 |
 |
 |
|
|||
| |||
| |||
| |||
|
|
|
|
|
|
11a V druhém roce kralování Artaxerxa Velikého, prvního dne měsíce nísanu, měl sen Mordokaj, syn Jaíra, syna Šemeíova, syna Kíšova z kmene Benjamínova,1b člověk žid, bydlící v městě Šúšanu, významný člověk, jenž sloužil na královském dvoře. 1c Byl jedním ze zajatců, které s judským králem Jekonjášem odvedl z Jeruzaléma do zajetí babylónský král Nebúkadnesar. 1d Toto byl jeho sen: „Hle, hlasy a hřmot, hromy a zemětřesení, hrůza na zemi. 1e A hle, přišli dva velicí draci, oba připraveni spolu zápasit, a ozval se jejich veliký řev. 1f Na jejich řev se připravil celý národ k válce a začal bojovat proti národu spravedlivých. 1g Nastal den tmy a temnoty, útisk a tíseň, pohroma a veliká hrůza na zemi. 1h Celý spravedlivý národ propadl zmatku; obávali se od nich zlého, byli připraveni, že zahynou, a volali k Bohu. 1i Z jejich volání jako z malého pramínku vznikla veliká řeka s množstvím vody. 1k Vzešlo světlo a slunce, ponížení byli povýšeni a pohltili slavné.“ 1l Mordokaj procitl, když viděl tento sen; uchovával v srdci to, co se Bůh rozhodl učinit, a až do noci se všemožně snažil to pochopit. 1m Když odpočíval Mordokaj na dvoře s Gabathou a Tharrou, dvěma královskými kleštěnci střežícími palác, 1n vyslechl jejich rozhovor, odhalil jejich záměry a pochopil, že se chystají vztáhnout ruku na krále Artaxerxa. Oznámil to o nich králi. 1o Ten podrobil oba kleštěnce výslechu, a když se přiznali, byli odvedeni na popravu . 1p Král dal zapsat tyto věci do pamětní knihy . Také Mordokaj o tom napsal. 1q Potom uložil král Mordokajovi, aby sloužil v paláci, a obdaroval jej za to. 1r Ale Haman Bugajský, syn Hamedatův, který se těšil vážnosti u krále, dychtil uškodit Mordokajovi a jeho lidu kvůli těm dvěma královským kleštěncům. 213a Toto je opis listu: „Veliký král Artaxerxés knížatům a místodržícím sto dvaceti sedmi krajin od Indie až po Etiopii píše toto:13b Když jsem ovládl mnohé národy a zmocnil se celé země, rozhodl jsem se, ne sveden smělou mocí, ale jednaje vždy co nejmírněji a s laskavostí, že budu spravovat životy poddaných za všech okolností bez bouří, že obnovím v království pořádek a bezpečnost cest až k hranicím a že zajistím všem lidem vytoužený mír. 13c Dotázal jsem se svých rádců, jak by se to dalo dokonale provést; muž, vynikající u nás svou rozvážností, osvědčený nekolísavou oddaností i pevnou věrností, zastávající druhou hodnost v království, jménem Haman, 13d nás upozornil, že ve všech kmenech po světě je přimíšen jakýsi nepřátelský lid, který je svými zákony v rozporu s každým národem a stále obchází královská ustanovení, takže se naše společná vláda, bezvadně námi vedená, nemůže upevnit. 13e Uvážili jsme tedy, že tento jediný národ vůči každému člověku zaujímá stále nepřátelský postoj, že vede cizí způsob života podle svých zákonů, že se v nepřátelském smýšlení proti našim zájmům dopouští nejhorších zločinů, takže království nemůže dojít klidu. 13f Proto jsme vám nařídili, abyste ty, kdo budou uvedeni v dopisech od Hamana – který je naším druhým otcem a je pověřen těmi záležitostmi –, všecky s ženami i dětmi do kořene vyhubili nepřátelskými meči, bez slitování a bez výjimky, čtrnáctého dne dvanáctého měsíce adaru tohoto roku. 13g Dávní i nynější nepřátelé ať jsou v jediném dnu násilím donuceni sestoupit do podsvětí, aby nám pro budoucí čas ponechali naše záležitosti trvale klidné a bez otřesů.“ 317a A pomodlil se Mordokaj k Hospodinu, pamětliv všech Hospodinových činů:17b „Hospodine, Pane a Králi všemohoucí! V tvé moci je všecko a nikdo ti nemůže odolat, když ty chceš Izraele zachránit. 17c Neboť ty jsi učinil nebe a zemi i všecko podivuhodné pod nebem, jsi Pánem všeho, a nikdo se tobě, Hospodine, nepostaví na odpor. 17d Ty znáš všecky věci, ty víš, Hospodine, že jsem to neučinil ani z pýchy, ani ze zpupnosti, ani ze slávychtivosti, když jsem se neklaněl zpupnému Hamanovi. Rád bych jistě líbal chodidla jeho nohou pro záchranu Izraele. 17e Ale jednal jsem tak, abych nepovýšil slávu člověka nad slávu Boží. A nebudu se klanět nikomu leč tobě, svému Pánu, a nebudu to dělat ze zpupnosti. 17f A nyní, Hospodine, Bože, Králi, Bože Abrahamův, ušetři svůj lid, neboť nás sledují, aby nás zničili, a usilují od základu vyhubit tvé dědictví. 17g Nepřehlížej svůj oddělený lid, který sis vykoupil z Egypta. 17h Vyslyš mou prosbu a slituj se nad svým podílem, a náš zármutek obrať v radost, abychom zůstali naživu a opěvovali tvé jméno, Hospodine. Neumlčuj ústa těch, kdo tě chválí!“ 17i Celý Izrael hlasitě naříkal ze vší síly, protože měli před očima smrt. 417k I královna Ester se utekla k Hospodinu; bála se smrti, která jí hrozila; odložila své královské roucho a oblékla roucho sklíčenosti a žalu, a místo nádherných ozdob si posypala hlavu popelem a prachem. Své tělo tvrdě ponižovala a každičké místo, které dříve na něm radostně zdobila, pokryla vyrvanými vlasy a takto se modlila k Hospodinu, Bohu Izraele:17l „Pane můj, náš Králi! Ty jsi jediný. Pomoz mi, opuštěné a nemající opory leč v tobě, neboť nebezpečí je na dosah. 17m Od narození jsem slýchala v otcovském rodu, žes ty, Hospodine, vyvolil Izraele ze všech národů a naše otce ze všech jejich předků, aby se ti stali věčným dědictvím. Učinil jsi jim, co jsi slíbil. 17n Avšak nyní jsme zhřešili před tebou, a ty jsi nás vydal do rukou našich nepřátel za to, že jsme oslavovali jejich bohy. Jsi spravedlivý, Hospodine. 17o Ale oni teď nemají dosti na hořkosti našeho otroctví: vložili své ruce na ruce svých model k přísaze , že zruší zaslíbení tvých úst, že zničí tvé dědictví, že rozbijí ústa tvých vyznavačů a uhasí slávu tvého domu i tvůj oltář. 17p Chtějí otevřít ústa pronárodů k poctě marnosti a navěky obdivovat krále, který je pouhým tělem. 17q Neodevzdej, Hospodine, své žezlo těm, kdo vůbec nejsou, ať se neposmívají našemu pádu, ale obrať jejich záměr proti nim. Toho pak, kdo začal proti nám, učiň výstražným příkladem. 17r Rozpomeň se, Hospodine, v době našeho útlaku se dej poznat a dodej mi odvahu, Králi bohů a Vládce všeho stvoření. 17s Vlož mi do úst příhodná slova před lvem a proměň jeho srdce, aby zanevřel na našeho protivníka k záhubě jeho i těch, kdo s ním stejně smýšlejí. 17t Nás však svou rukou vysvoboď a pomoz mně opuštěné, neboť nemám nikoho než tebe, Hospodine. 17u Znáš všecky věci a víš, že jsem nenáviděla slávu svévolníků a že si ošklivím lože neobřezaných i každého cizince. 17v Ty znáš mou tíseň, že si ošklivím znamení své vznešenosti, které nosím na hlavě, když se musím ukázat; ošklivím si je jako nečistý cár hadru a nenosím je ve dnech klidu. 17x Tvá služebnice nejedla z Hamanova stolu, nepřispívala jsem k lesku královy hostiny, ani jsem nepila víno úliteb. 17y Tvá služebnice neměla ode dne, co s ní došlo k této změně, až podnes potěšení v ničem než v tobě, Hospodine, Bože Abrahamův. 17z Ó Bože silný nade všecky, vyslyš hlas zoufajících a zachraň nás z ruky zlosynů; a mne vysvoboď z mé úzkosti!“ 51a Když se vznešeně upravila, vzývala Boha Vševidoucího, Spasitele. Pak vzala s sebou dvě komorné; o jednu se opírala jakoby rozmařile, druhá šla za ní a nesla jí vlečku.1b Rděla se nad rozkvětem své vlastní krásy a její obličej byl jasný a milý, ale její srdce bylo sevřeno strachem. 1c Když prošla všemi dveřmi, stanula před králem; seděl na královském trůnu a měl na sobě úplný slavnostní úbor, byl celý ve zlatě a v drahokamech a vypadal velmi hrozivě. 1d Zvedl obličej žhoucí slávou a pohleděl s nejvyšším hněvem, až královna ztrácela vědomí a zesinala, takže se musela nachýlit k hlavě komorné, která šla před ní. 1e Tu Bůh změnil králova ducha k mírnosti; král se opanoval, sestoupil z trůnu, uchopil ji do náruče, dokud se nevzchopila, a domlouval jí pokojnými slovy: 1f „Co je ti, Ester? Já jsem tvůj bratr, buď dobré mysli, nezemřeš! Naše nařízení je jen pro obecný lid. Pojď ke mně!“ 2a Řekla mu: „Viděla jsem tě, pane, jako Božího anděla. Srdce se mi rozbouřilo strachem z tvé slávy. Neboť jsi, pane, hodný obdivu a tvůj obličej je plný milosti.“ 2b Zatímco mluvila, upadla do mdlob. Král se vylekal a všecko jeho služebnictvo ji povzbuzovalo. 612a Níže uvádíme opis dopisu:12b „Velký král Artaxerxés sto dvaceti sedmi satrapům, kteří vládnou nad krajinami od Indie po Etiopii a pečují o naše záležitosti, posílá pozdrav. 12c Mnozí, kteří byli poctěni nejhojnější přízní svých dobrodinců, touží mít ještě více. Nejenže dychtí škodit našim poddaným, nýbrž ve své nenasytnosti dokonce strojí úklady vlastním dobrodincům. 12d Ruší vzájemnou vděčnost mezi lidmi a vynášejí se vychloubačně, jako by neokusili dobra, a domýšlejí se, že uniknou spravedlnosti Boha, který všecko vypátrá a nenávidí zlé. 12e Často i mnohé z těch, jimž byla dána moc, učiní našeptávání přátel, kteří byli pověřeni správou důležitých záležitostí, spoluviníky na krvi nevinných a uvrhne do nenapravitelných nesnází, 12f když oni zlomyslně lživými úsudky podvedou ryzí laskavost vladařů. 12g Lze to pozorovat nejen ze starších dochovaných příběhů, ale i z toho, co se děje vedle vás, zkoumáte-li, co bylo zločinně provedeno zkažeností těch, kdo jsou u moci, ačkoli toho nejsou hodni. 12h Propříště je tedy nutno dávat pozor, máme-li uchovat království pro všecky lidi bez otřesů a v míru, 12i abychom si počínali jinak. To, co nám přichází na oči, budeme vždy posuzovat s náležitým přístupem. 12k Neboť když se Makedonec Haman, syn Hamedatův, vpravdě cizí perské krvi a velice vzdálený naší velkorysosti, usadil u nás jako cizinec, 12l nalezl lidumilnost, kterou chováme ke každému národu, dokonce takovou, že byl veřejně zván naším otcem a uctíván klaněním ode všech jako druhá osoba u královského trůnu. 12m Nemohl však ovládnout svou pýchu a snažil se nás oloupit o vládu i o život, 12n našeho pak zachránce a stálého dobrodince Mordokaje a bezúhonnou účastnici kralování Ester s celým jejich národem usiloval vyhubit lživými obviněními. 12o Tímto způsobem nás chtěl zbavit ochrany a vládu nad Peršany chtěl odevzdat Makedoncům. 12p My jsme však shledali, že židé, vydaní tím trojnásobným zlosynem k zničení, nejsou zločinci, ale spravují se nejspravedlivějšími zákony; 12q jsou totiž syny nejvyššího a největšího živého Boha, který uvedl nám i našim předkům naše království v nejkrásněji uspořádaný řád. 12r Učiníte tedy dobře, nepoužijete-li listů poslaných Hamanem, synem Hamedatovým, protože ten, který to všecko způsobil, byl před branami v Šúšanu s celou rodinou pověšen. Tak mu vševládný Bůh rychle dal zaslouženou odplatu. 12s Opis tohoto dopisu vyvěste veřejně na každém místě, aby se židé mohli řídit svými předpisy a aby se jim dostalo pomoci v obraně proti těm, kdo na ně vyrazí v den soužení třináctého dne dvanáctého měsíce adaru, v tentýž den. 12t Takovou totiž radost místo záhuby vyvoleného rodu způsobil jim Bůh vše ovládající. 12u O svých svátcích, které budou podle toho pojmenovány, slavte i vy slavný den se vším hodováním, aby nyní i v budoucnu připomínal nám i Peršanům nám nakloněným vysvobození, ale těm, kdo nám strojí úklady, aby byl připomínkou záhuby. 12v Každé město nebo celá krajina, které tak neučiní, budou bez milosti zcela zničeny ohněm a mečem. Budou nejen nepřístupné pro lidi, nýbrž stanou se nehostinnými i pro zvěř a ptactvo na věčné časy.“ 73a Mordokaj řekl: „Stalo se to od Boha.3b Vzpomněl jsem si totiž na sen, který jsem viděl o těchto věcech. Nic z toho nevyšlo naprázdno. 3c Malý pramínek se stal řekou. Vzešlo světlo a slunce a mnoho vody. Tou řekou je Ester, kterou král pojal za ženu a učinil královnou. 3d Těmi dvěma draky jsem já a Haman. 3e Těmi pronárody jsou pronárody, shromážděné, aby zahladily jméno židů. 3f Mým národem však je Izrael, ti, kdo volali k Bohu, a byli zachráněni. Hospodin zachránil svůj lid a vytrhl nás ze všeho zlého; Bůh učinil divy a zázraky veliké, jaké se nestaly mezi národy. 3g Proto učinil dva losy, jeden lidu Božímu a jeden pro všecky pronárody. 3h Ty dva losy přišly v hodinu a ve chvíli a v den soudu před Boha, a to pro všecky pronárody. 3i Ale Bůh se rozpomenul na svůj lid a ospravedlnil své dědictví. 3k Ty dny v měsíci adaru budou jejich, čtrnáctého a patnáctého toho měsíce je budou slavit se shromážděním, s radostí a s veselím před Bohem po všecka pokolení až navěky v jeho lidu, v Izraeli.“ 83l Ve čtvrtém roce kralování Ptolemaia a Kleopatry přinesl Dósitheos, prý kněz a levita, a jeho syn Ptolemaios tento list o púrím, o kterém tvrdili, že je pravý a že jej přeložil Lysimachos, syn Ptolemaiův z Jeruzaléma.
Zdroj: http://www.biblenet.cz/
Doporučit tuto stránku příteli! |
|
|
|
|
|
