 |
 |
 |
|
|||
| |||
| |||
| |||
|
|
|
|
|
|
11 Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači,2 nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. 3 Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří. 4 Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem. 5 Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých. 6 Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby. 21 Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány?2 Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: 3 "Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme." 4 Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu. 5 Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem: 6 "Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!" 7 Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: "Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. 8 Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země. 9 Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny." 10 Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země! 11 Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním. 12 Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají! 31 Davidův, když prchal před svým synem Abšalómem.2 Hospodine, jak mnoho je těch, kteří mě souží, mnoho je těch, kdo proti mně povstávají! 3 Mnoho je těch, kteří o mně prohlašují: "Ten u Boha spásu nenalezne." 4 Ze všech stran jsi mi však, Hospodine, štítem, tys má sláva, ty mi zvedáš hlavu. 5 Pozvedám hlas k Hospodinu, a on ze své svaté hory mi už odpovídá. 6 Ulehnu, usnu a probudím se, neboť Hospodin mě podepírá. 7 Nebojím se davu desetitisíců, kteří kolem proti mně se kladou. 8 Povstaň, Hospodine, zachraň mě, můj Bože! Rozbiješ čelisti všem mým nepřátelům, svévolníkům zvyrážíš zuby. 9 V Hospodinu je spása. S tvým lidem je tvoje požehnání! 41 Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Davidův.2 Když volám, odpověz mi, Bože mé spravedlnosti! V soužení mi zjednáš volnost. Smiluj se nade mnou, vyslyš mou modlitbu! 3 "Urození, dlouho ještě bude tupena má sláva? Milujete marnost, vyhledáváte lež. 4 Vězte, Hospodin pro svého věrného koná divy. Hospodin slyší, když k němu volám. 5 Jste tím pobouřeni, nezhřešte však. Přemítejte o tom v srdci na loži a buďte zticha. 6 Oběť spravedlnosti mu obětujte, důvěřujte Hospodinu." 7 Mnozí říkají: "Kdo nám dá užít dobrých věcí?" Avšak nad námi ať vzejde jas tvé tváře, Hospodine! 8 Mému srdci dáváš větší radost, než mívají oni z hojných žní a vinobraní. 9 Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet. 51 Pro předního zpěváka ke hře na flétnu. Davidův.2 Hospodine, přej sluchu mým slovům, měj porozumění pro mou zneklidněnou mysl. 3 Pozornost mi věnuj, když o pomoc volám, můj Králi, můj Bože, vždyť se modlím k tobě! 4 Hospodine, ty můj hlas uslyšíš zrána, ráno ti připravím oběť a budu čekat. 5 Ty nejsi bůh, který má zálibu ve svévoli, zlý nemůže být u tebe hostem, 6 tobě nesmějí na oči potřeštěnci, nenávidíš všechny, kdo páchají ničemnosti, 7 do záhuby vrháš ty, kdo lživě mluví. Kdo prolévá krev a jedná lstivě, toho má Hospodin v ohavnosti. 8 Já však pro tvé hojné milosrdenství smím přicházet do tvého domu, smím se klanět před tvým svatým chrámem ve tvé bázni. 9 Hospodine, ve své spravedlnosti mě veď navzdory těm, kdo proti mně sočí, svou cestu přede mnou učiň přímou. 10 Vždyť na jejich ústa není spolehnutí, jejich nitro je zdroj zhouby, jejich hrdlo je hrob otevřený, na jazyku samé úlisnosti. 11 Odhal jejich vinu, Bože, ať doplatí na své plány, zavrhni je pro tak četné jejich nevěrnosti, vždyť vzdorují tobě! 12 Ať se zaradují všichni, kdo se k tobě utíkají; věčně budou plesat, když je budeš chránit, jásotem tě budou oslavovat ti, kdo milují tvé jméno. 13 Spravedlivému, Hospodine, žehnáš, jako pavézou ho obklopuješ přízní. 61 Pro předního zpěváka za doprovodu osmistrunných nástrojů. Davidův.2 Nekárej mě, Hospodine, ve svém hněvu, netrestej mě ve svém rozhořčení! 3 Smiluj se nade mnou, Hospodine, chřadnu, Hospodine, uzdrav mě, mé kosti trnou děsem. 4 Má duše je tolik vyděšená, a ty, Hospodine, dokdy budeš váhat ? 5 Vrať se, Hospodine, braň mě, pro své milosrdenství mě zachraň! 6 Mezi mrtvými tě nebude nic připomínat; což ti v podsvětí vzdá někdo chválu? 7 Vyčerpán jsem nářkem, každé noci smáčím svou podušku pláčem , skrápím slzami své lože. 8 Zrak mi slábne hořem, kalí se mi vinou všech mých protivníků. 9 Pryč ode mne všichni, kdo pácháte ničemnosti! Hospodin můj hlasitý pláč slyší, 10 Hospodin slyší mou prosbu, moji modlitbu Hospodin přijme. 11 Hanba a velký děs padnou na všechny mé nepřátele. Pryč odtáhnou v náhlém zahanbení. 71 Tklivá píseň Davidova, kterou zpíval Hospodinu kvůli Benjamínci Kúšovi.2 Hospodine, Bože můj, k tobě se utíkám, zachraň mě a vytrhni z rukou všech, kdo mě stíhají, 3 aby mě jako lev nerozsápal ten, který odvléká, a kdo by vytrhl, není. 4 Hospodine, Bože můj, jestliže jsem něco spáchal, jestliže lpí bezpráví na mých dlaních, 5 jestliže jsem odplácel zlem tomu, který mi přál pokoj, nebo z prázdných ohledů jsem šetřil protivníka, 6 ať nepřítel stíhá moji duši, chytí a zašlape do země můj život, ať uvede v prach mou slávu. 7 Povstaň, Hospodine, ve svém hněvu, proti zuřivosti protivníků mých se zvedni, bděle při mně stůj na soudu, k němuž jsi dal příkaz. 8 Pospolitost národů až kolem tebe stane, k soudu nad nimi se navrať na výšinu. 9 Sám Hospodin povede při s lidmi. Dopomoz mi, Hospodine, k právu, podle mé spravedlnosti a bezúhonnosti. 10 Kéž je konec zlobě svévolníků. Dej, ať spravedlivý stojí pevně, Bože spravedlivý, jenž zkoumáš srdce a ledví! 11 Štítem je mi Bůh, on zachraňuje ty, kdo mají přímé srdce. 12 Bůh je spravedlivý soudce; každý den má Bůh proč vzplanout hněvem. 13 Což si znovu člověk nebrousí svůj meč? Napíná svůj luk a míří, 14 smrtonosnou zbraň si chystá, šípy ohnivé si připravuje. 15 Počíná-li ničemnosti, zplodí trápení a zrodí křivdy. 16 Kope jámu, vyhloubí ji, spadne však do pasti, kterou chystá. 17 To, čím jiné trápí, jemu se na hlavu vrátí, jeho násilnictví na lebku mu padne. 18 Budu vzdávat chválu Hospodinu, že je spravedlivý, budu zpívat žalmy jménu Hospodina, Boha nejvyššího. 81 Pro předního zpěváka podle gatského způsobu. Davidův.2 Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi! Svou velebnost vyvýšil jsi nad nebesa. 3 Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val proti svým protivníkům a zastavil nepřítele planoucího pomstou. 4 Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil: 5 Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? 6 Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností. 7 Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš: 8 všechen brav a skot a také polní zvířata 9 a ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvora , který se prohání po mořských stezkách. 10 Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi! 91 Pro předního zpěváka. Podle mút-labben. Davidův.2 Hospodine, celým svým srdcem ti vzdávám chválu, o všech divuplných činech tvých chci vypravovat. 3 Budu se radovat, jásotem tě oslavovat, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy. 4 Moji nepřátelé obrátí se nazpět, upadnou a zhynou před tvou tváří, 5 protožes mi zjednal právo, obhájils mě, usedl jsi na trůn, soudce spravedlivý. 6 Okřikl jsi pronárody, do záhuby svrhl svévolníka, jejich jméno zahladil jsi navěky a navždy. 7 Po nepříteli zůstaly provždy jen trosky. Vyvrátil jsi jejich města, i památka na ně zašla. 8 Hospodin však bude trůnit věčně, soudnou stolici má připravenu. 9 Rozsoudí svět spravedlivě, povede při národů dle práva. 10 Hospodin je zdeptanému nedobytným hradem, v dobách soužení je hradem nedobytným. 11 V tebe nechť doufají, kdo znají tvé jméno. Vždyť ty, kdo se dotazují po tvé vůli , neopouštíš, Hospodine. 12 Pějte žalmy Hospodinu, který na Sijónu trůní, oznamujte mezi lidmi jeho skutky. 13 Za prolitou krev k odpovědnosti volá, pamatuje na ni, na úpění ponížených nezapomněl. 14 Hospodine, smiluj se nade mnou, pohleď, jak mě ponižují ti, kteří mě nenávidí, smiluj se ty, jenž mě zvedáš z bran smrti! 15 O všech chvályhodných činech tvých chci vypravovat v branách sijónské dcery, budu jásat nad tím, žes mě spasil. 16 Pronárody klesly do pasti, již udělaly, v síti, kterou nastražily, uvízla jim noha. 17 Hospodin tu zřejmě zjednal právo: svévolník uvízl v léčce přichystané vlastní rukou. – Higgájón. 18 Do podsvětí se navrátí svévolníci, všechny pronárody, jež na Boha zapomněly. 19 Ubožák však nikdy neupadne v zapomnění; naděje ponížených nikdy neztroskotá. 20 Povstaň, Hospodine, ať si člověk nezakládá na své moci ať už pronárody stanou před tvým soudem! 21 Hospodine, zdrť je strachem, ať si pronárody uvědomí, že jsou jenom lidé. 101 Hospodine, proč jen stojíš v dáli, v dobách soužení se skrýváš?2 Ponížený je pro zpupnost svévolníka v jednom ohni. Ať se zapletou v těch piklech, které vymýšlejí! 3 Když svévolník chválí, pak jen pro své choutky, když chamtivec dobrořečí, znevažuje Hospodina. 4 Svévolník ve zpupném hněvu říká : " Bůh nic nevypátrá, Bůh tu není." Odtud všechny jeho pikle. 5 Úspěšné jsou jeho cesty v každé době, vysoko jsou od něho tvé soudy, soptí proti všem svým protivníkům. 6 Říkává si v srdci: "Mnou nic neotřese. Z pokolení do pokolení mě nepotká nic zlého." 7 V ústech má jen samou kletbu, lest a útisk, na jazyku trápení a ničemnosti. 8 Na nádvořích číhá na čekané, v skrýších vraždí nevinného, 9 Číhá v úkrytu jak v houští lev, číhá na poníženého, aby se ho zmocnil, zmocnil se ho, do sítě ho vtáhl. 10 Plíží se a krčí a bezbranní upadají do jeho spárů. 11 Říkává si v srdci: "Bůh vše zapomíná, skryl svou tvář, nikdy nic neuvidí." 12 Povstaň, Hospodine Bože, pozvedni svou ruku, nezapomeň na ponižované! 13 Smí svévolník znevažovat Boha, říkat si v srdci: "Ty nic nevypátráš"? 14 Ty však vidíš trápení a hoře. Shlédneš a vše vezmeš do svých rukou. Bezbranný se spoléhá na tebe, sirotkovi poskytuješ pomoc. 15 Přeraz paži svévolníka, paži zlého. Jeho svévoli vypátráš, nic ti neunikne. 16 Hospodin je Králem navěky a navždy, pronárody zmizí z jeho země. 17 Tužbu pokorných vyslýcháš, Hospodine, jejich srdce posiluješ, máš pozorné ucho, 18 zjednáš právo sirotkovi, právo zdeptanému; člověk na zemi už nebude vzbuzovat strach. 111 Pro předního zpěváka, Davidův. Utíkám se k Hospodinu. Pročpak mi říkáte: "Jen si lítej, ptáče, po té vaší hoře!2 Hle, jak svévolníci luk už napínají, šípy na tětivu kladou, aby skláli ve tmách ty, kdo mají přímé srdce. 3 Když se všechno od základů hroutí, co dokáže spravedlivý?" 4 Hospodin je ve svém svatém chrámu, Hospodin má trůn svůj na nebesích. Jeho oči hledí, jeho pohled zkoumá lidské syny. 5 Hospodin zkoumá spravedlivého i svévolníka; toho, kdo miluje násilí, z té duše nenávidí. 6 Sešle na svévolníky déšť žhavého uhlí a hořící síry, jejich údělem se stane žhoucí vichr. 7 Hospodin je spravedlivý, miluje vše, co je spravedlivé; jeho tvář pohlíží na přímého. 121 Pro předního zpěváka za doprovodu osmistrunného nástroje , žalm Davidův.2 Hospodine, pomoz! Se zbožným je konec, berou za své věrní mezi lidmi. 3 Jeden druhého svou řečí šálí, mluví úlisnými rty a obojakým srdcem. 4 Kéž Hospodin zcela vymýtí ty úlisné rty, jazyk, co se velikášsky chvástá, 5 ty, kdo říkají: "Náš jazyk převahu nám zaručuje, máme přece ústa. Kdo je naším Pánem?" 6 "Pro útlak ponížených, pro sténání ubožáků teď povstanu," praví Hospodin, "daruji spásu tomu, proti němuž svévolník soptí." 7 Co vysloví Hospodin, jsou slova ryzí, stříbro přetavené do kadlubu v zemi, sedmkráte protříbené. 8 Ty je, Hospodine, budeš střežit, navěky nás budeš chránit před tím pokolením; 9 kolem obcházejí svévolníci a vzmáhá se mezi lidmi neurvalost. 131 Pro předního zpěváka, žalm Davidův.2 Dlouho ještě, Hospodine, na mě ani nevzpomeneš? Dlouho ještě chceš mi svou tvář skrývat? 3 Dlouho ještě musím sám u sebe hledat rady, strastmi se den ze dne v srdci soužit? Dlouho ještě se bude můj nepřítel proti mně vyvyšovat? 4 Shlédni, Hospodine, Bože můj, a odpověz mi! Rozjasni mé oči, ať neusnu spánkem smrti, 5 ať nepřítel neřekne: "Zdolal jsem ho!" Moji protivníci budou jásat, zhroutím-li se. 6 Já v tvé milosrdenství však doufám, moje srdce jásá nad tvou spásou. Budu zpívat Hospodinu, neboť se mě zastal. 141 Pro předního zpěváka, Davidův. Bloud si v srdci říká: "Bůh tu není." Všichni kazí, zohavují, na co sáhnou, nikdo nic dobrého neudělá.2 Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli . 3 Zpronevěřili se všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo. 4 Což nevědí všichni, kdo páchají ničemnosti, kdo jedí můj lid, jako by jedli chleba, ti , kdo Hospodina nevzývají, 5 že se jednou třást budou strachem? S pokolením spravedlivého je Bůh. 6 Radu poníženého ostouzíte, ale Hospodin je jeho útočiště. 7 Kéž už přijde Izraeli ze Sijónu spása! Až Hospodin změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se zaraduje. 151 Davidův . Hospodine, kdo smí pobývat v tvém stanu, kdo smí bydlet na tvé svaté hoře?2 Ten, kdo žije bezúhonně, ten, kdo jedná spravedlivě, ten, kdo ze srdce zastává pravdu, 3 nemá pomlouvačný jazyk, druhému nedělá nic zlého, na svého druha nekydá hanu, 4 pohrdá tím, kdo je hoden zavržení, váží si těch, kdo se bojí Hospodina, nemění, co odpřisáhl, byť i ke své škodě, 5 nepůjčuje na lichvářský úrok, nedá se podplatit proti nevinnému. Ten, kdo takto jedná, nikdy se nezhroutí. 161 Pamětní zápis ; Davidův. Ochraňuj mě, Bože, utíkám se k tobě!2 Pravím Hospodinu: "Ty jsi, Panovníku, moje dobro, nad tebe není." 3 Svatým, těm, kteří jsou v této zemi, pravím , těm vznešeným, jež jsem si oblíbil nade všechno: 4 "Útrapy si rozmnožují, kdo běhají za jinými bohy . Ani trochu krve v úlitbu jim nedám, jejich jméno nepřejde mi přes rty." 5 Hospodin je podíl mně určený, je můj kalich; můj los držíš pevně, Hospodine . 6 Měřicí provazce mi padly v kraji blaha, moje dědictví je velkolepé! 7 Dobrořečím Hospodinu, on mi radí, i v noci mě moje ledví napomíná. 8 Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese. 9 Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo, 10 neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě. 11 Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho. 171 Modlitba; Davidova. Hospodine, slyš při spravedlivou, věnuj pozornost mému bědování, dopřej sluchu mé modlitbě z bezelstných rtů.2 Ty sám vynes nade mnou rozsudek; tvoje oči vidí, kde je právo. 3 Zkoumal jsi mé srdce, dozíral jsi v noci, tříbil jsi mě, nic ti neuniklo, ani úmysl, jenž nepřešel mi přes rty. 4 Pokud jde o lidské činy, slovu tvých rtů věren vyvaroval jsem se stezek rozvratníka. 5 Drž mé kroky ve svých stopách, aby moje nohy neuklouzly. 6 K tobě volám a ty odpovíš mi, Bože, nakloň ke mně ucho, slyš, co říkám. 7 Ukaž divy svého milosrdenství, spasiteli těch, kdo před útočníky se k pravici tvé utíkají. 8 Ochraňuj mě jako zřítelnici oka, skryj mě ve stínu svých křídel 9 před svévolníky, kteří zahubit mě chtějí, úhlavními nepřáteli, když mě obkličují. 10 Tukem obrostlo jim srdce , jejich ústa mluví zpupně. 11 Kruhem svírají mě při každičkém kroku, slídí zrakem, jak mě dostat k zemi. 12 Můj nepřítel podobá se lvu, jenž lační po kořisti, je jak lvíče, které číhá vskrytu. 13 Povstaň, Hospodine, předejdi jej, sraz ho! Kéž mi dá tvůj meč vyváznout z moci svévolníka 14 a tvá ruka, Hospodine, z moci lidí, lidí věku tohoto, jejichž podílem je pouze život. Ty jim ze svých zásob plníš břicho, sytí se i synové a zbytek nechávají nemluvňatům. 15 Já však ve spravedlnosti uzřím tvoji tvář, až procitnu, budu se sytit tvým zjevem. 181 Pro předního zpěváka. Hospodinova služebníka Davida, který přednášel slova této písně Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z rukou Saulových.2 Pravil : Miluji tě vroucně, Hospodine, moje sílo. 3 Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, vysvoboditeli, Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade! 4 Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli. 5 Ovinuly mě provazy smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka, 6 provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti. 7 V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu. 8 Země se zachvěla, roztřásla se, hory v základech se hnuly, chvěly se před jeho plamenným hněvem. 9 Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí. 10 Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno. 11 Na cheruba usedl a letěl a vznášel se na perutích větru. 12 Temno učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe, temné vodstvo, mračna prachu. 13 Mračna se hnala před jeho jasem, krupobití a hořící uhlí. 14 Hospodin na nebi zaburácel, Nejvyšší vydal svůj hlas, krupobití a hořící uhlí. 15 Vyslal své šípy a rozehnal mračna , množstvím blesků je uvedl v zmatek. 16 Tu se objevila koryta vod, základy světa se obnažily, když jsi, Hospodine, zaútočil, když jsi zadul svým hněvivým dechem. 17 Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva. 18 Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli. 19 Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral, 20 učinil mě volným; ubránil mě, protože si mě oblíbil. 21 Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mě podle čistoty mých rukou, 22 neboť jsem dbal na Hospodinovy cesty, neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha. 23 Všechny jeho řády jsem měl na zřeteli, neodvrhl jeho nařízení. 24 Jeho jsem se dokonale držel, varoval se nepravosti. 25 Podle mé spravedlnosti mě Hospodin odměňoval, podle čistoty mých rukou, tak jak jevila se jemu. 26 Ty věrnému osvědčuješ věrnost, muži dokonalému svou dokonalost, 27 ryzímu svou ryzost osvědčuješ, s neupřímným se však pouštíš do zápasu. 28 Ty lid ponížený zachraňuješ, ale povýšené nutíš sklopit oči. 29 Ty mi rozsvěcuješ světlo, Hospodine. Můj Bůh září do mých temnot. 30 S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu, 31 s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají. 32 Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je skála, ne-li Bůh náš! 33 Bůh, který mě opásává statečností a mou cestu činí dokonalou, 34 ten dává mým nohám hbitost laně, na mých posvátných návrších mi dopřává stanout, 35 učí bojovat mé ruce a mé paže napnout bronzový luk. 36 Podal jsi mi štít své spásy, tvoje pravice mě podepírá, tvá mírnost mé síly rozmnožila. 37 Dals volnost mým krokům, nohy se mi nepodvrtnou. 38 Budu stíhat nepřátele, dopadnu je. Nevrátím se zpět, dokud je neudolám. 39 Rozdrtím je, že už nepovstanou, pod nohy mi padnou. 40 Opásals mě statečností k boji; ty, kdo povstávají proti mně, sám srazíš. 41 Obrátil jsi na útěk mé nepřátele, navždy umlčím ty, kdo mě nenávidí. 42 Budou volat o pomoc, a nespasí je nikdo, volat k Hospodinu, ale neodpoví. 43 Roztluču je, budou jako prach ve větru, smetu je jak bláto z ulic. 44 Dals mi vyváznout z rozbrojů lidu, vůdcem pronárodů jsi mě ustanovil. Sloužit bude mi i lid, který jsem neznal. 45 Na slovo mě uposlechnou, cizinci se budou vtírat do mé přízně. 46 Cizinci jak tráva zvadnou, vypotácejí se ze svých hradišť. 47 Živ je Hospodin! Buď požehnána moje skála, vyvýšen buď Bůh, má spása! 48 Bůh, jenž mě pověřil vykonáním pomsty, národy mi podrobuje. 49 Vysvoboditeli od nepřátel, pozvedáš mě nad ty, kdo proti mně povstávají, ty mě násilníku vyrveš. 50 Proto ti vzdám, Hospodine, mezi pronárody chválu, budu zpívat žalmy tvému jménu. 51 Velká vítězství dopřává svému králi, prokazuje milosrdenství svému pomazanému, Davidovi, a jeho potomstvu navěky! 191 Pro předního zpěváka. Davidův.2 Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. 3 Svoji řeč předává jeden den druhému, noc noci sděluje poznatky. 4 Není to řeč lidská , nejsou to slova, takový hlas od nich nelze slyšet. 5 Jejich tón zvučí celičkou zemí, zní jejich hovor po širém světě. Bůh slunci na nebi postavil stan. 6 Ono jak ženich z komnaty vyjde, vesele jako rek, když běží k cíli. 7 Vychází na jednom okraji nebes, probíhá obloukem k druhému konci a nic se neskryje před jeho žárem. 8 Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří. 9 Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo. 10 Hospodinova bázeň je čistá, obstojí navždy. Hospodinovy řády jsou pravda, jsou nejvýš spravedlivé, 11 nad zlato vzácnější, nad množství ryzího zlata, sladší než med, než včelí med z plástve. 12 Jsou poučením i pro tvého služebníka, když na ně dbá, má odměnu hojnou. 13 Kdo může rozpoznat bludy? Zprosť mě i vin , jež jsou mi skryty. 14 Též před opovážlivci chraň svého služebníka, nedopusť, aby mi vládli. Pak budu bez vady a shledán čistý, prost množství nevěrností. 15 Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine, má skálo, vykupiteli můj! 201 Pro předního zpěváka. Davidův.2 Kéž ti v den soužení Hospodin odpoví, kéž je ti hradem jméno Boha Jákobova! 3 Kéž ti sešle pomoc ze svatyně, kéž tě podepírá ze Sijónu! 4 Kéž má na paměti všechny tvé obětní dary, kéž tvou oběť zápalnou rád přijme. 5 Kéž ti dá, po čem tvé srdce touží , kéž splní každý tvůj záměr! 6 Budeme plesat nad tvým vítězstvím, vztyčíme praporce ve jménu svého Boha. Kéž splní Hospodin všechna tvá přání! 7 Nyní vím, že Hospodin dá svému pomazanému vítězství, on mu odpoví ze svého svatého nebe bohatýrskými činy své vítězné pravice. 8 Jedni se honosí vozy, jiní koňmi, ale my připomínáme jméno Hospodina, svého Boha. 9 Oni klesali, až padli, my jsme povstali a přetrváme. 10 "Hospodine, pomoz!" Král ať nám odpoví v den, kdy budem volat. 211 Pro předního zpěváka. Davidův.2 Hospodine, král se raduje z tvé moci, nad tvým vítězstvím vděčně jásá. 3 Splnil jsi mu touhu jeho srdce, prosbě jeho rtů jsi neodepřel. 4 Vyšels mu vstříc štědrým požehnáním, na hlavu mu kladeš korunu z ryzího zlata. 5 O život tě prosil; daroval jsi mu jej do nejdelších časů, navěky a navždy. 6 Dík tvému vítězství je velká jeho sláva, obestřel jsi ho velebnou důstojností. 7 Učinils ho navždy požehnáním, oblažuješ ho radostí z tvé přítomnosti. 8 Vždyť král doufá v Hospodina; pro milosrdenství Nejvyššího jím nic neotřese. 9 Tvá ruka si najde všechny nepřátele, tvá pravice nalezne ty, kdo tě nenávidí. 10 Rozpálíš je jako pec v čas, kdy se objevíš, Hospodine. Ve svém hněvu je Bůh pohltí, pozře je oheň. 11 Vyhubíš ze země jejich plod a jejich potomstvo mezi lidmi. 12 Ačkoli ti chystali zlý konec a vymýšleli pikle, nepořídí. 13 Položíš je na lopatky, napneš proti nim tětivy svých luků . 14 Pozvedni se, Hospodine, ve své moci! Budem zpívat a pět žalmy o tvé bohatýrské síle. 221 Pro předního zpěváka. Podle "Laně za ranních červánků ". Davidův.2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám. 3 Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci. 4 Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele. 5 Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout. 6 Úpěli k tobě a unikli zmaru , doufali v tebe a nebyli zahanbeni. 7 Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu. 8 Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou: 9 "Svěř to Hospodinu!" "Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!" 10 Ty jsi mě vyvedl z života matky , chovals mě v bezpečí u jejích prsou. 11 Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh. 12 Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám! 13 Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili. 14 Rozevírají na mě tlamu jak řvoucí lev, když trhá kořist. 15 Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce, rozplynulo se v mém nitru. 16 Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti! 17 Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy, 18 mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem. 19 Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv. 20 Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc! 21 Vysvoboď mou duši od meče, chraň jediné, co mám, před psí tlapou; 22 zachraň mě ze lví tlamy, před rohy jednorožců! – A tys mi odpověděl. 23 O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit. 24 Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Ctěte ho, všichni potomci Jákobovi, celé Izraelovo potomstvo, žij před ním v bázni! 25 Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal. 26 Od tebe vzejde mi chvála ve velikém shromáždění. Své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí. 27 Pokorní budou jíst dosyta, budou chválit Hospodina ti, kdo se na jeho vůli dotazují. Vaše srdce bude žít navždy. 28 Rozpomenou se a navrátí se k Hospodinu všechny dálavy země. Tobě se budou klanět všechny čeledi pronárodů. 29 Vždyť Hospodinu náleží kralovat, i nad pronárody vládnout. 30 Všichni tuční v zemi, ti , kdo jedli a kdo se klaněli, všichni, kteří sestupují v prach, musí před ním padnout na kolena; a jejich duše si život nezachová. 31 Potomstvo bude mu sloužit. O Panovníku budou vyprávět dalšímu pokolení, 32 to přijde a bude hlásat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí: " To učinil on!" 231 Davidův. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.2 Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, 3 naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. 4 I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. 5 Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš. 6 Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů. 241 Davidův; žalm . Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí.2 To on základ na mořích jí kladl, pevně ji usadil nad vodními proudy. 3 Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? A kdo stanout smí na jeho svatém místě? 4 Ten, kdo má čisté ruce a srdce ryzí, ten, kdo nezneužije mou duši, ten, kdo nepřísahá lstivě. 5 Ten dojde požehnání od Hospodina, spravedlnosti od Boha, své spásy. 6 To je pokolení těch, kdo se na jeho vůli dotazují. Ti, kdo hledají tvou tvář – toť Jákob. 7 Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. 8 Kdo to je Král slávy? Hospodin, mocný bohatýr, Hospodin, bohatýr v boji. 9 Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše je zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. 10 Kdo to je Král slávy? Hospodin zástupů, on je Král slávy! 251 Davidův.2 v tebe doufám, Bože můj, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou moji nepřátelé nejásají. 3 Ano, nebude zahanben, kdo skládá naději v tebe, zahanbeni budou věrolomní, vyjdou s prázdnou. 4 Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách. 5 Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása, každodenně skládám svou naději v tebe. 6 Hospodine, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti. 7 Nepřipomínej si hříchy mého mládí, moje nevěrnosti, pamatuj na mě se svým milosrdenstvím pro svou dobrotivost, Hospodine. 8 Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu. 9 On pokorné vede cestou práva, on pokorné učí chodit po své cestě. 10 Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví. 11 Pro své jméno, Hospodine, odpusť mi mou nepravost, je velká. 12 Jak je tomu s mužem, jenž se bojí Hospodina? Ukáže mu cestu, kterou si má zvolit. 13 Jeho duše se uhostí v dobru, jeho potomstvo obdrží zemi. 14 Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu. 15 Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy. 16 Obrať ke mně svou tvář, smiluj se nade mnou, jsem tak sám, tak ponížený. 17 Mému srdci přibývá soužení. Vyveď mě z úzkostí. 18 Pohleď na mé pokoření, na moje trápení, sejmi ze mne všechny hříchy. 19 Pohleď, jak mnoho je mých nepřátel, jak zavile mě nenávidí. 20 Ochraňuj můj život, vysvoboď mě, ať nejsem zahanben, vždyť se utíkám k tobě. 21 Bezúhonnost a přímost mě chrání, svou naději skládám v tebe. 22 Bože, vykup Izraele ze všeho soužení! 261 Davidův. Dopomoz mi, Hospodine, k právu. Žil jsem bezúhonně, neochvějně doufal v Hospodina.2 Hospodine, zkoumej mě a podrob zkoušce, protřib moje ledví a mé srdce! 3 Tvoje milosrdenství mám před očima, řídím se tvou pravdou. 4 Nesedávám s šalebníky, nescházím se s potměšilci. 5 Schůzky zlovolníků nenávidím, mezi svévolníky nezasednu. 6 Umývám si ruce v nevinnosti, při tvém oltáři se držím, Hospodine, 7 aby bylo slyšet mé hlasité díkůvzdání, abych vyprávěl o všech tvých divech. 8 Hospodine, zamiloval jsem si dům, v němž bydlíš, místo, kde má příbytek tvá sláva. 9 Nesmeť spolu s hříšníky mou duši a můj život s těmi, kdo krev prolévají, 10 kterým na rukou lpí mrzkost, jejichž pravice je plná úplatků. 11 Já přec žiji bezúhonně, vykup mě, smiluj se nade mnou! 12 Moje noha stojí na rovině, v shromážděních budu dobrořečit Hospodinu. 271 Davidův. Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach?2 Když se na mě vrhli zlovolníci, aby pozřeli mé tělo, protivníci, moji nepřátelé, sami klopýtli a padli. 3 Kdyby se proti mně položilo vojsko, mé srdce nepocítí bázeň, kdyby proti mně i bitva vzplála, přece budu doufat. 4 O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny, co živ budu, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu. 5 On mě ve zlý den schová ve svém stánku, ukryje mě v skrýši svého stanu, na skálu mě zvedne. 6 Již teď zvedám hlavu nad své nepřátele kolem. V jeho stanu budu obětovat své oběti za hlaholu polnic , budu zpívat, prozpěvovat žalmy Hospodinu. 7 Hospodine, slyš můj hlas, když volám, smiluj se nade mnou, odpověz mi! 8 Mé srdce si opakuje tvoji výzvu : "Hledejte mou tvář." Hospodine, tvář tvou hledám. 9 Svoji tvář přede mnou neukrývej, v hněvu nezamítej svého služebníka. Ty jsi byl má pomoc, neodvrhuj mě a neopouštěj, Bože, moje spáso. 10 I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě vždy ujme. 11 Hospodine, ukaž mi svou cestu, veď mě rovnou stezkou navzdory těm, kdo proti mně sočí. 12 Nevydávej mě zvůli mých protivníků! Zvedli se proti mně křiví svědkové, i ten, z něhož násilí čiší. 13 Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotivost v zemi živých! 14 Naději slož v Hospodina. Buď rozhodný, buď udatného srdce, naději slož v Hospodina! 281 Davidův. K tobě, Hospodine, volám, nebuď ke mně hluchý, skálo moje. Neozveš-li se mi, budu podoben těm, kteří sestupují v jámu.2 Vyslyš moje prosby, k tobě o pomoc teď volám, pozvedám své ruce k svatostánku tvé svatyně. 3 Mezi lidi svévolné mě nezařazuj, mezi pachatele ničemností. S bližním rozmlouvají o pokoji, ale v srdci mají zlobu. 4 Nalož s nimi podle jejich skutků, podle jejich zlého počínání. Nalož s nimi podle díla jejich rukou, podle zásluhy jim odplať. 5 Když jim nezáleží na Hospodinových skutcích a na díle jeho rukou, rozmetá je a víc nezbuduje. 6 Požehnán buď Hospodin, že vyslyšel mé prosby! 7 Hospodin je síla má a štít můj, mé srdce v něj doufá. Pomoci jsem došel, proto v srdci jásám, svou písní mu budu vzdávat chválu. 8 Hospodin je síla svého lidu , spásná záštita svého pomazaného. 9 Zachraň svůj lid a žehnej dědictví svému, buď mu pastýřem a nes jej na ramenou věčně! 291 Davidův . Přiznejte Hospodinu, synové Boží, přiznejte Hospodinu slávu a sílu.2 Přiznejte Hospodinu slávu jeho jména, v nádheře svatyně klanějte se Hospodinu. 3 Hospodinův hlas burácí nad vodami, zahřímal Bůh slávy, Hospodin nad mocným vodstvem. 4 Hospodinův hlas je plný moci, Hospodinův hlas je plný důstojnosti. 5 Hospodinův hlas poráží cedry, Hospodin poráží cedry libanónské. 6 Nutí poskakovat Libanón jak býčka, Sirjón jako mládě jednorožce. 7 Hospodinův hlas křeše plameny ohně. 8 Hospodinův hlas nutí poušť svíjet se v křeči, Hospodin nutí svíjet se v křeči poušť Kádeš. 9 Hospodinův hlas nutí laně k porodu, sloupává z lesních stromů kůru a vše v jeho chrámu volá: "Sláva!" 10 Hospodin trůnil nad potopou, Hospodin bude trůnit jako král navěky. 11 Hospodin dává svému lidu sílu, Hospodin žehná svůj lid pokojem. 301 Žalm. Píseň při posvěcení Hospodinova domu. Davidův.2 Hospodine, tebe vyvyšuji, neboť jsi mě vytáhl z hlubin , nedopřáls mým nepřátelům, aby se nade mnou radovali. 3 Hospodine, Bože můj, k tobě jsem volal o pomoc a uzdravils mě. 4 Vyvedl jsi mě z podsvětí, Hospodine, zachovals mě při životě, abych nesestoupil v jámu. 5 Pějte žalmy Hospodinu, jeho věrní, vzdejte chválu tomu, co připomíná jeho svatost, 6 neboť jeho hněv je na okamžik, jeho přízeň však na celý život. Večer se uhostí pláč, a ráno všechno plesá. 7 V dobách pohody jsem řekl: Mnou nikdy nic neotřese. 8 Hospodine, svou přízní jsi mocnou učinil mou horu. Ukryls tvář a zděsil jsem se. 9 K tobě, Hospodine, volám, tebe, Panovníku, prosím: 10 Jaký užitek vzejde z mé krve, sestoupím-li v jámu? Což ti prach vzdá chválu, bude hlásat tvoji věrnost? 11 Hospodine, slyš a smiluj se nade mnou, buď mi pomocníkem, Hospodine. 12 Můj nářek jsi změnil v taneční rej, vysvlékls mě z žíněného roucha, opásal jsi mě radostí, 13 aby má sláva ti pěla žalmy a již neumlkla. Hospodine, Bože můj, budu ti vzdávat chválu věčně. 311 Pro předního zpěváka. Davidův.2 Hospodine, utíkám se k tobě, kéž nejsem na věky zahanben; pomoz mi vyváznout pro svou spravedlnost! 3 Skloň ke mně své ucho, pospěš, vysvoboď mě, buď mi skálou záštitnou, buď opevněným domem pro mou spásu. 4 Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli . 5 Vyvleč mě z té sítě, již mi nastražili, vždyť jsi záštita má. 6 Svého ducha kladu do tvých rukou, vykoupils mě, Hospodine, Bože věrný. 7 Nenávidím ty, kdo se drží šalebných přeludů, já spoléhám na Hospodina. 8 Z tvého milosrdenství se budu radovat a budu jásat, že jsi shlédl na mé pokoření. Vždyť ty víš, co sužuje mou duši. 9 Nevydal jsi mě do rukou nepřítele, dopřáls volnosti mým nohám. 10 Hospodine, smiluj se, vždyť se tak soužím, zrak mi slábne hořem, moje duše i mé tělo chřadnou . 11 V strastech pomíjí můj život, moje léta v nářku, pro mou nepravost mi ubývá sil a mé kosti slábnou. 12 Potupen jsem všemi protivníky, a sousedy nejvíc; známí ze mne mají strach, spatří-li mě venku, vyhnou se mi. 13 Sešel jsem jim z mysli jako mrtvý, jako rozbitá nádoba. 14 Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs! Smlouvají se na mě, kují pikle, chtějí mi vzít život. 15 Já však, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: "Ty jsi můj Bůh, 16 moje budoucnost je ve tvých rukou." Vysvoboď mě z rukou nepřátel a těch, kdo pronásledují mě. 17 Rozjasni tvář nad svým služebníkem, ve svém milosrdenství mě zachraň. 18 Hospodine, kéž nejsem zahanben, když tě volám; ať jsou zahanbeni svévolníci, ať v podsvětí zmlknou. 19 Ať oněmějí zrádné rty, jež mluví proti spravedlivému tak urážlivě, zpupně, s pohrdáním. 20 Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí. 21 Ukrýváš je u sebe v své skrýši před srocením, před jazyky svárlivými schováváš je v stánku. 22 Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal divy svého milosrdenství v nepřístupném městě! 23 A já jsem si ukvapeně řekl: "Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět." Avšak vyslyšel jsi moje prosby, když jsem k tobě o pomoc volal. 24 Milujte Hospodina, všichni jeho zbožní, Hospodin své věrné opatruje, odplácí však plnou měrou těm, kteří si vedou zpupně. 25 Buďte rozhodní a buďte udatného srdce, všichni, kdo čekáte na Hospodina! 321 Davidův; poučující. Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt.2 Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepočítá, v jehož duchu není záludnosti. 3 Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal. 4 Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysýchal mně morek jako v letním žáru. 5 Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: "Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti." A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj. 6 Proto ať se každý věrný k tobě modlí v čas, kdy lze tě ještě nalézt. I kdyby se vzdulo mocné vodstvo, k němu nedosáhne. 7 Tys má skrýše, ty mě chráníš před soužením, nad tím, že jsem vyvázl, zaplesá všechno kolem. 8 Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko. 9 Nebuďte jako kůň či mezek bez rozumu: toho zdobí ohlávka a uzda na zkrocení, jinak ho u sebe neudržíš. 10 Mnoho bolestí postihne svévolníka, toho však, kdo doufá v Hospodina, obklopuje milosrdenství. 11 Radujte se z Hospodina a jásejte, spravedliví, plesejte všichni, kdo máte přímé srdce! 331 Zaplesejte, spravedliví, Hospodinu, přímým lidem sluší se ho chválit.2 Hospodinu vzdejte chválu při citeře, zpívejte mu žalmy s harfou o deseti strunách. 3 Zpívejte mu novou píseň, hrejte dobře za hlaholu polnic . 4 Neboť slovo Hospodinovo je přímé, v každém svém díle je věrný. 5 Miluje spravedlnost a právo, Hospodinova milosrdenství je plná země. 6 Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup. 7 Jako hrází drží pohromadě mořské vody, vodstva propastí uložil v zásobnicích. 8 Boj se Hospodina, celá země, všichni obyvatelé světa, žijte v jeho bázni! 9 Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí. 10 Záměry národů Hospodin maří, lidem úmysly hatí. 11 Záměry Hospodinovy platí věčně, úmysly jeho srdce po všechna pokolení. 12 Blaze národu, jemuž je Hospodin Bohem, lidu, jejž si zvolil za dědictví. 13 Hospodin se dívá z nebe, vidí všechny lidské syny, 14 ze svého pevného trůnu shlíží na všechny, kdo obývají zemi. 15 On utvořil srdce každého z nich, on též rozumí všem jejich skutkům. 16 Král se nezachrání velkým vojskem, rek se nevyprostí velkou zmužilostí. 17 Selže kůň, k záchraně nepostačí , velkou silou svou k úniku nepomůže. 18 Ale oko Hospodinovo bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo čekají na jeho milosrdenství, 19 aby ze smrti je vysvobodil, naživu je zachoval v čas hladu. 20 Naše duše s touhou vzhlíží k Hospodinu, on je naše pomoc, náš štít. 21 Z něho se raduje naše srdce, my doufáme v jeho svaté jméno. 22 Tvoje milosrdenství buď, Hospodine, s námi; na tebe s důvěrou čekáme! 341 Davidův, když změnil své chování před abímelekem, a ten ho vypudil a on odešel .2 Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála. 3 O Hospodinu mluv s chloubou, moje duše, ať to slyší pokorní a radují se. 4 Velebte Hospodina se mnou, vyvyšujme spolu jeho jméno. 5 Dotázal jsem se Hospodina a odpověděl mi, vysvobodil mě od všeho, čeho jsem se lekal. 6 Kdo na něho budou hledět, rozzáří se, rdít se nemusejí. 7 Tento ponížený volal a Hospodin slyšel, ve všem soužení byl jeho spása. 8 Hospodinův anděl se položí táborem kolem těch, kteří se bojí Boha , a bude je bránit. 9 Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu. 10 Žijte v Hospodinově bázni, jeho svatí, vždyť kdo se ho bojí, nemají nedostatek. 11 I lvíčata strádají a hladovějí, ale nic dobrého nechybí těm, kdo se dotazují Hospodina. 12 Pojďte, synové, poslyšte mě, vyučím vás Hospodinově bázni. 13 Kdo si oblíbil život a miluje dny, aby užíval dobra? 14 Střez svůj jazyk před zlobou a své rty před záludnými řečmi. 15 Vyhýbej se zlu a konej dobro, vyhledávej pokoj a usiluj o něj. 16 Oči Hospodinovy jsou obráceny k spravedlivým, když volají o pomoc, on nakloní své ucho. 17 Hospodinova tvář se však obrací proti pachatelům zla, vymýtí ze země každou památku po nich. 18 Ty, kdo úpěli, Hospodin slyšel, ze všech soužení je vysvobodil. 19 Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci, zachraňuje lidi , jejichž duch je zdeptán. 20 Mnoho zla doléhá na spravedlivého, Hospodin ho však ze všeho vysvobodí. 21 Ochraňuje všechny jeho kosti, nebude mu zlomena ani jedna. 22 Svévolníku připraví smrt jeho zloba, a kdo nenávidí spravedlivého, ponese vinu. 23 Hospodin vykoupí duše svých služebníků, nikdo z těch, kteří se k němu utíkají, vinu neponese. 351 Davidův. Hospodine, veď spor s těmi, kdo vedou spor se mnou, bojuj proti těm, kdo proti mně boj vedou.2 Chop se pavézy a štítu, na pomoc mi povstaň, 3 rozmáchni se kopím a sekerou proti těm, kdo mě pronásledují, a řekni mi: "Jsem tvoje spása." 4 Ať se hanbí, ať se stydí ti, kdo o život mi ukládají. Ať táhnou zpět, ať se zardí ti, kdo zlo mi strojí. 5 Ať jsou jako plevy hnané větrem, až na ně udeří anděl Hospodinův, 6 ať je jejich cesta ztemnělá a kluzká, až je Hospodinův anděl bude stíhat. 7 Bez důvodů síť mi nastražili, bez důvodů na mne vykopali jámu. 8 Ať na něj přikvačí znenadání zkáza, do sítě, již nastražil, ať sám se chytí, do zkázy ať padne. 9 Má duše však bude jásat Hospodinu, bude se veselit z jeho spásy. 10 Každá kost ve mně řekne: "Hospodine, kdo je tobě roven? Poníženého ty vysvobozuješ z moci silnějšího, poníženého ubožáka od uchvatitele." 11 Zlovolní svědkové povstávají, ptají se mne na to, o čem nevím. 12 Za dobro mi odplácejí zlobou, stojím tu jak osiřelý. 13 Já, když byli nemocni, jsem chodil v rouchu žíněném a pokořoval jsem se postem. Ale moje modlitba se mi do klína vrátí. 14 Choval jsem se, jako by byl postižen můj druh či bratr, byl jsem sehnut, sklíčen smutkem jak truchlící matka. 15 Avšak při mém pádu s radostí se shlukli; shlukli se proti mně, aniž jsem co tušil, sami zbiti drásali mě , nedali si pokoj. 16 Rouhali se, šklebili se škodolibě a cenili na mě zuby. 17 Jak dlouho chceš přihlížet, Panovníku? Zachovej mou duši před zkázou, kterou mi přichystali, jediné, co mám, chraň před lvíčaty. 18 Vzdám ti chválu ve velikém shromáždění a budu tě chválit před početným lidem. 19 Ať se nade mnou mí zrádní nepřátelé neradují, ať nemhouří oči, kdo mě bez důvodu nenávidí. 20 To, co řeknou, není ku pokoji, nýbrž proti mírumilovným v zemi; myslí jen na záludnosti. 21 Otevírají si na mě ústa, říkají: "Dobře ti tak! Už to vidíme na vlastní oči." 22 Hospodine, ty vidíš a nejsi hluchý, Panovníku, nebuď mi vzdálen! 23 Probuď se, postav se za mé právo, za mou při, můj Bože, Panovníku. 24 Hospodine, Bože můj, podle své spravedlnosti mi zjednej právo, ať se nade mnou neradují. 25 Ať si v srdci neříkají: "Dobře mu tak, to jsme chtěli!" Ať neřeknou: "Zhltli jsme ho." 26 Ať se zardí hanbou ti, kdo se radují ze zla, které mě postihlo . Ať poleje stud a hanba ty, kdo se nade mne tolik vypínají. 27 Ať však plesají a radují se, kdo mi přejí spravedlnost, ať říkají stále: "Hospodin je velký, přeje pokoj svému služebníku." 28 O tvé spravedlnosti bude pak hovořit můj jazyk, každý den tě bude chválit. 361 Pro předního zpěváka. Pro Hospodinova služebníka, Davidův.2 Tak zní vzpurný výrok svévolníka: "Nemám v srdci místo pro strach z Boha." A to do očí mu říká . 3 Lichotí si ve svých očích, a tak bude shledán vinným, hodným nenávisti. 4 Slova jeho úst jsou ničemná a lstivá, přestal jednat rozumně a dobře. 5 Vymýšlí si na svém lůžku ničemnosti, postavil se na nedobrou cestu, neštítí se zlého. 6 Tvoje milosrdenství, Hospodine, sahá až k nebi, tvoje věrnost se dotýká mraků. 7 Tvoje spravedlnost je jak mocné horstvo, propastná tůň nezměrná jsou tvoje soudy; zachraňuješ lidi i dobytek, Hospodine. 8 Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože! Lidé se utíkají do stínu tvých křídel. 9 Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu, z potoka svých rozkoší jim napít dáváš. 10 U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo. 11 Uchovej své milosrdenství těm, kdo tě znají, a svou spravedlnost těm, kdo mají přímé srdce. 12 Kéž na mě nevtrhne zpupná noha, ruka svévolných kéž ze mne neučiní štvance! 13 Ano, pachatelé ničemností padli, jsou sraženi, nejsou schopni povstat. 371 Davidův.2 Uvadají rychle jako tráva, jak zelené býlí zvadnou. 3 Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost. 4 Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše , oč požádá tvé srdce. 5 Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat. 6 Dá, že tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako polední jas tvoje právo. 7 Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Nevzrušuj se kvůli tomu, kdo jde úspěšně svou cestou, nad tím, kdo strojí pikle. 8 Odlož hněv a zanech rozhořčení, nevzrušuj se, ať se nedopustíš zlého, 9 neboť zlovolníci budou vymýceni, ale kdo naději skládá v Hospodina, obdrží zemi. 10 Ještě maličko a bude po svévolníkovi, všimneš-li si jeho místa, bude prázdné. 11 Ale pokorní obdrží zemi a bude je blažit dokonalý pokoj. 12 Proti spravedlivému strojí svévolník pikle, skřípe proti němu svými zuby. 13 Je však Panovníkovi jen k smíchu, vždyť on vidí, že jeho den přijde. 14 Svévolníci tasí meč, luk napínají, chtějí srazit poníženého a ubožáka, zabít ty, kdo chodí přímou cestou. 15 Jejich meč však jim do srdce vnikne, jejich luky budou zpřeráženy. 16 Lepší je to málo, co má spravedlivý, než bohatství mnoha svévolníků, 17 neboť svévolníkům budou přeraženy paže, kdežto spravedlivé Hospodin vždy podepírá. 18 Hospodinu jsou známy dny bezúhonných, jejich dědictví potrvá věčně. 19 V čase zlém nebudou zahanbeni, najedí se dosyta i za dnů hladu. 20 Avšak svévolníci zhynou, nepřátelé Hospodinovi se vytratí jak půvab lučin, vytratí se v dýmu. 21 Svévolník si půjčuje a k splácení se nemá, spravedlivý se však slituje a dává. 22 Požehnaní, ti obdrží zemi, zlořečení budou vymýceni. 23 Hospodin činí krok muže pevným, našel zalíbení v jeho cestě. 24 I kdyby klesal, nikdy neupadne, neboť Hospodin podpírá jeho ruku. 25 Od své mladosti, a jsem už starý, jsem neviděl, že by byl opuštěn spravedlivý, nebo že by jeho potomci žebrali o chléb. 26 Slituje se kdykoli a vypomůže půjčkou, také jeho potomci jsou požehnáním. 27 Odstup od zla, konej dobro, navěky pak budeš bydlet v zemi , 28 neboť Hospodin miluje právo a své věrné neopouští. 29 Spravedliví obdrží zemi a budou v ní bydlet navždy. 30 Ústa spravedlivého pronášejí moudrost, jeho jazyk vyhlašuje právo. 31 Má v svém srdci Boží zákon, jeho kroky nezakolísají. 32 Svévolník však číhá na spravedlivého, chce ho uštvat k smrti. 33 Ale Hospodin ho v jeho ruce neponechá, nedopustí, aby svévolně byl souzen. 34 Slož naději v Hospodina, drž se jeho cesty; povýší tě a obdržíš zemi a spatříš, jak budou svévolníci vymýceni. 35 Viděl jsem krutého svévolníka: rozpínal se jako bujné křoví; 36 odešel a není, hledal jsem ho, nebyl k nalezení. 37 Přidržuj se bezúhonného, hleď na přímého; pokojný muž bude mít potomstvo. 38 Zato vzpurní budou do jednoho vyhlazeni, potomstvo svévolníků bude vymýceno. 39 Hospodin je spása spravedlivých, záštitou v čas soužení jim bývá. 40 Hospodin jim pomáhá a vyváznout jim dává, dá jim z moci svévolníků vyváznout a zachrání je, protože se k němu utíkají. 381 Žal m Davidův, k připamatování .2 Nekárej mě, Hospodine, ve svém rozlícení, netrestej mě ve svém rozhořčení, 3 neboť na mě dopadly tvé šípy, těžce na mě dopadla tvá ruka. 4 Pro tvůj hrozný hněv už není na mém těle zdravé místo, pro můj hřích pokoje nemá jediná kost ve mně. 5 Nad hlavu mi přerostly mé nepravosti, jako těžké břemeno mě tíží. 6 Páchnou, hnisají mé rány pro mou pošetilost. 7 Zhrouceně, až k zemi sehnut celé dny se sklíčen smutkem vláčím. 8 Mé ledví je v jednom ohni, nezbylo nic zdravého v mém těle. 9 Jsem ochromen, zcela zdeptán, křičím a mé srdce sténá. 10 Před sebou máš, Panovníku, všechny moje tužby a můj nářek utajen ti není. 11 Selhává mi srdce, opouští mě síla a mým očím hasne světlo. 12 Kdo mě milovali, moji druzi, odtáhli se pro mou ránu, moji nejbližší opodál stojí. 13 Ti, kdo mi o život ukládají, nastražili léčku, kdo mi chtějí škodit, vedou zhoubné řeči, po celé dny vymýšlejí záludnosti. 14 Já však neslyším, jsem jako hluchý, jako němý, ani ústa neotevřu. 15 Stal se ze mne člověk, který neslyší a neodmlouvá, 16 neboť na tebe jen , Hospodine, čekám, Panovníku, Bože můj, kéž bys odpověděl! 17 Pravím: Ať nemají ze mne radost, budou se nade mne vypínat, uklouzne-li mi noha. 18 Můj pád je už blízko, stále mám před sebou svoji bolest. 19 Přiznávám se ke své nepravosti a svého hříchu se lekám. 20 Moji nepřátelé životem jen kypí, mnoho je těch, kdo mě zrádně nenávidí. 21 Ti, kdo odplácejí za dobrotu zlobou, za to, že se snažím o dobro, mě osočují. 22 Hospodine, ty mě neopouštěj, nevzdaluj se ode mne, můj Bože, 23 na pomoc mi pospěš, Panovníku, moje spáso! 391 Pro předního zpěváka, pro Jedútúna. Davidův.2 Řekl jsem si : Budu dbát na svoje cesty, abych se jazykem neprohřešil. Budu držet na uzdě svá ústa, dokud budu před sebou mít svévolníka. 3 Byl jsem zticha, mlčel jsem jak němý, ale nic se nezlepšilo, má bolest se rozjitřila. 4 Srdce pálilo mě v hrudi, v zneklidněné mysli mi plál oheň. Promluvil jsem svým jazykem takto : 5 Hospodine, dej mi poznat, kdy přijde můj konec a kolik dnů je mi vyměřeno, ať vím, kdy ze světa sejdu. 6 Hle, jen na píď odměřils mi dnů a jako nic je před tebou můj věk. Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně. 7 Každý žitím putuje jak přelud, hluku nadělá, ten vánek pouhý, kupí majetek a neví, kdo to shrábne. 8 A tak jakou mám naději, Panovníku? Moje očekávání se upíná jen k tobě. 9 Vysvoboď mě ode všech mých nevěrností, nedopouštěj, aby bloud mě tupil! 10 Již jsem němý, neotevřu ústa, vždyť je to tvé dílo. 11 Odejmi už ode mne svou ránu, hynu pod tvou pádnou rukou! 12 Když někoho za nepravost napomínáš tresty, rozkládáš jak mol to, po čem dychtil. Člověk je jen vánek. 13 Hospodine, vyslyš mou modlitbu, přej mi sluchu, když o pomoc volám, nebuď k mému pláči hluchý. Vždyť jsem u tebe jen hostem, příchozím, jako všichni otcové moji. 14 Odvrať ode mne svůj pohled, abych okřál, dřív než odejdu a nebudu již. 401 Pro předního zpěváka. Davidův, žalm.2 Všechnu naději jsem složil v Hospodina. On se ke mně sklonil, slyšel mě, když o pomoc jsem volal. 3 Vytáhl mě z jámy zmaru, z tůně bahna, postavil mé nohy na skálu, dopřál mi bezpečně kráčet 4 a do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu. Uvidí to mnozí a pojme je bázeň, budou doufat v Hospodina. 5 Blaze muži, který doufá v Hospodina, k obludám se neobrací, ani k těm, kteří se uchylují ke lži. 6 Mnoho divů jsi už vykonal, můj Bože, Hospodine, ve tvých úmyslech s námi se ti nevyrovná nikdo. Chci je rozhlašovat, mluvit o nich , je jich tolik, že je vypovědět nelze. 7 Obětní hod ani oběť přídavnou sis nepřál, nýbrž protesals mi uši; nežádals oběť zápalnou ani oběť za hřích. 8 Tu jsem řekl: Hle, přicházím, jak ve svitku knihy o mně stojí psáno. 9 Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru. 10 Zvěstoval jsem spravedlnost ve velikém shromáždění. Že v tom svým rtům nezbraňuji, víš sám, Hospodine. 11 Spravedlnost tvou jsem ve svém srdci neskryl, hovořil jsem o tvé pravdě a tvé spáse. Nezatajil jsem tvé milosrdenství a věrnost velikému shromáždění. 12 Ty mně, Hospodine, neodepřeš svoje slitování. Kéž mě stále opatruje tvoje milosrdenství a věrnost! 13 Tolik zla mě obklopilo, že mu není počtu. Postihly mě moje nepravosti, že nemohu ani vzhlédnout. Je jich víc než vlasů na mé hlavě, odvahu jsem pozbyl. 14 Hospodine, rač mě vysvobodit, Hospodine, na pomoc mi pospěš! 15 Ať se zardí hanbou všichni, kteří mi o život ukládají a vzít mi jej chtějí, ať táhnou zpět, ať se stydí ti, kdo mi zlo přejí. 16 Za svou hanebnost ať vzbuzují úděs ti, kdo mi říkají: "Dobře ti tak!" 17 Ať jsou veselí a radují se z tebe všichni, kteří tě hledají; ať říkají stále: "Hospodin je velký" ti, kdo milují tvou spásu. 18 Ač jsem ponížený ubožák, Panovník přec na mě myslí. Tys má pomoc, vysvoboditel můj, neotálej už , můj Bože! 411 Pro předního zpěváka. Davidův.2 Blaze tomu, kdo má pochopení pro nuzného, Hospodin ho ve zlý den zachrání. 3 Hospodin ho bude ochraňovat, zachová mu život, bude mu na zemi blaze. Zvůli nepřátel ho nevydávej! 4 Hospodin ho podepře na loži v jeho mdlobách. V nemoci mu změníš celé lůžko! 5 Pravím: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mě, neboť jsem proti tobě zhřešil. 6 Nepřátelé o mně škodolibě mluví: "Kdy už zemře? Kdy zanikne jeho jméno?" 7 Přijde-li se kdo podívat, šalebně mluví, spřádá v srdci ničemnosti, vyjde ven a mluví. 8 Všichni, kdo mě nenávidí, šeptají si o mně, zlo mi strojí: 9 "Ať na něj dolehne slovo Ničemníka; ulehl, už nepovstane." 10 I ten, s nímž jsem žil v pokoji a jemuž jsem důvěřoval, ten, jenž můj chléb jedl, vypíná se nade mne a zvedá patu. 11 Ty však, Hospodine, smiluj se a dej mi povstat, abych jim to splatil. 12 Že sis mě oblíbil, poznám z toho, že nade mnou nezazní ryk nepřítele. 13 Ujal ses mne pro mou bezúhonnost, postavils mě navěky před svou tvář. 14 Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků na věky. Amen. Amen. 421 Pro předního zpěváka. Poučující, pro Kórachovce.2 Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože! 3 Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří? 4 Slzy jsou chléb můj ve dne i v noci, když se mne každý den ptají: "Kde je tvůj Bůh?" 5 Vzpomínám na to a duši vylévám v sobě, jak jsem se v čele zástupu brával k Božímu domu, jak zvučně plesal a vzdával chválu hlučící dav, když slavil svátek. 6 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jen jemu, své spáse. 7 Můj Bože, duše se ve mně tak trpce rmoutí, proto mé vzpomínky za tebou spějí z krajiny jordánské, z chermónských končin , od hory Miseáru. 8 Propastná tůně na tůni volá v hukotu peřejí tvých, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne valí. 9 Kéž ve dne přikáže Hospodin milosrdenství svému a v noci své písni být se mnou! Modlím se k Bohu života mého, 10 promlouvám k Bohu, své skále: "Proč na mě zapomínáš, proč musím chodit zármutkem sklíčen v sevření nepřítele?" 11 Smrtelnou ranou mým kostem jsou protivníci, kteří mě tupí, když se mě každý den ptají: "Kde je tvůj Bůh?" 12 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu , své spáse. On je můj Bůh. 431 Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého sporu, dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem, před člověkem záludným a podlým!2 Tys přece moje záštita, Bože. Proč zanevřel jsi na mě, proč stále chodit mám zármutkem sklíčen v sevření nepřítele? 3 Sešli své světlo a svoji věrnost; ty ať mě vedou, ty ať mě přivedou k tvé svaté hoře, k příbytku tvému, 4 a já tam přistoupím k Božímu oltáři, k Bohu, zdroji své jásavé radosti, a hrou na citeru ti budu vzdávat chválu, Bože, můj Bože! 5 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu , své spáse. On je můj Bůh. 441 Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, poučující.2 Bože, na vlastní uši jsme slýchali vyprávění svých otců o činu, který jsi vykonal za jejich dnů, za dnů dávných. 3 Pronárody jsi vyhnal svou rukou, je však jsi zasadil jako révu ; rozdrtils národy, je však jsi propustil na svobodu . 4 Nezmocnili se země svým mečem, vítězství jim nedobyla jejich paže, nýbrž tvá pravice, tvoje paže, a světlo tvé tváře, neboť jsi v nich našel zalíbení. 5 Jenom ty jsi můj Král, Bože! Rozhodni, a Jákob bude spasen. 6 S tebou jsme nabrali na rohy své protivníky, útočníky podupali jsme v tvém jménu. 7 Proto na svůj luk se nespoléhám, ani meč mě nezachrání; 8 před protivníky jen tys nás spasil, a ty, kdo nás nenáviděli, jsi zahanbil. 9 Po všechny dny byl Bůh naší chloubou, tvému jménu chceme vzdávat chválu věčně. 10 Teď jsi však na nás zanevřel a musíme se stydět, s našimi zástupy do boje nevycházíš. 11 Před protivníkem nás nutíš ustupovat, oloupili nás ti, kdo nás nenávidí. 12 Vydáváš nás jako ovce na porážku, rozptýlils nás mezi pronárody. 13 Lacino jsi prodal svůj lid, žádný zisk jsi z toho neměl. 14 Dovoluješ sousedům nás tupit, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky. 15 Pronárodům učinils nás pořekadlem, národy nad námi potřásají hlavou. 16 Neustále mám před sebou svoje zostuzení, tváře mi pokrývá hanba, 17 když slyším, jak se utrhač rouhá, když mě souží mstivost nepřítele. 18 To všechno nás postihlo, ač na tebe jsme nezapomínali, nezradili jsme tvou smlouvu. 19 Naše srdce se neodklonilo jinam, naše kroky neodbočily z tvé stezky, 20 i když jsi nás deptal v kraji draků, když jsi nás zahalil v šero smrti. 21 Kdybychom na jméno svého Boha zapomněli, k bohu cizímu své ruce rozepjali, 22 což by to Bůh neodhalil? Zná přece tajnosti srdce. 23 Kvůli tobě jsme vražděni denně, mají nás za ovce na zabití. 24 Vzbuď se, proč spíš, Panovníku? Procitni a nezanevři na nás provždy! 25 Proč skrýváš svou tvář? Proč na naše pokoření, na náš útisk zapomínáš? 26 Naše duše leží v prachu, naše hruď je přitištěna k zemi. 27 Na pomoc nám povstaň, vykup nás pro svoje milosrdenství! 451 Pro předního zpěváka, podle "Lilií" . Pro Kórachovce; poučující, píseň lásky.2 Slavnostní řeč mi ze srdce tryská, své dílo přednesu králi; jazyk můj – hbitého písaře rydlo: 3 Ty nejkrásnější ze synů lidských, z tvých rtů se line milost, proto ti Bůh navěky žehná! 4 Boky si opásej, bohatýre, mečem, svou velebnou důstojností, 5 se zdarem důstojně do boje vyjeď za pravdu, mírnost a spravedlnost, svou pravicí dokážeš činy, jež vzbudí bázeň. 6 Máš ostré šípy, národy padnou ti k nohám, zasáhneš srdce nepřátel, králi! 7 Tvůj trůn, ó božský, bude stát věčně a navždy, tvým žezlem královským je žezlo práva. 8 Miluješ spravedlnost, nenávidíš zvůli; proto tě, božský, pomazal Bůh tvůj olejem veselí nad tvoje druhy. 9 Celé tvé roucho myrhou, aloe, kasií voní , z paláců zdobených slonovou kostí hra strun zní pro radost tobě. 10 Královské dcery se skvějí v tvých skvostech, královna ve zlatě z Ofíru ti stojí po pravici. 11 Slyš, dcero, pohleď, nakloň své ucho, zapomeň na svůj lid, na otcův dům, 12 neboť král zatouží po tvé kráse; je to tvůj pán a jemu se klaněj. 13 I dcera Týru svůj dar ti nese , naklonit si tě chtějí boháči z lidu. 14 Královská dcera v celé své slávě již čeká uvnitř, svůj šat má protkaný zlatem. 15 V zářivém oděvu ji vedou králi a za ní její panenské družky, k tobě je uvádějí. 16 Průvod se ubírá v radostném jásotu, vstupuje v královský palác. 17 Namísto otců budeš mít syny, učiníš je velmoži po celé zemi. 18 Tvé jméno budu připomínat po všechna pokolení; proto ti národy budou vzdávat chválu navěky a navždy. 461 Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, píseň vysokým hlasem.2 Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená. 3 Proto se bát nebudeme, byť se převrátila země a základy hor se pohnuly v srdci moří. 4 Ať si jejich vody hučí, ať se pění, ať se hory pro jejich zpupnost třesou! 5 Řeka svými toky oblažuje město Boží, svatyni příbytku Nejvyššího. 6 Nepohne se, Bůh je v jeho středu, Bůh mu pomáhá hned při rozbřesku jitra. 7 Pronárody hlučí, království se hroutí, jen vydá hlas a země se rozplývá. 8 Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný. 9 Pojďte jen , pohleďte na Hospodinovy skutky, jak úžasné činy v zemi koná! 10 Činí přítrž válkám až do končin země, tříští luky, láme kopí, spaluje v ohni válečné vozy. 11 "Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh. Budu vyvyšován mezi pronárody, vyvyšován v zemi." 12 Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný. 471 Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, žalm.2 Lidé všech národů , tleskejte v dlaně, hlaholte Bohu, plesejte zvučně. 3 Hospodin, Nejvyšší, vzbuzuje bázeň, on je Král velký nad celou zemí. 4 Podrobí nám lidská společenství, národy k nohám nám složí . 5 Vybral nám za náš dědičný podíl chloubu Jákoba, jehož si zamiloval. 6 Bůh vystoupil vzhůru za hlaholu, Hospodin za zvuku polnic. 7 Zpívejte žalmy Bohu, zpívejte žalmy, zpívejte žalmy našemu Králi, zpívejte žalmy! 8 Vždyť Bůh je Král nad celou zemí, zpívejte žalmy k poučení. 9 Bůh kraluje nad všemi pronárody, Bůh sedí na svém svatém trůnu. 10 Knížata lidských společenství se shromáždila, jsou lidem Abrahamova Boha. Vždyť štíty země náležejí Bohu nesmírně vyvýšenému. 481 Žalmová píseň, pro Kórachovce .2 Veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný ve městě našeho Boha, na své svaté hoře. 3 Krásně se vypíná k potěše celé země Sijónská hora, ten nejzazší Sever, sídlo velkého Krále. 4 Bůh v jeho palácích proslul jako hrad nedobytný. 5 Hle, když se králové umluvili a přitáhli spolu, 6 sotva je spatřili, strnuli, děsem se rozutekli. 7 Zachvátilo je tam úzkostné chvění, náhlá křeč jako tu, která rodí. 8 Větrem od východu tříštíš taršíšské lodě. 9 O čem jsme slýchali, to jsme uviděli ve městě Hospodina zástupů, ve městě našeho Boha: až navěky je Bůh činí pevným. 10 Na mysli nám tane tvé milosrdenství, Bože, zde , uprostřed tvého chrámu. 11 Jak tvé jméno, Bože, tak i tvoje chvála zní až do končin země. Tvá pravice je plná spravedlnosti. 12 Raduje se hora Sijón, jásají judské dcery nad tím, jak soudíš. 13 Obejděte Sijón, vydejte se kolem spočítat jeho věže. 14 Pozorně si povšimněte valů, jeho paláce si prohlédněte a příštímu pokolení vyprávějte: 15 "Tento Bůh je Bůh náš navěky a navždy; on sám nás povede věčně." 491 Pro předního zpěváka. Pro Kórachovce, žalm.2 Slyšte to, všichni lidé, všichni obyvatelé světa, naslouchejte, 3 ať jste rodu prostého anebo urození, boháči i ubožáci. 4 Moje ústa budou vyhlašovat moudrost, mé srdce bude rozjímat o rozumnosti. 5 Nakloním své ucho ku příslovím, při citeře předložím svou hádanku i výklad. 6 Proč bych se bál ve zlých dnech, když mě obklopují zvrhlí záškodníci, 7 kteří spoléhají na své jmění a svým velkým bohatstvím se chlubí? 8 Nikdo nevykoupí ani bratra, není schopen vyplatit Bohu sám sebe. 9 Výkupné za lidský život je tak velké, že se každý musí provždy zříci toho , 10 že by natrvalo, neustále žil a nedočkal se zkázy. 11 Vždyť vidí, že umírají moudří, hynou stejně jako hlupák nebo tupec a své jmění zanechají jiným. 12 Ti však myslí, že tu jejich domy budou věčně, jejich příbytky po všechna pokolení, svými jmény nazývají role. 13 Ale člověk, byť byl ve cti, nemusí ani noc přečkat; podobá se zvířatům, jež zajdou. 14 To je cesta těch, kdo bláznovství se drží ; za nimi jdou ti, kdo si libují v jejich řečech. 15 Ženou se jak ovce do podsvětí, sama smrt je pase. Zrána je pošlapou lidé přímí, a co vytvořili, zhltne podsvětí, trvání to nemá. 16 Avšak mne Bůh ze spárů podsvětí vykoupí, on mě přijme! 17 Jen se neboj, bohatne-li někdo a množí-li slávu svého domu; 18 zemře, nic nevezme s sebou, jeho sláva za ním nesestoupí. 19 I když zaživa si dobrořečil: "Chválí tě, že sis to zařídil tak dobře," 20 musí se přidat k pokolení svých otců, kteří nikdy nezahlédnou světlo. 21 Člověk, byť byl ve cti, nemusí mít rozum, podobá se zvířatům, jež zajdou. 501 pro Asafa . Bůh sám , Bůh Hospodin promluvil a volá zemi od slunce východu až po západ.2 Ze Sijónu, místa dokonalé krásy, zaskvěl se Bůh, 3 přichází Bůh náš a nehodlá mlčet. Před ním jde oheň sžírající, vichřice běsní kolem něho. 4 Nebesa shůry i zemi volá, povede při se svým lidem. 5 "Shromážděte mi mé věrné, ty, kdo při oběti přijali mou smlouvu!" 6 Nebesa hlásají jeho spravedlnost, Bůh sám bude soudcem. 7 "Slyš, můj lide, budu mluvit, Izraeli, svědčím proti tobě, já jsem Bůh, tvůj Bůh jsem. 8 Má žaloba se netýká tvých obětí, tvé zápaly mám před sebou stále. 9 Nevezmu si býčka z tvého domu, kozly ze tvých ohrad. 10 Všechna lesní zvěř mi patří i dobytek na tisíci horách, 11 v horách vím o každém ptáku, polní havěť též mám kolem sebe. 12 Kdybych měl hlad, neřeknu si tobě, mně patří svět se vším, co je na něm. 13 Jídám snad já maso z tura nebo napájím se kozlí krví? 14 Přines Bohu oběť díků a plň svoje sliby Nejvyššímu! 15 Až mě potom budeš v den soužení volat, já tě ubráním a ty mě budeš oslavovat." 16 Ale svévolníkovi Bůh praví: "Nač odříkáváš má nařízení, proč si bereš do úst moji smlouvu? 17 Ty přec nenávidíš kázeň, ty má slova za sebe jen házíš. 18 Spatříš zloděje a běžíš k němu, s cizoložníky máš podíl. 19 Ústa propůjčuješ k zlému, svůj jazyk jsi spřáhl se lstí. 20 Usedneš a mluvíš proti bratru, kydáš hanu na syna své matky. 21 To jsi dělával, a já jsem mlčel. Domníval ses, že jsem jako ty. Vznáším proti tobě obžalobu. 22 Pochopte to, vy, kdo na Boha jste zapomněli, ať vás nerozsápu a nikdo vás nevytrhne. 23 Mne oslaví ten, kdo přinese oběť díků, ten, kdo jde mou cestou; tomu dám zakusit Boží spásu." 511 Pro předního zpěváka. Davidův,2 když k němu přišel prorok Nátan, protože vešel k Bat-šebě . 3 Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti, 4 moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu! 5 Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále. 6 Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích. A tak se ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu. 7 Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka. 8 Ano, v opravdovosti máš zalíbení, dáváš mi poznávat tajuplnou moudrost. 9 Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh. 10 Dej, ať slyším veselí a radost, ať jásají kosti, jež jsi zdeptal. 11 Odvrať svou tvář od mých hříchů, zahlaď všechny moje nepravosti. 12 Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. 13 Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber! 14 Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti. 15 Budu učit nevěrné tvým cestám a hříšníci navrátí se k tobě. 16 Vysvoboď mě, abych nebyl vinen krví, Bože, Bože, moje spáso, ať plesá můj jazyk pro tvou spravedlnost. 17 Panovníku, otevři mé rty, ať má ústa hlásají tvou chválu. 18 Oběť, kterou bych dal, se ti nezalíbí, na zápalných obětech ti nezáleží. 19 Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš! 20 Prokaž dobro Sijónu svou přízní, vybuduj jeruzalémské hradby. 21 Pak se ti zalíbí oběti spravedlnosti, zápaly a celopaly, pak ti budou na oltáři obětovat býčky. 521 Pro předního zpěváka. Poučující, Davidův,2 když přišel Edómec Dóeg a oznámil Saulovi: "David vešel do Achímelekova domu ." 3 Proč se chlubíš zlem, ty bohatýre? Boží milosrdenství po všechny dny trvá ! 4 Jen zhoubu tvůj jazyk splétá, máš ho ostrý jako břitvu, pleticháři. 5 Zlo miluješ víc než dobro, klam více než spravedlivé slovo. 6 Miluješ každé podvratné slovo, jazyku lstivý. 7 Proto Bůh tě smete provždy, popadne tě, ze stanu tě vyrve, vykoření tě ze země živých. 8 Až to spatří spravedliví, zmocní se jich bázeň a posměšně o něm řeknou: 9 "Ano, byl to muž, jenž nepokládal za záštitu Boha, ve své veliké bohatství doufal, zakládal si na své zhoubné moci." 10 Ale já jsem jako zelenající se oliva v domě Božím. Doufám v Boží milosrdenství navěky a navždy. 11 Navěky ti budu vzdávat chválu, neboť jsi to způsobil ty. Naději jsem složil ve tvé jméno, je tak dobré ke tvým věrným. 531 Pro předního zpěváka, při tanečním reji . Poučující, Davidův.2 Bloud si v srdci říká: "Bůh tu není." Všichni kazí a bezprávně kdeco zohavují, nikdo nic dobrého neudělá. 3 Bůh na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli . 4 Odpadli však všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo. 5 Což nevědí ti, kdo páchají ničemnosti, kdo jedí můj lid, jako by jedli chleba, ti , kdo Boha nevzývají, 6 že se jednou třást budou strachem, strachem, jaký ještě nebyl? Kosti toho, kdo tě oblehl, Bůh rozmetá, zahanbíš je , protože je Bůh zavrhl. 7 Kéž už přijde Izraeli ze Sijónu spása! Až Bůh změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se zaraduje. 541 Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Poučující, Davidův,2 když přišli Zífejci a řekli Saulovi: "David se přece skrývá u nás ." 3 Bože, pro své jméno mě zachraň, ujmi se mé pře svou bohatýrskou silou. 4 Slyš moji modlitbu, Bože, naslouchej slovům mých úst. 5 Povstali proti mně cizáci, ukrutníci o život mi ukládají, na Boha neberou zřetel. 6 Avšak Bůh mi poskytuje pomoc, Panovník je s těmi, kdo mě podpírají. 7 Kéž to zlo odrazí na ty, kdo proti mně sočí! Ve své věrnosti je umlč. 8 Ochotně ti budu obětovat, vzdávat chválu, Hospodine, tvému jménu, protože je dobré. 9 Ze všeho soužení jsi mě vysvobodil, pád nepřátel spatřilo mé oko. 551 Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Poučující, Davidův.2 Dopřej, Bože, modlitbě mé sluchu, neskrývej se před mou prosbou. 3 Věnuj mi pozornost, odpověz mi, lkám a sténám, zmateně se toulám, 4 neboť nepřítel mi spílá, svévolník mě tísní, chtěli by mě zlomit ničemnostmi, štvou proti mně plni vzteku. 5 Srdce se mi v hrudi svírá, přepadly mě hrůzy smrti, 6 padá na mě strach a chvění, zděšení mě zachvátilo. 7 Pravím: Kéž bych měl křídla jako holubice, uletěl bych, usadil se jinde . 8 Ano, daleko bych letěl, pobýval bych v poušti, 9 spěchal do bezpečí před náporem větru, před vichřicí. 10 Ve zmatek je uveď, Panovníku, jazyky jim rozdvoj, v městě vidím násilí a sváry, 11 ve dne v noci po hradbách se plíží, ničemnost a trápení jsou v jeho středu, 12 v jeho středu běsní zhouba, týrání a lest se nehnou z ulic. 13 Není to nepřítel, kdo mě tupí, to bych přece snesl; nade mne se nevypíná ten, který mě nenávidí, před tím bych se ukryl, 14 jsi to však ty, člověk jako já, můj druh a přítel! 15 Ten nejlepší vztah nás pojil, za bouřného jásotu jsme chodívali do Božího domu. 16 Ať je překvapí smrt, ať zaživa sejdou do podsvětí! Jen zloba je v jejich doupatech, je v jejich středu. 17 A já volám k Bohu, Hospodin mě spasí. 18 Večer, zrána, za poledne lkám a sténám. – Vyslyšel můj hlas! 19 On vykoupí mě z války, daruje mi pokoj, ač jich proti mně je tolik. 20 Slyší Bůh a pokoří je, on , jenž odedávna trůní, když se změnit nechtějí a nebojí se Boha. 21 Leckdo vztáhne ruku na ty, kteří v pokoji s ním žijí, jeho smlouvu znesvěcuje. 22 Lichotek má plná ústa, ale v srdci válku. Hladší nad olej jsou jeho slova, ale jsou to vytasené meče . 23 Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil. 24 Ty je, Bože, srazíš v jámu zkázy. Ti, kdo prolévají krev a stavějí vše na lsti, nedožijí ani poloviny svých dnů. Já však doufám v tebe! 561 Pro předního zpěváka, podle "Němé holubice dálek ". Pamětní zápis, Davidův, když se ho v Gatu zmocnili Pelištejci.2 Smiluj se nade mnou, Bože, neboť po mně šlape člověk, válečník mě denně utiskuje. 3 Denně po mně šlapou ti, kteří proti mně sočí, těch, kdo zpupně válčí proti mně, je mnoho. 4 Přichází den strachu, já však doufám v tebe. 5 V Boha, jehož slovo chválím, v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat tělo? 6 Denně překrucují moje slova, vymýšlejí na mě kdeco zlého. 7 Srocují se, číhají a stopují mě, o mé bezživotí usilují. 8 Vyváznout je necháš za ty ničemnosti? Takové lidi sraz, Bože, svým hněvem! 9 O mém vyhnanství si vedeš záznam; ukládej si do měchu mé slzy. Což je v svých záznamech nemáš? 10 Jednou se mí nepřátelé obrátí zpět, v den, kdy provolám: "Teď vím, že Bůh je při mně!" 11 V Boha, jehož slovo chválím, v Hospodina, jehož slovo chválím, 12 v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat člověk? 13 Bože, sliby tobě dané splním, přinesu ti oběť chvály, 14 neboť jsi mě vysvobodil z jisté smrti. Což jsi ne ušetřil moje nohy podvrtnutí, abych před Bohem směl chodit dál ve světle živých? 571 Pro předního zpěváka, jako "Nevyhlazuj !" Davidův, pamětní zápis, když uprchl před Saulem do jeskyně .2 Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou, k tobě se utíká moje duše. Utíkám se do stínu tvých křídel, dokud nepomine zhoubné nebezpečí . 3 Volám k Bohu nejvyššímu, k Bohu, jenž za mě dokončí zápas. 4 Sešle pomoc z nebe, zachrání mě, potupí toho, kdo po mně šlape. Bůh sešle své milosrdenství a věrnost. 5 Mezi lvy být musím, s těmi uléhám, kdo srší ohněm, s lidmi, jejichž zuby jsou kopí a šípy, jejichž jazyk je ostrý meč. 6 Povznes se až nad nebesa, Bože, ať nad celou zemí vzejde tvoje sláva! 7 Nastražili síť mým krokům, člověk mě chtěl zlomit; vykopali na mě jámu, spadli do ní sami. 8 Mé srdce je připraveno, Bože, mé srdce je připraveno, budu zpívat, prozpěvovat žalmy. 9 Probuď se, má slávo! Probuď se už , citero a harfo, ať jitřenku vzbudím. 10 Panovníku, chci ti mezi lidmi vzdávat chválu, mezi národy ti budu zpívat žalmy; 11 vždyť tvé milosrdenství až k nebi sahá, až do mraků tvoje věrnost. 12 Povznes se až nad nebesa, Bože, a nad celou zemí ať je tvoje sláva! 581 Pro předního zpěváka, jako: "Nevyhlazuj!" Davidův, pamětní zápis.2 Opravdu svou němotou hlásáte spravedlnost? Lidé, soudíte dle práva? 3 V zemi jednáte, jak podlé srdce velí , razíte si cestu násilím svých rukou. 4 Svévolníci, ti se odrodili hned v matčině lůně, z mateřského života se lháři dali bludnou cestou. 5 Mají jedu jako hadi, jsou jak hluchá zmije, když si zacpe uši, 6 aby neslyšela kouzelnický šepot zaklínače zkušeného v zaklínání. 7 Bože, vylámej jim zuby v ústech, vyraz tesáky těch lvíčat, Hospodine! 8 Ať se rozplynou jak tratící se vody, ať se tomu, kdo napne luk , ztupí šípy. 9 Ať se ztratí jako slizký plž, jako potracený plod, který neuzřel slunce. 10 Dříve než co pochopí, už trním pod hrnci vám budou , smete je vichr, ať svěží či zprahlé. 11 Radovat se bude spravedlivý, až uzří tu pomstu, omyje si nohy v krvi svévolníka. 12 A lidé si řeknou: "Spravedlivý ovoce se dočkal . Ano, Bůh to je, kdo na zemi soud koná." 591 Pro předního zpěváka, jako: "Nevyhlazuj!" Davidův, pamětní zápis, když Saul dal střežit dům, aby ho usmrtil .2 Vysvoboď mě od mých nepřátel, můj Bože, buď mi hradem proti útočníkům. 3 Vysvoboď mě od těch, kdo páchají ničemnosti, zachraň mě před těmi, kdo prolévají krev. 4 Hle, jak nástrahy mi strojí, mocní srocují se proti mně, ne snad pro nevěrnost nebo můj hřích, Hospodine, 5 sbíhají se, aby zakročili, ne však kvůli nepravosti. Vzbuď se, pojď mi vstříc a pohleď! 6 Hospodine, Bože zástupů, ty jsi Bůh Izraele. Procitni a ztrestej všechny pronárody, neměj slitování s nikým, kdo by věrolomně páchal ničemnosti. 7 K večeru se navracejí, skučí jako psi a pobíhají kolem města. 8 Hle, co chrlí jejich ústa! Mezi jejich rty jsou meče, že prý: "Kdo to slyší?" 9 Ty se jim však, Hospodine, směješ, všechny pronárody jsou ti k smíchu. 10 Moje sílo, budu se tě držet! Bůh je přece hrad můj nedobytný. 11 Bůh můj milosrdný jde přede mnou, Bůh mi dá, že spatřím pád těch, kdo proti mně sočí. 12 Jen je nepobíjej, aby můj lid nezapomněl; rozežeň je mocí svou a sraz je, ty jsi náš štít, Panovníku! 13 Hříchem svých úst, slovem svých rtů, vlastní pýchou ať jsou polapeni za kletbu a za lež, které vyřkli. 14 Skoncuj v rozhořčení, skoncuj s nimi, ať poznají, že Bůh vládne v Jákobovi i v dálavách země! 15 K večeru se navracejí, skučí jako psi a pobíhají kolem města. 16 Za potravou sem a tam se honí, když se nenasytí, zůstávají přes noc. 17 Já však budu zpívat o tvé síle, nad tvým milosrdenstvím hned zrána budu plesat. Vždyť ses mi stal nedobytným hradem, útočištěm v den soužení mého. 18 Moje sílo, o tobě chci žalmy zpívat. Bůh je přece hrad můj nedobytný, Bůh můj milosrdný. 601 Pro předního zpěváka, podle "Lilie svědectví ". Pamětní zápis, Davidův, k vyučování,2 když válčil s Aramejci z Dvojříčí a s Aramejci ze Sóby; po návratu pobil Jóab Edómce v Solném údolí, dvanáct tisíc mužů . 3 Zanevřels na nás, Bože, prolomils naše řady , stíhal nás hněv tvůj. Navrať se k nám! 4 Zemí jsi otřásl, rozštěpil jsi ji; scel její trhliny, neboť se hroutí! 5 Vlastnímu lidu dals okusit tvrdost, dals nám pít víno, až závrať nás jímá . 6 Dopustils, aby ti, kdo se tě bojí, korouhev k ústupu před lukem zvedli. 7 Aby tvoji milí byli zachováni, pomoz svou pravicí, odpověz nám! 8 Bůh ve své svatyni promluvil: "S jásotem rozdělím Šekem, rozměřím dolinu Sukót. 9 Mně patří Gileád, mně patří Manases, Efrajim, přilba mé hlavy, Juda, můj palcát. 10 Moáb je mé umývadlo, na Edóm hodím svůj střevíc. Spusť, Pelišteo, proti mně válečný ryk!" 11 Kdože mě uvede do nepřístupného města? Kdo mě dovedl až do Edómu? 12 Což ne, Bože, ty, jenž zanevřel jsi na nás? Což s našimi zástupy bys nevytáhl, Bože? 13 Před protivníkem buď naše pomoc, je šalebné čekat spásu od člověka. 14 S Bohem statečně si povedeme, on rozšlape naše protivníky. 611 Pro předního zpěváka, za doprovodu strunného nástroje. Davidův.2 Slyš, Bože, mé bědování, mé modlitbě pozornost věnuj, 3 z končin země k tobě volám se sklíčeným srdcem. Doveď mě na skálu, je pro mě strmá, 4 ty jsi moje útočiště a pevná věž proti nepříteli. 5 Chci navěky pobývat v tvém stanu, utéci se do skrýše tvých křídel. 6 Ty jsi, Bože, slyšel moje sliby. Do vlastnictví dals mi ty, kteří se bojí tvého jména. 7 Přidávej dny králi, ať jsou jeho léta jako celá pokolení, 8 ať před Bohem trůní věčně. Připrav milosrdenství a věrnost, ať ho opatrují! 9 A tak budu tvému jménu navždy zpívat žalmy, den co den budu plnit své sliby. 621 Pro předního zpěváka, podle Jedútúna. Davidův.2 Jen v Bohu se ztiší duše má, od něho vzejde mi spása. 3 Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nikdy nic neotřese. 4 Jak dlouho budete napadat člověka? Zabitím hrozíte všichni jak stěna nahnutá, jako zeď podkopaná. 5 Stále se radí, jak strhnout ho z výše, ve lhaní zálibu našli, žehnají ústy, zlořečí v nitru. 6 Jen zmlkni před Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá . 7 Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nic neotřese. 8 Má spása a sláva je v Bohu, on je má mocná skála, v Bohu mám útočiště. 9 Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště. 10 Lidé jsou jen vánek, urození jsou jen lživé zdání . Na váze stoupají vzhůru, dohromady jsou lehčí než vánek. 11 Neslibujte si nic od útisku, nedejte se šálit tím, že něco uchvátíte, k jmění, byť i přibývalo, neupněte srdce. 12 Bůh promluvil jednou, dvojí věc jsem slyšel: Bohu patří moc, 13 i milosrdenství je, Panovníku, tvoje. Ty každému splatíš podle jeho skutků. 631 Davidův, když byl v Judské poušti .2 Bože, tys Bůh můj! Hledám tě za úsvitu, má duše po tobě žízní. Mé tělo touhou po tobě hyne ve vyschlé, prahnoucí, bezvodé zemi. 3 Proto tě vyhlížím ve svatyni, chci spatřit tvoji sílu a slávu; 4 tvé milosrdenství je lepší než život, mé rty tě chválí zpěvem. 5 Proto ti dobrořečím po celý život, v tvém jménu pozvedám dlaně. 6 Má duše se sytí nejtučnější stravou, moje rty plesají, má ústa zpívají chválu. 7 Když si tě na lůžku připomínám, o tobě rozjímám za nočních hlídek, 8 že jsi mou pomocí býval, ve stínu křídel tvých plesám. 9 Má duše přilnula k tobě, tvá pravice mě pevně drží. 10 Ti, kdo mi chystají zkázu a o život ukládají, sestoupí v nejhlubší útroby země; 11 vydáni napospas meči za kořist šakalům padnou. 12 Král se však bude radovat; Bůh bude chloubou všech, kdo přísahají při něm, a budou zacpána ústa těm, kdo zrádně mluví. 641 Pro předního zpěváka. Davidův.2 Vyslyš, Bože, moje lkání, chraň mě, ať mohu žít beze strachu z nepřítele, 3 skryj mě, když se zlovolníci tajně radí, když se bouří, kdo páchají ničemnosti, 4 kdo si nabrousili jazyky jak meče, namířili šípy jedovatých řečí, 5 aby zákeřně stříleli na bezúhonného! Znenadání na něj vystřelí bez jakékoli bázně. 6 Utvrzují se v zlém rozhodnutí, počítají, jak by nastražili léčky, říkají si : "Kdo nás může spatřit? 7 Ať si kdo chce slídí po podlostech, nastrojili jsme to dokonale, ať si slídil slídí, hluboké je nitro člověka i jeho srdce." 8 Bůh však znenadání na ně vystřelí šíp; budou samá rána. 9 Jejich jazyk je sklátí, každý, kdo je spatří, se jim vyhne. 10 Všichni lidé se budou bát, budou rozhlašovat Boží skutek a pochopí jeho dílo. 11 Spravedlivý se bude radovat z Hospodina a utíkat se k němu; on bude chloubou všech, kdo mají přímé srdce. 651 Pro předního zpěváka, žalm. Davidův, píseň.2 Ztišením se sluší tebe chválit, Bože, na Sijónu, plnit tobě sliby. 3 K tobě, jenž modlitby slyšíš, přichází veškeré tvorstvo. 4 Přemohly mě nepravosti, našich nevěrností jenom ty nás zprostíš. 5 Blaze tomu, koho vyvolíš a přijmeš, aby směl pobývat ve tvých nádvořích. Tam se budem sytit dary tvého domu, tvého svatého chrámu. 6 Ve své spravedlnosti nám odpovídáš činy budícími bázeň, Bože, naše spáso, naděje všech končin země i zámořských dálek, 7 jenž jsi upevnil svou mocí hory, opásán bohatýrskou silou, 8 jenž konejšíš hukot moří, hukot jejich vlnobití i vřavu národů. 9 Z tvých znamení jímá bázeň obyvatele všech končin, tam, kde jitro nastává i kde se snáší večer, všechno naplňuješ plesem. 10 Navštěvuješ zemi, hojností ji zahrnuješ, velmi bohatou ji činíš. Boží potok je naplněn vodou, pečuješ jim o obilí, ano, máš o zemi péči: 11 zavlažuješ brázdy, kypříš hroudy, vydatnými prškami ji činíš vláčnou, žehnáš tomu, co z ní raší. 12 Ty svou dobrotou celý rok korunuješ, ve tvých stopách kane tučnost, 13 kane na pastviny v stepi, a pahorky jásotem se opásaly. 14 Louky se oděly stády, doliny se halí obilím, zvučí hlaholem a zpěvem. 661 Pro předního zpěváka, žalmová píseň . Hlahol Bohu, celá země!2 Pějte žalmy k slávě jeho jména, jeho chválu šiřte chvalozpěvem. 3 Řekněte Bohu: Jakou bázeň vzbuzují tvé činy! Pro tvoji nesmírnou moc se vtírají v tvou přízeň i tví nepřátelé. 4 Ať se ti klaní celá země a zpívá ti žalmy, ať zpívá žalmy tvému jménu. 5 Pojďte, pohleďte na Boží skutky, tím, co koná mezi lidskými syny, vzbuzuje bázeň. 6 Moře obrátil v souš, řeku přešli suchou nohou; radujme se tady z něho! 7 Věčně vládne svou bohatýrskou silou, pronárody sleduje svým zrakem. Odbojníci ať se nevyvyšují! 8 Dobrořečte, národy, našemu Bohu, zvučně rozhlašujte jeho chválu. 9 Zachoval nás při životě, nedopustil, aby nám uklouzly nohy. 10 Ano, zkoušel jsi nás, Bože, protříbil jsi nás, jako se tříbí stříbro: 11 zavedls nás do lovecké sítě, těžké břemeno jsi nám na bedra vložil. 12 Dopustils, že člověk nám po hlavách jezdil, šli jsme ohněm, vodou, vyvedl jsi nás však a dal hojnost všeho . 13 Vstoupím se zápalnou obětí do tvého domu, splním ti své sliby, 14 jež moje rty vyslovily, jež v soužení vyřkla moje ústa. 15 V oběť zápalnou ti přinesu to nejtučnější, s obětním dýmem z beranů připravím skot i kozly. 16 Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal. 17 Svými ústy jsem volával k němu, svým jazykem jsem ho vyvyšoval. 18 Kdybych se snad upnul srdcem k ničemnosti, byl by mě Panovník nevyslyšel. 19 Bůh však slyšel, mé modlitbě věnoval pozornost. 20 Požehnán buď Bůh, že mou modlitbu nezamítl a své milosrdenství mi neodepřel . 671 Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Zpívaný žalm.2 Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář! 3 Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi pronárody tvoje spása! 4 Kéž ti, Bože, lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé! 5 Ať se národy radují, ať zaplesají, neboť soudíš lidi podle práva, spravuješ národy země. 6 Kéž ti, Bože, lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé! 7 Země vydala své plody, Bůh nám žehná, Bůh náš. 8 Bůh nám dává svoje požehnání. Nechť se ho bojí všechny dálavy země! 681 Pro předního zpěváka, Davidův. Zpívaný žalm.2 Povstane Bůh, a rozprchnou se jeho nepřátelé, na útěk se před ním dají, kdo ho nenávidí. 3 Odvaneš je jako dým. Tak jako taje vosk před žárem ohně, tak zhynou před Bohem svévolníci. 4 Spravedliví se však zaradují a jásotem budou oslavovat Boha, budou se radostně veselit. 5 Prozpěvujte Bohu, pějte žalmy jeho jménu, upravujte cestu tomu, který jede pustinami. Hospodin je jeho jméno, jásotem ho oslavujte. 6 Otec sirotků, obhájce vdov je Bůh v obydlí svém svatém. 7 Bůh, jenž osamělé usazuje v domě, vyvádí vězně k šťastnému životu ; odbojníci však zůstanou ve vyprahlé zemi. 8 Bože, když jsi táhl v čele svého lidu, když jsi kráčel pustým krajem, 9 třásla se země, kanuly krůpěje z nebe před Bohem ze Sínaje, před Bohem, Bohem Izraele. 10 Štědrým přívalem jsi skrápěl své dědictví, Bože, když se země vysílila, pečoval jsi o ni. 11 Tvoje stádce se v ní usadilo. Bože, ve své dobrotě máš péči o poníženého! 12 Panovník pronáší výrok. Nesmírný je zástup žen , jež radostnou zvěst nesou: 13 "Pádí králové i se zástupy, pádí, hospodyně rozdělují kořist. 14 Zůstanete ležet mezi ohradami? Jak se blyští stříbrem potažená křídla holubice, perutě zlatavě zelenavé! 15 Už jí Všemohoucí rozehnal ty krále! To tys přikryl sněhem šerý Salmón." 16 Horou bohů je hora Bášan, hora Bášan je hora strmých štítů. 17 Proč, vy strmé horské štíty, úkosem shlížíte na horu, na níž se usadit zatoužil Bůh? Tam bude Hospodin přebývat natrvalo. 18 Božích vozů jsou desetitisíce, tisíce tisíců. Panovník je mezi nimi, ze Sínaje táhne do svatyně. 19 Vystoupil jsi na výšinu, ty, kdo byli v zajetí, jsi vedl, mnohé z lidí přijals darem, odbojníci však museli zůstat v poušti , Hospodine, Bože! 20 Požehnán buď Panovník, den ze dne za nás nosí břímě. Bůh je naše spása. 21 Bůh je Bohem, jenž nás zachraňuje. Je to on, Panovník Hospodin, kdo vyvádí z tenat smrti. 22 Ano, Bůh rozdrtí nepřátelům hlavu, témě tomu, který se ve vinách brodí. 23 Panovník řekl: "Vyvedu z Bášanu, vyvedl jsem i z hlubin moře 24 a noha tvá je rozdrtí v krvi, ať jazyk tvých psů má z nepřátel podíl." 25 Všichni spatřili tvůj průvod, Bože, průvod mého Boha, mého Krále, do svatyně. 26 Napřed šli zpěváci, za nimi hudebníci, uprostřed s bubínky dívky. 27 V shromážděních dobrořečte Bohu, Hospodinu, vy z pramene Izraele! 28 Tady je Benjamín, nejmladší, jenž se stal nad nimi pánem, nad veliteli Judy a jeho oddíly, nad veliteli Zabulóna, veliteli Neftalího. 29 Byl to příkaz tvého Boha. Nechť se tvá moc, Bože, mocně prokazuje v tom, co pro nás konáš 30 ze svého chrámu nad Jeruzalémem. Králové ti budou přinášet dary. 31 Oboř se na tu divou zvěř v rákosí, na stádo turů mezi býčky národů, na toho, který se vrhá do bláta kvůli úlomku stříbra. Rozpraš národy válkychtivé! 32 Ať přijdou egyptští velmožové, ať Kúš vztáhne ruce vstříc Bohu. 33 Království země, zpívejte Bohu, zapějte žalmy Panovníku, 34 tomu, jenž jezdí po nebi, po nebi odvěkém. Hle, vydal hlas, hlas plný moci. 35 Uznejte Boží moc! Jeho vznešenost se klene nad Izraelem, jeho moc do mraků strmí . 36 Bůh ze tvých svatyň vzbuzuje bázeň, Bůh Izraele. On dává moc a udatnost lidu. Požehnán buď Bůh! 691 Pro předního zpěváka, podle "Lilií". Davidův.2 Zachraň mě, můj Bože, vody mi pronikly k duši! 3 V bahně hlubiny se topím, není na čem stanout, do hlubokých vod se nořím, dravý proud mě vleče. 4 Volám do umdlení, hrdlo zanícené, Boha vyhlížím, až zrak mi vypovídá. 5 Víc než vlasů na mé hlavě je těch, kdo mě bez důvodů nenávidí; zdatní jsou, kdo umlčet mě chtějí, zrádní nepřátelé! Co jsem neuchvátil, mám teď vracet. 6 Ty znáš, Bože, moji pošetilost, čím jsem se kdy provinil, ti není skryto. 7 Kvůli mně však ať se nemusejí hanbit, kdo složili svou naději v tebe, Panovníku, Hospodine zástupů, ať kvůli mně se nemusejí stydět ti, kdo tě hledají, Bože Izraele! 8 Snáším potupu přec kvůli tobě, stud pokryl mé tváře. 9 Za cizího mě mají mí bratři, cizincem jsem pro syny své matky, 10 neboť horlivost o tvůj dům mě strávila, tupení těch, kdo tě tupí, padlo na mne. 11 Postil jsem se, vyplakal si oči, ale v potupu se mi to obrátilo. 12 Oblékl jsem si žíněné roucho a stal jsem se pro ně pořekadlem. 13 O mně klevetí, kdo sedávají v bráně, pijani si o mně popěvují. 14 Ale má modlitba spěje , Hospodine, k tobě, je čas přízně, Bože nejvýš milosrdný, odpověz mi, věrný dárce spásy, 15 vysvoboď mě z bahna, ať se neutopím! Kéž jsem vysvobozen z rukou těch, kteří mě nenávidí, z hlubokých vod. 16 Ať mě neodvleče dravý vodní proud, ať hlubina mě nepohltí, ať nade mnou studnice nezavře ústa! 17 Odpověz mi, Hospodine, vždyť tvé milosrdenství je dobrotivé, pro své velké slitování shlédni na mne, 18 neskrývej tvář před svým služebníkem, když se soužím, pospěš, odpověz mi, 19 buď mi blízko, zastaň se mne, vykup mě kvůli mým nepřátelům! 20 Ty víš, jak jsem tupen, ostouzen a haněn, máš před sebou všechny moje protivníky. 21 Srdce potupou mi puká, jsem jak ochrnulý. Na soucit jsem čekal, ale marně; na ty, kdo by potěšili – nenašel se nikdo . 22 Do jídla mi dali žluč, když jsem žíznil, dali mi pít ocet. 23 Jejich stůl se jim staň osidlem a těm, kdo jsou s nimi zajedno, buď léčkou. 24 Dej , ať se jim zatmí v očích, aby neviděli, jejich bedra ustavičně zbavuj síly. 25 Vylej na ně svůj hrozný hněv, tvůj planoucí hněv ať postihne je. 26 Jejich hradiště ať zpustne, v jejich stanech ať nebydlí nikdo. 27 Neboť toho, kterého jsi ty zbil, pronásledovali, vypravují o bolesti těch, které jsi proklál. 28 Sečti jejich nepravosti, ať před tebou nejsou spravedliví. 29 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, nezapsáni mezi spravedlivé. 30 Jsem ponížen, bolestí se soužím, avšak hradem je mi, Bože, tvoje spása. 31 Písní budu chválit jméno Boží, velebit je budu díkůvzdáním. 32 Hospodin to přijme raději než býka, býčka s paznehty a rohy. 33 Pokorní to spatří a budou mít radost; kdo se dotazujete na Boží vůli , okřejete v srdci. 34 Vždyť Hospodin ubožáky slyší, nepohrdá svými, když jsou uvězněni. 35 Ať ho chválí nebesa i země, moře se vším, co se v nich hemží, 36 neboť Bůh zachrání Sijón a zbuduje judská města; budou tam sídlit a mít je ve vlastnictví. 37 Potomstvo jeho služebníků je bude dědičně držet; budou v nich bydlet ti, kdo milují jeho jméno. 701 Pro předního zpěváka. Davidův, k připamatování.2 Bože, vysvoboď mě, Hospodine, na pomoc mi pospěš! 3 Ať se zardí hanbou ti, kdo mi o život ukládají, ať táhnou zpět, ať se stydí ti, kdo mi zlo přejí. 4 Za svou hanebnost ať musí couvnout ti, kdo mi říkají: "Dobře ti tak!" 5 Ať jsou veselí a radují se z tebe všichni, kteří tě hledají; ať říkají stále: "Bůh je velký" ti, kdo milují tvou spásu. 6 Ponížený jsem a ubohý, Bože, pospěš ke mně! Tys má pomoc, vysvoboditel můj, neotálej, Hospodine! 711 Utíkám se k tobě, Hospodine, kéž nikdy nejsem zahanben!2 Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, pomoz mi vyváznout, skloň ke mně své ucho, buď mou spásou. 3 Buď mi skalním příbytkem a budu se tam uchylovat stále. Rozhodls o mé záchraně, tys můj skalní štít, moje pevná tvrz! 4 Bože můj, pomoz mi vyváznout z moci svévolníka, z rukou bídáka a násilníka. 5 Ty jsi přece má naděje, Panovníku Hospodine, v tebe už od mládí doufám. 6 Na tebe jsem odkázán už ze života matky , oddělil sis mě v matčině nitru, chvalozpěv můj o tobě bude znít stále. 7 Za zázrak mě mnozí měli, tys byl moje mocné útočiště. 8 Z mých úst plně zní tvá chvála, den co den tě oslavuji. 9 Nezamítej mě v čas stáří, neopouštěj mě, když pozbývám sil. 10 Nepřátelé se už na mě domlouvají, ti, kdo mě hlídají, společně se radí, 11 prohlašují: "Bůh ho opustil, pusťte se za ním , chopte se ho, nevysvobodí ho nikdo." 12 Nevzdaluj se ode mne, můj Bože, Bože, na pomoc mi pospěš! 13 Ať zahynou v hanbě, kdo mě osočují, potupa a stud ať halí ty, kdo zlo mi strojí. 14 Já však budu vytrvale čekat a vždy víc a nade vše tě budu chválit. 15 O tvé spravedlnosti budou má ústa vypravovat, každého dne svědčit o tvé spáse, a přece nestačím všechno vypovědět. 16 Přicházím s bohatýrskými činy Panovníka Hospodina; tvoji spravedlnost, jenom tvoji, budu připomínat. 17 Od mladosti, Bože, jsi mě vyučoval a já dosud oznamuji tvoje divy. 18 Ani ve stáří a šedinách mě, Bože, neopouštěj, dokud neseznámím toto pokolení se skutky tvé paže a s tvou bohatýrskou silou všechny, kteří přijdou. 19 Bože, tvoje spravedlnost až k výšinám sahá , vykonals veliké věci. Bože, kdo je tobě roven! 20 Ty jsi mi dal zakusit četná zlá soužení a zase mi život vracíš a z propasti země přivádíš mě nazpět. 21 Ty mě stále činíš větším, útěchou mě zahrnuješ. 22 A já strunným nástrojem ti budu vzdávat chválu, Bože můj, za tvoji věrnost, s citerou ti budu zpívat žalmy, Svatý Izraele. 23 Ať plesají mé rty, když ti zpívám žalmy, i má duše tebou vykoupená. 24 A můj jazyk bude o tvé spravedlnosti hovořit každodenně, budou se rdít hanbou ti, kdo mi strojili zlé věci. 721 Šalomounův . Bože, předej své soudy králi a svou spravedlnost královskému synu,2 aby obhajoval tvůj lid spravedlivě a tvé ponížené podle práva. 3 Hory přinesou lidu pokoj a pahorky spravedlnost. 4 Zjedná právo poníženým z lidu, dá zvítězit synům ubožáka, zdeptá utlačovatele. 5 Budou se tě bát, dokud bude slunce, dokud potrvá měsíc, po všechna pokolení. 6 Sestoupí jak déšť na posečenou louku, jako vláha svlažující zemi. 7 V jeho dnech rozkvete spravedlivý, bude hojný pokoj, dokud nezanikne měsíc. 8 A panovat bude od moře až k moři, od Řeky do dálav země. 9 Divá sběř se před ním bude krčit, prach budou lízat jeho nepřátelé. 10 Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, budou odvádět daň králové Šeby a Seby. 11 Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit. 12 Vysvobodí ubožáka, jenž volá o pomoc, poníženého, jenž nemá pomocníka. 13 Bude mít soucit s nuzným ubožákem, ubohým zachrání život. 14 Vykoupí je z útisku a od násilí, jejich krev mu bude drahocenná. 15 Ať je živ! Budou mu dávat zlato z Šeby, ustavičně se za něj modlit, žehnat mu neustále. 16 Země bude oplývat obilím, jež se bude vlnit i po vrcholech hor, jeho klasy budou jako libanónské cedry , obyvatelé měst pokvetou jak bylina země. 17 Jeho jméno bude věčné, dokud potrvá slunce, poroste jeho jméno. Budou si jím žehnat, všechny národy ho budou blahoslavit. 18 Buď požehnán Bůh Hospodin, Bůh Izraele; jedině on koná divy. 19 Buď navěky požehnáno jeho slavné jméno, celou zemi nechť naplní jeho sláva! Amen, amen. 20 Končí modlitby Davida, syna Jišajova. 731 Žalm. Pro Asafa. Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce!2 Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty , 3 neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí . 4 Smrt je do okovů ještě nesevřela, jejich tělo kypí, 5 nevědí, co je to lidské plahočení, nebývají postiženi jako jiní lidé. 6 Jejich náhrdelníkem je zpupnost, násilnictví šatem, do něhož se halí. 7 Jejich oko vystupuje z tuku, provaluje se smýšlení srdce. 8 Vysmívají se a mluví zlomyslně, povýšenou řečí utiskují druhé . 9 Do úst nebesa si berou, jazykem prosmýčí zemi. 10 A lid se za nimi hrne lokat vodu plným douškem . 11 Říkávají: "Což se to Bůh dozví? Cožpak to Nejvyšší pozná?" 12 Ano, to jsou svévolníci: bez starostí věčně kupí jmění. 13 Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností? 14 Každý den se na mě sypou rány, každé ráno bývám trestán. 15 Kdybych řekl: "Budu mluvit jako oni," věrolomně bych opustil pokolení tvých synů. 16 Přemýšlel jsem, jak se v tom všem vyznat, nesnadné se mi to zdálo. 17 Teprv když jsem vstoupil do svatyně Boží, pochopil jsem, jaký vezmou konec. 18 Věru, stavíš je na kluzké cesty, do zkázy je srazíš. 19 Jaký úděs náhle vzbudí, hrůzou se obrátí vniveč, zajdou 20 jako sen po procitnutí; Panovníku, pohrdneš jejich přeludem, až je probudíš. 21 Když bylo mé srdce roztrpčené, když se jitřilo mé ledví, 22 byl jsem tupec, nic jsem neznal, jak dobytče jsem před tebou býval. 23 Já však chci být ustavičně s tebou, uchopils mě za pravici, 24 povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš. 25 Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení. 26 Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl. 27 Hle, ti, kdo se tobě vzdálí, zhynou. Ty umlčíš každého, kdo poruší ti věrnost. 28 Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech. 741 Poučující, pro Asafa. Bože, zanevřel jsi na nás natrvalo? Tvůj hněv dýmá proti ovcím, které paseš.2 Rozpomeň se na svou pospolitost, kterou jsi před věky získal, na svůj dědičný kmen, jejž sis vykoupil, na horu Sijón, kde bydlíš. 3 Zaměř kroky vzhůru k trvající spoušti, ve svatyni nepřítel vše zničil. 4 Ve tvém shromáždění zněl řev protivníků, svá vítězná znamení tu postavili. 5 Ví se, že tak, jako když se zvedá širočina vzhůru v spleti stromů, 6 nyní otloukali řezby ve svatyni sekerou a mlatem. 7 Tvou svatyni podpálili a příbytek tvého jména znesvětili, strhli k zemi. 8 V srdci si řekli: "Jejich rod úplně vyhubíme !" Vypálili všechna místa Božích shromáždění v zemi. 9 Svá znamení nevidíme, proroka už není, neví nikdo z nás, co přijde. 10 Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? Smí nepřítel znevažovat trvale tvé jméno? 11 Proč stahuješ ruku nazpět? Zvedni svou pravici z klína, skoncuj s nimi ! 12 Bůh je můj Král odedávna, on uprostřed země koná spásné činy. 13 Svou mocí jsi rozkymácel moře, drakům na vodách roztříštils hlavy, 14 rozdrtil jsi hlavy livjátana, dals ho sežrat hordě divé sběře, 15 rozpoltil jsi skálu, vytryskl pramen i potok, vysušil jsi mocné říční toky. 16 Tobě patří den, i noc je tvoje, tys upevnil světlo noci i slunce, 17 ty sám jsi vytyčil veškerá pomezí země, vytvořils léto i zimu. 18 Hospodine, rozpomeň se na rouhání nepřítele, na zbloudilý lid, jenž znevážil tvé jméno. 19 Nevydávej život své hrdličky dravci, na život svých ponížených nikdy nezapomeň, 20 přihlédni ke smlouvě! Plno doupat násilí je v temných koutech země. 21 Kéž zdeptaný není znovu tupen, ponížený ubožák ať chválí tvoje jméno! 22 Povstaň, Bože, a své pře se ujmi, rozpomeň se, že ti bloud utrhá denně. 23 Nezapomeň na křik protivníků, na ten ustavičně stoupající hukot útočníků! 751 Pro předního zpěváka, jako: "Nevyhlazuj!" Žalm; pro Asafa, píseň.2 Vzdáváme ti chválu, Bože, vzdáváme ti chválu! Tvé jméno je blízko, vypráví se o tvých divech. 3 "Já určím tu chvíli, kdy vykonám soud dle práva. 4 Země se rozplyne se všemi, kdo na ní sídlí; já jsem to, kdo dává pevnost jejím sloupům." 5 Potřeštěncům říkám: Nechte ztřeštěností! Říkám svévolníkům: Nezvedejte rohy! 6 Nezvedejte svoje rohy vzhůru, nemluvte s tak drzou šíjí! 7 Nikdo od východu, nikdo od západu, nikdo od hornaté pouště, 8 jenom Bůh je soudce: jednoho poníží, druhého povýší. 9 Hospodin má v ruce kalich: víno kvasí, je plné příměsků, z něho nalévá a vypijí je i s kaly až do dna všichni svévolníci země. 10 A já to budu navěky hlásat, budu zpívat žalmy Jákobovu Bohu. 11 A všem svévolníkům srazím rohy, rohy spravedlivého se zvednou. 761 Pro předního zpěváka. Za doprovodu strunných nástrojů. pro Asafa. Píseň .2 V judské zemi je znám Bůh, má velké jméno v Izraeli. 3 V Šálemu je jeho stánek, jeho obydlí je na Sijónu. 4 Roztříštil tam střely ohnivé i s lukem, štíty, meče, válku. 5 Vznešený, jak jasně záříš nad horami rozsápaných! 6 Zarputilci za kořist ti padli, dřímají svůj sen; všem válečníkům ochrnuly ruce. 7 Pohrozils, Jákobův Bože, a mrákota obestřela válečné vozy i koně. 8 Ty vzbuzuješ bázeň. Kdo před tebou obstojí, když vzplaneš hněvem? 9 Svou při jsi vyhlásil z nebe. Země žila hned v bázni a v míru, 10 když Bůh povstal k soudu pro záchranu všech pokorných v zemi. 11 Rozhořčením stíháš lidi a je ti to k chvále, po svém rozhořčení opášeš se pozůstatkem lidu . 12 Učiňte slib a splňte jej Hospodinu, svému Bohu! Všichni kolem něho ať přinesou poctu tomu, jenž vzbuzuje bázeň, 13 tomu, který krotí ducha vojevůdců a vzbuzuje bázeň v králích země. 771 Pro předního zpěváka, podle Jedútúna. Pro Asafa, žalm.2 Úpěnlivě volám k Bohu, volám k Bohu, kéž mi přeje sluchu! 3 V den svého soužení se dotazuji Panovníka, v noci k němu vztahuji své ruce bez umdlení, má duše se utěšit nedá. 4 Připomínám si Boha a sténám, přemítám a jsem na duchu skleslý. 5 Nutíš moje oči k bdění, jsem vzrušen a nejsem schopen slova. 6 Myslím na dny dávnověké, na pradávná léta. 7 V noci si připomínám, jak jsem na struny hrával, v srdci přemítám a duch můj hloubá: 8 Zatvrdil se Panovník na věky věků? Nikdy už svou přízeň neprojeví? 9 Je snad jeho milosrdenství pryč natrvalo? Nebude už mluvit v dalších pokoleních? 10 Což Bůh zapomněl na smilování? V hněvu uzavřel zdroj svého slitování? 11 Pravím: V tom tkví moje bolest, že se změnila pravice Nejvyššího. 12 Skutky Hospodinovy si připomínám, připomínám si onen tvůj div z dávnověku. 13 Rozjímám o všech tvých činech a přemítám o tvých skutcích. 14 Bože, tvá cesta je svatá. Který bůh je velký jako Bůh náš ? 15 Ty jsi Bůh, jenž činí divy! Svoji moc jsi dal národům poznat. 16 Svůj lid jsi vykoupil vlastní paží, syny Jákobovy, Josefovy. 17 Spatřily tě vody, Bože, vody tě spatřily a svíjely se v křeči, ba i tůně propastné se hnuly. 18 Z oblaků se lily proudy vod, hrom duněl v mračnech, rozletěly se tvé šípy. 19 Přivalilo se tvé hromobití, nad světem se rozsvítily blesky, země se pohybovala a třásla. 20 Tvá cesta šla mořem, množstvím vod tvá stezka, aniž bylo znát tvé stopy. 21 Svůj lid jsi vedl jak stádce rukou Mojžíše a Árona. 781 Poučující. Pro Asafa. Lide můj, naslouchej učení mému, k slovům úst mých nakloň ucho,2 otevřu svá ústa ku přísloví, předložím hádanky dávnověké. 3 Co jsme slýchali a o čem víme, to , co nám otcové vyprávěli, 4 nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech , o mocných skutcích a divech, jež konal. 5 Stanovil svědectví v Jákobovi, vydal zákon v Izraeli a přikázal našim otcům, aby s tím seznamovali své syny, 6 aby o tom vědělo budoucí pokolení, synové, kteří se zrodí. Ti to budou dále vyprávět svým synům, 7 aby složili důvěru v Boha a na Boží skutky nezapomínali, aby zachovávali vždy jeho přikázání, 8 a nebyli jako jejich otcové, to umíněné, vzdorné pokolení, pokolení nestálého srdce, jehož duch nezůstal věrný Bohu. 9 Lukem vyzbrojení Efrajimci otočili se v den bitvy. 10 Nedbali na smlouvu Boží, podle jeho zákona žít odepřeli, 11 zapomněli na jeho skutky, na divy, jež jim dal shlédnout. 12 On před jejich otci činil divy v zemi egyptské na Sóanském poli. 13 Moře rozpoltil a převedl je, jako hráz postavil vody. 14 Ve dne oblakem je vodil, po celou noc září ohně. 15 Rozpoltil na poušti skály, dal jim pít hojně jak z propastných tůní, 16 bystřiny vyvedl ze skalního štítu, nechal plynout vodstva jako řeky. 17 Hřešili však proti němu opět. Vzdorovali v tom vyprahlém kraji Nejvyššímu, 18 srdcem pokoušeli Boha, chtěli stravu podle vlastní vůle. 19 A reptali proti Bohu: "Může Bůh prostřít stůl v poušti? 20 Do skály sic udeřil a potoky vod tekly proudem. Může však dát také chleba nebo opatřit pro svůj lid maso?" 21 Hospodin se rozlítil, když to vše slyšel. Oheň prudce vzplanul proti Jákobovi, hněv vyšlehl proti Izraeli, 22 neboť nevěřili Bohu, nedoufali v jeho spásu. 23 Přesto vydal příkaz mračnům shůry, zotevíral vrata nebes 24 a jako déšť spouštěl na ně manu, aby jedli, nebeské obilí jim dával. 25 Člověk jísti směl chléb mocných, stravu sesílal jim do sytosti. 26 Dal na nebi vanout východnímu větru, jižní vítr přivedl svou mocí 27 a déšť masa na ně spustil, tolik jako prachu, pernatého ptactva jak mořského písku, 28 nechával je padat rovnou do tábora okolo příbytků jejich. 29 Najedli se víc než do sytosti, dopřál jim to, čeho byli chtiví. 30 Nepřešla je chtivost. Měli ještě pokrm v ústech, 31 když proti nim vyšlehl hněv Boží. Zahubil jejich velmože, izraelské junáky v prach srazil. 32 Přes to vše hřešili dále, nevěřili jeho divům. 33 Tu učinil konec jejich dnům, že přešly jako vánek, jejich léta přeťal náhlým děsem. 34 Kdykoli je hubil, dotazovali se po jeho vůli , za úsvitu hledávali opět Boha, 35 připomínali si, že Bůh býval jejich skála, že Bůh nejvyšší byl jejich vykupitel. 36 Ale klamali ho svými ústy, jazykem mu lhali, 37 v svém srdci nestáli při něm, nezůstali věrni jeho smlouvě. 38 Ale on se slitovával, zprošťoval je nepravostí, nevydal je zkáze, často odvrátil svůj hněv a nedal zcela procitnout svému rozhořčení, 39 pamatoval, že jsou jenom tělo, vítr, který zavane a už se nevrací. 40 Kolikrát mu v poušti vzdorovali, jakou trýzeň působili mu v tom pustém kraji! 41 Zas a zase pokoušeli Boha, činili výčitky Svatému Izraele. 42 Nepřipomínali jeho sílu, den, kdy je vykoupil z moci protivníka, 43 když činil svá znamení v Egyptě a své zázraky na Sóanském poli. 44 Ramena řek i bystřiny proměnil v krev, takže se nemohli napít. 45 Seslal na ně mouchy, aby je sžíraly, žáby, které jim přinesly zkázu. 46 Co se urodilo, vydal hmyzu, kobylkám plod jejich práce. 47 Jejich révu zničil krupobitím a smokvoně mrazem. 48 Jejich dobytek vydal v plen krupobití a ohnivým střelám jejich stáda. 49 Tak je stíhal svým planoucím hněvem, hněvem hrozným, prchlivostí, souženími, řadou poslů zkázy. 50 Dával průchod svému hněvu, jejich duše neušetřil smrti, vydal moru v plen vše živé. 51 Všechno prvorozené v Egyptě pobil, prvotiny plodivé síly v Chámových stanech. 52 Ale svůj lid vedl jako ovce, jako stádo je převedl pouští, 53 vodil je bezpečně, strach mít nemuseli, jejich nepřátele pohltilo moře. 54 Dovedl je až k území své svatyně, k této hoře, kterou pravicí svou získal. 55 Vypudil před nimi pronárody, jejich zem rozměřil na dědictví, v jejich stanech ubytoval izraelské kmeny. 56 Ale pokoušeli ho a vzdorovali Bohu nejvyššímu a nedbali na svědectví jeho, 57 odpadali, byli věrolomní jak otcové jejich, selhávali jako záludný luk. 58 Na posvátných návrších ho uráželi, svými modlami ho podnítili k žárlivosti. 59 Bůh se rozlítil, když to vše slyšel, velmi si zprotivil Izraele: 60 opovrhl svým příbytkem v Šílu, stanem, v němž přebýval mezi lidmi. 61 Vydal do zajetí svoji sílu, svoji čest do rukou protivníka 62 a svůj lid vydal v plen meči, proti svému dědictví vzplál prchlivostí. 63 Jejich junáky sežehl oheň, jejich panny svatebních chval nepoznaly. 64 Jejich kněží padli mečem, jejich vdovy neplakaly. 65 A pak se Panovník probudil jak ze sna, jak bohatýr rozjařený vínem, 66 zezadu bil svoje protivníky, uvedl na ně potupu věčnou. 67 Zprotivil si Josefův stan, Efrajimův kmen si nevyvolil, 68 zvolil si kmen Judův, horu Sijón, tu si zamiloval. 69 Svou svatyni vybudoval jak výšiny nebes , navěky ji založil jak zemi. 70 Davida si zvolil, svého služebníka, povolal ho ze salaší, 71 od ovcí s jehňaty ho přivedl, aby pásl Jákoba, jeho lid, Izraele, jeho dědičný díl. 72 A pásl je s bezúhonným srdcem, rukou zkušenou je vodil. 791 pro Asafa. Bože, vtrhly pronárody do dědictví tvého, tvůj svatý chrám poskvrnily, Jeruzalém obrátily v hromady sutin!2 Mrtvoly tvých služebníků daly za potravu nebeskému ptactvu, těla tobě věrných zemské zvěři. 3 Prolévaly jejich krev okolo Jeruzaléma jak vodu, a nebyl, kdo by je pohřbil. 4 Tupení svých sousedů jsme vystaveni, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky. 5 Dlouho ještě, Hospodine? Chceš se pořád hněvat? Bude tvoje rozhorlení planout jako oheň? 6 Vylej svoje rozhořčení na pronárody, jež neznají se k tobě, na království, která nevzývají tvoje jméno; 7 vždyť pozřely Jákoba a zpustošily jeho nivy. 8 Nepřipomínej nám staré nepravosti, pospěš nám vstříc se svým slitováním, jsme naprosto vyčerpáni. 9 Bože, naše spáso, pomoz nám pro slávu svého jména, vysvoboď nás, zprosť nás hříchů pro své jméno! 10 Proč by měly pronárody říkat: "Kde je ten jejich Bůh?" Kéž by pronárody poznaly před naším zrakem pomstu za prolitou krev tvých služebníků. 11 Kéž k tobě pronikne sténání vězňů! Mocnou paží svou zachovej syny smrti! 12 Našim sousedům vrať sedminásobně do klína potupu, jíž potupili tebe, Panovníku. 13 My, tvůj lid – ovce, jež paseš, budeme ti navěky, po všechna pokolení, vzdávat chválu a vyprávět o tvých chvályhodných činech. 801 Pro předního zpěváka. Podle "Lilií". Svědectví pro Asafa. Žalm.2 Naslouchej, pastýři Izraele, ty, jenž Josefa jak ovce vodíš, zaskvěj se, jenž trůníš nad cheruby, 3 před kmeny Efrajim, Benjamín, Manases! Vzbuď svou bohatýrskou sílu a přijď zachránit nás. 4 Bože, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budem zachráněni. 5 Hospodine, Bože zástupů, jak dlouho budeš dýmat hněvem při modlitbách svého lidu? 6 Chlebem slzí jsi je krmil, pít jsi jim dal slzy plnou měrou. 7 Pro sousedy jsme předmětem sváru, nepřátelům pro smích. 8 Bože zástupů, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budem zachráněni! 9 Vinnou révu z Egypta jsi vyňal, vypudil jsi pronárody a ji jsi zasadil. 10 Připravil jsi pro ni všechno , zapustila kořeny a rozrostla se v zemi. 11 Hory přikryla svým stínem, její ratolesti jsou jak Boží cedry, 12 rozložila výhonky až k moři a své úponky až k Řece. 13 Proč pobořils její zídky? Aby trhali z ní všichni, kdo jdou kolem? 14 Rozrývá ji kanec z lesa a spásá ji polní havěť. 15 Bože zástupů, navrať se, shlédni z nebe, popatř, ujmi se té révy, 16 kmene, který pravice tvá zasadila, letorostu, jejž sis vypěstoval. 17 Spálena je ohněm, porubána, zachmuřil jsi tvář a hynou. 18 Nad mužem své pravice drž svoji ruku, nad synem člověka, letorostem, jejž sis vypěstoval. 19 Nikdy se tě nespustíme, zachovej nám život, ať můžeme vzývat tvoje jméno. 20 Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budem zachráněni! 811 Pro předního zpěváka, podle gatského způsobu. Pro Asafa.2 Plesejte Bohu, naší síle, hlaholte Bohu Jákobovu! 3 Prozpěvujte žalmy, bijte v buben, hrejte na líbeznou citeru a harfu, 4 při novoluní zatrubte na polnice, při úplňku v den našeho svátku. 5 Takové je nařízení v Izraeli a řád Jákobova Boha. 6 Svědectví uložil v Josefovi, když vytáhl na egyptskou zemi, kde jsem slýchal řeč, kterou jsem neznal. 7 Jeho záda břemene jsem zbavil, i koš odložily jeho ruce. 8 V soužení jsi volal a já jsem tě bránil, odpověděl jsem ti skryt v rachotu hromu, tam při Vodách sváru jsem tě zkoušel. 9 Slyš, můj lide, svědčím proti tobě, kéž bys mě poslechl, Izraeli. 10 Nesmíš mít cizího boha, nebudeš se klanět cizáckému bohu! 11 Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě přivedl z egyptské země. Otevři svá ústa, naplním je. 12 Neuposlechl mě lid můj, Izrael mi povolný být nechtěl. 13 Nechal jsem je tedy být s tím zarputilým srdcem, ať si jdou za svými plány. 14 Kdyby mě však můj lid uposlechl, kdyby Izrael mými cestami chodil, 15 brzy bych pokořil jeho nepřátele, obrátil bych ruku proti jeho protivníkům. 16 Ti, kdo Hospodina nenávidí, vtírali by se do jeho přízně, věčně by trval čas jeho lidu, 17 bělí pšeničnou by ho sám krmil. Medem ze skály tě budu sytit! 821 pro Asafa. V shromáždění bohů postavil se Bůh, vykoná soud mezi bohy:2 "Dlouho ještě chcete soudit proti právu, stranit svévolníkům? 3 Dopomozte nuznému a sirotkovi k právu, poníženému a chudému zjednejte spravedlnost, 4 pomozte vyváznout nuznému ubožáku, svévolným ho vytrhněte z rukou!" 5 Nic nevědí, nic nechápou, chodí v tmách, a celá země v základech se hroutí. 6 "Ač jsem řekl: ‚Jste bohové, všichni jste synové Nejvyššího,' 7 zemřete též jako jiní lidé, padnete tak jako každý vladař." 8 Bože, povstaň, rozsuď zemi, dědičně ti patří všechny pronárody! 831 Píseň. pro Asafa.2 Bože, nebuď zticha, nemlč, Bože, nezůstávej v klidu! 3 Hleď, jak tvoji nepřátelé hlučí, kdo tě nenávidí, pozvedají hlavu, 4 kují proti tvému lidu tajné plány, radí se proti těm, které skrýváš: 5 "Pojďme," praví, "vyhlaďme je, ať národem nejsou, ať se nikdy jména Izraele ani nevzpomene!" 6 Tak se spolu svorně uradili, uzavřeli proti tobě smlouvu 7 stany edómské a Izmaelci, Hagrejci i Moáb, 8 Gebal, Amón s Amálekem, Pelištea, ti, kdo sídlí v Týru, 9 Ašúr se k nim také přidal. Paží synů Lotových se stali. 10 Nalož s nimi jako s Midjánem, jako se Síserou, jako s Jabínem v Kíšonském úvalu: 11 u Én-dóru byli vyhlazeni, mrvou na roli se stali. 12 Nalož s jejich knížaty jak s Orébem a Zébem, s všemi jejich vojevůdci jako se Zebachem, se Salmunou, 13 kteří řekli: "Zaberme si Boží nivy!" 14 Bože můj, dej, ať jsou jako chmýří, jako stéblo unášené větrem! 15 Jako požár, když stravuje lesy, jako plameny, když sežehují hory, 16 tak je postihni svou bouří, svou smrští je vyděs. 17 Pohanou jim pokryj líce, aby hledali tvé jméno, Hospodine. 18 Ať jsou zahanbeni, vyděšeni navždy, ať se rdí a hynou, 19 ať poznají, že ty jediný, jenž Hospodin máš jméno, jsi ten nejvyšší nad celou zemí! 841 Pro předního zpěváka. Podle gatského způsobu. Pro Kórachovce, žalm.2 Jak jsou milé tvé příbytky, Hospodine zástupů! 3 Má duše zmírá steskem po Hospodinových nádvořích, mé srdce i mé tělo plesají vstříc živému Bohu! 4 Vždyť i vrabec přístřeší si najde, vlaštovka si staví hnízdo u tvých oltářů, aby svá mláďata zde uložila, Hospodine zástupů, můj Králi a můj Bože! 5 Blaze těm, kdo bydlí ve tvém domě, mohou tě zde vždycky chválit. 6 Blaze člověku, jenž sílu hledá v tobě, těm, kteří se vydávají na pouť. 7 Když Dolinou balzámovníků se ubírají, učiní ji prameništěm, včasný déšť ji halí požehnáním. 8 Pokračují stále s novou silou, objeví se před svým Bohem na Sijónu. 9 Hospodine, Bože zástupů, slyš modlitbu mou, naslouchej, Jákobův Bože! 10 Ty jsi štít náš, Bože, pohleď, na tvář svého pomazaného rač shlédnout. 11 Den v tvých nádvořích je lepší než tisíce jinde ; raději chci stát před prahem domu svého Boha, než prodlévat v stanech svévolnosti, 12 vždyť Hospodin Bůh je štít a slunce, Hospodin je dárce milosti a slávy, žádné dobro neodepře těm, kdo žijí bezúhonně. 13 Hospodine zástupů, blaze člověku, jenž doufá v tebe! 851 Pro předního zpěváka. Pro Kórachovce, žalm.2 Hospodine, projevoval jsi své zemi přízeň, úděl Jákobův jsi změnil. 3 Snímal jsi ze svého lidu nepravosti, přikrýval jsi všechny jeho hříchy. 4 Svou prchlivost odkládal jsi zcela, přestával jsi planout hněvem. 5 Navrať se k nám, Bože, naše spáso, učiň konec svému rozlícení! 6 Chceš se na nás hněvat věčně? Stíhat hněvem všechna pokolení? 7 Což nám nenavrátíš život, aby se tvůj lid z tebe radoval? 8 Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství, uděl nám svou spásu! 9 Vyslechnu, co promluví Bůh Hospodin, zajisté vyhlásí pokoj pro svůj lid, své věrné, jenom ať se k své hlouposti nevracejí! 10 Ano, jeho spása je blízko těm, kdo se ho bojí, v naší zemi bude přebývat sláva. 11 Setkají se milosrdenství a věrnost, spravedlnost s pokojem si dají políbení. 12 Ze země vyraší pravda, z nebe bude shlížet spravedlnost. 13 Hospodin dopřeje dobrých časů , svou úrodu vydá naše země. 14 Před ním půjde spravedlnost a on bude kráčet její cestou. 861 Modlitba Davidova. Hospodine, nakloň ucho, odpověz mi, jsem tak ponížený, zubožený.2 Ochraňuj mě, jsem tvůj věrný, spas, můj Bože, svého služebníka, který v tebe doufá. 3 Smiluj se nade mnou, Panovníku, po celé dny k tobě volám. 4 Vlej do duše svého služebníka radost, k tobě, Panovníku, pozvedám svou duši, 5 neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo tě volají, jsi nejvýš milosrdný. 6 Dopřej, Hospodine, mé modlitbě sluchu, věnuj pozornost mým prosbám. 7 V den svého soužení volám k tobě a ty mi odpovíš. 8 Panovníku, není ti rovného mezi bohy a tvým činům se nic nevyrovná. 9 Všechny pronárody, tvoje dílo, se ti přijdou klanět, Panovníku, budou oslavovat tvoje jméno, 10 protože jsi veliký a konáš divy; jedině ty jsi Bůh. 11 Hospodine, ukaž mi svou cestu, budu žít podle tvé pravdy, soustřeď mou mysl na bázeň tvého jména. 12 Celým srdcem, Panovníku, Bože můj, ti budu vzdávat chválu, tvoje jméno věčně oslavovat, 13 vždyť tvé velké milosrdenství je se mnou; z nejhlubšího podsvětí jsi vytrhl mou duši. 14 Bože, povstávají proti mně opovážlivci, o život mi ukládá smečka ukrutníků, na tebe se neohlíží. 15 Ty však, Panovníku, jsi Bůh slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný, věrný. 16 Shlédni na mne, smiluj se nade mnou, dej svou sílu svému služebníku, vítězství synu své služebnice! 17 Ukaž na mně dobré znamení, ať to vidí, kdo mě mají v nenávisti, ať jsou zahanbeni, že jsi, Hospodine, moje pomoc, moje potěšení! 871 Pro Kórachovce, zpívaný žalm. Na posvátných horách založil svůj chrám .2 Hospodin miluje brány Sijónu nad všechny příbytky Jákobovy. 3 Slavné věci hlásány jsou v tobě, město Boží! 4 Připomenu Rahaba i Bábel jakožto ty, kdo mě znají, také Pelišteu a Týr s Kúšem, každý z nich se zrodil tady. 5 O Sijónu řeknou: V něm se zrodil ten i onen, a sám Nejvyšší jej činí pevným. 6 Při soupisu lidských společenství Hospodin si zaznamená: Každý z nich se zrodil tady. 7 A dají se do zpěvu a tance: Všechna spása pramení mi z tebe! 881 Žalmová píseň, pro Kórachovce. Pro předního zpěváka, pro zpěv při tanečním reji. Poučující, pro Hémana Ezrachejského .2 Hospodine, Bože, má spáso, ve dne i v noci před tebou úpím; 3 kéž vstoupí moje modlitba k tobě, nakloň ucho k mému bědování! 4 Samým zlem se sytí moje duše, k podsvětí spěje můj život. 5 Jsem počítán k těm, co sestupují v jámu, jsem jako muž, který pozbyl síly. 6 Jsem odložen mezi mrtvé jako skolení, co leží v hrobech, na které už ani nevzpomeneš, kteří jsou zbaveni ochrany tvých rukou. 7 Odložils mě do nejhlubší jámy, do temnoty hlubin. 8 Leží na mně tíha tvého rozhořčení, všemi svými příboji mě trýzníš. 9 Známé jsi mi vzdálil, zhnusils mě jim, jsem uvězněn, nemám východiska. 10 Oči mám zkalené utrpením, po celé dny jsem tě, Hospodine, volal, vztahoval jsem k tobě dlaně. 11 Což pro mrtvé budeš konat svoje divy? Povstanou snad stíny a vzdají ti chválu? 12 Což se o tvém milosrdenství vypráví v hrobě? O tvé věrnosti v říši zkázy? 13 Což jsou známy v temnotě tvé divy, tvoje spravedlnost v zemi zapomnění? 14 Hospodine, pomoz, k tobě volám, ráno má modlitba přichází k tobě. 15 Hospodine, proč jsi na mě zanevřel a svou tvář přede mnou skrýváš? 16 Jsem ponížen a od mládí hynu, snáším tvé hrůzy, nevím si rady. 17 Přehnala se přese mne výheň tvého hněvu, děsuplné rány tvé mě umlčely, 18 ze všech stran se na mě denně hrnou jako vody, všechny najednou mě obkličují. 19 Přítele a druha jsi mi vzdálil, jenom temnoty se ke mně znají! 891 Poučující, pro Étana Ezrachejského .2 O Hospodinově milosrdenství chci zpívat věčně, svými ústy v známost uvádět tvou věrnost po všechna pokolení. 3 Pravím: Tvoje milosrdenství je zbudováno navěky, v nebesích jsi pevně založil svou věrnost, 4 řekls : "Uzavřel jsem smlouvu se svým vyvoleným, přísahal jsem Davidovi, svému služebníku: 5 Dám, že tvé potomstvo bude navěky stát pevně, já jsem zbudoval tvůj trůn pro všechna pokolení." 6 Nebesa ti , Hospodine, vzdávají za tvůj div chválu, shromáždění svatých velebí tvou věrnost. 7 Vždyť kdo v oblacích se může Hospodinu rovnat? Kdo z Božích synů se podobá Hospodinu? 8 Strašný je Bůh v kruhu svatých, nesmírný, budící bázeň ve všech kolem sebe. 9 Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? Jsi nepřemožitelný, Hospodine, a tvá věrnost tě provází všudy. 10 Umíš zvládnout zpupné moře, zkrotit jeho vzduté vlny. 11 Netvora jsi zdeptal, jako bys ho proklál, mocnou paží jsi rozprášil svoje nepřátele. 12 Tvá jsou nebesa, tvá je i země, založil jsi svět a všechno, co je na něm. 13 Ty jsi stvořil jih i sever, i Tábor a Chermón plesají v tvém jménu. 14 V své paži máš bohatýrskou sílu, tvá ruka je mocná, tvá pravice pozdvižená. 15 Spravedlnost a právo jsou pilíře tvého trůnu, před tebou jde milosrdenství a věrnost. 16 Blaze lidu, který zná vítězný hlahol, který chodí ve světle tvé tváře, Hospodine. 17 Budou jásat každý den v tvém jménu, pozvedá je tvoje spravedlnost, 18 neboť ty jsi leskem jejich moci; tvou přízní se náš roh zvedá. 19 Štít náš patří Hospodinu, náš král Svatému Izraele. 20 Ve vidění promluvil jsi jednou ke svým věrným. Řekls: "Poskytl jsem bohatýru pomoc, povýšil jsem vybraného z lidu. 21 Nalezl jsem Davida, svého služebníka, pomazal jsem ho svým olejem svatým. 22 Pevně bude moje ruka při něm, udatným ho učiní má paže. 23 Nepřítel ho nepřekvapí a bídák ho nepokoří. 24 Před ním potřu jeho protivníky, porazím ty, kdo ho nenávidí. 25 Bude s ním mé milosrdenství a věrnost, jeho roh se pozvedne v mém jménu. 26 I na moře vložím jeho ruku a jeho pravici na řeky. 27 On mě bude vzývat: ‚Tys můj Otec, můj Bůh, moje spásná skála,' 28 a já ho učiním prvorozeným, nejvyšším nad králi země. 29 Svoje milosrdenství mu zachovám věčně, věrně dodržím svou smlouvu. 30 Jeho potomstvu dám trvat navěky, jeho trůnu po všechny dny nebes. 31 Opustí-li jeho synové můj zákon, nebudou-li žít podle mých řádů, 32 budou-li má nařízení znesvěcovat, nebudou-li dbát mých přikázání, 33 ztrestám jejich nevěrnosti metlou a ranami jejich nepravosti, 34 ale svoje milosrdenství mu neodejmu, nezradím svou věrnost, 35 neznesvětím svoji smlouvu, nezměním, co splynulo mi ze rtů. 36 Jednou jsem přísahal na svou svatost. Cožpak bych lhal Davidovi? 37 Jeho potomstvo potrvá navěky, i jeho trůn přede mnou bude jako slunce, 38 pevně bude stát navěky jako měsíc, věrný svědek nad oblaky." 39 Zanevřels však na něj , zavrhls ho , na svého pomazaného ses rozlítil. 40 Zrušil jsi smlouvu se svým služebníkem, jeho čelenku jsi znesvětil, srazil k zemi. 41 Všechny jeho zdi jsi zbořil, jeho pevnosti obrátils v trosky. 42 Plení ho všichni, kdo táhnou kolem, tupení svých sousedů je vydán. 43 Pozvedls pravici jeho protivníků, učinils všem jeho nepřátelům radost. 44 Otupil jsi ostří jeho meče, nedal jsi mu obstát v boji. 45 Posvátné čistoty jsi ho zbavil, jeho trůn jsi skácel na zem. 46 Zkrátil jsi dny jeho mládí, pokryl jsi ho hanbou. 47 Dlouho ještě, Hospodine? Skryl ses natrvalo? Bude tvoje rozhořčení sálat jako oheň? 48 Pamatuj, co jsem. Vždyť co je lidský věk? Což šalebně jsi stvořil všechny lidi? 49 Který muž kdy žil a nedočkal se smrti? Z moci podsvětí kdo zachránil se? 50 Kde zůstalo někdejší tvé milosrdenství, ó Panovníku, jež jsi odpřisáhl Davidovi na svou věrnost? 51 Panovníku, připomeň si potupu svých služebníků, kterou od všech možných národů v svém klíně nosím. 52 Tvoji nepřátelé, Hospodine, potupili, potupili každou stopu po tvém pomazaném! 53 Požehnán buď Hospodin navěky. Amen, amen. 901 Modlitba Mojžíše , muže Božího. Panovníku, u tebe jsme měli domov v každém pokolení!2 Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků na věky jsi ty, Bože. 3 Ty člověka v prach obracíš, pravíš: "Zpět, synové Adamovi!" 4 Tisíc let je ve tvých očích jako včerejšek, jenž minul, jako jedna noční hlídka. 5 Jako povodeň je smeteš, prchnou jako spánek, jsou jak tráva, která odkvétá hned ráno: 6 zrána rozkvete a už odkvétá, večer uvadne a uschne. 7 Pro tvůj hněv spějeme k svému konci zděšeni tvým rozhořčením. 8 Před sebe si kladeš naše nepravosti, do světla své tváře naše tajné hříchy . 9 Pro tvou prchlivost naše dny pomíjejí a jako vzdech doznívají naše léta. 10 Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme. 11 Kdo zná sílu tvého hněvu, tvou prchlivost, jak by se tě nebál? 12 Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce. 13 Vrať se, Hospodine! Ještě dlouho se chceš hněvat ? Měj se svými služebníky soucit, 14 nasyť nás svým milosrdenstvím hned ráno a po všechny své dny se budeme radovat a plesat. 15 Tolik radosti nám dopřej, kolik bylo dnů, v nichž jsi nás pokořoval, a let, v nichž se nám zle vedlo. 16 Nechť se na tvých služebnících ukáže tvé dílo a tvá důstojnost na jejich synech! 17 Vlídnost Panovníka, Boha našeho, buď s námi. Upevni nám dílo našich rukou, dílo našich rukou učiň pevným! 911 Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného.2 Říkám o Hospodinu: "Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám." 3 Vysvobodí tě z osidla lovce, ze zhoubného moru. 4 Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště; pavézou a krytem je ti jeho věrnost. 5 Nelekej se hrůzy noci ani šípu, který létá ve dne, 6 moru, jenž se plíží temnotami, nákazy, jež šíří zhoubu za poledne. 7 Byť jich po tvém boku padlo tisíc, byť i deset tisíc tobě po pravici, tebe nestihne nic takového . 8 Na vlastní oči to spatříš, uzříš odplatu, jež stihne svévolníky. 9 Máš-li útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov, 10 nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží. 11 On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách. 12 Na rukou tě budou nosit, aby sis o kámen nohu neporanil; 13 po lvu a po zmiji šlapat budeš, pošlapeš lvíče i draka. 14 Dám mu vyváznout, neboť je mi oddán, budu jeho hradem, on zná moje jméno. 15 Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdařím ho slávou, 16 dlouhých let dopřeji mu do sytosti, ukáži mu svoji spásu. 921 Zpívaný žalm. Píseň ke dni odpočinku.2 Jak dobré je vzdávat Hospodinu chválu, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy, 3 hlásat zrána tvoje milosrdenství a v noci tvou věrnost 4 při nástroji o deseti strunách, s harfou, při hře na citeru. 5 Hospodine, svými skutky působíš mi radost, plesám nad činy tvých rukou: 6 Tvoje činy, Hospodine, jsou tak velkolepé, tvoje záměry jsou přehluboké! 7 Tupec o tom neví, hlupák tomu nerozumí. 8 Svévolníci bují jako plevel, všichni pachatelé ničemností rozkvétají, aby byli navždy vyhlazeni. 9 Ty však, Hospodine, jsi navěky vyvýšený. 10 Ano, tvoji nepřátelé, Hospodine, ano, tvoji nepřátelé zhynou, všichni pachatelé ničemností budou rozprášeni. 11 Můj roh jsi však vyvýšil jako roh jednorožce, olej nejčistší jsi na mne vylil. 12 Moje oko shlíží na ty, kdo proti mně sočí, moje uši slyší o zlovolných útočnících. 13 Spravedlivý roste jako palma, rozrůstá se jako libanónský cedr. 14 Ti, kdo v domě Hospodinově jsou zasazeni, kdo rostou v nádvořích našeho Boha, 15 ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží, 16 aby hlásali, že Hospodin je přímý, skála má, a podlosti v něm není! 931 Hospodin kraluje! Oděl se důstojností. Oděl se Hospodin, opásal se mocí. Pevně je založen svět, nic jím neotřese.2 Tvůj trůn pevně stojí odedávna. Ty jsi od věčnosti. 3 Zvedají řeky, Hospodine, zvedají řeky svůj hlas, zvedají řeky své vlnobití. 4 Nad hukot mohutných vodstev, nad vznosné příboje mořské je vznešenější Hospodin na výšině. 5 Tvá svědectví jsou naprosto věrná. A tvému domu přísluší svatost do nejdelších časů, Hospodine! 941 Bože mstiteli, Hospodine, Bože mstiteli, zaskvěj se!2 Povznes se výše, ty soudce země, dej odplatu pyšným. 3 Dlouho ještě svévolníci, Hospodine, dlouho ještě svévolníci budou jásat? 4 Chrlí drzé řeči, chvástají se všichni pachatelé ničemností 5 a deptají tvůj lid, Hospodine, činí příkoří dědictví tvému, 6 vraždí vdovu a bezdomovce, sirotky zabíjejí. 7 Říkají: "Hospodin nevidí, Bůh Jákobův to nepostřehne." 8 Přijdete na to, vy tupci z lidu, hlupáci, pochopíte to někdy? 9 Neslyší snad ten, jenž učinil ucho? Nedívá se snad ten, jenž vytvořil oko? 10 Neumí snad trestat ten, jenž kárá pronárody, ten, jenž učí člověka, co by měl vědět? 11 Hospodin zná smýšlení lidí; jsou pouhý vánek. 12 Blaze muži, jehož, Hospodine, káráš, jehož svým zákonem vyučuješ: 13 Dopřeješ mu klidu ve zlých dnech, zatímco se bude kopat jáma svévolníku. 14 Vždyť Hospodin lid svůj neodvrhne, své dědictví neopustí. 15 Na soudu opět zavládne spravedlnost, půjdou za ní všichni, kteří mají přímé srdce. 16 Kdo se mne zastane proti zlovolníkům? Kdo se za mne postaví proti pachatelům ničemností? 17 Kdyby mi Hospodin nepomáhal, zakrátko bych bydlel v říši ticha. 18 Řeknu-li: "Už ujíždí mi noha," podepře mě tvé milosrdenství, Hospodine. 19 Když v mém nitru roste neklid, naplní mě útěcha tvá potěšením. 20 Může být tvým spojencem trůn zhouby, který proti právu jen trápení plodí? 21 Napadají duši spravedlivou, nevinnou krev viní ze svévole. 22 Ale Hospodin je můj hrad nedobytný, můj Bůh je má útočištná skála. 23 Obrátí proti nim jejich ničemnosti, umlčí je jejich vlastní zlobou, umlčí je Hospodin, Bůh náš! 951 Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy,2 vstupme před jeho tvář s díkůvzdáním, oslavujme ho hlaholem žalmů! 3 Hospodin je velký Bůh, je velký Král nad všemi bohy. 4 On má v svých rukou hlubiny země, temena hor patří jemu. 5 Jeho je moře, on sám je učinil, souš vytvořily jeho ruce. 6 Přistupte, klaňme se, klekněme, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil. 7 On je náš Bůh, my lid, jejž on pase, ovce, jež vodí svou rukou. Uslyšíte-li dnes jeho hlas, 8 nezatvrzujte svá srdce jako při sváru v Meribě, jako v den pokušení na poušti v Masse, 9 kde mě vaši otcové pokoušeli, kde mě chtěli zkoušet, i když viděli mé činy. 10 Po čtyřicet let mi bylo na obtíž to pokolení. Řekl jsem si: Je to lid bloudící srdcem, k mým cestám se nezná. 11 Proto jsem se v hněvu zapřisáhl: Nevejdou do mého odpočinutí! 961 Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu, celá země!2 Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jeho jménu, zvěstujte den ze dne jeho spásu, 3 vypravujte mezi pronárody o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech, 4 neboť veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný, budí bázeň, je nad všechny bohy. 5 Všechna božstva národů jsou bůžci, ale Hospodin učinil nebe. 6 Před jeho tváří velebná důstojnost, moc a lesk v svatyni jeho. 7 Lidské čeledi, přiznejte Hospodinu, přiznejte Hospodinu slávu a moc, 8 přiznejte Hospodinu slávu jeho jména! Přineste dar, vstupte do nádvoří jeho, 9 v nádheře svatyně se klaňte Hospodinu! Svíjej se před ním, celá země! 10 Říkejte mezi pronárody: Hospodin kraluje! Pevně je založen svět, nic jím neotřese. On povede při národů podle práva. 11 Nebesa se zaradují, rozjásá se země, moře i s tím, co je v něm, se rozburácí, 12 pole zazní jásotem, i všechno, co je na něm. Tehdy zaplesají všechny stromy v lese 13 vstříc Hospodinu, že přichází, že přichází soudit zemi. On bude soudit svět spravedlivě a národy podle své pravdy. 971 Hospodin kraluje! Zajásej, země, raduj se, ostrovů množství!2 Oblak a mrákota jsou kolem něho, spravedlnost a právo jsou pilíře jeho trůnu. 3 Žene se před ním oheň, kolkolem sežehne jeho protivníky. 4 Nad světem planou světla jeho blesků, země to vidí a svíjí se v křeči. 5 Hory se před Hospodinem jako vosk taví, před Pánem veškeré země. 6 Nebesa hlásají jeho spravedlnost a všechny národy vidí jeho slávu. 7 Budou zahanbeni všichni, kteří slouží modlám, kdo se chlubí svými bůžky; jemu se všichni bohové klanějí. 8 Sijón to slyší a raduje se, jásají dcery judské nad tvými soudy, Hospodine. 9 Vždyť ty, Hospodine, jsi nejvyšší nad celou zemí, neskonale převyšuješ všechny bohy. 10 Vy, kdo milujete Hospodina, mějte v nenávisti zlo, on střeží duše svých věrných, svévolníkům je z rukou vytrhuje. 11 Pro spravedlivého je zaseto světlo, radost pro ty, kteří mají přímé srdce. 12 Radujte se, spravedliví, z Hospodina, vzdejte chválu tomu, co připomíná jeho svatost! 981 Žalm . Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci, zvítězil svou pravicí, svou svatou paží!2 Hospodin dal poznat svoji spásu, zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost, 3 na své milosrdenství se rozpomenul, na svou věrnost domu Izraele. Spatřily všechny dálavy země spásu našeho Boha. 4 Hlahol Hospodinu, celá země, dejte se do plesu, pějte žalmy, 5 pějte Hospodinu žalmy při citeře, při citeře nechť zazvučí žalmy; 6 s doprovodem trub a polnic hlaholte před Hospodinem Králem! 7 Ať se moře s tím, co je v něm, rozburácí, svět i ti, kdo na něm sídlí, 8 dlaněmi nechť zatleskají řeky, s nimi ať plesají hory 9 vstříc Hospodinu, že přichází, aby soudil zemi. On bude soudit svět spravedlivě a národy podle práva. 991 Hospodin kraluje! Národy trnou. Trůní na cherubech! Země se zmítá.2 Velký je Hospodin na Sijónu, nad všechny národy vyvýšený. 3 Nechť vzdávají chválu tvému jménu, velkému a budícímu bázeň – je svaté! 4 Silou Krále je láska k právu. Ty jsi určil právní řády; právo, spravedlnost v Jákobovi ty sám vykonáváš. 5 Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, klanějte se před podnožím jeho nohou – je svaté! 6 Mojžíš a Áron byli z jeho kněží, Samuel z těch, kdo vzývali jeho jméno; k Hospodinu volali a on jim odpovídal. 7 Promlouval k nim z oblačného sloupu; dbali na jeho svědectví a na nařízení, která jim dal. 8 Hospodine, Bože náš, ty jsi jim odpovídal, byl jsi jim Bohem, jenž promíjí, i když jsi jejich skutky stíhal pomstou. 9 Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, klanějte se směrem k jeho svaté hoře, neboť Hospodin, náš Bůh, je svatý! 1001 k díkůvzdání. Hlahol Hospodinu, celá země!2 Radostně služ Hospodinu! Vstupte před jeho tvář s plesem! 3 Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe , jsme jeho lid, ovce, které pase. 4 Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu, 5 neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení! 1011 Davidův. Žalm. O milosrdenství a soudu chci zpívat, tobě, Hospodine, prozpěvovat žalmy.2 Obezřetně půjdu bezúhonnou cestou. Kdy už ke mně přijdeš? Budu žít v bezúhonnosti srdce ve svém domě: 3 Nebude mi vzorem, co ničemník páchá. Nenávidím, co dělají odpadlíci, nepropadnu tomu. 4 Ať mi je vzdálena neupřímnost srdce, nechci mít nic se zlem. 5 Kdo pomlouvá bližního, toho umlčím. Kdo má pyšné oči a naduté srdce, toho nestrpím. 6 Vyhlédnu si v zemi věrné lidi, aby se mnou přebývali. Kdo jde bezúhonnou cestou, ten bude v mých službách. 7 Nesmí přebývat v mém domě, kdo záludně jedná. Kdo proradně mluví, na oči mi nesmí. 8 Každé ráno budu umlčovat všechny svévolníky v zemi, a tak vymýtím z Hospodinova města všechny pachatele ničemností. 1021 Modlitba pro poníženého , když je sklíčen a vylévá před Hospodinem své lkání.2 Hospodine, vyslyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne moje volání! 3 Neukrývej přede mnou tvář v den soužení mého, nakloň ke mně ucho, v den, kdy volám, pospěš, odpověz mi! 4 Mé dny se v dým obracejí, mé kosti jsou rozpálené jak ohniště. 5 Jak zlomená bylina schne moje srdce, i svůj chléb jíst zapomínám; 6 od samého naříkání jsem vyzáblý na kost. 7 Podobám se pelikánu v poušti, jsem jak sova v rozvalinách, 8 probdím celé noci , jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo. 9 Celé dny mě moji nepřátelé tupí, klnou mi a za potřeštěnce mě mají, 10 popel jím jak chleba, nápoj slzami si ředím 11 pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil. 12 Mé dny jsou jak stín, který se prodlužuje, usychám jako bylina. 13 Ty však, Hospodine, ty zůstáváš věčně, budeš připomínán ve všech pokoleních. 14 Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle! 15 Vždyť tvým služebníkům je v něm milý každý kámen a nad jeho sutinami je přepadá lítost. 16 A budou se bát Hospodinova jména pronárody, tvé slávy všichni králové země, 17 protože Hospodin vybuduje Sijón, ukáže se ve své slávě 18 a k modlitbě bezmocných se skloní, jejich modlitbami nepohrdne. 19 Pro budoucí pokolení je to psáno, aby lid, jenž bude stvořen, chválil Hospodina, 20 že pohleděl ze svých svatých výšin, že Hospodin shlédl z nebe na zem, 21 vyslyšel sténání vězňů, osvobodil syny smrti, 22 aby na Sijónu vyprávěli o Hospodinově jménu, aby v Jeruzalémě šířili jeho chválu, 23 až se tam shromáždí vjedno národy a království a budou sloužit Hospodinu. 24 Na té cestě pokořil mou sílu a moje dny zkrátil. 25 Pravím: Bože můj, uprostřed mých dnů mě odtud neber! Z pokolení do pokolení půjdou tvá léta. 26 Dávno jsi založil zemi, i nebesa jsou dílo tvých rukou. 27 Ta zaniknou, a ty budeš trvat, všechno zvetší jako roucho, vyměníš je jako šat a vše se změní. 28 Ale ty jsi stále týž a bez konce jsou tvoje léta. 29 Budou zde přebývat synové tvých služebníků, jejich potomstvo bude před tebou stát pevně. 1031 Davidův. Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu!2 Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! 3 On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, 4 vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním, 5 po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla. 6 Hospodin zjednává spravedlnost a právo všem utlačeným. 7 Dal poznat své cesty Mojžíšovi, synům Izraele svoje skutky. 8 Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný; 9 nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně. 10 Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí. 11 Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí; 12 jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti. 13 Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. 14 On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach. 15 Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí; 16 sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě. 17 Avšak Hospodinovo milosrdenství je od věků na věky s těmi, kteří se ho bojí, jeho spravedlnost i se syny synů, 18 s těmi, kteří dodržují jeho smlouvu, kteří pamatují na jeho ustanovení a plní je. 19 Hospodin si postavil trůn na nebesích, všemu vládne svou královskou mocí. 20 Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé, vy silní bohatýři, kteří plníte, co řekne, vždy poslušni jeho slova! 21 Dobrořečte Hospodinu, všechny jeho zástupy, vy, kdo jste v jeho službách a plníte jeho vůli! 22 Dobrořečte Hospodinu, všechna jeho díla, na všech místech jeho vlády. Dobrořeč, má duše, Hospodinu! 1041 Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jsi neskonale velký, oděl ses velebnou důstojností.2 Halíš se světlem jak pláštěm, rozpínáš nebesa jako stanovou plachtu. 3 Mezi vodami si kleneš síně, z mračen si vůz činíš a vznášíš se na perutích větru. 4 Z vichrů si činíš své posly, z ohnivých plamenů sluhy. 5 Zemi jsi založil na pilířích, aby se nehnula navěky a navždy. 6 Propastnou tůň jsi přikryl jako šatem. Nad horami stály vody; 7 pohrozils a na útěk se daly, rozutekly se před tvým hromovým hlasem. 8 Když vystoupila horstva, klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil. 9 Mez, kterou jsi stanovil, už nepřekročí, nepřikryjí znovu zemi. 10 Prameny vysíláš do potoků, které mezi horami se vinou. 11 Napájejí veškerou zvěř polí, divocí osli tu hasí žízeň. 12 Při nich přebývá nebeské ptactvo, ozývá se v ratolestech. 13 Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla. 14 Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb. 15 Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly. 16 Hospodinovy stromy se sytí vláhou , libanónské cedry, které on zasadil. 17 A tam hnízdí ptactvo, na cypřiších má domov čáp. 18 Horské štíty patří kozorožcům, skaliska jsou útočištěm pro damany. 19 Učinil jsi měsíc k určování času, slunce ví, kdy k západu se schýlit. 20 Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří; 21 lvíčata řvou po kořisti, na Bohu se dožadují stravy. 22 Slunce vychází a stahují se, v doupatech se ukládají k odpočinku. 23 Člověk vyjde za svou prací a koná službu až do večera. 24 Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů. 25 Tu je veliké a širé moře: hemží se v něm nespočetných živočichů maličkých i velkých, 26 plují po něm lodě. Vytvořil jsi livjátana, aby v něm dováděl. 27 A to vše s nadějí vzhlíží k tobě, že jim dáš v pravý čas pokrm; 28 rozdáváš jim a oni si berou, otevřeš ruku a nasytí se dobrým. 29 Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí. 30 Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu , a tak obnovuješ tvářnost země. 31 Hospodinova sláva potrvá věčně! Hospodin se bude radovat ze svého díla. 32 Shlédne na zemi a ta se třese, dotkne se hor a kouří se z nich. 33 Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, dokud budu. 34 Kéž mu je příjemné moje přemítání! Hospodin je moje radost. 35 Kéž hříšníci vymizí ze země, kéž svévolníci nejsou! Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Haleluja. 1051 Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky,2 zpívejte mu, pějte žalmy, přemýšlejte o všech jeho divech, 3 honoste se jeho svatým jménem, ať se zaraduje srdce těch, kteří hledají Hospodina! 4 Dotazujte se na vůli Hospodinovu a jeho moc, jeho tvář hledejte ustavičně. 5 Připomínejte divy, jež vykonal, jeho zázraky a rozsudky jeho úst, 6 potomkové Abrahama, jeho služebníka, Jákobovi synové, jeho vyvolení! 7 Je to Hospodin, náš Bůh, kdo soudí celou zemi. 8 Věčně pamatuje na svou smlouvu, na slovo, jež přikázal tisícům pokolení. 9 Uzavřeli ji s Abrahamem, přísahou ji stvrdil Izákovi, 10 stanovil ji Jákobovi jako nařízení, Izraeli jako smlouvu věčnou: 11 "Dám ti kenaanskou zemi za dědičný úděl!" 12 Na počet jich byla malá hrstka, byli tam jen hosty. 13 Putovali od jednoho pronároda ke druhému, z jednoho království dál k jinému lidu. 14 On však nedovolil nikomu, aby je utlačoval, káral kvůli nim i krále: 15 "Nesahejte na mé pomazané, ublížit mým prorokům se chraňte!" 16 Než přivolal na zemi hlad, než každou hůl chleba zlomil, 17 vyslal už před nimi muže, Josefa, který byl prodán do otroctví. 18 Sevřeli mu nohy do okovů, do želez se dostal, 19 až do chvíle, kdy došlo na jeho slovo, když řeč Hospodinova ho protříbila. 20 Poslal pro něj král a pout ho zbavil, vládce národů ho osvobodil. 21 Učinil ho pánem svého domu, vládcem veškerého svého jmění, 22 aby jeho velmože k sobě připoutal a moudrosti učil jeho starce. 23 Pak přišel Izrael do Egypta, v zemi Chámově byl Jákob hostem. 24 Hospodin velice rozplodil svůj lid, dopřál mu, aby zdatností předčil protivníky, 25 jejichž srdce změnil, takže začali jeho lid nenávidět a záludně jednat s jeho služebníky. 26 Poslal k nim Mojžíše, svého služebníka, s Áronem, jehož si zvolil. 27 Jeho znamení jim předváděli, zázraky v Chámově zemi. 28 Seslal temnotu a zatmělo se, a nikdo se neodvážil vzepřít jeho slovu. 29 Jejich vody proměnil v krev, ryby nechal leknout. 30 V zemi se jim vyrojila žabí havěť, nalezla i do královských komnat. 31 Rozkázal a přiletěly mouchy a na celé jejich území komáři. 32 Přívaly dešťů jim změnil v krupobití, ohnivými plameny bil jejich zemi. 33 Potloukl jim vinice a fíkovníky, v jejich území polámal stromy. 34 Rozkázal a snesly se kobylky, nesčetné roje žravého hmyzu. 35 Sežraly jim vše, co v zemi rostlo, sežraly jim plody polí. 36 Všechno prvorozené jim v zemi pobil, každou prvotinu jejich plodné síly. 37 Ale své vyvedl se stříbrem a zlatem, nikdo z jejich kmenů neklopýtl. 38 Egypt se radoval, že už táhnou, neboť strach z nich na něj padl. 39 Jako závěs rozestíral oblak, ohněm svítíval jim v noci. 40 Žádali a přihnal jim křepelky, chlebem nebeským je sytil. 41 Otevřel skálu a vody tekly proudem, valily se jako řeka vyprahlými kraji. 42 Neboť pamatoval na své svaté slovo a na Abrahama, svého služebníka. 43 Vyvedl svůj lid – a veselili se, svoje vyvolené – a plesali. 44 Daroval jim země pronárodů, výsledek námahy národů obdrželi, 45 aby dbali na jeho nařízení a zachovávali jeho zákony. Haleluja. 1061 Haleluja. Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné.2 Kdo vylíčí bohatýrské činy Hospodina, kdo rozhlásí všechnu chválu o něm? 3 Blaze těm, kteří se drží práva, tomu, kdo si v každém čase vede spravedlivě. 4 Hospodine, rozpomeň se na mě pro přízeň, jíž lid svůj zahrnuješ, navštiv mě svou spásou, 5 abych směl spatřit dobro tvých vyvolených, abych se radoval radostí národa tvého, abych společně s tvým dědictvím o tobě s chloubou mluvil. 6 Zhřešili jsme už se svými otci, provinili jsme se, svévolně si vedli. 7 Naši otcové v Egyptě nepochopili tvé divy, tvé hojné milosrdenství si nepřipomínali, vzepřeli se při moři, při moři Rákosovém. 8 On však je zachránil pro své jméno, aby v známost uvedl svou bohatýrskou sílu. 9 Obořil se na Rákosové moře a vyschlo, propastnými tůněmi je vedl jako pouští. 10 Zachránil je z rukou toho, kdo je nenáviděl, vykoupil je z rukou nepřítele. 11 Jejich protivníky přikryly vody, nezůstal z nich ani jeden. 12 Tehdy uvěřili jeho slovům, do zpěvu se dali k jeho chvále. 13 Rychle však na jeho činy zapomněli, nečekali trpělivě na jeho pokyn. 14 Chtivostí se dali strhnout v poušti, pokoušeli Boha v pustém kraji. 15 On jim splnil jejich prosbu, ale stihl je pak úbytěmi. 16 V táboře žárlili na Mojžíše, na Árona, jenž byl Hospodinův svatý; 17 tu se rozevřela země, Dátana pohltila a přikryla Abírámův spolek. 18 Proti jejich spolku vyšlehl oheň, svévolníky sežehl plamen. 19 Na Chorébu udělali býčka, klaněli se slité modle, 20 zaměnili svoji Slávu za podobu býka, býložravce. 21 Zapomněli na Boha, svou spásu, který v Egyptě konal tak velké věci, 22 v zemi Chámově úžasné divy, bázeň vzbuzující činy u Rákosového moře. 23 Už vyhlásil jejich vyhlazení, ale Mojžíš, jeho vyvolený, postavil se před ním do trhliny a odvrátil jeho zkázonosné rozhořčení. 24 Přežádoucí zem si zprotivili, nevěřili jeho slovu, 25 žehrali v svých stanech, Hospodina neposlechli. 26 Pozvedl k přísaze proti nim svou ruku, že je v té poušti nechá padnout, 27 že jejich símě rozhodí mezi pronárody, že je rozpráší do všech zemí. 28 Pak se spřáhli s Baal-peórem, jedli při obětních hodech k poctě mrtvých model . 29 Svým jednáním uráželi Hospodina , proto je postihla pohroma. 30 Povstal Pinchas k vykonání soudu, pohroma se zastavila; 31 bylo mu to připočteno jako spravedlnost až navěky, do všech pokolení. 32 U Meribských vod ho rozlítili, kvůli nim zle pochodil i Mojžíš, 33 neboť se vzepřeli jeho duchu, jeho rty pronesly nerozvážnost. 34 Nevyhladili národy, o nichž Hospodin mluvil, 35 smísili se s pronárody, učili se dělat to, co ony. 36 Sloužili jejich modlářským stvůrám a ty se jim staly léčkou; 37 obětovali své syny a své dcery běsům. 38 Nevinnou krev prolévali, krev svých synů a dcer, které obětovali modlářským stvůrám Kenaanu; proléváním krve zhanobili zemi. 39 Tak se poskvrnili svými činy, svým jednáním porušili věrnost. 40 Hospodin vzplál hněvem proti svému lidu, svoje dědictví si zhnusil, 41 vydal je do rukou pronárodů, vládli jim ti, kdo je měli v nenávisti. 42 Utiskovali je jejich nepřátelé, byli jimi pokořeni, dostali se do područí. 43 Mnohokrát je vysvobodil; svými nápady však vzpírali se opět , ale na svou nepravost jen dopláceli. 44 On jejich soužení viděl, slyšel jejich bědování, 45 kvůli nim si připomínal svoji smlouvu, ve svém velkém milosrdenství měl s nimi soucit. 46 Dal jim dojít slitování u všech, kteří je odvlekli do zajetí. 47 Hospodine, zachraň nás, náš Bože, shromáždi nás z pronárodů, tvému svatému jménu budeme vzdávat chválu, budeme tě chválit chvalozpěvem. 48 Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až na věky! A všechen lid ať řekne: "Amen." Haleluja. 1071 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!2 Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka, 3 které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře. 4 Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli. 5 Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí. 6 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně: 7 sám je vedl přímou cestou, aby došli k městu jeho sídla. 8 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná : 9 dosyta dal najíst lačným, hladovým dal plno dobrých věcí. 10 Seděli v temnotách šeré smrti, v železných poutech a v ponížení, 11 neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh, znevážili úradek Nejvyššího. 12 Trápením pokořil jejich srdce, klesali, a nikde žádná pomoc. 13 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: 14 vyvedl je z temnot šeré smrti, sám zpřetrhal jejich pouta. 15 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná : 16 rozrazil bronzová vrata, železné závory zlomil. 17 Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti, pro své nepravosti byli pokořeni. 18 Každý pokrm se jim hnusil, dospěli až k branám smrti. 19 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: 20 seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy. 21 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná , 22 ať mu obětují oběť díků, ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích. 23 Ti, kteří se vydávají na lodích na moře, kdo konají dílo na nesmírných vodách, 24 spatřili Hospodinovy skutky, jeho divy na hlubině. 25 Poručil a povstal bouřný vichr, jenž do výše zvedl vlnobití. 26 Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní, ztráceli v té spoušti hlavu. 27 V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích. 28 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně: 29 utišil tu bouři, ztichlo vlnobití. 30 Zaradovali se, když se uklidnilo, on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli. 31 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná , 32 ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí! 33 Řeky mění v poušť a vodní zřídla v suchopáry, 34 v solné pláně žírnou zemi pro zlobu těch, kdo v ní sídlí. 35 Poušť v jezero mění a zem vyprahlou ve vodní zřídla. 36 Tam usadil ty, kdo hladověli, zbudovali město, sídlo Boží . 37 Pole oseli, vinice vysázeli, sklidili úrodu hojnou. 38 Žehnal jim a velmi se rozrostli, ani dobytka jim neubylo. 39 Jich však ubývalo, ohýbali se pod tíhou zla a strastí, 40 když je ten, jenž může vylít opovržení i na knížata, zavedl do bezcestných pustot. 41 Avšak ubožáku se stal v ponížení hradem a čeledi lidu rozmnožil jak ovce. 42 Přímí lidé to vidí a radují se, ale každá podlost musí zavřít ústa. 43 Kdo je moudrý, ať dbá těchto věcí a Hospodinovu milosrdenství ať hledí porozumět! 1081 Píseň, žalm Davidův .2 Mé srdce je připraveno, Bože, budu zpívat, prozpěvovat žalmy, rovněž moje sláva! 3 Probuď se už , citero a harfo, ať jitřenku vzbudím. 4 Hospodine, chci ti mezi lidmi vzdávat chválu, mezi národy ti budu zpívat žalmy; 5 vždyť tvé milosrdenství nad nebe sahá, až do mraků tvoje věrnost. 6 Povznes se až nad nebesa, Bože, a nad celou zemí ať je tvoje sláva! 7 Aby tvoji milí byli zachováni, pomoz svou pravicí, odpověz mi! 8 Bůh ve své svatyni promluvil: "S jásotem rozdělím Šekem, rozměřím dolinu Sukót. 9 Mně patří Gileád, mně patří Manases, Efrajim, přilba mé hlavy, Juda, můj palcát. 10 Moáb je mé umývadlo, na Edóm hodím svůj střevíc, proti Pelišteji válečný ryk spustím." 11 Kdože mě uvede do nepřístupného města? Kdo mě dovedl až do Edómu? 12 Což ne, Bože, ty , jenž zanevřel jsi na nás? Což s našimi zástupy bys nevytáhl, Bože? 13 Před protivníkem buď naše pomoc, je šalebné čekat spásu od člověka. 14 S Bohem statečně si povedeme, on rozšlape naše protivníky. 1091 Pro předního zpěváka, žalm Davidův. Bože, má chválo, nestav se hluchým,2 když se na mě rozevřela ústa svévolná a lstivá! Zrádným jazykem mě napadají, 3 slovy nenávistnými mě zasypali, bojují proti mně bez důvodu. 4 Osočují mě za moji lásku, zatímco se modlím. 5 Za dobro mě zavalují zlobou, za mou lásku nenávistí. 6 Postav proti němu svévolníka, po jeho pravici žalobce ať stane. 7 Ať dopadne jako svévolník, až bude souzen; jeho modlitba ať je mu počítána za hřích. 8 Dny ať jsou mu ukráceny, jeho pověření ať převezme jiný. 9 Jeho synové ať sirotky se stanou, jeho žena vdovou. 10 Jeho synové ať toulají se po žebrotě, ze svých rozvalin ať chodí prosit. 11 Na všechno, co má, ať políčí si lichvář, co vytěžil, cizáci ať loupí. 12 Ať nemá nikoho , kdo by mu nadále prokázal milosrdenství, kdo by se smiloval nad sirotky po něm. 13 Jeho potomstvo buď vymýceno, jeho jméno smazáno buď v příštím pokolení. 14 Ať Hospodin pamatuje na nepravost jeho otců a hřích jeho matky vymazán ať není. 15 Ať je má Hospodin ustavičně před očima, ať vymýtí ze země památku po nich 16 za to, že nepamatoval na milosrdenství, ale pronásledoval člověka poníženého a ubohého, chtěl usmrtit zkrušeného v srdci. 17 Miloval zlořečení, ať ho postihne! O požehnání nestál, ať se ho vzdálí! 18 Zlořečení oblékal jak šaty; ať mu pronikne nitrem jak voda, ať mu prostoupí kosti jak olej. 19 Ať mu je jako roucho, kterým se halí, opaskem, kterým se přepásává ustavičně. 20 To ať si vyslouží od Hospodina ti, kteří mě osočují, kteří proti mně zlovolně mluví. 21 Ty však, Panovníku Hospodine, ukaž na mně pro své jméno, jak je tvé milosrdenství dobrotivé, vysvoboď mě! 22 Jsem ponížený ubožák, v nitru mám zraněné srdce. 23 Odcházím jako stín, který se prodlužuje, jako luční kobylka jsem smeten. 24 V kolenou se podlamuji postem, bez oleje chátrá moje tělo. 25 Jsem jim jenom pro potupu, jak mě vidí, potřásají hlavou. 26 Pomoz mi, můj Bože, Hospodine, podle svého milosrdenství mě zachraň, 27 aby poznali, že tvá ruka to byla, žes to učinil ty, Hospodine. 28 Jen ať zlořečí, ale ty žehnej! Když povstali, ať je stihne hanba, a tvůj služebník se zaraduje. 29 Stud ať poleje ty, kdo mě osočují, hanbou ať se zahalí jak pláštěm. 30 Moje ústa vzdají Hospodinu velkou chválu, mezi mnohými ho budu chválit, 31 neboť stanul po pravici ubožáku, aby ho zachránil před jeho soudci. 1101 Davidův, žalm . Výrok Hospodinův mému pánu: "Zasedni po mé pravici, já ti položím tvé nepřátele za podnoží k nohám."2 Hospodin vztáhne žezlo tvé moci ze Sijónu. Panuj uprostřed svých nepřátel! 3 Tvůj lid přijde dobrovolně v den, kdy pohotovost svoláš ; v nádheře svatyně jak rosa z lůna úsvitu se objeví tvé mužstvo. 4 Hospodin přísahal a nebude želet: Ty jsi kněz navěky podle Malkísedekova řádu. 5 Panovník ti bude po pravici, rozdrtí v den svého hněvu nepřátelské krále. 6 Bude soudit pronárody – plno mrtvol všude –, on rozdrtí hlavu velké země. 7 Cestou z potoka pít bude, proto vztyčí hlavu. 1111 Haleluja.2 Činy Hospodinovy jsou velké, 3 Velebné a důstojné je jeho dílo, 4 On zajistil památku svým divům; 5 Dal potravu těm, kdo se ho bojí, 6 Svému lidu ohlásil své mocné činy, 7 Činy jeho rukou jsou pravda a právo, 8 spolehlivá navěky a navždy, 9 Seslal svému lidu vykoupení, 10 Počátek moudrosti je bát se Hospodina; 1121 Haleluja.2 Jeho potomci se stanou bohatýry v zemi, 3 Jmění, bohatství má ve svém domě, 4 Ve tmách vzchází přímým světlo; 5 Dobře bývá muži, jenž se smiluje a půjčí 6 nezhroutí se nikdy, 7 Nemusí se bát zlé zprávy, 8 Jeho srdce má oporu v Bohu , nebojí se, 9 Rozděluje, dává ubožákům, 10 Svévolník na to zlostně hledí, 1131 Haleluja. Chvalte, Hospodinovi služebníci, chvalte jméno Hospodina!2 Jméno Hospodinovo buď požehnáno nyní i navěky. 3 Od východu slunce až na západ chváleno buď jméno Hospodina. 4 Hospodin je vyvýšen nad všemi národy, nad nebesa strmí jeho sláva. 5 Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, jenž tak vysoko trůní? 6 Sestupuje níže, aby viděl na nebesa a na zemi. 7 Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka 8 a pak ho posadí vedle knížat, vedle knížat svého lidu. 9 Neplodnou usazuje v domě jako šťastnou matku synů. Haleluja. 1141 Když vyšel Izrael z Egypta, Jákobův dům z lidu temné řeči,2 stal se Juda Boží svatyní, Izrael Božím vladařstvím. 3 Moře to vidělo a dalo se na útěk, Jordán se nazpět obrátil, 4 hory poskakovaly jako berani a pahorky jako jehňata. 5 Moře, co je ti, že utíkáš, Jordáne, že se zpět obracíš? 6 Hory, proč poskakujete jako berani, a vy , pahorky, jako jehňata? 7 Chvěj se, země, před Pánem, před Bohem Jákobovým! 8 On proměňuje skálu v jezero, křemen v prameny vod. 1151 Ne nás, Hospodine, ne nás, ale svoje jméno oslav pro své milosrdenství a pro svou věrnost!2 Proč by měly pronárody říkat: "Kde je ten jejich Bůh?" 3 Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce, koná. 4 Jejich modly jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou. 5 Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí, 6 mají uši, a neslyší, mají nosy, a necítí, 7 rukama nemohou hmatat, nohama nemohou chodit, z hrdla nevydají hlásku. 8 Jim jsou podobni ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá. 9 Izraeli, doufej v Hospodina, je tvou pomocí a štítem. 10 Áronův dome, doufej v Hospodina, je tvou pomocí a štítem. 11 Vy, kdo se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, je vám pomocí a štítem. 12 Hospodin na nás pamatuje, on nám žehná: žehná domu Izraele, žehná domu Áronovu, 13 žehná těm, kteří se bojí Hospodina, jak malým, tak velkým. 14 Hospodin ať vás rozmnoží, vás i vaše syny! 15 Jste Hospodinovi požehnaní; on učinil nebesa i zemi. 16 Nebesa, ta patří Hospodinu, zemi dal však lidem. 17 Mrtví nechválí už Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha. 18 Avšak my budeme Hospodinu dobrořečit nyní i navěky. Haleluja. 1161 Hospodina miluji; on slyší můj hlas, moje prosby,2 sklonil ke mně ucho. Po všechny své dny chci k němu volat. 3 Ovinuly mě provazy smrti, přepadly mě úzkosti podsvětí; nacházím jen soužení a strasti. 4 Vzývám však Hospodinovo jméno: Hospodine, prosím, zachraň mi život! 5 Hospodin je milostivý, spravedlivý, náš Bůh se slitovává. 6 Hospodin je ochránce nezkušených: byl jsem vyčerpán, a dopřál mi zvítězit. 7 Můžeš opět odpočinout, moje duše, neboť Hospodin se tě zastal. 8 Ubránils mě před smrtí, mé oko před slzami, moje nohy před zvrtnutím. 9 Před Hospodinem smím dále chodit v zemi živých. 10 Uvěřil jsem, proto mluvím; byl jsem velmi pokořený. 11 Ukvapeně jsem si říkal: Každý člověk je lhář. 12 Jak se mám odvděčit Hospodinu, že se mne tolikrát zastal? 13 Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno. 14 Svoje sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem. 15 Velkou cenu má v Hospodinových očích oddanost jeho věrných až k smrti. 16 Hospodine, prosím, já jsem tvůj služebník, služebník tvůj, syn tvé služebnice. Ty jsi mi rozvázal pouta. 17 Tobě obětuji oběť díků a budu vzývat Hospodinovo jméno. 18 Svoje sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem, 19 v nádvořích Hospodinova domu, Jeruzaléme, v tvém středu. Haleluja. 1171 Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte ho zpěvem,2 neboť se nad námi mohutně klene jeho milosrdenství. Hospodinova věrnost je věčná! Haleluja. 1181 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!2 Ať vyzná Izrael: Jeho milosrdenství je věčné! 3 Ať vyzná Áronův dům: Jeho milosrdenství je věčné! 4 Ať vyznají ti, kteří se bojí Hospodina: Jeho milosrdenství je věčné! 5 V soužení jsem volal Hospodina, Hospodin mi odpověděl, daroval mi volnost. 6 Hospodin je při mně, nebojím se. Co by mi mohl udělat člověk? 7 Hospodin je při mně, mezi mými pomocníky, spatřím pád těch, kdo mě nenávidí. 8 Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v člověka. 9 Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v knížata. 10 Všechny pronárody mě obklíčily; odrazil jsem je v Hospodinově jménu. 11 Oblehly mě, ano, obklíčily; odrazil jsem je v Hospodinově jménu. 12 Oblehly mě jako vosy; zhasly jak planoucí trní, odrazil jsem je v Hospodinově jménu. 13 Udeřil jsi na mě tvrdě, abych padl. Hospodin je moje pomoc, 14 Hospodin je síla má i moje píseň; stal se mou spásou. 15 Ze stanů spravedlivých zní plesání nad spásou. Hospodinova pravice koná mocné činy! 16 Hospodinova pravice se vyvýšila, Hospodinova pravice koná mocné činy! 17 Nezemřu, budu žít, budu vypravovat o Hospodinových činech. 18 Hospodin mě přísně trestal, ale nevydal mě smrti. 19 Brány spravedlnosti mi otevřete, vejdu jimi vzdávat chválu Hospodinu. 20 Toto je Hospodinova brána, skrze ni vcházejí spravedliví. 21 Tobě vzdávám chválu, žes mi odpověděl; stal ses mou spásou. 22 Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným. 23 Stalo se tak skrze Hospodina, tento div se udál před našimi zraky. 24 Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. 25 Prosím, Hospodine, pomoz! Prosím, Hospodine, dopřej zdaru! 26 Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu. Žehnáme vám z Hospodinova domu. 27 Hospodin je Bůh, dává nám světlo. Slavte svátek ratolestí, k rohům oltáře se ubírejte . 28 Ty jsi můj Bůh, tobě vzdávám chválu, vyvyšuji tě, můj Bože. 29 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! 1191 Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon.2 Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem. 3 Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou. 4 Ty jsi vydal svá ustanovení, aby se přesně dodržovala. 5 Kéž jsou moje cesty pevně zaměřeny k dodržování tvých nařízení. 6 Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání. 7 Z přímého srdce ti vzdávám chválu, že se smím učit tvým spravedlivým soudům. 8 Chci tvá nařízení dodržovat, jen mě nikdy neopouštěj! 9 Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova. 10 Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání. 11 Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit. 12 Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 13 Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst. 14 Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění. 15 O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky. 16 Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo. 17 Zastávej se svého služebníka a budu žít, chci se držet tvého slova. 18 Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého. 19 Jsem na zemi jenom hostem, neukrývej přede mnou svá přikázání. 20 V duši se stravuji touhou po tvých soudech v každé době. 21 Oboříš se na opovážlivce, na proklatce, kteří pobloudili od tvých přikázání. 22 Sejmi ze mne potupu a pohrdání, neboť tvá svědectví zachovávám. 23 I když vládci zasednou a umluví se na mě, tvůj služebník bude přemýšlet o tvých nařízeních, 24 tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci. 25 Do prachu je přitisknuta moje duše, zachovej mi život podle svého slova. 26 Vyprávěl jsem o svých cestách – tys mi odpověděl, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 27 Dej mi porozumět cestě svých ustanovení, chci přemýšlet o tvých divuplných činech. 28 Moje duše se rozplývá žalem, pozvedni mě podle svého slova. 29 Odvrať ode mne cesty klamu, podle svého Zákona se nade mnou smiluj. 30 Zvolil jsem si cestu věrnosti, stavím si před oči tvé soudy. 31 Přimkl jsem se k tvým svědectvím, nedej, Hospodine, abych byl zahanben! 32 Poběžím cestou tvých přikázání, dal jsi mému srdci volnost. 33 Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat. 34 Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem. 35 Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji. 36 Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti. 37 Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost, na své cestě mi zachovej život. 38 Splň své slovo svému služebníku, jenž žije v tvé bázni. 39 Odvrať ode mne potupu, které se lekám, tvé soudy jsou dobrotivé. 40 Po tvých ustanoveních tak toužím, svou spravedlností mi zachovej život. 41 Kéž na mě sestoupí tvé milosrdenství, Hospodine, i tvá spása, jak jsi řekl, 42 a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí, neboť doufám ve tvé slovo. 43 Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy, neboť čekám na tvůj soud. 44 Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy. 45 Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji. 46 O tvých svědectvích před králi budu mluvit a nebudu zahanben. 47 Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval. 48 Dlaně vztahuji k tvým přikázáním, já jsem si je zamiloval, chci přemýšlet o tvých nařízeních. 49 Pamatuj na slovo dané svému služebníku, jímž jsi ve mně očekávání vzbudil. 50 Je mi útěchou v mém pokoření, že tvá řeč mi zachová život. 51 Opovážlivci se mi velice posmívají, já se od tvého Zákona neuchýlím. 52 Připomínám si tvé dávné soudy, Hospodine, v tom útěchu najdu. 53 Sežehuje mě zuřivost svévolníků, těch, kdo opustili tvůj Zákon. 54 Nařízení tvá si zpívám jako žalmy v domě, kde jsem jenom hostem. 55 V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, tvého Zákona se držím. 56 Mně připadl tento úkol : ustanovení tvá zachovávat. 57 Pravím: Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov. 58 O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl. 59 Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy. 60 Pospíchám a neotálím tvé příkazy dodržovat. 61 Ovinují mě provazy svévolníků, nezapomínám však na tvůj Zákon. 62 Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal chválu za tvé spravedlivé soudy. 63 Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží. 64 Tvého milosrdenství je, Hospodine, plná země, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 65 Prokázal jsi dobro svému služebníku podle svého slova, Hospodine. 66 Nauč mě okoušet a znát, co je dobré, já tvým přikázáním věřím. 67 Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl. 68 Jsi dobrý a prokazuješ dobro, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 69 Opovážlivci mě mrzce pošpinili, já však zachovávám ustanovení tvá celým srdcem. 70 Bezcitné je jejich tučné srdce, mně však je tvůj Zákon potěšením. 71 Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením. 72 Zákon tvých úst je mi dražší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra. 73 Ruce tvé mě učinily pevným, dej mi rozum, ať se naučím tvým přikázáním. 74 Ti, kdo se tě bojí, spatří mě a budou se radovat, neboť čekám na tvé slovo. 75 Hospodine, vím, že tvé soudy jsou spravedlivé, pokořils mě pravdou. 76 Kéž se projeví tvé milosrdenství a potěší mě, jak jsi svému služebníku řekl. 77 Kéž mě zahrne tvé slitování a budu žít, tvůj Zákon je pro mne potěšením. 78 Opovážlivce ať stihne hanba za to, že mi křivdí, já o tvých ustanoveních přemýšlím. 79 Navrátí se ke mně ti, kdo se tě bojí, ti, kdo tvá svědectví znají. 80 Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých nařízení, ať nejsem zahanben. 81 Moje duše chřadne touhou po tvé spáse, čekám na tvé slovo. 82 Zrak mi slábne, vyhlížím tvé slovo, kdy už mě potěšíš? 83 Vedlo se mi jako měchu v kouři, na tvá nařízení jsem však nezapomněl . 84 Kolikpak dnů zbývá tvému služebníku? Kdy nad těmi, kdo mě pronásledují, vykonáš soud? 85 Opovážlivci mi kopou jámy bez ohledu na tvůj Zákon. 86 Všechna tvá přikázání jsou pravda. Pronásledují mě neprávem, pomoz! 87 Bezmála už se mnou v zemi skoncovali, já však tvá ustanovení neopustím. 88 Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet. 89 Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo. 90 Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí. 91 Podle tvých soudů vše stojí dodnes, to všechno jsou tvoji služebníci. 92 Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych v svém pokoření zhynul. 93 Na tvá ustanovení nezapomenu nikdy, protože mi jimi zachováváš život. 94 Tobě patřím, buď má spása, na tvá ustanovení se dotazuji. 95 Svévolníci na mě čekají, aby mě zahubili, já se snažím porozumět tvým svědectvím. 96 Vidím, že vše spěje k svému konci, přikázání tvé má nekonečný prostor. 97 Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím. 98 Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje. 99 Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích. 100 Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám. 101 Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky, držel jsem se tvého slova. 102 Neodchyluji se od tvých soudů, neboť ty mi ukazuješ cestu . 103 Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa. 104 Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu. 105 Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku. 106 Co jsem přísahal, to splním, držím se tvých spravedlivých soudů. 107 Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého slova mi zachovej život. 108 Kéž se ti líbí, Hospodine, dobrovolné oběti mých úst, nauč mě svým soudům. 109 Ustavičně dávám v sázku život, nezapomínám však na tvůj Zákon. 110 Svévolníci osidlo mi nastražili, avšak od tvých ustanovení jsem nepobloudil. 111 Tvá svědectví budou mým dědictvím věčně, z nich se veselí mé srdce. 112 V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků. 113 Nenávidím obojetné lidi, miluji tvůj Zákon. 114 Tys má skrýš a štít můj, čekám na tvé slovo. 115 Pryč ode mne, zlovolníci! Budu zachovávat přikázání svého Boha. 116 Podpírej mě, jak jsi řekl, a budu žít, v mých nadějích mě nezahanbuj. 117 Buď mi oporou a budu spasen, stále budu hledět na tvá nařízení. 118 Zhrdáš všemi, kdo zbloudili od tvých nařízení, protože záludně klamou. 119 Všechny svévolníky v zemi odklízíš jak strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví. 120 Strachem před tebou se chvěje mé tělo, bojím se tvých soudů. 121 Vykonávám soud a spravedlnost, neponechej mě těm, kdo mě utlačují. 122 Zasaď se za svého služebníka k jeho dobru, aby mě opovážlivci neutlačovali. 123 Zrak mi slábne, vyhlížím tvou spásu, výrok tvé spravedlnosti. 124 Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 125 Jsem tvůj služebník, učiň mě rozumným, abych poznal tvá svědectví. 126 Hospodine, je čas jednat, tvůj Zákon se porušuje. 127 Ano, miluji tvá přikázání víc než zlato, víc než zlato ryzí. 128 Všechna ustanovení chci ve všem správně plnit, nenávidím každou stezku klamu. 129 Tvá svědectví jsou divuplná, proto je má duše zachovává. 130 Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti. 131 Dychtivě otvírám ústa, toužím po tvých přikázáních. 132 Shlédni na mne, smiluj se nade mnou podle toho, jak soudíváš ty, kdo milují tvé jméno. 133 Upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne. 134 Vykup mě z útlaku lidí, chci se tvých ustanovení držet. 135 Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 136 Proudem se mi řinou slzy z očí, že se nedodržuje tvůj Zákon. 137 Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech. 138 Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlnost a naprostá pravda. 139 Horlivost mě sžírá, moji protivníci zapomněli na tvá slova. 140 Co jsi řekl, je důkladně protříbené, tvůj služebník si to zamiloval. 141 Já jsem nepatrný, pohrdaný člověk , avšak na tvá ustanovení jsem nezapomněl. 142 Věčně spravedlivá je tvá spravedlnost, tvůj Zákon je pravda. 143 Soužení a úzkost na mě doléhají, přikázání tvá jsou pro mne potěšením. 144 Spravedlnost tvých svědectví je věčná, dej mi rozum a budu žít. 145 Celým srdcem volám: Odpověz mi, Hospodine, chci tvá nařízení zachovávat. 146 Volám k tobě, buď má spása, chci se tvých svědectví držet. 147 Dřív než začne svítat, na pomoc tě volám, čekám na tvé slovo. 148 Mé oči se budí dřív než noční hlídky a přemýšlím o tom, co jsi řekl. 149 Podle svého milosrdenství mě vyslyš, Hospodine, podle svého soudu mi zachovej život. 150 Blíží se už , kdo se ženou za mrzkostmi, vzdalují se od Zákona tvého. 151 Ty jsi, Hospodine, blízko, všechna tvá přikázání jsou pravda. 152 Dávno je mi z tvých svědectví známo, žes jim dal navěky pevný základ. 153 Pohleď na mé pokoření, braň mě, vždyť na tvůj Zákon nezapomínám. 154 Ujmi se mé pře a zastaň se mne, zachovej mi život, jak jsi řekl. 155 Svévolníkům je vzdálena spása, protože se nedotazují na tvá nařízení. 156 Nesmírné je, Hospodine, tvoje slitování, podle svých soudů mi zachovej život. 157 Mnoho je těch, kdo mě pronásledují a souží, já se však od tvých svědectví neodchýlím. 158 Na věrolomné se dívám s ošklivostí, nedrží se toho, co jsi řekl. 159 Hleď, jak jsem si tvá ustanovení zamiloval, Hospodine, podle svého milosrdenství mi zachovej život. 160 To hlavní v tvém slovu je pravda, každý soud tvé spravedlnosti je věčný. 161 Bez důvodů mě pronásledují velmožové, mé srdce má strach jen z tvého slova. 162 Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo našel velkou kořist. 163 Nenávidím klam, hnusí se mi, miluji tvůj Zákon. 164 Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy. 165 Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou. 166 S nadějí vyhlížím tvoji spásu, Hospodine, a tvá přikázání plním. 167 Má duše se drží tvých svědectví, velice jsem si je zamiloval. 168 Tvých ustanovení a tvých svědectví se držím, máš před sebou všechny moje cesty. 169 Kéž mé bědování dolehne až k tobě, Hospodine, dej mi rozum podle svého slova. 170 Kéž má prosba dojde k tobě, vysvoboď mě, jak jsi řekl. 171 Chvalozpěv ať vytryskne mi ze rtů, neboť mě svým nařízením učíš. 172 Ať můj jazyk opěvuje, co jsi řekl, všechna tvá přikázání jsou spravedlivá. 173 Na pomoc mi podej svoji ruku, tvá ustanovení jsem si zvolil. 174 Hospodine, toužím po tvé spáse, tvůj Zákon je pro mne potěšením. 175 Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje soudy. 176 Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá přikázání nezapomněl! 1201 Poutní píseň. K Hospodinu v soužení jsem volal, on mi odpověděl.2 Hospodine, vysvoboď mě od zrádných rtů, od jazyka záludného. 3 Co ti patří, co tě stihne, záludný jazyku? 4 Ostré šípy bohatýra, žhoucí kručinkové uhle. 5 Běda mi, musím dlít jako host v Mešeku, pobývat při stanech Kédarců! 6 Pobývám už dlouho u toho, kdo nenávidí pokoj. 7 Promluvím-li o pokoji, oni odpovědí válkou. 1211 Píseň k pouti. Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc?2 Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. 3 Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání. 4 Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele. 5 Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. 6 Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc. 7 Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. 8 Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky. 1221 Poutní píseň, Davidova. Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu!2 A naše nohy již stojí ve tvých branách, Jeruzaléme. 3 Jeruzalém je zbudován jako město semknuté v jediný celek. 4 Tam nahoru vystupují kmeny, Hospodinovy to kmeny, Izraeli na svědectví, vzdát Hospodinovu jménu chválu. 5 Tam jsou postaveny soudné stolce, stolce Davidova domu. 6 Vyprošujte Jeruzalému pokoj: Kéž v klidu žijí ti, kdo tě milují! 7 Kéž je na tvých valech pokoj, kéž se tvé paláce těší klidu! 8 Pro své bratry, pro své druhy vyhlašuji: "Budiž v tobě pokoj!" 9 Pro dům Hospodina, našeho Boha, usiluji o tvé dobro. 1231 Poutní píseň . Pozvedám své oči k tobě, jenž v nebesích trůníš.2 Hle, jak oči služebníků k rukám jejich pánů, jako oči služebnice k rukám její paní, tak vzhlížejí naše oči k Hospodinu, našemu Bohu, dokud se nad námi nesmiluje. 3 Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi! Dosyta jsme zakusili pohrdání. 4 Naše duše už dosyta zakusila posměchu sebejistých a pohrdání pyšných. 1241 Poutní píseň, Davidova. Kdyby sám Hospodin nebyl při nás – Izrael ať řekne –,2 kdyby sám Hospodin nebyl při nás, když proti nám povstali lidé, 3 zaživa by nás tehdy zhltli v hněvu, jímž proti nám vzpláli. 4 Tehdy by nás zatopily vody, dravý proud by se přes nás valil, 5 tehdy by se přes nás převalily vzduté vody. 6 Požehnán buď Hospodin, že za kořist nás nedal jejich zubům! 7 Unikli jsme jako ptáče z osidla lovců. Osidlo je protrženo, unikli jsme! 8 Naše pomoc je ve jménu Hospodina; on učinil nebesa i zemi. 1251 Poutní píseň. Kdo doufají v Hospodina, jsou jak hora Sijón: nepohne se, strmí věčně.2 Kolem Jeruzaléma jsou hory, kolem svého lidu je Hospodin, nyní i navěky. 3 Nesetrvá žezlo zvůle na údělu spravedlivých, aby snad nevztáhli spravedliví své ruce k podlostem. 4 Hospodine, prokaž dobro dobrým, těm, kdo mají přímé srdce! 5 Ale ty, kdo uhýbají na své křivolaké stezky , zažene Hospodin s pachateli ničemností. Pokoj s Izraelem! 1261 Poutní píseň. Když Hospodin úděl Sijónu změnil, bylo nám jak ve snu.2 Tehdy naše ústa naplnil smích a náš jazyk plesal. Tehdy se říkalo mezi pronárody: "Hospodin s nimi učinil velké věci." 3 Hospodin s námi učinil velké věci, radovali jsme se. 4 Hospodine, změň náš úděl, jako měníš potoky na jihu země! 5 Ti, kdo v slzách sejí, s plesáním budou sklízet. 6 S pláčem nyní chodí, kdo rozsévá, s plesáním však přijde, až ponese snopy. 1271 Poutní píseň, Šalomounova. Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný.2 Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek. 3 Hle, synové jsou dědictví od Hospodina, mzdou od něho plod lůna. 4 Čím jsou šípy v ruce bohatýra, tím jsou synové zplození v mládí. 5 Blaze muži, který jimi naplnil svůj toulec! Nebudou zahanbeni, až budou v bráně jednat s nepřáteli. 1281 Poutní píseň. Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo chodí po jeho cestách!2 Co rukama vytěžíš, budeš i jíst. Blaze tobě, bude s tebou dobře. 3 Tvá žena bude jak plodná réva uvnitř tvého domu, tvoji synové jak olivové ratolesti kolem tvého stolu. 4 Hle, jak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina. 5 Hospodin ať požehná ti ze Sijónu, abys viděl dobro Jeruzaléma po všechny dny svého žití, 6 abys uviděl syny svých synů. Pokoj s Izraelem! 1291 Poutní píseň. Jak často mě už od mládí sužovali – Izrael ať řekne –,2 jak často mě už od mládí sužovali, ale nepřemohli. 3 Po zádech mi orali oráči, vyorali dlouhé brázdy. 4 Hospodin je spravedlivý, postraňky těch svévolníků přeťal. 5 S hanbou zpět ať táhnou všichni, kteří nenávidí Sijón! 6 Ať jsou jak tráva na střechách, ta uschne dřív, než je vytrhána. 7 Jí si ten, kdo žne, dlaň nenaplní, ani náruč ten, jenž sbírá snopy. 8 Neřeknou jim ti, kdo půjdou kolem: "Požehnání Hospodinovo buď s vámi! Žehnáme vám v Hospodinově jménu." 1301 Poutní píseň. Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine,2 Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby. 3 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku? 4 Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň. 5 Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo. 6 Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru. 7 Čekej, Izraeli, na Hospodina! U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení, 8 on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí. 1311 Poutní píseň, Davidova. Nemám, Hospodine, domýšlivé srdce ani povýšený pohled. Neženu se za velkými věcmi, za divy, jež nevystihnu,2 nýbrž chovám se klidně a tiše. Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše. 3 Čekej, Izraeli, na Hospodina nyní i navěky. 1321 Poutní píseň. Hospodine, rozpomeň se na Davida, na veškerou jeho usilovnou péči,2 jak se zapřisáhl Hospodinu, zavázal se slibem Přesilnému Jákobovu: 3 "Nevejdu do stanu svého domu, nevstoupím na rohož svého lože, 4 očím nedopřeji spánku ani víčkům podřímnutí, 5 dokud nenaleznu Hospodinu místo, příbytek Přesilnému Jákobovu!" 6 A hle, v Efratě jsme o ní uslyšeli, našli jsme ji na Jaarských polích. 7 Vstupme do jeho příbytku, klanějme se před podnožím jeho nohou. 8 Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku, ty sám i schrána tvé moci! 9 Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost, tvoji věrní ať plesají. 10 Pro Davida, svého služebníka, neodmítej svého pomazaného. 11 Hospodin přísahal Davidovi na svou věrnost – nevezme to nazpět: "Toho, jenž vzejde z tvých beder, dosadím po tobě na trůn. 12 Dodrží-li tvoji synové mou smlouvu i toto mé svědectví, jemuž je budu učit, navždy budou též jejich synové sedat na tvém trůnu." 13 Hospodin si totiž zvolil Sijón, zatoužil jej mít za sídlo: 14 "To je místo mého odpočinku navždy, usídlím se tady, neboť po něm toužím. 15 Jeho stravě budu hojně žehnat, jeho ubožáky budu sytit chlebem. 16 Jeho kněžím dám za oděv spásu, jeho věrní budou zvučně plesat. 17 Zde dám pučet Davidovu rohu, svému pomazanému budu pečovat o planoucí světlo. 18 Jeho nepřátelům dám za oděv hanbu, ale na něm se bude jeho čelenka třpytit." 1331 Poutní píseň, Davidova . Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně!2 Jako výborný olej na hlavě, jenž kane na vous, na vous Áronovi, kane mu na výstřih roucha. 3 Jak chermónská rosa, která kane na sijónské hory. Tam udílí Hospodin své požehnání, život navěky. 1341 Poutní píseň. Dobrořečte Hospodinu, všichni Hospodinovi služebníci, kteří stojíte v Hospodinově domě za nočního času.2 Pozvedejte ruce ke svatyni, dobrořečte Hospodinu! 3 Hospodin ti žehnej ze Sijónu; on učinil nebesa i zemi. 1351 Haleluja. Chvalte Hospodinovo jméno, chvalte je , Hospodinovi služebníci,2 kteří stojíte v Hospodinově domě, v nádvořích domu našeho Boha. 3 Chvalte Hospodina, neboť Hospodin je dobrý, pějte žalmy jeho jménu, neboť je líbezné. 4 Hospodin si vyvolil Jákoba, za zvláštní vlastnictví přijal Izraele. 5 Já přec vím, že Hospodin je velký, náš Pán je nade všechny bohy. 6 Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i na zemi, v mořích i ve všech propastných tůních. 7 Přivádí mlhu od končin země, déšť provází blesky, ze svých zásobnic vyvádí vítr. 8 Prvorozené Egypta pobil od člověka po dobytče. 9 Znamení a zázraky sesílal na tebe, Egypte, na faraóna, na všechny jeho služebníky. 10 Pobil mnohé pronárody a zahubil smělé krále, 11 krále Emorejců Síchona a bášanského krále Óga i všechna království Kenaanu. 12 Jejich země předal do dědictví, do dědictví Izraeli, svému lidu. 13 Hospodine, tvé jméno je věčné, budeš připomínán ve všech pokoleních, Hospodine. 14 Hospodin svůj lid obhájí, bude mít se svými služebníky soucit. 15 Modly pronárodů jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou. 16 Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí. 17 Mají uši, a nic nezaslechnou, v jejich ústech není dechu. 18 Jim podobni jsou ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá. 19 Dome Izraelův, dobrořeč Hospodinu, dome Áronův, dobrořeč Hospodinu. 20 Dome Léviův, dobrořeč Hospodinu, vy, kdo se bojíte Hospodina, dobrořečte Hospodinu. 21 Požehnán buď Hospodin ze Sijónu, ten, který přebývá v Jeruzalémě. Haleluja. 1361 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné.2 Chválu vzdejte Bohu bohů, jeho milosrdenství je věčné. 3 Chválu vzdejte Pánu pánů, jeho milosrdenství je věčné. 4 Jedině on koná velké divy, jeho milosrdenství je věčné. 5 Nebesa učinil důmyslně, jeho milosrdenství je věčné. 6 Zemi na vodách překlenul oblohou , jeho milosrdenství je věčné. 7 Učinil veliká světla, jeho milosrdenství je věčné. 8 Slunce, aby vládlo ve dne, jeho milosrdenství je věčné. 9 Měsíc a hvězdy, aby vládly v noci, jeho milosrdenství je věčné. 10 Ranil Egypt v jeho prvorozených, jeho milosrdenství je věčné. 11 A vyvedl Izraele z jeho středu, jeho milosrdenství je věčné. 12 Pevnou rukou a vztaženou paží, jeho milosrdenství je věčné. 13 On rozdělil Rákosové moře ve dví, jeho milosrdenství je věčné. 14 A převedl Izraele jeho středem, jeho milosrdenství je věčné. 15 Faraóna s vojskem smetl do Rákosového moře, jeho milosrdenství je věčné. 16 Svůj lid vodil pouští, jeho milosrdenství je věčné. 17 Pobil velké krále, jeho milosrdenství je věčné. 18 Zahubil vznešené krále, jeho milosrdenství je věčné. 19 Krále Emorejců Síchona, jeho milosrdenství je věčné. 20 A bášanského krále Óga, jeho milosrdenství je věčné. 21 Jejich země předal do dědictví, jeho milosrdenství je věčné. 22 Do dědictví Izraele, svého služebníka, jeho milosrdenství je věčné. 23 Když jsme byli poníženi, rozpomněl se na nás, jeho milosrdenství je věčné. 24 A vyrval nás našim protivníkům, jeho milosrdenství je věčné. 25 Veškerému tvorstvu dává pokrm, jeho milosrdenství je věčné. 26 Chválu vzdejte Bohu nebes, jeho milosrdenství je věčné. 1371 U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sijón.2 Své citery jsme v té zemi zavěsili na topoly, 3 když nás ti, kdo nás odvlekli, vybízeli tam ke zpěvu, trýznitelé k radovánkám: "Zazpívejte nám některý ze sijónských zpěvů!" 4 Jak bychom však mohli zpívat píseň Hospodinovu v té cizí zemi? 5 Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu, ať mi má pravice sloužit zapomene. 6 Ať mi jazyk přilne k patru, nebudu-li si tě připomínat, nebudu-li Jeruzalém považovat za svou svrchovanou radost. 7 Připomeň synům Edómu, Hospodine, den Jeruzaléma, jak volali: "Bořte! Bořte do základů!" 8 Záhubě propadlá babylónská dcero, blaze tomu, kdo ti odplatí za skutky spáchané na nás. 9 Blaze tomu, kdo tvá nemluvňata uchopí a roztříští o skálu. 1381 Davidův . Celým svým srdcem ti vzdávám chválu, přímo před bohy ti zpívám žalmy,2 klaním se ti před tvým svatým chrámem, tvému jménu vzdávám chválu za tvé milosrdenství a za tvou věrnost; svou řeč jsi vyvýšil nad každé své jméno. 3 Odpověděl jsi mi v den, kdy jsem tě volal, dodal jsi mé duši sílu. 4 Hospodine, všichni králové země ti vzdají chválu, až uslyší, co jsi vyřkl. 5 Budou zpívat o Hospodinových cestách, neboť sláva Hospodinova je velká. 6 Hospodin je vyvýšený, ale hledí na poníženého, zdálky pozná domýšlivce. 7 I když jsem v soužení, ty mi zachováš život, vztáhneš ruku proti hněvu mých nepřátel a tvá pravice mě spasí. 8 Hospodin za mě dokončí zápas . Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné, neopouštěj dílo vlastních rukou! 1391 Pro předního zpěváka. Davidův, žalm . Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě .2 Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat. 3 Sleduješ mou stezku i místo , kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. 4 Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno. 5 Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě. 6 Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to. 7 Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří? 8 Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš. 9 I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři, 10 tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí. 11 Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. 12 Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo. 13 Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal. 14 Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom. 15 Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země. 16 Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal . 17 Jak si vážím divů , které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet, 18 sčetl bych je, ale je jich víc než písku. Sotva procitnu, jsem s tebou. 19 Kéž bys, Bože, skolil svévolníka. Pryč ode mne, vy, kdo proléváte krev! 20 Dovolávají se tě při svých pletichách, zneužívají tvé jméno tvoji protivníci. 21 Nemám nenávidět, Hospodine, ty, kdo nenávidí tebe? S odporem pohlížet na ty, kdo se proti tobě zvedli? 22 Nenávidím je, rozhodně nenávidím, jsou to také moji nepřátelé. 23 Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, 24 hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď! 1401 Pro předního zpěváka. Davidův.2 Vysvoboď mě, Hospodine, od člověka zlého, chraň mě proti násilníku, 3 proti těm, kdo mají v srdci zlé úmysly a den ze dne se srocují k bojům, 4 jazyky si ostří jako hadi, za rty mají jed jak zmije. 5 Ochraňuj mě, Hospodine, před rukama svévolníka, chraň mě proti násilníku, proti těm, kdo zamýšlejí podrazit mi nohy. 6 Pyšní osidlo mi nastražili, síť z provazů na cestu rozestřeli, nachystali na mě léčky. 7 Pravím Hospodinu: Ty jsi můj Bůh! Přej sluchu mým prosbám, Hospodine. 8 Hospodine, Panovníku, moje mocná spáso, hlavu kryješ mi v den bitvy. 9 Nepřivoluj, Hospodine, k choutkám svévolníka, nedej, aby vyšly jeho plány, ať se nevypíná. 10 Na hlavu těch, kdo mě obkličují, ať padne trápení, na němž se jejich rty umluvily . 11 Ať na ně dopadne žhavé uhlí, ať je Bůh do ohně srazí, do vířivých proudů, aby nepovstali. 12 Pomlouvač se v zemi neudrží, zlovolného násilníka stihne náhlá zkáza. 13 Vím, že Hospodin obhájí poníženého, že ubožákům zjedná právo. 14 Ano, spravedliví vzdají tvému jménu chválu, přímí budou bydlet před tvou tváří! 1411 Davidův. Hospodine, k tobě volám, pospěš ke mně, dopřej sluchu mému hlasu, když tě volám!2 Jako kadidlo ať míří má modlitba k tobě, pozdvižení mých rukou jak večerní oběť. 3 Hospodine, postav stráž k mým ústům, přede dveře mých rtů hlídku, 4 nedej, aby se mé srdce přiklonilo ke zlu, ať se nedopustím svévolnosti s muži, kteří pášou ničemnosti; jejich vlídnosti okoušet nechci. 5 Spravedlivý ať mě třeba bije, pokládám to za milosrdenství, ať mě trestá, je to pro mou hlavu olej, má hlava to neodmítne, v jejich neštěstí se za ně ještě budu modlit. 6 Ať jsou jejich soudci svrženi na úbočí skály, ale spravedliví ať slyší, že vlídná jsou má slova. 7 Jako když se v zemi všechno seká a poltí, k jícnu podsvětí se sypou naše kosti. 8 K tobě, Panovníku Hospodine, pozvedám své oči, utíkám se k tobě, nevydej mě smrti, 9 ochraňuj mě před osidlem na mě políčeným, před léčkami pachatelů ničemností! 10 Svévolníci ať se chytí do svých tenat, kdežto já ať projdu! 1421 Poučující, Davidův. Modlitba, když byl v jeskyni.2 Volám k Hospodinu, úpím, volám k Hospodinu, prosím, 3 před ním vylévám své lkání, o svém soužení mu vypovídám. 4 Jsem na duchu skleslý, ale ty znáš moji stezku! Na cestě, jíž kráčím, osidlo mi nastražili. 5 Pohleď napravo a uzříš: není tu nikoho, kdo by se ke mně znal, nemám kam utéci, není tu, kdo by měl o mě péči. 6 Úpím k tobě, Hospodine, pravím: Tys mé útočiště, tys můj podíl v zemi živých! 7 Věnuj pozornost mému bědování, jsem zcela vyčerpán. Vysvoboď mě od pronásledovatelů, jsou zdatnější než já. 8 Vyveď mě ze žaláře, abych vzdával chválu tvému jménu. Obstoupí mě spravedliví, ty se mě zastaneš. 1431 Davidův . Hospodine, slyš mou modlitbu, přej sluchu mým prosbám, odpověz mi pro svou pravdu, pro svou spravedlnost.2 Nevcházej v soud se svým služebníkem, vždyť před tebou nikdo z živých není spravedlivý. 3 Nepřítel mě pronásleduje, můj život tiskne k zemi, do temnot mě vsadil jak od věků mrtvé. 4 Jsem skleslý na duchu, srdce mi usedá v nitru. 5 Připomínám si dávné dny, rozjímám o všech tvých skutcích, přemýšlím o činech tvých rukou, 6 rozpínám své ruce k tobě, má duše po tobě žízní jak vyprahlá země. 7 Pospěš, odpověz mi, Hospodine, můj duch dokonává, neukrývej přede mnou svou tvář, nebo se budu podobat těm, kdo sestupují v jámu. 8 Ohlas mi zrána své milosrdenství, neboť doufám v tebe. Dej mi poznat cestu, po níž mám jít, neboť k tobě pozvedám svou duši. 9 Vysvoboď mě od nepřátel, Hospodine, u tebe si hledám úkryt. 10 Nauč mě plnit tvou vůli, vždyť jsi můj Bůh. Kéž mě tvůj dobrotivý duch vede po rovné zemi! 11 Pro své jméno mi zachovej, Hospodine, život, ve své spravedlnosti mě vyveď ze soužení, 12 ve svém milosrdenství umlč mé nepřátele, přiveď nazmar všechny moje protivníky, vždyť jsem tvůj služebník! 1441 Davidův . Požehnán buď Hospodin, má skála, který učí bojovat mé ruce a mé prsty válčit!2 Moje milosrdenství a moje pevná tvrz, můj nedobytný hrad, můj vysvoboditel, můj štít, k němuž se utíkám, on mi můj lid podmaňuje. 3 Hospodine, co je člověk, že ho bereš na vědomí, co syn člověka, že na něj myslíš? 4 Člověk se podobá vánku, jeho dny jsou jak stín pomíjivé. 5 Hospodine, nakloň nebesa a sestup! Dotkni se hor a bude se z nich kouřit. 6 Udeř bleskem, rozptyl nepřátele , vypusť své šípy a uveď je v zmatek, 7 vztáhni ruku z výše, vyprosti mě a vysvoboď z nesmírného vodstva, z rukou cizozemců! 8 Jejich ústa mluví šalebně, jejich pravice je pravice zrádná! 9 Bože, chci ti zpívat novou píseň, s harfou o deseti strunách budu ti pět žalmy. 10 Ty, jenž dáváš spásu králům, jenž Davida, svého služebníka, vyprošťuješ od zhoubného meče, 11 vyprosti mě a vysvoboď z rukou cizozemců! Jejich ústa mluví šalebně, jejich pravice je pravice zrádná. 12 Kéž jsou naši synové jak štěpy, krásně urostlí v svém mládí. Naše dcery ať jsou jako sloupy vytesané podle chrámového vzoru. 13 Naše sýpky ať jsou plné, ať skýtají hojnost všeho. Našich ovcí ať je na tisíce, desetitisíce všude vůkol, 14 náš skot ať je březí. Ať nás nepostihne vpád a odvlékání, ať nezazní žalostný křik na ulicích. 15 Blaze lidu, jemuž se tak daří. Blaze lidu, jehož Bohem je Hospodin! 1451 Chvalozpěv Davidův .2 Po všechny dny ti chci dobrořečit a tvé jméno chválit navěky a navždy. 3 Veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný, jeho velikost nelze vyzpytovat. 4 Všechna pokolení chválí tvoje skutky zpěvem, hlásají tvé bohatýrské činy. 5 Tvoje velebnost je důstojná a slavná, chci přemýšlet o tvých divuplných dílech. 6 Všichni budou mluvit o tvých mocných, bázeň vzbuzujících skutcích, i já budu vypravovat o tvé velikosti. 7 Budou šířit vše , co připomíná tvoji velkou dobrotivost, budou jásat, jak jsi spravedlivý. 8 Hospodin je milostivý, plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný. 9 Hospodin je ke všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává. 10 Kéž ti vzdají chválu, Hospodine, veškeré tvé skutky, kéž ti tvoji věrní dobrořečí, 11 ať hovoří o tvém slavném kralování, ať promluví o tvé bohatýrské síle, 12 aby lidem uváděli ve známost tvé bohatýrské činy a slávu a důstojnost království tvého. 13 Tvoje království je království všech věků, tvoje vláda přečká všechna pokolení. 14 Hospodin podpírá všechny klesající a všechny sehnuté napřimuje. 15 Oči všech s nadějí vzhlížejí k tobě a ty jim v pravý čas dáváš pokrm, 16 otvíráš svou ruku a ve své přízni sytíš všechno, co žije. 17 Hospodin je spravedlivý ve všech svých cestách, milosrdný ve všech svých skutcích. 18 Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově. 19 Vyplňuje přání těch, kdo se ho bojí, slyší, když volají o pomoc, a zachrání je. 20 Všechny, kdo ho milují, Hospodin ochraňuje, ale všechny svévolníky vyhlazuje. 21 Z mých úst zazní chvála Hospodinu, jeho přesvatému jménu bude dobrořečit všechno tvorstvo navěky a navždy. 1461 Haleluja. Chval, duše má, Hospodina!2 Hospodina budu chválit po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, co živ budu. 3 Nedoufejte v knížata, v člověka, u něhož záchrany není. 4 Jeho duch odchází, on se vrací do své země, tím dnem berou za své jeho plány. 5 Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova, kdo s nadějí vzhlíží k Hospodinu, svému Bohu, 6 jenž učinil nebesa i zemi s mořem a vším, co k nim patří, jenž navěky zachovává věrnost. 7 Utištěným dopomáhá k právu, hladovým chléb dává. Hospodin osvobozuje vězně. 8 Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin sehnuté napřimuje, Hospodin miluje spravedlivé. 9 Hospodin ochraňuje ty, kdo jsou bez domova, ujímá se sirotka i vdovy, svévolným však mate cestu. 10 Hospodin bude kralovat věčně, Bůh tvůj, Sijóne, po všechna pokolení. Haleluja. 1471 Haleluja. Je tak dobré Bohu našemu pět žalmy, rozkošná a líbezná je chvála.2 Hospodin buduje Jeruzalém, shromažďuje rozehnané z Izraele, 3 uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje. 4 On určuje počet hvězd, on každou vyvolává jménem. 5 Velký je náš Pán, je velmi mocný, jeho myšlení obsáhnout nelze. 6 Hospodin se ujímá pokorných, svévolníky snižuje až k zemi. 7 Pějte Hospodinu píseň díků, zpívejte našemu Bohu žalmy při citeře, 8 tomu, který zahaluje nebe mračny, který připravuje zemi deště, který dává na horách růst trávě, 9 tomu, který zvířatům potravu dává, i krkavčím mláďatům, když křičí. 10 Netěší ho síla koně, nemá zalíbení v svalech muže. 11 Hospodin má zalíbení v těch, kdo se ho bojí, v těch, kdo čekají na jeho milosrdenství. 12 Jeruzaléme, chval zpěvem Hospodina, chval, Sijóne, svého Boha! 13 On upevnil závory v tvých branách, požehnal tvým synům v tobě. 14 Na tvém území ti zjednal pokoj, bělí pšeničnou tě sytí. 15 Na zem vysílá svůj výrok, rychle běží jeho slovo. 16 Dává sníh jak vlnu, sype jíní jako popel. 17 Rozhazuje kroupy jako sousta chleba , kdo odolá jeho mrazu? 18 Sešle slovo své a taje, káže vát větru a plynou vody. 19 Oznámil své slovo Jákobovi, nařízení svá a soudy Izraeli. 20 Tak žádnému z pronárodů neučinil, jeho soudy nepoznaly. Haleluja. 1481 Haleluja. Chvalte Hospodina z nebes, chvalte ho ve výšinách!2 Chvalte ho, všichni jeho andělé, chvalte ho, všechny jeho zástupy. 3 Chvalte ho, slunce s měsícem, chvalte ho, všechny jasné hvězdy. 4 Chvalte ho, nebesa nebes, rovněž vody nad nebesy, 5 chvalte Hospodinovo jméno! Vždyť on přikázal, a bylo to stvořeno, 6 on tomu dal povstat navěky a navždy, nařízení, které vydal, nepomine. 7 Ze země ať chválí Hospodina netvoři a všechny propastné tůně, 8 oheň, krupobití, sníh i mlha, bouřný vichr, který plní jeho slovo, 9 horstva a všechny pahorky, ovocné stromy a všechny cedry, 10 zvěř a všechna dobytčata, plazi, okřídlené ptactvo, 11 králové země a všechny národy, vladaři a všichni soudci země, 12 jinoši i panny, starci i mladí. 13 Ať chválí Hospodinovo jméno, pouze jeho jméno je vyvýšené, jeho velebnost je nad zemí i nebem. 14 Vyvýšil roh svého lidu k chvále všech svých věrných, synů Izraele, lidu, který je mu blízký. Haleluja. 1491 Haleluja. Zpívejte Hospodinu píseň novou, jeho chválu v shromáždění věrných!2 Ať se Izrael raduje ze svého Tvůrce, ať synové Sijónu jásají nad svým Králem, 3 ať tanečním rejem chválí jeho jméno, ať mu pějí žalmy při bubnu a při citeře. 4 Hospodin má ve svém lidu zalíbení, pokorné oslaví spásou. 5 Věrní ať jásají v slávě, ať plesají na svých ložích. 6 Ať svým hrdlem vyvyšují Boha, s dvojsečným mečem v svých rukou, 7 aby nad pronárody konali pomstu, tresty na národech, 8 aby spoutali řetězy jejich krále, železnými okovy ty, kdo jsou u nich ve cti, 9 aby na nich vykonali soud, jak o tom psáno. Je to čest pro všechny jeho věrné. Haleluja. 1501 Haleluja. Chvalte Boha v jeho svatyni, chvalte ho i na obloze, již sklenul svou mocí,2 chvalte ho za jeho bohatýrské činy, chvalte ho pro jeho nesmírnou velikost! 3 Chvalte ho zvukem polnice, chvalte ho harfou a citerou, 4 chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunami a flétnou, 5 chvalte ho zvučnými cymbály, chvalte ho cymbály dunivými! 6 Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina! Haleluja.
Zdroj: http://www.biblenet.cz/
Doporučit tuto stránku příteli! |
|
|
|
|
|
