 |
 |
 |
|
|||
| |||
| |||
| |||
|
|
|
|
|
|
Obsah: "Katechismus Katolické Církve"
I. Život člověka — poznat a milovat Boha 1 Bůh, jenž je sám v sobě nekonečně dokonalý a blažený, v úradku své ryzí dobroty, ze své svobodné vůle stvořil člověka, aby mu dal účast na svém blaženém životě. Proto v každé době a na každém místě se Bůh přibližuje k člověku. Volá člověka a pomáhá mu, aby Boha hledal, poznával a miloval ze všech svých sil. Svolává všechny lidi, které hřích rozptýlil, k jednotě ve své rodině, v Církvi. Činí tak skrze svého Syna, kterého, když se čas naplnil, poslal na zem jako Vykupitele a Spasitele. V něm a jeho prostřednictvím Bůh povolává lidi, aby se v Duchu svatém stali jeho adoptivními dětmi, a tím i dědici jeho blaženého života. 2 Aby tato výzva zazněla po celé zemi, Kristus rozeslal apoštoly, které si sám zvolil, a přikázal jim, aby hlásali evangelium: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ (Mt 28,19-20). V moci a síle tohoto poslání apoštolové „vyšli a všude kázali. Pán působil s nimi a potvrzoval jejich slova znameními, která je provázela“ (Mk 16,20). 3 Ti pak, kteří s Boží pomocí přijali Kristovo pozvání a svobodně na ně odpověděli, byli sami podníceni Kristovou láskou k tomu, aby hlásali všude na světě radostnou zvěst. Tento poklad přejatý od apoštolů střežili věrně jejich nástupci. Všichni, kdo věří v Krista, jsou povoláni, aby poklad víry předávali z pokolení na pokolení, aby víru hlásali, žili podle ní v bratrské jednotě a slavili ji v liturgii a modlitbě. II. Předávání víry – katecheze 4 Výrazem „katecheze“ se velmi brzy začaly označovat veškeré snahy vyvíjené v Církvi k tomu, aby získala další učedníky a aby pomáhala lidem uvěřit, že Ježíš je Syn Boží, aby tak skrze víru měli život v jeho jménu. Katecheze dále slouží Církvi k tomu, aby lidi v tomto pozemském životě vychovávala a učila a tím budovala Kristovo (mystické) tělo. 5 „Katecheze je výchova dětí, mládeže a dospělých ve víře, která v sobě zahrnuje obzvláště výuku křesťanského učení, podávanou zpravidla plynulým a soustavným způsobem, aby je tak uvedla do plnosti křesťanského života.“ 6 Katecheze se člení ve vztahu k některým složkám pastoračního poslání Církve, aniž by ji bylo možno za ně zaměnit. Jsou to složky, které mají katechetický ráz, připravují katechezi anebo z ní vyplývají: první z nich je hlásání evangelia neboli misionářské kázání, s cílem vzbudit víru, dále pak hledání důvodů k víře, zkušenosti křesťanského života, slavení svátostí, začlenění do církevního společenství, apoštolské a misionářské vydávání svědectví o víře. 7 „Katecheze je těsně spojena s celým církevním životem. Závisí na ní podstatně nejen zeměpisné rozšíření Církve a zvyšování počtu věřících, nýbrž též – mnohem více — vnitřní růst Církve, její spolupráce s Božím plánem.“ 8 Údobí obnovy Církve jsou též význačnými dobami katecheze. Vidíme, že ve velkém období církevních Otců věnují svatí biskupové katechezi důležitou část své služby. Je to doba sv. Cyrila Jeruzalémského, sv. Jana Zlatoústého, sv. Ambrože, sv. Augustina a mnoha jiných Otců, jejichž katechetická díla zůstávají příkladná. 9 Katechetická služba čerpá vždy novou sílu z koncilů. V tomto ohledu je zvlášť výrazným příkladem Tridentský koncil. Ve svých konstitucích a dekretech vyzdvihl prioritu katecheze. Stojí u kolébky Římského katechismu, jenž je podle něho pojmenován a představuje prvořadé dílo jako souhrn křesťanského učení. Koncil podnítil v Církvi skvělou organizaci katecheze a díky svatým biskupům a teologům, jako byli sv. Petr Kanisius, sv. Karel Boromejský, sv. Turibius z Mongroveja a sv. Robert Bellarmin, došlo k vydání četných katechismů. 10 Nelze se tedy divit, že za nového dynamismu po 2. vatikánském koncilu (který Papež Pavel VI. považoval za velký katechismus moderní doby) se soustředila na církevní katechezi znovu pozornost. Dokazují to: „Všeobecné katechetické direktorium“ z roku 1971, zasedání biskupské synody věnované evangelizaci (1974) a katechezi (1977) a jim odpovídající apoštolské exhortace „Evangelii nuntiandi“ (1975) a „Catechesi tradendae“ (1979). Mimořádné zasedání biskupské synody z r. 1985 žádalo, „aby byl sestaven katechismus nebo kompendium (souhrn) všeho katolického učení, a to jak věrouky, tak i morálky“. Svatý Otec Jan Pavel II. přijal toto přání vyjádřené biskupskou synodou a uznal, že „plně odpovídá skutečnému požadavku univerzální Církve i místních církví“. Přičinil se též, aby se toto přání synodálních otců uskutečnilo. III. Účel tohoto katechismu a komu je určen 11 Účelem tohoto katechismu je předložit uspořádaný a souhrnný výklad podstatných a základních složek katolického učení, jak o víře, tak o morálce, a to ve světle 2. vatikánského koncilu a celkové tradice Církve. Jeho hlavními prameny jsou Písmo svaté, svatí Otcové, liturgie a učitelský úřad Církve. Katechismus je určen k tomu, aby sloužil jako „vodítko pro katechismy a kompendia, které se připravují v různých zemích“. 12 Tento katechismus je určen zejména těm, kdo jsou za katechezi zodpovědní: na prvním místě biskupům jako učitelům víry a církevním pastýřům. Má jim být nástrojem k plnění úkolu učit Boží lid. Prostřednictvím biskupů je určen redaktorům katechismů, kněžím a katechetům. Bude však též užitečnou četbou pro všechny ostatní věřící křesťany. IV. Struktura tohoto katechismu 13 Rozvržení tohoto katechismu vychází z velké tradice katechismů, které usoustavňují katechezi kolem následujících čtyř pilířů: křestní vyznání víry (tzv. symbolum), svátosti víry, život podle víry (přikázání) a modlitba věřícího („Otčenáš“). PRVNÍ ČÁST: VYZNÁNÍ VÍRY 14 Ti, kdo vírou a křtem náleží Kristu, mají svou křestní víru vyznávat před lidmi. Katechismus proto nejprve vykládá, v čem spočívá zjevení, jímž se Bůh obrací k člověku a daruje se mu, a v čem spočívá víra, kterou člověk Bohu odpovídá (první oddíl). Vyznání víry shrnuje dary, které Bůh dává člověku jako původce všeho dobra, jako Vykupitel a jako Posvětitel dává člověku, a člení je do „tří kapitol“ našeho křtu: víra v jediného Boha — Otce všemohoucího a Stvořitele; v Ježíše Krista, jeho Syna, našeho Pána a Spasitele; v Ducha svatého ve svaté Církvi (druhý oddíl). DRUHÁ ČÁST: SVÁTOSTI VÍRY 15 Druhá část katechismu vykládá, jak se Boží spása, uskutečněná jednou provždy Ježíšem Kristem a Duchem svatým, zpřítomňuje v posvátných úkonech církevní liturgie (první oddíl), a to zejména v sedmi svátostech (druhý oddíl). TŘETÍ ČÁST: ŽIVOT PODLE VÍRY 16 V třetí části katechismu se předkládá poslední cíl člověka stvořeného k Božímu obrazu, totiž blaženost a cesty k jejímu dosažení: správné a svobodné jednání s pomocí Božího zákona a Boží milosti (první oddíl); jednání, jímž se naplňuje dvojí přikázání lásky, rozvinuté v deseti Božích přikázáních (druhý oddíl). ČTVRTÁ ČÁST: MODLITBA V ŽIVOTĚ PODLE VÍRY 17 Poslední část katechismu pojednává o smyslu a důležitosti modlitby v životě věřících (první oddíl). Je uzavřena krátkým výkladem k sedmi prosbám modlitby Páně (druhý oddíl). Jsou zde souhrnně uvedena dobra, v něž máme doufat a která nám Pán chce udělit. V. Praktický návod k užití tohoto katechismu 18 Tento katechismus je pojat jako souvislý výklad celé katolické víry. Je proto nutno jej číst jako jeden celek. Četné odkazy uvnitř textu a analytický index na konci svazku umožňují pochopit každé téma ve spojitosti s celostním obsahem víry. 19 Texty z Písma svatého nejsou vždy citovány doslovně, je uveden jen příslušný odkaz (srov.) v poznámce. Pro hlubší porozumění těchto úryvků je nutno číst vlastní text. Tyto biblické odkazy jsou pracovním nástrojem pro katechezi. 20 Petitové písmo (malé) v určitých úryvcích vyznačuje poznámky historického či apologetického rázu anebo doplňující věroučné výklady. 21 Petitem jsou tištěny i citace pramenů patristických, liturgických, dokumentů učitelského úřadu nebo hagiografických. Jejich účelem je obohatit věroučný výklad. Tyto texty byly často vybrány pro přímé katechetické použití. 22 Na konci každého tématu řada krátkých textů shrnuje ve zhuštěných formulích podstatu příslušného učení. Účelem těchto souhrnů je poskytnout katechetům návrhy, jak shrnout látku do stručných vět, kterým je možno se naučit nazpaměť. VI. Nutné úpravy a přizpůsobení 23 Tento katechismus klade důraz na věroučný výklad. Chce totiž pomoci k prohlubování znalostí ve víře. Právě proto je zaměřen na její vyzrávání, její zakořeňování v životě a její vyzařování živém svědectví. 24 Vzhledem ke svému účelu si tento katechismus neklade za cíl provést přizpůsobení katechetických výkladů a metod, tak jak si je vyžadují různé kultury, věky, stupně duchovní zralosti, sociální a církevní postavení těch, jimž je katecheze určena. Tato nezbytná přizpůsobení jsou vyhrazena speciálním katechismům a zejména těm, kdo se zabývají výukou věřících:
Láska je nade vše 25 Závěrem této předmluvy je vhodné připomenout následující pastorační zásadu vyjádřenou v Římském katechismu:
Obsah: "Katechismus Katolické Církve" Stažení: "Katechismus Katolické Církve" Zdroj: web.katolik.cz
Doporučit tuto stránku příteli!
|
|
|
|
|
|
