Lidé si budou vypravovat o jejich moudrosti a jejich chválu bude opěvovat shromáždění.
16 Henoch se líbil Bohu a byl přenesen do nebes jako příklad účinného pokání pro všechna pokolení.
17 Noe byl shledán zcela spravedlivým, a proto se v době Božího hněvu stal výkupným. Kvůli němu byl na zemi ponechán zbytek lidí , když nastala potopa.
18 Ustanoveními věčné smlouvy bylo mu potvrzeno, že potopou už nebude vyhlazeno všechno tvorstvo.
19 Abraham je veliký otec mnoha pronárodů, nikdo mu nebyl rovný v slávě.
20 Zachovával zákon Nejvyššího, který s ním uzavřel společenství smlouvy. Na svém těle potvrdil smlouvu a ve zkoušce byl shledán věrným.
21 Proto mu Bůh potvrdil přísahou, že v jeho potomstvu budou požehnány pronárody, že ho učiní početným jako je prach země a jako hvězdy že vyvýší jeho potomstvo a dá jim dědictví od moře k moři, od Řeky až do posledních končin země.
22 Také Izákovi dal stejný příslib kvůli jeho otci Abrahamovi.
23 Požehnání všem lidem i smlouvu přenesl pak na Jákobovu hlavu. Přiznal se k němu ve svých požehnáních a dal mu zemi jako dědictví: rozdělil ji na části a ty pak přidělil dvanácti kmenům.

45

1 A dal z něho vzejít muži milosrdnému, který získal milost v očích všech lidí a Bohem i lidmi byl milován, Mojžíšovi, jehož památka je požehnaná.
2 Ve slávě ho postavil na roveň svatým a učinil ho mocným, že se ho nepřátelé báli.
3 Jeho slovy zastavil zlá znamení, oslavil ho před králi; dal mu přikázání pro jeho lid a ukázal se mu ve své slávě.
4 Pro jeho věrnost a pokoru ho posvětil, vyvolil si ho ze všech lidí.
5 Dal mu slyšet svůj hlas, uvedl ho do oblaku a tváří v tvář mu zjevil přikázání, zákon života a poznání, aby Jákoba naučil smlouvě a Izraele Božím soudům.
6 Árona, jeho bratra z kmene Lévi, svatého, povýšil, aby mu byl podobný.
7 Uzavřel s ním věčnou smlouvu a udělil mu kněžství v lidu; oblažil jej důstojností a opásal ho rouchem slávy.
8 Oděl ho v dokonalost hodnou chlouby a podepřel ho znaky moci: spodky a řízou s nárameníkem.
9 Koldokola ho ověsil granátovými jablky a četnými zlatými zvonečky, aby zněly při jeho chůzi a jejich zvuk aby bylo slyšet v chrámě jako připomínku synům jeho lidu.
10 Oděl ho posvátným oděvem v barvě modré a nachové, ozdobeným výšivkami ze zlata a purpuru, dále náprsníkem Božích rozhodnutí s losy zjevujícími pravdu, jenž byl z šarlatu utkán umělcem.
11 Opatřil jej vzácnými kameny, na nichž byly rytiny jako na pečetním prstenu, kameny do zlata zasazenými, dílem to kamenorytce, s nápisem vyrytým na připomínku, po jednom pro každý kmen Izraele.
12 Dal mu zlatou čelenku na turbanu, znak zpečeťující jeho posvěcení, chloubu jeho cti, velkolepé dílo, umělecky zdobené, okouzlení pro oči.
13 Nic tak krásného předtím nebylo; až na věky se nikdo cizí nebude tak oblékat kromě jeho synů a jeho dalších potomků.
14 Jeho zápalné oběti se trvale budou přinášet dvakrát denně.
15 Mojžíš jej uvedl v úřad a pomazal ho svatým olejem. Dostalo se mu toho na znamení věčné smlouvy, jemu i jeho potomstvu, dokud nebe bude nebem, aby sloužil Bohu a vykonával kněžský úřad a žehnal svému lidu ve jménu Hospodinově .
16 Vyvolil ho ze všech lidí, aby v oběť Hospodinu přinášel kadidlo s jeho příjemnou vůní jako připomínku a aby konal smírčí obřady za svůj lid.
17 Ve svých přikázáních mu dal moc vynášet právní rozhodnutí, učit Jákoba svědectvím a osvítit Izraele Zákonem.
18 Povstali proti němu protivníci a na poušti se proti němu žárlivě spikli , Dátan a Abíram se svými spřeženci a Kórachova sebranka, všichni rozpáleni vztekem.
19 Hospodin to uviděl a nelíbilo se mu to , proto byli zahubeni jeho planoucím hněvem. Použil proti nim zázraku a zničil je plamenem svého ohně.
20 Áronovi však přidal slávy a dal mu zvláštní dědictví: Vyhradil mu podíl z prvotin raných plodů; jim jako prvním zaopatřil chléb do sytosti.
21 Vždyť jedí i oběti Hospodinovy, které dal Áronovi a jeho potomstvu.
22 Avšak v zemi svého lidu nebude dědit ani nebude mít podíl mezi lidem, neboť Hospodin sám je jeho podílem a dědictvím.
23 Pinchas, syn Eleazarův, je pořadím třetí v slávě pro svou horlivost v bázni před Hospodinem, a protože vytrval, když se lid vzbouřil, v dobrotě své duše pohotově vykonával za Izraele smírčí obřady .
24 Proto s ním byla uzavřena smlouva pokoje, aby stál v čele svatyně i svého lidu, aby jemu i jeho potomstvu zůstala vznešenost kněžství navěky.
25 Podle smlouvy s Davidem, synem Jišajovým z kmene Judova, přechází královské dědictví na jediného syna, dědictví Áronovo i na jeho potomstvo.
26 Ať Hospodin dá vašim srdcím moudrost, abyste spravedlivě soudili jeho lid; ať nevymizí, co bylo při nich dobrého, a svou slávu ať předají budoucím pokolením.

46

1 Udatný v boji byl Jozue, syn Núnův, Mojžíšův nástupce v proroctvích. Už svým jménem se stal velikým zachráncem vyvolených Božích : potrestal nepřátele, kteří je napadli, a Izraele uvedl do jeho dědictví.
2 Jak se proslavil, když pozdvihl pravici a vytasil meč proti městům!
3 Kdo před ním kdy tak stál? Vždyť vedl Hospodinovy boje.
4 Což nebylo na pokyn jeho ruky zastaveno slunce a jeden den nebyl jako dva?
5 Vzýval nejvyššího Panovníka, když ho ze všech stran tísnili nepřátelé, a veliký Hospodin ho vyslyšel; zasáhl mohutnou sprškou kamenného krupobití.
6 Rozpoutal válku proti cizímu pronárodu a na bétchorónské stráni rozdrtil protivníky, aby pronárody poznaly jeho plnou výzbroj, a uvědomily si , že svou válku vede před Hospodinem.
7 Poslušně následoval Panovníka. Už za dnů Mojžíšových prokazoval milosrdenství, on i Káleb, syn Jefunův, když stáli před shromážděním, když odvraceli lid od hříchu a umlčovali jeho zlobné reptání.
8 Ti dva byli zachráněni z počtu šesti set tisíc bojovníků, aby je dovedli do jejich dědictví, do země oplývající mlékem a medem.
9 Kálebovi dal Hospodin sílu, a ta mu zůstala až do stáří, aby vystoupil na výšiny zaslíbené země, jež jeho potomstvo dostalo za dědičný podíl,
10 aby všichni synové Izraele viděli, že je dobré následovat Hospodina.
11 Také soudcové, v pořadí jak jsou jejich jména uvedena , se svým srdcem nezpronevěřili a neodvrátili od Hospodina; za to si zaslouží , aby jejich památka byla požehnaná.
12 Jejich kosti ať vypučí tam, kde odpočívají, a jméno těch, kteří došli slávy, ať se obnovuje v synech.
13 Samuel, milovaný Hospodinem, prorok Hospodinův, zřídil království a pomazal vládce nad jeho lidem.
14 Soudil pospolitost podle Hospodinova zákona, a Hospodin shlédl na Jákoba.
15 Pro svou věrnost byl uznán za proroka, v jeho řečech se prokázalo, že se drží věrně vidění.
16 Když ho nepřátelé tísnili ze všech stran, vzýval Panovníka Hospodina a obětoval sajícího beránka.
17 Tu zahřměl z nebe Hospodin, v mohutné ozvěně dal zaznít svému hlasu
18 a potřel vůdce Týřanů i všechny vládce Pelištejců.
19 Dříve než mu nastal čas věčného spánku, dosvědčil před Hospodinem a jeho pomazaným: „Nikomu jsem nikdy nevzal majetek, ba ani jeho opánky.“ A nikdo ho neobžaloval.
20 Prorokoval i poté, co zesnul, a předpověděl králi jeho konec; pozdvihl ze země svůj prorocký hlas, aby vyhladil nepravost lidu.

47

1 Po něm povstal Nátan, aby se stal prorokem za vlády Davidovy.
2 Jako se tuk odděluje od pokojné oběti, tak i David od synů Izraele.
3 Se lvy si hrál jako s kůzlaty a s medvědy jako s beránky.
4 Což ve svém mládí nezabil obra a nezbavil lid pohany, když napřáhl ruku s kamenem v praku a srazil pyšného Goliáše?
5 Vzýval totiž Hospodina, Nejvyššího, a ten dal jeho pravici sílu, aby zdolal onoho válečníka zkušeného v boji a vyvýšil roh svého lidu.
6 Tak ho oslavovali jako vítěze nad desetitisíci, vzdávali mu chválu, svolávali na něho Hospodinova požehnání, když byl ozdoben korunou slávy;
7 to všechno proto, že potřel nepřátele vůkol a rozdrtil nápor Pelištejců; srazil jejich roh, jak je tomu až do dnešního dne.
8 Při každém svém činu velebil Svatého, Nejvyššího, a oslavoval jej . Celým svým srdcem zpíval žalmy a miloval toho, kdo je jeho tvůrcem.
9 Ustanovil zpěváky při oltáři, aby z jejich úst zněly libé písně.
10 Svátkům dodal lesk a slavnostní chvíle vybavil dokonalou nádherou, aby bylo při nich oslavováno svaté jméno Boží a aby svatyně od časného rána zvučela chválou .
11 Hospodin prominul jeho hříchy a na věky vyvýšil jeho roh; obdařil ho královskou smlouvou a trůnem slávy v Izraeli.
12 Jeho nástupcem se stal syn rozumný, který díky svému otci žil v bezpečí.
13 Šalomoun kraloval v pokojných časech. Bůh mu dopřál klid zbraní na všech stranách, aby mohl vystavět dům jeho jménu a zbudovat svatyni trvající na věky.
14 „Jak jsi byl již ve svém mládí moudrý, jako řeka naplněn prozíravostí!
15 Tvá duše obsáhla celou zemi, naplnil jsi ji podobenstvími a jinotaji.
16 Daleko na ostrovy proniklo tvé jméno a byl jsi milován pro svůj pokoj.
17 Tvé písně, přísloví, podobenství a tvé odpovědi uváděly v úžas celý svět.
18 Ve jménu Hospodina, Boha, který se nazývá Bůh Izraele, nashromáždil jsi zlata jako cínu a stříbra sis opatřil tolik jako olova.
19 Měl jsi však slabost pro ženy a dovolil jsi jim , aby vládly tvým tělem.
20 Poskvrnil jsi tak svou slávu a způsobil úhonu svému potomstvu; přivolal jsi Boží hněv na své děti a zavinil , že bolestně truchlili nad tvou pošetilostí.“
21 Vladařství se rozdvojilo, z Efrajima vzešlo vzdorokrálovství.
22 Hospodin však nechtěl zanechat svého milosrdenství, nechtěl, aby zaniklo něco z jeho slov, nechtěl vyhladit potomky svého vyvoleného a zničit potomstvo toho, který ho miloval. Jákobovi nechal zbytek lidu , odnoži z Davidova kořene dal přežít.
23 Když Šalomoun ulehl ke svým otcům, zanechal po sobě ze svého potomstva vtělenou lidskou nedovtipnost, hlupáka Rechabeáma, který svým mdlým rozhodováním vyvolal odpor lidu.
24 Potom Jarobeám, syn Nebatův, svedl Izraele k hříchu a Efrajima zavedl na cestu hříšnosti. Jejich hříchy se natolik rozmnožily, že byli vyhnáni ze své země.
25 Vyhledávali kdejakou zvrácenost, až je stihl trest.

48

1 Tehdy povstal Elijáš, prorok jako oheň, a jeho slovo planulo jako pochodeň.
2 Uvedl na ně hlad a svým horlením zmenšil jejich počet.
3 Nebesa uzavřel Hospodinovým slovem, způsobil také, že třikrát sestoupil oheň.
4 „Jak ses proslavil, Elijáši, svými divy! Kdo se může pochlubit, že ti je podobný?
5 Ty jsi vzkřísil mrtvého ze smrti a přivolal ho z podsvětí slovem Nejvyššího.
6 Krále jsi srážel do záhuby a povýšence z jejich křesel.
7 Slyšel jsi na Sínaji napomenutí a na Chorébu vynesení trestu.
8 Pomazal jsi krále, aby se ujali odplaty, a proroky, aby byli tvými nástupci.
9 Byl jsi vzat do nebes ve vichru a ohni, na voze taženém ohnivými oři.
10 O tobě je napsáno, že s výstrahou přijdeš v určeném čase utišit Boží hněv, aby nevzplanul, usmířit otce se synem a obrodit Jákobovy kmeny.
11 Blaze těm, kteří tě viděli a zesnuli v tvé lásce; i my jistotně obdržíme život.“
12 Když Elijáš zmizel ve větrném víru, Elíša byl naplněn jeho duchem. Za svého života se netřásl před žádným vládcem a nikdo si ho nepodrobil.
13 Žádná věc nebyla nad jeho síly, a i když zesnul, jeho tělo mělo schopnost prorokovat.
14 Dokud žil, dělal zázraky, i po skonání byly jeho skutky podivuhodné.
15 Přes to všechno nečinil lid pokání a neupustil od svých hříchů, až byli odvedeni ze své země a rozptýleni po celé zemi.
16 Zůstal jen nepatrný zbytek lidu s vládcem v Davidově domě. Někteří z nich činili, co se Bohu líbilo, jiní však jen rozmnožovali hříchy.
17 Chizkijáš opevnil své město a zavedl do jeho středu vodu. Železnými nástroji dal prokopat skálu a vybudovat nádrže na vodu.
18 Za jeho panování přitáhl Sancheríb a vyslal nejvyššího číšníka; ten se vypravil, a pozdvihl ruku proti Sijónu a ve svém velikášství jednal zpupně.
19 Tehdy se lidu zachvělo srdce i ruce a pocítili bolest jako ženy , když rodí.
20 Vzývali milosrdného Hospodina a vztahovali k němu ruce. Svatý z nebe je ihned vyslyšel a vysvobodil je prostřednictvím Izajáše.
21 Udeřil na tábor Asyřanů a jeho anděl je vyhladil.
22 Chizkijáš činil totiž to, co se líbilo Hospodinu, chodil pevně po cestách svého otce Davida, jak mu to přikázal prorok Izajáš, muž veliký a věrohodný ve svém vidění.
23 Za jeho dnů ustoupilo slunce nazpět a králi byl prodloužen život.
24 Mocným duchem spatřil poslední věci a potěšil truchlící na Sijónu.
25 Poučil je, co se stane na konci věku, a odhalil jim skryté věci, dříve než se staly.

49

1 Památka Jóšijášova je jako vonná směs, umně připravená mastičkářem. V ústech každého bude sladká jako med, jako hudba při popíjení vína.
2 Jeho úmyslem bylo obrátit lid a vymýtit svévolné ohavnosti.
3 Celým srdcem byl oddán Hospodinu a v čase svévole upevňoval zbožnost.
4 Kromě Davida, Chizkijáše a Jóšijáše všichni se těžce provinili, opustili zákon Nejvyššího. Králové judští zanikli.
5 Svou moc odevzdali jiným, svou slávu přenechali cizímu pronárodu.
6 Cizáci zapálili vyvolené město, sídlo svatyně, a zpustošili cesty k němu.
7 Nakládali s ním zle, jak předpověděl Jeremjáš; ten byl za proroka posvěcen už v životě matky, aby podvracel, hubil a ničil, ale i stavěl a sázel.
8 Ezechiel měl vidění slávy, kterou mu Bůh ukázal na voze cherubů;
9 vzpomněl si na nepřátele a seslal na ně bouři s přívalem deště a dobře činil těm, kdo šli přímými cestami.
10 Kosti dvanácti proroků ať ožijí tam, kde odpočívají. Neboť oni potěšovali lid Jákobův a vykupovali je vírou a nadějí.
11 A jak oslavíme Zerubábela? On je jako pečetní prsten na pravé ruce.
12 Stejně i Jóšuu, syna Jósadakova. Oni oba za svých dnů zbudovali Boží dům, vztyčili svatý chrám Hospodinu, připravený k věčné slávě.
13 I Nehemjášova památka je velká. Opravil nám zřícené hradby, zhotovil brány a závory a obnovil nám domy.
14 Nikdo na zemi nebyl stvořen, kdo by se vyrovnal Henochovi; neboť byl ze země vzat vzhůru.
15 Ani jako Josef se nikdo nenarodil. Byl předním mezi bratry, oporou lidu; pečovali o jeho kosti.
16 Šém i Šét byli slavní mezi lidmi, ale nade vším živým ve stvoření ční Adam.

50

1 Velekněz Šimeón, syn Oniasův, opravil za svého života dům, za svých dnů opevnil chrám.
2 On dal položit základy pro hradby dvojnásob vysoké a navršit val kolem chrámového okrsku.
3 Za jeho dnů byla vykopána vodní nádrž, cisterna rozlehlá jako moře.
4 Staral se o svůj lid, aby nepropadl zkáze, a opevnil město pro případ obležení.
5 Jak se skvěl slávou, když obklopen lidem vycházel z velesvatyně!
6 Byl jako jitřenka mezi mraky, jako měsíc ve dnech úplňku,
7 jako slunce zářící nad chrámem Nejvyššího, jako duha třpytící se v oblacích slávy.
8 Byl jako květ růží v jarních dnech, jako lilie u pramene vod, jako bujný porost na svazích Libanónu v letních dnech,
9 jako oheň a kadidlo v kadidelnici, jako nádoba z ryzího zlata ozdobená množstvím drahokamů,
10 jako oliva obsypaná plody, jako cypřiš tyčící se do oblak.
11 Takový byl , když na sebe bral slavnostní roucho, a oděl se v dokonalost hodnou chlouby. Když vystupoval ke svatému oltáři, dodával lesk celému okrsku svatyně.
12 Když z rukou kněží přijímal části obětí a sám se postavil k ohništi oltáře, s věncem bratří kolem sebe, byl jako statný cedr na Libanónu, obklopený palmami.
13 Všichni ti synové Áronovi stáli ve své slávě, s obětinami Hospodinu ve svých rukou, před celým shromážděním Izraele.
14 Když dokončil svou službu u oltáře a připravil obětní dar Nejvyššímu, Všemohoucímu,
15 vztáhl svou ruku k obětní misce a vykonal úlitbu z červené šťávy hroznů. Vylil ji k základům oltáře jako příjemnou vůni Nejvyššímu, Králi veškerenstva.
16 Nato vykřikli synové Áronovi a zatroubili na polnice z tepaného stříbra ; vydali dobře slyšitelný mocný hlas na připomínku před Nejvyšším.
17 Tu všechen lid ihned společně padl na tvář k zemi a klaněl se svému Hospodinu, všemohoucímu Bohu nejvyššímu.
18 Zpěváci vzdávali chvály svými hlasy, mnohohlasně zněl lahodný zpěv.
19 Lid prosil Hospodina, Nejvyššího, modlil se před Milosrdným, dokud neskončily obřady k poctě Hospodina a probíhala bohoslužba.
20 Potom velekněz sestoupil a vztáhl ruce nad celým shromážděním synů Izraele, aby svými ústy udělil Hospodinovo požehnání a směl vyslovit jeho jméno.
21 A opět se klaněli, aby přijali požehnání od Nejvyššího.
22 Dobrořečte nyní Bohu nás všech, který všude činí veliké věci, povznáší naše dny od zrození z lůna matky a jedná s námi podle svého milosrdenství.
23 Kéž nám dá radostné srdce, a způsobí , aby byl v Izraeli pokoj v našich dnech i po všechny časy.
24 Ať věrně zůstává s námi jeho milosrdenství a ať nás za našich dnů vykoupí.
25 Ke dvěma pronárodům měla má duše odpor – a ten třetí není ani pronárodem:
26 K těm, kteří sedí na hoře samařské, k Pelištejcům a k hlupákům, kteří přebývají v Šekemu.
27 Rozumné a vzdělavatelné poučení vypsal v této knize Jéšua, syn Síracha, syna Eleazarova z Jeruzaléma, který vylil moudrost svého srdce.
28 Blaze tomu, kdo se tím bude zabývat, a kdo to uloží do svého srdce, ten se stane moudrým.
29 Bude-li to činit, zmůže všechno, poněvadž Hospodinovo světlo bude osvěcovat jeho stezku.

51

1 Velebit tě budu, Hospodine, Králi, chválit tebe, Boha, svého Spasitele, velebit budu tvé jméno.
2 Stal ses mi ochráncem a pomocníkem, mé tělo jsi vysvobodil ze záhuby a z osidel jazyka utrhačného, od rtů páchajících lež; proti těm, kteří povstali, stal ses mi pomocníkem. Vysvobodil jsi mne
3 podle množství slitování a pro své jméno ze zubů těch, kdo byli hotovi mě zadávit, z ruky těch, kdo mi ukládali o život, z četných úzkostí, které jsem měl,
4 od upálení na hranici, zprostřed ohně, který jsem nezapálil,
5 z hlubiny útrob podsvětí, od jazyka nečistého a slova lživého.
6 Králi, je to pomluva nespravedlivého jazyka. Má duše se přiblížila až k smrti a můj život byl blízko podsvětí tam dole.
7 Obklíčili mě ze všech stran a nebylo nikoho , kdo by mi pomohl. Ohlížel jsem se po pomoci u lidí, ale nikdo tam nebyl.
8 Rozpomněl jsem se na tvé milosrdenství, Hospodine, a na tvé dílo, které je od věků. Ty přece vytrhuješ ty, kteří tě očekávají, a zachraňuješ je z ruky nepřátel.
9 Ze země jsem vyslal svou prosbu, modlil jsem se, abych ušel smrti.
10 Vzýval jsem Hospodina, Otce mého Pána, aby mě neopouštěl ve dnech úzkosti, za vlády zpupných, kdy není pomoci. Chválit budu tvé jméno ustavičně a zpěvem tě velebit.
11 Má prosba byla vyslyšena; zachránils mě ze záhuby a vytrhls mě ze zlého času.
12 Proto tě budu velebit a chválit, dobrořečit jménu Hospodinovu.
13 Ještě jako jinoch, dříve než jsem se vydal na cesty, jsem si otevřeně ve svých modlitbách vyprošoval moudrost.
14 Před chrámem jsem o ni prosil a až do konce života ji budu vyhledávat.
15 Když rozkvétala a jako hrozen zrála, radovalo se z ní mé srdce. Má noha vykročila na rovnou cestu , od svého mládí jdu v jejích stopách.
16 Maličko jsem naklonil své ucho a přijal ji a mnoho poučení jsem v tom pro sebe nalezl.
17 Učinil jsem v ní pokroky. Tomu, kdo mi dává moudrost, vzdávám čest.
18 Umínil jsem si, že budu podle ní jednat, horlil jsem pro dobro a nebyl jsem zahanben.
19 Usiloval jsem o ni, byl jsem pečlivý v plnění Zákona. K Nebi jsem vztáhl ruce a želel jsem hříchů spáchaných z neznalosti.
20 Celou svou duší jsem se na ni zaměřil a v očišťování jsem ji nacházel. Od počátku jsem srdcem při ní, proto mě neopustila.
21 Mé nitro planulo úsilím ji vyhledat, a tak jsem získal dobrý majetek.
22 Hospodin mi dal jazyk jako odměnu, jím ho budu chválit.
23 Přistupte ke mně, nevzdělaní, a přebývejte u mne v domě, kde dojdete vzdělání.
24 Proč naříkáte, že máte nedostatek a že vaše duše velice žízní?
25 Otevřel jsem ústa a řekl jsem: Získejte si ji bez peněz.
26 Svou šíji vložte pode jho a vaše duše ať si osvojí vzdělání. Je snadné nalézt je.
27 Na vlastní oči se přesvědčte, jak málo jsem se namáhal, a přesto jsem našel pro sebe hojné odpočinutí.
28 Přivlastněte si vzdělání, ať stojí sebevíc stříbra, ono vám tu částku mnohonásobně vrátí ve zlatě.
29 Ať se vaše duše raduje z Hospodinova milosrdenství a nestydí se ho chválit.
30 Své dílo konejte, dokud je čas, a on vám dá vaši mzdu ve svůj čas. (Moudrost Jéšuy, syna Sírachova.)

Zpět na index Bible

Zdroj: http://www.biblenet.cz/




Doporučit tuto stránku příteli!
Vote!